Article, show

Tlumočník divošských myslí

11. listopadu 2009, 12:30 - Martin Rychlík
11. listopadu 2009, 12:30

Zemřel stoletý etnolog, jenž odmytizoval indiánské uvažování

Nekrology. Články. Dojmy. Slova. Mýty. Každý, kdo se jen trochu otřel o dílo francouzského antropologa Clauda Léviho-Strausse (CLS), vycítil potřebu vyjádřit se k úmrtí nejslavnějšího etnologa všech dob. „Zemřela legenda“, „Skonal poslední gigant“, „Skončilo 20. století“ – sršela média patetismem a vypočítávala střípky impozantního díla Léviho-Strausse, jež v pařížské Národní knihovně zahrnuje 434 položek a v souborné edici čítá přes dvě tisícovky stran. Prezident Nicolas Sarkozy jej označil za „neúnavného humanistu a člověka, jenž byl prost veškerého sektářství a indoktrinace“. Jako by skonala instituce, nikoli člověk… Kde jsou vzpomínky kolegů, přátel? Víte, že měl ženu Dinu? A děti? Jak vůbec žil? Věc o to paradoxnější, že právě on zasvětil celé století poznávání cizích životů, rodinných struktur a lidského myšlení. Naučil nás respektu k rozmanitosti kultur, pochopení „těch druhých“ skrze příbuzenství, malby či báje a vymazal z učebnic úsloví o primitivních národech.
Nahlédneme-li do Léviho-Straussova žití, jako bychom viděli dvě osobnosti. Tou první je vousatý a zvídavý chlapík, který se s opičkou Lucindou v letech 1935 až 1939 toulal Brazílií mezi pomalovanými Kaďuveji a poté ohromil svět strhujícím pojednáním Smutné tropy. Tím druhým je pak moudrý, posmutnělý teoretik s brýlemi a v saku zhusta fotografovaný před regály knih. Lévi-Strauss, jeden z největších filozofů 20. století, se vždy zastával ohrožených etnik a varoval před kulturní homogenizací. V roce 2005 – při jednom ze svých nemnoha veřejných vystoupení – nijak neskrýval skepsi: „Lidský rod žije způsobem, který se rovná smrtelné sebedestrukci. Není to zkrátka svět, který mám rád.“

Propojovatel nespojitelné CLS zanechal vpravdě nesmazatelnou stopu. Nejen v etnologii. Byl čelným představitelem takzvané strukturální antropologie čili směru, jenž se snaží odhalit obecné a nevědomé zákonitosti v lidském jednání, klade důraz na prvotnost vztahů před prvky, zaměřuje se na soudobé dění (synchronní metoda) a vyhledává struktury, jež určují naše chování. Zjednodušeně řečeno: do povídavé humanitní disciplíny se snažil vnést řád a „matematickou metodu“. Bez debaty tak povýšil antropologii mezi přední společenské vědy, umístil ji na svébytný post vedle historie a sociologie, přičemž v padesátých letech vybojoval nejednu bitvu s kolegy v příbuzných oborech – třeba se sociologem Georgem Gurvitchem či dějepiscem Fernandem Braudelem. Lévi-Strauss pomohl z historizujícího národopisu – ano, doslova POPISU národností a lokálních kuriozit – vytvořit živoucí disciplínu, již zajímají funkční systémy. A také pravidla. Zařadil se k elitním francouzským mozkům, které ovlivňovaly 20. století: Durkheim, Mauss, Camus, de Beauvoirová, Lacan, Sartre, Aron, Foucault, Derrida… A on – symbol strukturalismu.
Čím je Lévi-Strauss obzvláště významný? „Vtiskl zcela nový rozměr výzkumům člověka a kultury tím, že dokázal spojit do té doby nespojitelné – filozofii, kulturní antropologii a strukturální lingvistiku. Z filozofie si odnesl touhu pochopit univerzální podstatu lidského myšlení. Antropologie jej inspirovala k empirickému studiu mnohosti kultur. Lingvistika mu poskytla metodologickou základnu při výzkumu, analýze a interpretaci dat. Výsledkem byla strukturální antropologie, která dešifrovala svět skrze všeprostupující síť vztahů. A zásadní jsou samozřejmě jeho knihy, v nichž dokázal geniálně spojit evropský intelekt a americký empirismus s fascinující tvořivostí světa ,těch druhých‘,“ řekl týdeníku EURO Václav Soukup z Filozofické fakulty UK, autor mamutích Dějin antropologie (2004).

Bruselský Žid mezi indiány Muž, o němž se říká, že smazal hranice mezi exaktní vědou, krásnou literaturou, fantazií a uměním, se narodil 28. listopadu 1908 v Bruselu. Otec byl malířem portrétů, dědeček rabínem ve Francii. CLS na Sorbonně vystudoval práva a filozofii (učaroval mu Freud i Marx, byl dokonce tajemníkem svazu socialistických studentů), lákala jej politika, pak dva roky učil na lyceích. Roku 1934 přišlo doporučení filozofa Célestina Bougléa, aby se vypravil do Brazílie a nastoupil v São Paulu kariéru profesora sociologie. „Na předměstích se potulují tisíce indiánů,“ lákal jej. Setkání to bylo osudové. V letech 1935 až 1938 prováděl výzkumy mezi indiány v pohoří Mato Grosso, u Kaďuveů a Bororů, u Ňambikwárů a Tupí-Kawahíbů. Psal, fotografoval, kreslil, sbíral předměty. „Jen terénní výzkum ukáže, zda uchazeč antropologie dozná vnitřního obratu, který z něj učiní nového člověka,“ říkal. Jeho kritici, jako třeba Edmund Leach, mu později vytýkali kraťounké pobyty a neznalost jazyka.
Z tohoto „iniciačního“ období ale vychází jeho nejslavnější dílo, filozofický cestopis Smutné tropy (1955), jenž napsal chvatně za pouhé čtyři měsíce a který začíná pasáží: „Cestovatelství a cestovatele nenávidím, a teď se tu chystám vyprávět o svých vlastních výpravách. Ale jak dlouho to také trvalo, než jsem se k tomu odhodlal! Pro dobrodružství není v povolání etnografa místo; jsou v něm jenom neodvratnou přítěží, která ukrádá užitečné práci týdny nebo měsíce ztracené během cesty: hodiny zahálky, když informátor upláchne; hlad, únava, někdy nemoc… Pravdy, pro které putujeme tak daleko, mají cenu, teprve když od nich oddělíme tuto hlušinu,“ píše CLS. Své terénní období, z něhož si odnesl úctu k umění přežít, završil v Indii a Pákistánu (1950). Traduje se, že i jako kabinetní vědec, jímž se měl vbrzku stát, udílel zápočet z úvodu do antropologie za rozdělání ohně dřívky. A každá z přednášek prý byla jiná, neopakoval se a svým „neolitickým intelektem“ promýšlel nová témata.

Česká stopa v pařížské mysli Krátce před druhou světovou válkou se vrátil do Francie, v letech 1939 až 1940 sloužil v armádě a po kapitulaci prchl v roce 1941 do New Yorku. Tam se seznámil se strukturalistickým jazykovědcem Romanem Jakobsonem, spoluzakladatelem Pražského lingvistického kroužku. Právě důraz na systém znaků (de Saussure), jež spojují označující s označovaným, ovlivnil zásadně Léviho-Straussovo dílo. V USA se blížeji seznamoval i s americkou kulturní antropologií včetně jejího stěžejního „guru“ Franze Boase (jenž dle životopisců zemřel po infarktu přímo v Claudově náruči) a prací jeho žáků. Intelektuálně dozrál. Nadešel čas pro vznik strukturální antropologie… Podle CLS se za rozmanitostí obřadů, mýtů, legend a institucí skrývá jednotný klasifikační princip odrážející univerzálnost lidského rozumu, jež stírá rozdíly mezi „civilizovaným“ a „divošským“ myšlením.
Po celý život se Lévi-Strauss zabýval třemi oblastmi výzkumu. Zajímaly jej neobyčejně složité systémy příbuzenských vztahů (téma jeho dizertace), poté klasifikační systémy a mýty, tedy způsoby, jakými lidé chápou a popisují svět, v němž žijí. Roku 1959 založil laboratoř sociální antropologie na Collège de France, dvě léta nato stál u zrodu vlivného časopisu L’Homme. Manifesty Léviho-Straussova strukturalismu se staly sborník Strukturální antropologie (1958), následován texty Totemismus dnes (1962) – jež vyprovokovaly debatu s Jeanem-Paulem Sartrem o přirozenosti lidské svobody – a konečně Myšlení přírodních národů (1962). Na rozdíl od populárního cestopisu nejde o jednoduché čtení. Jména kmenů se tu mísí s domorodými názvy božstev, mýty, etnobotanickými pojmy, odkazy na řeckou filozofii včetně religionistického pojmosloví. Vzpomínám si, jak mne – coby tápajícího studenta – zaujala jedna věta z klasického opusu. Ne že by byla kromobyčejně zajímavá, ale zmiňované souvětí zabíralo v knize celou stránku! Bez přerušení.

Mytologické jest i logické? „Ne vždy jsem vše od CLS chápal, ale vždy jsem mu fandil,“ přiznal v nekrologu etnograf Mnislav Zelený, jenž osobně pobýval u amazonských indiánů a získal tam i jméno Atapana. Nejen jeho, ale i další odborníky přivedl k oboru právě Claude Lévi-Strauss. „Povýšil, hlavně v Evropě, studium antropologie indiánských kultur a jejich mýtů na výsluní, neboť se dosud pohybovalo někde v suterénu vysokých škol. A dokonce si dovolil připodobňovat řeckou mytologii k indiánské, a ne naopak, když srovnávacími metodami postupoval od mýtu kmene Bororo v Amazonii až k řeckému Oidipovi,“ tvrdí Zelený. Právě na indiánské mytologie aplikoval CLS v průběhu šedesátých a sedmdesátých let nejvýrazněji své složité a kontroverzní postupy.
Výsledkem se stala monumentální tetralogie Mythologiques I0IV (1964–1971), vědecko-umělecký opus vystavěný na teorii binárních opozic – svět je prý nahlížen skrze základní protiklady: dobro/zlo či muž/žena. Člen Académie française (od roku 1973) analyzoval přes 800 domorodých mýtů, rozložil je na jednotky „mytémů“ a rozluštil v nich stovky protikladů jakožto obměn na věčné téma vztahu přírody a kultury. Ne nadarmo se první část jmenuje Syrové a vařené; symbolika je jasná. Jak by se asi mohly v různých společenstvích objevovat obdobné mýty, kdyby neexistoval stejný mentální základ? Způsob, jímž k sobě báje odkazují, prý objasňuje, proč a jak dané společenství funguje a kde pramení zdánlivě bizarní zvyky či postoje. „Mytické myšlení se nesnaží odněkud skutečně vycházet ani někam dospět, nikdy nedojde až na konec cesty. I tato kniha o mýtech je svým způsobem jakýmsi mýtem,“ píše Lévi-Strauss, jemuž se za práci dostalo ostré kritiky. Dle nejradikálnějších mytologů jde o svévolné výklady a analogie. Indiáni takto neuvažují, uvažuje tak pouze Lévi-Strauss.

Antirasista & tvořivý skeptik CLS, jenž získal nespočet poct a čestných doktorátů, a francouzské ministerstvo školství udílí antropologům cenu s jeho jménem, stále upozorňoval na nebezpečí, jež pro nativní národy plynou z velikého zrychlení dějin, z globální komunikace a vlivu Západu. Tyto původní, setrvalejší společnosti nazval „chladnými“, ty s historickou pamětí naopak horkými. Ostře se stavěl proti rasismu, byl, řečeno dnešní mluvou, ekologistou. Odsuzoval ničení životního prostředí jdoucí ruku v ruce s ničením kulturní pestrosti. Celým dílem prokazoval, že i polonazí „divoši“ lovící v pralese bystře přemýšlejí a pokládají si hluboké otázky. „Lévi-Strauss se valnou měrou zasloužil o ,debarbarizaci‘ kmenových společenství v našem podvědomí… Žijete-li mezi indiány pár let, teprve pak se vám složitost symbolů začne rozjasňovat. Proto nelze indiány podceňovat, nelze k nim přicházet s bělošskou nadřazeností, pak se nic nepochopí,“ připomíná Zelený-Atapana se zkušenostmi z Amazonie.
V roce 1952, kdy na žádost UNESCO napsal esej Rasa a dějiny, odmítl CLS jakoukoli rasovou segregaci, pamětliv zakoušeného antisemitismu. Později byl k programům OSN kritičtější. V bouřlivém květnu 1968 projevil nechuť k revoltě. Byť psal, stáhl se do soukromí. Roku 1982 odešel do důchodu. Postmoderní svět jej děsil. Jen občas se vyjádřil k vymírání jím tolik milovaných přírodních národů. Stal se, slovy sociologa Miloslava Petruska, tvořivým skeptikem, který nevěřil v pokrok. Neviděl ostatně způsob, jak jej měřit. „Svět začal bez člověka a bez něho také skončí,“ zní jeho citovaný výrok ze Smutných tropů. Vážný muž v ústraní, jehož při četbě vzývali i proklínali nesčetní vědci, však dokázal překvapit i vtípkem. Ohledně shodného příjmení s džínovým impériem řekl onehdy: „Ta nešťastná shoda jmen mě nepřestává pronásledovat. Jako duch. Neuplyne rok, abych nedostal nějakou objednávku na zásilku džínsů. Bývá to většinou z Afriky,“ usmál se. Výjimečně.

Ten, jehož nelze obejít Lévi-Strauss se stal opravdovou legendou, bohem ve filozofickém panteonu. Ač je jeho dílo impozantní a uctívané, je s podivem, že CLS vyčnívá tak osaměle. Jako by nevytvořil nějakou plodnější školu. „Jeho dílo připomíná působivý monument modernity – monument obdivovaný, respektovaný, ale nenásledovaný. Podobá se uměle vybudovanému městu Brasília nebo Le Corbusierovým stavbám, odrážejí se v něm aspirace moderního vědeckého ducha, které však pozbyly schopnost inspirovat,“ napsal plzeňský profesor Ivo T. Budil. Schválně: začtete-li se do oborových příruček, najdete u hesla strukturalismus pouze jméno Léviho-Strausse plus pár pokračovatelů (Perrin, Rossi). Možná i proto, nakolik bylo jeho myšlení jedinečné. Unikátní. Velký samotář skonal 30. října. Pohřben byl v Lignerolles, bez okázalé pompéznosti a plamenných proslovů. Úmrtí bylo veřejnosti oznámeno rodinou až několik dní poté… „Byl člověkem, jenž tvořivě, s příslovečnou francouzskou elegancí a interdisciplinární zlotřilostí překračoval hranice vědních oborů, aby vytvořil nové vědecké paradigma: Svět podle Léviho-Strausse. Svět strukturální antropologie. Svět indiánské mytologie. Svět, ve kterém všeprostupující vztahy fatálně určují osudy lidí i kultur. CLS i jeho knihy jsou nadčasové. Jsou výzvou pro jeho oponenty i přívržence. Všichni totiž svorně přiznávají: Léviho-Strausse lze tvrdě kritizovat i láskyplně přijímat. Nelze jenom jediné. Obejít ho,“ uvádí pražský antropolog Soukup. A jedním dechem uzavírá: „A čím inspiroval mne osobně? Bořením hranic aneb filozofií ,nic není nemožné‘… Mimochodem: Claude Lévi-Strauss žije.“

*
BOX
Indiáni mluvící česky**
Seznam knih Clauda Léviho-Strausse přeložených do češtiny:
Smutné tropy (1966)
Myšlení přírodních národů (1971 a 1996)
Mýtus a význam (1993)
Příběh Rysa (1995)
Cesta masek (1996)
Rasa a dějiny (1999)
Totemismus dnes (2001)
Strukturální antropologie (2006)
Strukturální antropologie II (2007)
Mythologica I – Syrové a vařené (2006)
Mythologica II – Od medu k popelu (2006)
Mythologica III – Původ stolničení (2007)
Mythologica IV – Nahý člověk (2008)
Pramen: týdeník EURO

Popisek halvní (portrét, 1. strana):
Claude Lévi-Strauss (28. 11. 1908 až 30. 10. 2009). Francouzský antropolog, filozof, strukturalista. Studoval práva a filozofii na Sorbonně. Za svého pobytu v Brazílii, kde vyučoval, podnikl několik výzkumných expedic do pohoří Mato Grosso a Amazonie. Pracemi o mýtech, příbuzenských strukturách a struktuře myšlení a jazyka ovlivnil celé generace nejen etnologů a antropologů, ale i filozofů, historiků a teoretiků kultury.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Zisky mobilních operátorů? Přes 10 miliard korun ročně
OSVČ a výdajový paušál v praktických příkladech
Kdy jsou vaše peníze na internetbanking v ohrožení?
Konec vesnických prodejen? Vyřeší jejich ztrátovost dotace?
"Bude to dobrý rok," banky a stavební spořitelny počítají výsledky v polovině roku 2017
Auta
Škoda odstartovala sériovou výrobu modelu Karoq. První…
První autonomní Kamaz bude nasazen během fotbalového mistrovství
Po Francii chce prodej aut se spalovacím motorem zakázat také Velká Británie
Galerie na středu: Na tyto tříválce vám nestačí ani půl milionu
Německo chce neupraveným autům z aféry Dieselgate odebrat registraci
Technologie
Podoba referenčního Radeonu RX Vega je venku. AMD ho chce stavět proti GTX 1080
Ransomware v posledních dvou letech vydělal přes 25 milionů dolarů
Chrome 60 lepí 40 děr a podporuje Touch Bar na nových Macboocích Pro
Core i7-8700K má prý turbo 4,7 GHz. I při zátěži šesti jader může běžet nad 4 GHz
Web si oddychne. Adobe plánuje ukončit vývoj a podporu a Flashe v roce 2020
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít