Tereza Spencerová: Máme problém. Turecko

25. listopadu 2015, 06:47 - Tereza Spencerová
25. listopadu 2015, 06:47

Kdesi nad turecko-syrskou hranicí byl sestřelen ruský bombardér Su-24. To je jisté. Ostatní už jsou spíše dohady – podle Turků byl sestřelen nad Tureckem, podle Rusů nad Sýrií. Podle Turků ho po několika varováních sestřelila stíhačka F-16, Rusové ale nevylučují ani americkou raketu Tow, které džihádistům v regionu v létě dodala Saúdská Arábie.

Ať tak či tak, „incident“, jak sestřelení ruského bitevníku cudně označuje západní mediální mainstream, nabízí podivný obraz, který by měl být pro zbytky racionálně uvažující Evropy alarmující.

Na starý kontinent se dál valí migrační vlna. A nepřímé indicie ukazují, že jejím hybatelem je Turecko. Právě tam žily v uprchlických táborech dva miliony Syřanů, kteří se „najednou“ dali na pochod. Evropa, neschopná zaujmout racionální postoj, teď zkouší „outsourcovat“ represivní přístup, a tak Ankaře posílá miliardy eur a stále radikálnějšímu islamismu prezidenta Erdogana otevírá dveře do EU. O tom, že Erdoganův režim podporuje IS i další teroristy, unijní politici vesměs mlčí. Nejspíš přejdou mlčením i Putinovu připomínku, že sestřel stíhačky „je bodnutím do zad, které mají na svědomí komplicové teroristů“.

A za takto rozdaných karet Rada bezpečnosti OSN o víkendu jednomyslně schválila rezoluci, která po pařížských teroristických masakrech sice sjednocuje mocnosti v otázce terorismu, ale k intervenci do Sýrie a Iráku vágně opravňuje všechny státy, které „mají příslušnou kapacitu“. Jinými slovy, nikdo nevelí, nikdo se nezodpovídá, ale zaválčit si může kdekdo. Ankara vzápětí vyslala své stíhačky (v doprovodu čtyř amerických letounů) nad sever Sýrie. Prý to měl být „první krok k vytvoření bezpečné zóny“ na severu Sýrie, tedy oblasti, kde prý nebude operovat Daeš, ale „umírnění“, tedy „naši“ džihádisté.

Geostrategická poloha jeho země Erdoganovi prakticky zaručuje imunitu.

Pokud ale turecké stíhačky od soboty létají nad severem Sýrie, nemohl se „incident“ opravdu odehrát nad Sýrií? V době, kdy turecká parlamentní opozice i západní mainstream přiznávají, že turecká tajná služba spolupracovala na chemických masakrech v Sýrii, které měly být připsány Bašáru Asadovi a měly vést k americké intervenci do Damašku, by to nebylo nic divného.

Erdogan, jemuž drtivé vítězství v nedávných parlamentních volbách dodalo sebevědomí bohů, nyní může znovu zkoušet, zda pro něj vůbec existují nějaké mantinely – s vědomím, že geostrategická poloha jeho země mu na Západě prakticky zaručuje imunitu.

Výsledkem je fakt, že členský stát NATO podle všeho sestřelil ruské vojenské letadlo, přičemž Rusko nebo třeba Británie v prvních reakcích vyzývaly ke zdrženlivosti, protože „situace je opravdu vážná“. Jedna věc je podřizovat se americkým tlakům na zbrojení, a navyšovat tak zisky tamního zbrojního průmyslu. Jiná věc je napjatě čekat na ruské tanky v Praze. Ale opravdu do tuhého jde ve chvíli, kdy nás partner v NATO může zatáhnout do skutečné války. S takovými spojenci už totiž nepotřebujeme žádné nepřátele.

Autorka je komentátorkou Literárních novin


Čtěte také:

Turecko má právo chránit své hranice, řekl prezident Erdogan

Turecko sestřelilo ruský bojový letoun, NATO chystá mimořádné zasedání

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče