Ten uměl to, a ten zas tohle

15. listopadu 2004, 00:00 - PŘEMYSL HOUŽVIČKA
15. listopadu 2004, 00:00

Nejbohatší invalidní důchodci v P raze. Tak se mezi lidmi říkalo vekslákům, postávajícím převážně v P raze přes prodejnami Tuzexu. Takzvaný bon, tedy poukázka na nákup zahraničního zboží, bylo možné nejrychleji získat právě od nich. A nejen bony, ale i prakticky jakoukoliv valutu v téměř libovolném množství.

Bony a klid: Roman Skamene v jedné ze svých nejznámějších filmových rolí.

Nejbohatší invalidní důchodci v Praze. Tak se mezi lidmi říkalo vekslákům, postávajícím převážně v Praze přes prodejnami Tuzexu. Takzvaný bon, tedy poukázka na nákup zahraničního zboží, bylo možné nejrychleji získat právě od nich. A nejen bony, ale i prakticky jakoukoliv valutu v téměř libovolném množství. Mělo to drobný háček: prodávali za zhruba dvojnásobek oficiálního kurzu. Přesto neměli o zájemce nouzi - množství peněz, které socialistický režim dovolil lidem vyvést do kapitalistické ciziny, byl směšně nízký a právě veksláci lidem splnili sen. Mohli si tak na Západě koupit vysněný videorekordér či jiné zboží. Přestože některé veksláky zatkla někdejší Veřejná bezpečnost, byla to jen špička ledovce. Režim je víceméně toleroval - lidé byli s jejich „službami“ spokojení a policisté na ulici nezřídka také dostali desátek. Vydařenou výpověď o veksláctví, byť s ideologicky zabarveným koncem, představil veřejnosti v roce 1987 Vít Olmer, režisér filmu Bony a klid. Zatímco veksláci nepřežili pád komunismu (respektive někteří podnikavější se po revoluci transformovali do podoby oficiálních směnáren), mnohé nelegální obchody měly a mají delší život. I dnes člověk zaslechne historky o překupnících, zaměřených především na sběratelské předměty: počínaje knihami a konče starožitnostmi. I ti našli mezery v centrálně plánovaném ekonomickém systému. Byla to sociálně rozmanitá skupina: vedle samotných sběratelů, kteří rovněž nepohrdli přivýdělkem, se mezi nimi dali nalézt i taxikáři, instalatéři, řezníci, zelináři, lékaři či studenti… „Jejich hlavním působištěm byly burzy,“ řekl Profitu někdejší překupník s dobrodružnou literaturou, dnes vážený antikvář, který si přál zůstat v anonymitě. Přestože hlavním sortimentem byly právě knihy, koupit se zde dalo téměř vše - nedostatkové zahraniční audiokazety i videokazety, plechovky od limonád či piva, odznaky, nerosty a mnohé další zboží.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče