To nevědí ani odborníci

13. května 2010, 12:39 - Luděk Bednář
13. května 2010, 12:39

Většina manažerů nedokáže zaujmout kladný ani záporný názor, zda fond zachrání eurozónu

Myslíte si, že stabilizační fond ve výši 750 miliard eur z prostředků Mezinárodního měnového fondu, Evropské centrální banky a Evropské komise má šanci zachránit eurozónu?

  • Ano 21,8 %
  • Ne 38,7 %
  • Nevím 39,5 %

V dějinách rubriky Manažerský barometr nastal historický okamžik. Poprvé nejvíce manažerů – 39,5 procenta – odpovědělo nevím. Co to způsobilo? Dohoda zástupců Evropské unie z 9. května, že v případě nutnosti použijí v členských zemích záchranný plán v dosud nevídané výši 750 miliard eur (zhruba 19,2 bilionu korun). Částka zaskočila i finanční trhy, což se EU podařilo poprvé od vypuknutí krize s řeckými dluhy.
Kladně ani záporně nedokáže odpovědět tento respondent: „Situace v Řecku je jen částečným problémem nedokončeného projektu EU a eurozóny. A je otázkou, zda se najde síla – země nebo osoba – pod jejímž vedením jej bude možné dokončit.“
Jednoznačně vyznívá tato záporná odpověď: „Bizarní částka v žádném případě eurozónu nezachrání. ,Jen uklidní trhy‘ a poskytne čas na skutečné řešení. Obávám se však, že EU nemá zájem situaci řešit a jde jen o oddalování řešení. Řecko by mělo vyhlásit bankrot, zavést drachmu a devalvovat. Pro Řeky nebude únosné si s pomocí vnitřní devalvace na mnoho let snížit životní úroveň. Půjdou jen na hranici sociální únosnosti, která však z hlediska fiskální restrukturalizace nebude dostatečná. Proto se budou muset občané severní části EU – nejvíce Německa – smířit s trvalou dotací Řecka a dalších jižních států unie. V případě některých členů eurozóny půjde o morální hazard, protože například chudší Slovensko bude muset dlouhodobě dotovat bohatší Řecko. Návrat Řecka k drachmě by sice také nebyl bezbolestný, ale byla by to smysluplná cesta z krize. Současně by z hlediska vzdálenější budoucnosti nebyl vyloučen jeho návrat do eurozóny. Ale za jiných pravidel a možná i jiné eurozóny. Každé řešení a přechod do životaschopného stavu však budou drahé a daní za nepovedený politický evropský experiment.“
Kladně odpovídá následující manažer: „Otázka je formulovaná, jako by se eurozóna potápěla a byla na pokraji zhroucení. Mnoho zpráv a titulků světových médií tomu sice nahrává, ale v žádném případě to tak není. Některé země eurozóny sice mají mnoho vážných problémů a dostaly se nebo se mohou dostat do platební neschopnosti, ale to neznamená, že je ,v koncích‘. Mnoha našim politikům by se však tento scénář zamlouval, protože by odůvodnil jejich dosavadní nečinnost a laxní až negativní přístup k euru. Jedno je jasné. Eurozóna je silná a i z dlouhodobého hlediska stabilní. A fond ve výši 750 miliard eur je toho dokladem. Má překazit plány spekulantů sázejících na ještě horší situaci, uklidnit trhy a nepřipustit paniku, což se podařilo. Přitom je třeba si uvědomit, že uvedené peníze nejsou a nemusejí být vydané. Je to opce pro eventuálně negativně se vyvíjející budoucnost – polštář, kdyby se další státy dostaly do problémů. A představuje financování ,ohrožených‘ zemí zhruba na rok. Polemika, zda je správné, že Evropská centrální banka (ECB) dle vzoru amerického FED vykupuje státní dluhopisy, když ještě před dvěma týdny tvrdila, že to nepřipadá v úvahu, je druhořadá.“
Záporný názor zaujímá další respondent: „Fond nemá šanci uspět, pokud eurozóna nebude mít jednotnou rozpočtovou a měnovou politiku. Pokud nebude mít jeden rozpočet veřejných financí a jedno ,ministerstvo financí‘ nemá žádný ozdravný program smysl. Pak je však otázka, zda má EU taková, jaká je, smysl a kam zmizely její tři základní principy, na kterých byla založena – volný pohyb kapitálu, zboží a osob.“
Tento manažer se nedokáže rozhodnout ani kladně, ani záporně: „Kdo může znát odpověď, nejsou-li známé ani základní parametry fondu, ani podmínky jeho využití. Bude snad mít ECB povinnost odkupovat státní dluhopisy, o které nebude na trhu zájem? To snad nikdo nemůže myslet vážně. Tisk však takovou interpretaci nabízí.“
Žádné dilema se neobjevuje v této záporné odpovědi: „To je začátek konce. Celá ,stavba‘ se začne hroutit jako domeček z karet. Ukazuje se, že umělé celky – římská, německá či sovětská říše – rostou, rostou a pak se zhroutí.“
Pro kladné ani záporné stanovisko nenachází argumenty další respondent: „Obávám se, že to nevědí ani odborníci. Nechal bych Řecko zkrachovat jako odstrašující příklad. A současně bych zavedl přísná a vymahatelná pravidla pro dodržování rozpočtové disciplíny v eurozóně.“

Odpovídalo 142 manažerů

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče