Tereza Spencerová: Svět je o něco méně černobílý

17. července 2015, 07:05 - Tereza Spencerová
17. července 2015, 07:05

Po dvaceti měsících vyjednávání, hádek, nedodržených lhůt a pokusů celý proces vykolejit se zhmotnila mezinárodní smlouva o íránském jaderném programu. Oficiálně jsou pod dokumentem podepsáni členové Rady bezpečnosti OSN a Německo, ale ve skutečnosti je to přelomová mírová dohoda mezi USA a Íránem.

Dojednaná dohoda velmi omezuje íránský jaderný program. V otázce obohacování a skladování uranu ho vrací o celé roky zpět, předepisuje přísné kontroly íránských vojenských kapacit a stanovuje až pětadvacetiletá omezení na dovoz různých vojenských zařízení. A výměnou za to uvolňuje sankce, které dusily íránskou ekonomiku.

Írán souhlasem s těmito podmínkami jaksi bokem dává najevo, že vlastně nikdy nebyl tak „krvelačný“, jak ho vykresloval západní mainstream. Deeskalace napětí na obzoru umožňuje celému regionu vydechnout, možná poprvé od slavného Bushova projevu o „ose zla“. Svět je zase o něco barevnější nebo spíš méně černobílý.

Odpůrci dohody v USA (Patrick Buchanan už před lety označil americký Kongres za „Izraelem okupované území“), v Izraeli, sunnitských arabských zemích nebo i náboženští radikálové v samotném Íránu, jimž budou citelně chybět hesla o „velkém Satanovi“, už vytáhli do boje proti smlouvě. Ovšem jejich argumenty jsou prázdné. Tím spíš, že Barack Obama kongresmany dopředu ujistil, že jejich případné odmítnutí smlouvy bude vetovat a na překonání jeho veta už se nejspíš příslušná většina nenajde. Odpůrci tak budou muset počkat na nového prezidenta USA. A doufat, že bude upřednostňovat zaslepený ideologický fanatismus před racionalitou.


Přečtěte si názory odjinud: Krocení íránského jádra


Nynější americké vedení bylo s to si po více než třech dekádách vzájemného hysterického nepřátelství sednout za stůl se současným íránským vedením a dopracovat se k dohodě. Ta svět odvádí od potenciální jaderné války s Teheránem a nabízí íránskému národu ekonomické perspektivy. Lze proto předpokládat, že vazby mezi oběma zeměmi se mohou rozvíjet přímo dynamicky. A co víc, Evropa se chytila příležitosti a do Teheránu už o víkendu vyráží k obchodním jednáním německý vicepremiér Sigmar Gabriel a hned po něm i francouzský ministr zahraničí Laurent Fabius.

A zástupci evropských energetických koncernů Eni či Total na zrušení sankcí čekali hezkých pár dní už rovnou v Teheránu, aby mohli podepisovat dohody bez zbytečného zdržování. Nemluvě o vazbách, které se nyní – už legálně – prohloubí mezi Íránem na straně jedné a Ruskem a Čínou na druhé. Teherán tyto dva státy „potkal“ už v době nouze a zcela určitě jim bude doširoka otevírat dveře.

Než se tedy nový americký prezident usadí v Bílém domě, může být už Írán natolik součástí světové scény, že jakékoli protiakce nebudou mít valného smyslu ani od sebeostřejšího jestřába. Barack Obama dostal před šesti lety Nobelovu cenu za mír vlastně jen za hezké řeči. Teď by si ji zasloužil doopravdy.

Autorka je komentátorkou Literárních novin


Čtěte také:

Zaorálek: Dohoda s Íránem by mohla vést k cestě na vládní úrovni

Perský trh je vyhladovělý – a firmy to vědí. Dohodu s Íránem vítají

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče