The Guardian: Základní kontury

19. června 2012, 12:21 - red
19. června 2012, 12:21

Představte si situaci, v níž by o budoucnosti Británie rozhodovaly obecní volby v Coventry. Do takové pozice se nyní dostala eurozóna. Oči celého kontinentu visí na volbách v malém zákoutí obří ekonomiky. Volba řecké vlády je samozřejmě důležitá pro 11 milionů Řeků. Ovšem je důsledkem smrtící rigidity eurozóny, že světoví státníci a finanční kolosy jsou posedlí vyrovnanou řeckou volební bitvou.

Řekové čekali, zda Novou demokracii a koalici Syriza bude dělit jedno, dvě nebo tři procenta. Ale důležitá čísla každodenního řeckého života se dávno nepohybují v jednotkách procent, nýbrž v ošklivě velkých podílech: pětina výroby, jež padla, čtvrtina, o niž se snížily penze, polovina mladých, kteří nemají práci.


Čtěte také: Řecká vláda může vzniknout brzy, shodli se možní partneři


Jak se ukázalo už ve třicátých letech, lidé dokážou spolknout jen určitou míru šetření. Řekové odmítají úplné zaškrcení, ale zároveň jsou odhodláni vydržet u eura a vyhnout se návratu do balkánské minulosti. Aby přežily, musejí se vítězné strany semknout kolem těchto základních kontur.

The Washington Post: Odkaz Watergate

Před čtyřiceti lety se celá Amerika naučila jméno jednoho domu, hotelu a kancelářského komplexu u řeky Potomac. Slovo Watergate bylo neodvolatelně vytetováno do národní psychiky. Samotné jméno Watergate se stalo synonymem vládní korupce a podivného a paranoidního 37. prezidenta USA Richarda M. Nixona.

Pro příslušníky jedné generace je to dokonce základ pro klasickou otázku „kde jsi byl, když…“ Kde jsi byl, když probíhaly výslechy v aféře Watergate? Odpověď většiny padesátníků zní: „Přilepený u televize.“ Při letošním výročí se toho dost namluvilo o významu aféry.

Za tím, co je zjevné, je třeba vidět, že Nixon a Watergate způsobili pravděpodobně nenapravitelnou škodu duchu Ameriky. Generace, už dost zdeptaná válkou, která stála život 58 tisíc jejích bratrů, přátel, manželů a otců, ztratila poslední zbytek nevinnosti stejně jako jakoukoli důvěru v autority a víru ve vládní instituce. Vlajka, již naši otcové vztyčili na morálních výšinách, najednou vypadala špinavě a zplihle.

Die Welt: Upachtěná vítězství

O nás Němcích se často říká, že u poloplné sklenice hledíme raději na tu horní, prázdnou polovinu. Kritizujeme, sýčkujeme a vyptáváme se tam, kde se jiné národy dávno vezou na vlně triumfalismu. A nejraději to děláme u fotbalu, protože v Německu žije 82 milionů fotbalových trenérů.

Zaměřme proto kritické oko i na náš národní tým. Nic skvostného to nebylo, co předvedl proti Dánsku. Když šli Portugalci proti Nizozemcům do vedení, hrála naše jedenáctka na hraně vyřazení. Že musel nakonec situaci zachraňovat nováček v základní sestavě, to také něco znamená, ne?

Vzpomeňme si na náladu, když nám los určil „skupinu smrti“ – Nizozemsko, Portugalsko, Dánsko. I optimisté měli čela plná vrásek. A teď tohle. Německý tým postupuje ze skupiny s plným počtem bodů. Ale bude to dřina. Proti Dánsku německý tým ukázal, že umí dosáhnout i upachtěného vítězství. A taková jsou pro turnaje velmi důležitá.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče