Tisíce smutných příběhů – Česko stále neumí pomáhat dětem

30. prosince 2011, 23:30 - Dalibor Dostál
30. prosince 2011, 23:30

Jen v málokteré oblasti se v Česku od roku 1989 změnilo tak málo, jako v péči o děti, které nemohou vyrůstat ve vlastní rodině. Na dvě desítky tisíc dětí stále zůstávají v dětských domovech a dalších ústavních zařízeních, které jim přes veškerou snahu nemohou zajistit prostředí, jaké by potřebovaly.

 

Foto: Profimedia

A největší příčiny tohoto stavu? „Chybí preventivní i následná sociální práce s rodinou, v České republice nemáme dostatečný počet terénních sociálních pracovnic. Velkým problémem je, že jakmile se dítě jednou ocitne v ústavním zařízení, má jen malou šanci, že se dostane zpět do vlastní či náhradní rodiny. Čím je pak dítě starší, tím jeho vyhlídky na život v rodině klesají,“ říká Hana Šilhánová, ředitelka Nadace rozvoje občanské společnosti.

V září vláda Petra Nečase oznámila, že plánuje postupné zrušení ústavů pro děti. V rámci tohoto programu chystá zvýšit odměnu pro pěstouny ze současných 3126 na 8 tisíc korun.

V Česku přitom bude do roku 2014 potřeba zhruba pět stovek nových pěstounů. Ti by měli zajistit péči pro děti, které nyní zůstávají v kojeneckých ústavech a domovech pro nejmenší děti. V České republice je nyní 150 dětských domovů pro děti do tří let, v nichž žije více než čtyři a půl tisíce dětí.

V ústavech pro nejmenší děti by do roku 2014 nemělo zůstat jediné dítě, do roku 2016 by pak měly z ústavů odejít i děti do dvanácti let.

Dědictví socialismu

Pokud se vládě její plán podaří prosadit, přestane být Česko zemí, kde jsou desetitisíce dětí odsouzených k pobytu v ústavech. To dlouhodobě kritizují nadace působící v oblasti péče o děti. Jak se země do této situace dostala? „Hlavním důvodem je aktuální nastavení systému péče o dítě v České republice. Systém je nevyhovující, zastaralý a roztříštěný. V dané oblasti není jedno ministerstvo, pod které daná oblast spadá a které ji konzistentně spravuje, ale hned pět,“ říká Terezie Sverdlinová, ředitelka Nadace Terezy Maxové dětem.

A uvádí konkrétní příklad. „Například u projektu Rodinného centra v Dětském domově v Novém Strašecí narážíme na to, že domov spadá pod Ministerstvo školství, nicméně umisťování dětí do rodin spadá pod kompetenci Ministerstvo práce a sociálních věcí. Kdyby bylo jedno ministerstvo, pod které se vše zastřeší, proces návratu dětí do rodin by byl jednodušší,“ říká Terezie Sverdlinová.

Podle jejích slov zatím neexistují státem schválené a dodržované standardy v oblasti náhradní rodinné péče. To má za následek nejednotný přístup a postupy v různých částech země. Navíc stát nenabízí plošně dlouhodobě financovat služby, které by náhradní rodiče potřebovali, a zatím je nedokážou nabízet ani neziskové organizace. 

Podle Hany Šilhánové patří k přežitkům současného systému péče o děti právě kojenecké ústavy, kde jsou děti umisťovány do tří let věku. „Tedy ve věku, který je zcela zásadní  pro jejich další vývoj a životní osud. Zdůrazňování zdravotní péče na úkor osobního přístupu a podnětného rodinného prostředí  je oprávněné pouze u dětí s výjimečně závažnými zdravotními problémy,“ říká ředitelka NROS. Pro ostatní děti by podle ní byla vhodnější například profesionální přechodná pěstounská péče, a to po relativně krátkou dobu, než se pro dítě zajistí trvalé rodinné prostředí. „Tato služba však u nás zatím chybí,“ dodává Hana Šilhánová.

Velké množství dětí umístěných v ústavních zařízeních patří k dědictví socialistického systému, které se stále nepodařilo překonat. „Stále zde přetrvává dojem, cíleně budovaný v minulých dobách, že o ohrožené děti je nejlépe postaráno ve státních institucích – kojeneckých ústavech, dětských domovech, ústavech sociální péče,“ říká Marie Oktábcová, ředitelka Nadačního Fondu J&T. Její slova potvrzují i některé reakce na iniciativu vlády. Ta byla za svoji snahu zrušit ústavy pro děti kritizována některými pracovníky dlouhodobě působícími ve státních organizacích zaměřených na péči o děti.

„Kvůli tomu máme trvalý a závažně vysoký počet dětí žijících v ústavní péči a zároveň kritický nedostatek vhodných náhradních - zejména pěstounských - rodin, ochotných přijmout i děti se specifickými potřebami. Například děti s fyzickým či mentálním handicapem, sourozenecké skupiny, děti starší, odlišného etnického původu nebo se závažnějšími výchovnými obtížemi,“ dodává Oktábcová.

Potenciální zájemce o přijetí dítěte do náhradní rodinné péče pak podle ní znejistí nejasná pravidla, byrokratický a nejednotný způsob výběru a přípravy náhradních rodičů a nedostatek podpůrných služeb. „To vše s vidinou možného poklesu sociálního statusu a málo vstřícného postoje okolí,“ doplňuje Marie Oktábcová.

Za situace, kdy stát nedokázal ani po dvaadvaceti letech od změny režimu výrazně zlepšit péči v této oblasti, není v silách nadací, aby tento rozsáhlý problém samy vyřešily. Přesto pomáhají situaci v mnoha ohledech zlepšit. A kde nadace vidí svoji roli?

Zatím se málo pracuje s biologickou rodinou. Děti jsou svěřovány do pěstounské péče místo toho, aby byla sanována jeho rodina. Často jsou děti vráceny do ústavní výchovy po velmi krátké době po příchodu do pěstounské rodiny. Na pomoc je zapotřebí erudovaných odborníků, jako jsou odborní vychovatelé, spolupráce s orgánem sociálně právní ochrany, psychologem, školou, poradnou či sdružením. Nadační fondy či nadace mohou pomoci při organizaci setkání a proškolení žadatelů těmito odborníky,“ upozorňuje Hana Benedová z Nadačního fondu Livie a Václava Klausových.

„Mnohému odebrání dětí z biologických rodin by šlo předejít, kdyby se odborně a včas pracovalo s rodinou jako celkem. To je jedna část problému. Další je náhradní rodinná péče. Je třeba zavést, rozvíjet a profesionalizovat různé formy náhradní rodinné péče,“ navazuje Terezie Sverdlinová.

„Aktuálně v České republice není dostatek pěstounů. V tuto chvíli je pěstounství spíše poslání, ne profesionální služba. I tuto oblast by bylo dobré zprofesionalizovat, ale to předpokládá kompletní změnu a modernizaci současného systému,“ dodala Sverdlinová.  Kromě finanční podpory řady projektů mohou podle ní nadace přispět také „advocacy“ kampaněmi, které přitáhnou a iniciují diskusi o palčivých problémech společnosti. 

Běh na dlouhou trať

Nadace mohou rovněž pomáhat snížit současný nedostatek služeb pro rodiny pečující o dítě, jako jsou poradenská centra, sociální služby, krizová centra nebo u dětí se zdravotním postižením odlehčovací služby, osobní asistence, terénní práce.  „Nadace mohou pomoci svými programy tyto služby iniciovat, financovat jejich rozjezd  a rozšiřovat jejich dopad, ukazovat alternativní přístupy, které se pak mohou stát součástí státem garantovaných služeb,“ zmínila Hana Šilhánová. 

Finanční stabilita je pro organizace zaměřené na péči o děti klíčová. „Velmi potřebné je proto koncepční financování dlouhodobých projektů kvalitních neziskových organizací, „šitých na míru“ potřebám a specifickým charakteristikám cílové skupiny, pro kterou jsou dané služby určeny. V tomto duchu uzavírá Nadační fond J&T s pečlivě vybranými, prověřenými organizacemi působícími v oblasti náhradní rodinné péče rámcové smlouvy o spolupráci tak, aby organizace mohly svůj odborný potenciál věnovat službě rodinám namísto byrokracie a existenčních obav,“ uvedla Marie Oktábcová.

Dosud je totiž většina neziskových organizací zaměřených na péči o děti financována ze státních příspěvků, které nejsou příliš flexibilní. „Tím se náš systém zásadně odlišuje od systému ve vyspělých západoevropských zemích, kde nad příspěvky státu převažuje soukromý dárcovský systém a přirozený občanský postoj solidarity, který považuje za samozřejmost a otázku morální cti podpořit potřebné,“ zdůraznila Marie Oktábcová.

Projektů, které tuzemské nadace v minulosti podpořily, jsou desítky. Například Nadace Terezy Maxové dětem se v loňském roce díky adresným uzavřeným grantům plně spojila s řadou projektů, z nichž určitě stojí za zmínku podpora kampaně na oslovení nových pěstounských rodičů – „Hledáme tě, mámo, táto“, kterou realizovalo Sdružení pěstounských rodin. To má bohaté zkušenosti s oslovením, přípravou a doprovázením potenciálních žadatelů o náhradní rodinnou péče. V Jihomoravském kraji, kde primárně působí, patří ke špičce, která umisťuje nejvíce dětí do rodin ze všech subjektů působících v tamním regionu.

 Mimo cílené kampaně podpořila Nadace Terezy Maxové unikátní projekt „Centra pro rodinu“, které vzniklo na půdě dětského domova v Novém Strašecí díky občanskému sdružení Člověk hledá člověka. Jeho smyslem je dostat zpět domů ty děti, jejichž rodinná situace se může díky přímé intervenci zlepšit natolik, aby jejich setrvání v ústavu nadále nebylo nutné. Dalším, paralelním, cílem je zmapovat děti vyrůstající v domově, jejichž situace umožňuje umístění do pěstounské péče. 

„Jednotícím prvkem je úsilí, aby děti zbytečně nevyrůstaly v ústavní výchově, když nemusí. Bohužel, taková je běžná praxe. Jakmile se dítě dostane do ústavu, jeho cesta zpět do rodiny není snadná,“ říká Terezie Sverdlinová. Nadace projekt plně hradí. „Jeho pilotní fáze bude ukončena v roce 2012 a pevně věříme, že v případě, že se osvědčí, poslouží jako příklad dobré praxe pro ostatní pokrokově smýšlející dětské domovy,“ dodává.

Mezi stěžejní projekty podpořené Nadačním fondem Livie a Václava Klausových patří projekt Startovné do života. Podstatou projektu je naučit děti z dětských domovů spořit a posléze rozumně využít peníze, které po dobu své účasti v projektu obdrží ve formě každoročního pevného příspěvku. Léty prověřeným projektem je i projekt Jazykové kurzy. Je určený dětem z dětských domovů, z pěstounských a sociálně slabých rodin.

Projekt Stipendia poskytuje stipendium především sociálně slabým a zdravotně handicapovaným studentům, občanům České republiky ve věku do 26 let. Stipendium slouží k podpoře studia na tuzemských a zahraničních školách všech typů a zaměření. Nadační fond podporuje také volný čas dětí v kroužcích nebo získávání řidičských průkazů dětmi z dětských domovů a sociálně slabých rodin.

NROS loni završila realizaci 87 jednoletých projektů neziskových organizací podpořených z 11. ročníku sbírky Pomozte dětem. „Zacílení projektů se týkalo podpory široké škály služeb pro děti a mládež žijící v různých nepříznivých podmínkách - mimo vlastní rodinu, dětem s tělesným, duševním a smyslovým postižením, s výchovnými a vývojovými problémy, dětem týraným, zneužívaným a zanedbávaným, ohroženým drogovou či jinou závislostí a dalším,“ zmínila Hana Šilhánová.

Nadace úspěšně dokončila také projekty na podporu dětí a mladistvých se specifickými problémy v rámci 2. priority Blokového grantu pro NNO a loni rovněž jedenáct dvouletých a třináct jednoletých projektů.

Nadační fond J&T v loňském roce podpořil například projekt občanského sdružení Rozum a Cit. Sdružení svými službami usiluje o zvyšování kvality života dětí vyrůstajících mimo vlastní rodinu, zaměřuje se například na vzdělávací a terapeutické služby, poradenské centrum, doprovázení náhradních rodin a odlehčovací péči.

„Doprovázení se uskutečňuje přímo v domácím prostředí rodiny a zahrnuje pravidelné osobní návštěvy odborného pracovníka. Průvodce je s rodinou v úzkém kontaktu a odborně ji provází při výchově svěřených dětí i při řešení jejich problémů. Podle individuálních potřeb rodiny zajišťuje kontakt s dalšími odborníky – specialisty na konkrétní problematiku,“ popsala Marie Oktábcová náplň jedné ze služeb podpořených nadačním fondem. 

Projekty přinášejí naději

Rovněž v letošním roce nadace podpořily řadu projektů. Nadační fond Livie a Václava Klausových se zaměřil například na podporu dětských obětí dopravních nehod. „Projekt je určen na podporu vzdělávání sociálně slabých dětí a mladých lidí, kteří při dopravní nehodě ztratili jednoho či oba rodiče nebo byli sami trvale zdravotně postiženi,“ vysvětlila Hana Benedová.

Jedním ze stěžejních cílů Nadace Terezy Maxové dětem je propagace náhradní rodinné péče. „Proto jsme oživily informační projekt o dané problematice www.adopce.com. Připravili jsme novou kampaň, která nabízí všem zájemcům o adopci a pěstounskou péči věrohodné a přehledné informace a postupy, jak na to. Vnímáme jako důležité realizovat kampaně právě na toto téma,“ říká Terezie Sverdlinová.

Nadační fond J&T v souvislosti s aktuálními legislativními změnami v oblasti sociálně-právní ochrany dětí ustanovil neformální koalici několika neziskových subjektů, které pomáhají ohroženým dětem nalézt dlouhodobé či přechodné rodinné zázemí. „Iniciativa za rozvoj náhradní rodinné péče chce probudit veřejnou, odbornou i politickou debatu o tématu dětí vychovávaných v ústavech a o příležitostech, které jim nabízí náhradní rodinná péče v České republice. Veřejná debata má přispět ke změně stávajícího, nevyhovujícího systému péče o tyto děti,“ popisuje Marie Oktábcová letošní aktivity, které doprovázela kampaň www.odsouzeni.cz, jež upozorňovala na systémové nedostatky v péči o ohrožené děti v České republice a shrnuje fakta argumentující pro podporu probíhající reformy. Kromě dalších cest přitom k oslovení mladých lidí zapojili do kampaně i Facebook.

Novou koncepci v rozdělování nadačních příspěvků z programu Pomozte dětem letos připravila Nadace rozvoje občanské společnosti. „Čtvrtina prostředků byla letos rozdělena na dvouleté projekty, a to na rozvoj a profesionalizaci krizových center, jejichž služby jsou zcela zásadní pro každé dítě, které potřebuje akutní krizovou pomoc. Tato služba je však málo dostupná a chybí prostředky na  zvýšení kapacit stávajících center, proto bylo toto téma zvoleno jako priorita pro další dva roky,“ uvedla Hana Šilhánová.  Zbývající prostředky byly tak jako dosud určeny na širokospektrou podporu znevýhodněných a ohrožených dětí a směřují do všech regionů.

Pomoci s řešením neutěšené situace v péči o děti v Česku by mohly také zkušenosti ze zahraničí. „Například v Rakousku existuje právní úprava náhradní rodinné péče a celý systém je velice dobře rozpracován. Také Anglie věnuje v posledních letech tomuto tématu velkou pozornost,“ upozorňuje Hana Benedová.

Další příklady vhodné k následování je možné najít za oceánem. „Zaujal mne americký preventivní program s názvem Healthy Families America (HFA), jehož podstatou je práce s rodinami, které mají nějakou zátěž nebo kde hrozí zanedbávání péče o dítě. Jde o ověřený model založený na pravidelných návštěvách rodin od samého narození dítěte do věku tří až pěti let, který systematicky pracuje s rodinou a vede ji ke zdravým výchovným návykům. Program je založen také na spolupráci  s výzkumnými a akademickými pracovišti, které pomáhají vytvářet metodiku práce s rodinami a hodnotí  její faktický dopad a efektivitu,“ popsala program Hana Šilhánová.

„Přínosné je dle mého soudu cokoli, co vede nadace společně postupovat v prosazování pozitivních změn v nefunkčním či nevyhovujícím prostředí. Společná vize, společná komunikace, sdružení financí k investici do změny, společný „tah na branku“- to je, co by určitě pomohlo,“ uzavírá Terezie Sverdlinová.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče