The New York Times: Kerry v Egyptě tápe

06. listopadu 2013, 11:13 - Zahraniční tisk
06. listopadu 2013, 11:13

Cesta ministra zahraničí Johna Kerryho do Egypta posloužila jen k tomu, že podtrhla zmatek, který v Obamově administrativě panuje v otázce přístupu k tomuto kriticky důležitému arabskému národu. Ta cesta byla hloupá z mnoha důvodů počínaje načasováním.

Kerry přijel den před zahájením politického soudního procesu s Mursím, procesu, který celou zemi žene na hranu občanského konfliktu. Proces je zjevnou součástí snahy vojenské vlády zničit Muslimské bratrstvo a ostatní oponenty.

Kerry netrefil ani tón a obsah svých rozhovorů s generálem Sísím, architektem puče. O procesu nepadlo ani slovo, zato jednání narušila opatrné poselství, které chtěl vyslat Obama, když Egyptu zastavil dodávky zbraní a 260 milionů dolarů pomoci.

„Není to trest,“ řekl Kerry. Vypadal, jako by přijal výklad, že generálové a jejich civilní vláda jsou na cestě k demokracii. USA a Egypt mají mnoho společných zájmů. Také mezi nimi ovšem musí být jasno v otázkách rozdílů, zvláště ve výkladu pojmu demokracie. Kerry tyto vody zkalil.

The Daily Telegraph: Ekonomické pózy

Další týden, další labouristický fígl. Myšlenka Eda Milibanda na pobídky zaměstnavatelům, kteří svým zaměstnancům na rok zvýší plat, pochází ze stejné stáje jako jeho nápad na zastropování účtů za energie.

Lídr labouristů osedlal zcela očividnou příležitost – životní úroveň klesá – a hodlá z ní vytlouci tolik politického kapitálu, kolik jen půjde. Ale zatímco jeho postřehy mohou být přesné, stále platí, že dočasný mix zmrazení cen a navýšení příjmů nepředstavuje koherentní ekonomickou politiku.

Labouristé se na toto populistické území vmanévrovali sami. Miliband a stínový ministr Ed Balls trvali na tom, že vládní úsporná politika způsobí katastrofu a povede k masové nezaměstnanosti. Jenže se stal pravý opak.

Soukromý sektor vytvořil více pracovních míst, než jich ve veřejném ubylo. Příjmy domácností se propadly, ale lidé nepřišli o práci. Labouristé se tedy spletli v základní analýze a nyní se z tohoto omylu snaží vybruslit tím, že vymýšlejí umělé a nesystémové nástroje, které mají zvýšit životní úroveň.

SME: Když Zeman lustruje

Miloš Zeman má výjimečně pravdu, když trvá na tom, že do budoucí vlády nejmenuje ministra bez lustračního osvědčení. Ale právě proto, že to říká Zeman, je také jasné, že prezidentovo prohlášení má úplně jiný účel, než by se zdálo.

Určitě nejde o pokus vyrovnat se s minulostí, o vysoké nároky na mravní profil ministrů či snahu zabránit tomu, aby prominenti a přisluhovači totalitního režimu získali vliv na výkonnou moc.

Kdyby Zemanovi skutečně vadilo, že se někdo pořádně zapletl s komunistickým režimem a jeho tajnými, přišel by o velkou část svých nejbližších poradců, kamarádů a poskoků. Bývalých agentů StB na čtvereční metr bývá v Zemanově okolí víc než na sjezdu KSČM.

Adresátem Zemanových slov nejsou bývalí agenti a budoucí ministři obecně, ale jen jeden z nich – Andrej Babiš. Tomu Zeman svým výrokem připomněl, že má páku, kterou proti němu může zcela účelově kdykoli použít.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče