Temný rytíř a jeho poddaní

26. října 2010, 12:22 - Zita Senková
26. října 2010, 12:22

Berlínská výstava Hitler a Němci. Národní pospolitost a zločin vzbuzuje rozporuplné reakce

Proč se nechal německý národ zlákat pochybným vůdcem? To se snaží ukázat berlínská výstava Hitler a Němci. Národní pospolitost a zločin.

Američan Jim Donough provází v Berlíně po místech spjatých s nacistickou třetí říší. Trasa končí u Hitlerova bunkru, což je místo v trávě u dětského hřiště. Němci se sem moc nehrnou, mnozí o něm ani nevědí. Pro Jima je ale samozřejmé, že právě taková místa je nutné si připomínat. Abychom nezapomínali na zrůdnost režimu a jeho oběti.
Míst spojených s Hitlerem najdeme v Berlíně i celém Německu stovky. O Hitlerovi a třetí říši byly natočeny tisíce dokumentů a napsány stohy knih. Po válce se führerova fotografie objevila jen na titulní straně prestižního týdeníku Der Spiegel šestačtyřicetkrát. Samostatné výstavě o Hitlerovi se ovšem státní německá muzea vyhýbala jako čert kříži. Kdo by také chtěl čelit nařčení z heroizace největšího zločince všech dob?
Riskovat nechtělo ani Německé historické muzeum v Berlíně, které před šestnácti lety uvažovalo o tom, že by převzalo výstavu fotografií o vůdci od mnichovských kolegů. Přesídlení se ale nekonalo. Plakáty s Hitlerem by prý mohly v Berlíně, se kterým měl Hitler dalekosáhlé plány, vyvolat fascinaci zlem a výstava by se mohla stát poutním místem neonacistů. Ačkoli podobných nočních můr se experti na německou historii 20. století nezbavili dodnes, po deseti letech debat a šest a půl desetiletí od konce druhé světové války se k hitlerovské expozici přece jen odhodlali.

Zlo skutečně přitahuje

Někdo si čekání krátí hovorem se sousedem, jiný si čte noviny či knihu, další píše esemesku. Všichni trpělivě stojí v dlouhé frontě, byť zejména po ránu přituhlo a někteří mají za sebou i několik hodin jízdy. Domácí návštěvníci a turisté jsou ale zvyklí – německá metropole nabízí natolik atraktivní výstavy a události (například znovuotevření Nového muzea na Ostrově muzeí nebo expozice Fridy Kahlo), že stojí za to, vytrvat. Jen v prvních šesti dnech po otevření zhlédlo výstavu dvacet tisíc lidí. Nápor je tak velký, že se muzeum rozhodlo alespoň v pátek prodloužit otevírací dobu o tři hodiny. A je také možné, že výstava nepotrvá jen do ohlášeného 6. února příštího roku, ale o něco déle.
Je to první expozice o nejkontroverznější postavě německých dějin. Nepojí se s žádným konkrétním datem nebo novými objevy či exponáty. „Je prostě tady a teď. Disponujeme jednou z největších sbírek svého druhu a přišel vhodný okamžik je představit,“ říká ředitel Německého historického muzea Hans Ottomeyer. Až taková náhoda to však není. Sjednocená demokratická země nepřestává demonstrovat zodpovědnost za svou minulost a také to, že se z ní poučila, že se s ní vyrovnává.
V místnostech expozice se mísí jazyky i generace. Jedni návštěvníci jsou například z amerického San Rafaela: „Trávíme dva týdny po Evropě. O výstavě jsme slyšeli na CNN, je prý kontroverzní, tak jsme tady,“ prohlašují třicátníci Jack a Marsha. Míjím skupinku asi patnácti žáků z Cách, kteří si do Berlína přenesli seminář o historii. „Je to mnohem lepší než sedět ve škole. Tady vidím vše potřebné na vlastní oči, je to jako učebnice dějepisu v kostce,“ libuje si Patrick.
Lze se ale vůbec o Hitlerovi a dvanácti letech nacistického teroru dovědět ještě něco nového? Některé ze šesti stovek předmětů a čtyř stovek fotografií dav jen prolétne očima. Jsou to mnohokrát viděné výjevy. U jiných se naopak zdrží déle, zejména u těch se svastikou, která je v Německu zakázaná a kterou zde chrání vitríny. Hitler ve formě hraček, respektive figurek, u některých vzbuzuje spíše úsměv – ten naopak zamrzá při pohledu na žlutou látku potištěnou židovskými hvězdami. Velké pozornosti se těší zatykač ze Spojených států, na němž je diktátor zobrazen v šesti různých možných převlecích – s plnovousem, v brýlích, vyholený, s nagelovanými vlasy a podobně. I tak mohl vypadat. Nechybí ani ukázka persifláže Hitlerových projevů v podání Charlieho Chaplina z filmu Diktátor. Do německých kin se snímek, který měl v New Yorku premiéru v říjnu 1940, dostal až v roce 1958.

Němci toužili po zachránci

Na plakátu k výstavě v Německém historickém muzeu jsou pouze písmena. Žádná fotografie či portrét. Že by se tým tvůrců kolem renomovaného historika z Münsteru Hanse-Ulricha Thamera zalekl vlastního odvážného projektu? Že by se obával potlesku neonacistů?
Pár kluků v košilích značky Thor Steinar se už přišlo podívat. Asi byli zklamaní, nejde totiž o autobiografickou výstavu. Osobním věcem Hitlera, například svátečním uniformám či fragmentům lebky, které jsou uloženy v moskevském Státním archivu, se tvůrci vědomě vyhýbali. Místo kultu o vykupiteli, mýtu o geniálním charismatickém vůdci s téměř hypnotizujícím účinkem tu návštěvník najde fakta o milionech mrtvých a milionech Němců, kteří nadšeně hajlovali. Do jaké míry právě oni přispěli ke vzestupu Hitlera k moci? Jak a proč mohl celý národ propadnout diktátorovi a jeho zničující politice? Dělníci i intelektuálové, spodina i elita… Hitlerova ideologie je důkladně obsažena v díle Mein Kampf, a kdo tvrdí, že nic netušil, nejpozději od roku 1934 lhal. Už tehdy se objevily první cedule s nápisem Židé nejsou vítáni a názvy berlínských stanic nadzemní dráhy byly přejmenovány podle nacistických pohlavárů. Podle tvůrců výstavy nesouvisela Hitlerova moc s jeho osobními vlastnostmi, nýbrž se stavem společnosti. V době, kdy doznívaly hrůzy první světové války, kdy vládla nespokojenost s Výmarskou republikou, kdy miliony lidí byly v důsledku světové hospodářské krize bez práce, hledali Němci někoho, kdo by je vedl. Kdo by jim rozuměl, povzbudil je a dal jim novou sílu. Hitler je vyslyšel, prezentoval se jako jeden z nich, jako osamělý asketický muž sloužící pouze svému lidu, který nikdy nevystavoval na odiv své metály. I díky všudypřítomné propagandě se zrodila diktatura souhlasu.
Hned u vchodu se vyjímají tři obrovské fotografie diktátora. První dvě jsou dílem jeho osobního fotografa Heinricha Hoffmanna: Hitler jako mladý voják a Hitler jako mocný vůdce. Třetí snímek je fotomontáží jeho lebky s typickou patkou a knírkem. Každých pár vteřin se mění osvětlení a za portréty se promítnout jiné obrazy: krize a její nezaměstnaní, vojenské pochody a nadšené davy. A také násilí, zkáza, vraždění.

Nekončící otázky

U veřejnosti výstava nevyvolává jednoznačné reakce. Pro někoho je odvážná, pro jiného průměrná. Jedna strana tvrdí, že se tu poprvé v širokém kontextu veřejně poukazuje na loajalitu lidu vůči nacismu, na podíl Němců na Hitlerově vzestupu. Kritické hlasy ale namítají, že nestačí jen předvádět dobové artefakty a podružné kuriozity. Chceme vědět, proč se to všechno tak seběhlo.
Německá média výstavě vytýkají především to, že klade příliš velký důraz na Hitlerovo charisma a nacistickou propagandu. Nejde dostatečně do hloubky, neanalyzuje kořeny jeho smýšlení. Nepoukazuje například na celý systém moci. Vždyť třetí říše byla továrnou na kariéru, stoupenci nacismu požívali značné materiální i společenské výhody při postupu vzhůru.
Otázka, jak se mohl nacistický režim tak rychle etablovat, jak s pouhým příslibem lepších zítřků dokázal svést jeden z nejkulturnějších národů v Evropě, se stala jedním z nejdůležitějších témat celého dvacátého století. Už šedesát pět let si ji klademe, už bůhví kolikátá generace se snaží najít jasnou a přesnou odpověď. Ale stále jsme tak trochu bezradní. Víme o Hitlerovi a nacismu téměř vše, ale stále nerozumíme: Jak se to mohlo stát? Jako kdyby tohle velké hledání vyjadřovala i slova v katalogu k výstavě: S Hitlerem ještě zdaleka nejsme hotovi.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Polil vás v hospodě číšník? Kdo to zaplatí?
Návod, jak zatočit s neplatiči alimentů
Jak se vám zvýší splátka hypotéky při refinancování?
8 mýtů, kterým při placení sociálního pojištění nevěřte
Týkají se vás nedoplatky na daních? Pozor, exekutoři už je začali vymáhat
Auta
Video: To nejlepší z Goodwood Revival 2017
Také Toyota Auris (ne)míří do terénu. Verze Freestyle přidává plasty, ale nic dalšího
Už i Hyundai přechází na uhlíková vlákna, prozrazuje nový patent
Mazda představila svou Škodu Kodiaq. Sedmimístná CX-8 ale do Evropy nemíří
Hyundai i30 N se už vyrábí. Do konce roku vznikne pouze 1450 exemplářů
Technologie
Na nereferenční Radeony RX Vega se může čekat až do půlky října, výrobci nemají čipy
Některé počítače HP se po servisní aktualizaci Windows 10 spouští až 10 minut
Tohle by mohla být revoluce. Pi Charger slibuje první opravdu pohodlné bezdrátové nabíjení
Ovladač od Nvidie způsobuje problémy s Nočním osvětlením [Windows Insider]
Naděje v kauze drahých pamětí. Výrobci DRAM konečně investují do zvýšení kapacit
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít