The Guardian: Konkláve a budoucnost

13. března 2013, 09:30 - red
13. března 2013, 09:30

Hledá se vůdce těžce zkoušené globální instituce. Musí mít brilantní komunikační schopnosti, být teologicky vzdělán a vyzbrojen kuráží, aby mohl čelit chaotické a možná zkorumpované centrální administrativě. Ježíš s MBA, navrhl jeden vtipálek.

O příštím papeži rozhodne to, jak budou vyhodnoceny výzvy, jimž římskokatolická církev čelí. Všude kromě Afriky její řady stagnují nebo řídnou. Je zde příliš málo kněží a příliš mnoho skandálů.

K liknavosti v přístupu k děsivým případům zneužívání dětí kněžími se přidává liknavost a neochota ke změnám v otázkách celibátu, postavení žen a role laiků. Žádný div, že v posledních dnech se neukázal žádný favorit na nejvyšší funkci.

Než se objeví bílý dým, může to trvat velmi dlouho. Volba, kterou 115 kardinálů učiní, nemusí mít přímý dopad na současné věřící. Musí mít ale zásadní dopad skoro na všechny věci, které se týkají budoucnosti.

Der Standard: Salámová taktika

Je to klasická salámová taktika, s níž maďarský premiér Viktor Orbán přizpůsobuje demokracii svým představám. Kousek po kousku rozkládá demokratickou podstatu státu tlakem na její základy – média a justici.

Když musí Orbán couvnout, jako v případě registrace voličů, hned přichází s dalšími podivnými nápady. Tento stav je neudržitelný. Nejen Evropská komise jako strážkyně unijních hodnot a pravidel musí naplno uplatnit své pravomoci. Také unijní sousedé Maďarska a především Orbánovi přátelé z Evropské lidové strany se musejí snažit.

Bývalý kancléř Wolfgang Schüssel v kuloárech nešetří na Orbánovu adresu projevy sympatií a šéf ÖVP Michael Spindelegger dlouhodobě lavíruje a varuje před „honem na Maďarsko“. Teprve v pondělí mluvil trochu vážněji. Jasné slovo to ale nebylo.

Právě takové je ale mezi sousedy a přáteli zapotřebí, aby se Orbán nemohl pořád tvářit jako ochránce Maďarů před jejich „nepřáteli“.

Pravda: Velký švindl

Při návštěvě restaurace v sousedním Česku asi mnohé zaskočí, když při placení místo pokladního lístku dostanou od číšníka jen paragon plný čárek a nesrozumitelných značek, kde je dole uvedena výsledná suma.

Rukou psaný bloček je sice ve slovenských restauracích minulostí, jenže k používání registračních pokladen mnozí číšníci přistupují velmi osobitě – v „lepším“ případě dají hostu falešný doklad, v „horším“ žádný. Státní rozpočet tak ročně přichází asi o 150 milionů eur. V porovnání s podvody na DPH je to zlomek, ale v situaci, kdy pokladna zeje prázdnotou, je každý cent dobrý.

Než někdo začne nadávat na katastrofální stav slovenských silnic, zdravotnictví či školství, měl by se zamyslet, zda k tomu nepřispěl také sám neplacením daní. Očekávat, že by majitelé podniků změnili své chování sami od sebe, by bylo naivní. Podvádět na daních se totiž stalo slovenským národním sportem. Když se takové porušování zákona u někoho prokáže, měl by kromě pokuty také přijít o možnost podnikat v gastronomii.


Čtěte také:

Mše pro kardinály ve Vatikánu - volba papeže začíná

Volba nového papeže začne v úterý

Orbán vyvolal odpor ústavními dodatky


Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče