Teď budu tak trochu živnostníkem

08. listopadu 2004, 00:00 - JIŘÍ PINKA
08. listopadu 2004, 00:00

ŠÉF PŘEDSTAVENSTVA HOLDINGU BONTON MARTIN KRATOCHVÍL:Po letech angažmá v Bontonu se jeho předseda představenstva Martin Kratochvíl vrací ke své malé firmičce studio Budíkov. Chce na "plný úvazek" točit cestopisné dokumenty. Peníze z prodeje zábavní společnosti mu mají zajistit nezávislost.

foto: Profit - Martin Siebert

ŠÉF PŘEDSTAVENSTVA HOLDINGU BONTON MARTIN KRATOCHVÍL: Po letech angažmá v Bontonu se jeho předseda představenstva Martin Kratochvíl vrací ke své malé firmičce studio Budíkov. Chce na „plný úvazek“ točit cestopisné dokumenty. Peníze z prodeje zábavní společnosti mu mají zajistit nezávislost. * Komu vlastně v současnosti patří holding Bonton a v jakém stadiu je jeho prodej? Největším vlastníkem holdingu Bonton je spolek amerických fondů, já jsem druhým v pořadí s desetiprocentním podílem. Přes padesát procent celého impéria jsme ale již podle dohody s fondy prodali. Už nám nepatří například rádio nebo maloobchodní distribuce, nyní jsou na řadě Films, Albatros a další. Se souhlasem akcionářů se sice prodává celý holding, ale na doporučení analytiků podle jednotlivých segmentů zábavního průmyslu. Takže třeba do oblasti filmu spadá Home Video, do hudby Supraphon, Panton a Opus. Přitom nás čas nijak netlačí, firmy vydělávají. * Co budete dělat po prodeji firmy?

Samozřejmě o tom šíleně přemýšlím. Mám takovou malou firmičku, která tady byla před Bontonem a asi tady bude i po něm. Existuje od roku 1971 a jmenuje se studio Budíkov. Dříve jsem točil hodně muziky a když jsem se stal statutárem Bontonu, tak jsem toho pochopitelně z důvodu konfliktu zájmu nechal. Dělaly se tam filmové dabingy a já jsem v tom byl pramálo angažovaný. Nyní se mi tato maličká firmička, vlastně živnost, hodí. Našel jsem se totiž v cestopisných dokumentech. Absolutně to naplňuje moje „čundrácké“ a tvůrčí umělecké tužby, protože dělám vše od kamery až po muziku. Stříhat ale neumím.

* To vás bude vážně naplňovat? Není to trochu ústup z vrcholných pozic? Po těch letech angažmá v roli předsedy představenstva v Bontonu je to balzám. I když i to bylo příjemné a zpočátku také romantické. Točit dokumenty je krásná aktivita, která by někam mohla vést. Ještě lepší by bylo, kdyby zde nebyla přímá finanční vázanost - sehnat kšeft a neumřít hlady. Jestli stržíme nějaké peníze za Bonton, tak bychom mohli mít finanční polštář a nemuseli jen robotovat na dabinzích. Mohl bych si vybírat a dělat seriály. * Už jste ale něco natočil, ne? Vyprodukoval jsem dvacet tři dokumentárních filmů, zejména z vysokých asijských hor. Nyní připravuji trilogii o buddhismu, který mě velmi zajímá. * Připravoval jste vše sám? Sám jsem si to připravoval a sám jsem do severní Indie jel. Jsem tam skoro více než v Česku. Asi jsem byl v N epálu v minulém životě šerpou. Jinak jsem dělal filmy o Polynésii a V elikonočním ostrově, Patagonii. Tady ta vysokohorská Asie mě ale nejvíc přitahuje. * To jsou krásné plány. Máte pravdu, ale víte, jak to je - člověk míní a Pánbůh mění. Může přijít nemoc nebo krach, stát se může ledacos. Takže to jsou takové krásné plány, člověk musí mít vize, aby se mu dobře žilo. Kdybych ještě myslel dál dopředu, tak bych si rád koupil jachtu a objížděl svět a pak už mi jen ta smrt kormidlo z ruky vytrhne. * Co vás táhne k asijským velehorám? Mám tak trochu horolezecké ambice, vylezl jsem až do 7900 metrů a kousek před vrcholem jsem spadl s lavinou. Chyběl mi k vrcholu jen kousek, nestalo se, ale zase jsem mezi živými. Nejvíce mě ale přitahuje ta země a lidé, kteří jsou neuvěřitelně jiní. A existuje mnoho věcí, které tam fungují daleko lépe. * Co třeba?

Jednou z nich je byznys na střední a nízké úrovni. Snad díky náboženskému přesvědčení a morálce nepotřebujete žádné americké právníky, smlouvy - stačí podat ruku. Lidi jsou strašně loajální aopravdoví. Nestalo se mi, že by dané slovo nedodrželi. Zrovna tak se mi nepřihodilo, když jsem vyndal stodolarovou bankovku aměli mi vrátit, že by sní utekli, což se jinde snadno stane. Nyní mi vAmerice vhotelu Plazza, ato je snad nejdražší hotel na světě, ukradli kameru. To se vNepálu neděje. Kontrakt, který se uzavře podáním ruky nebo slovem, tam má větší hodnotu než naše desetistránkové smlouvy.

* Mluvíte nostalgicky, podrazil vás tady někdo?

To víte, že ano, podrazil. V životě se děje věcí. Já myslím, že to nebudu konkretizovat, na to bych raději zapomněl. Myslím, že nejsem mstivý a hlavně si nechci nechat nadiktovat těmi podrazáři takový způsob života, kdy člověk jen čeká na další podraz. Víte, jsem optimista, já lidem dopředu vždy věřím. Máte život jednodušší a protože nevidíte za každým rohem nebezpečí, jste v pohodě. Při vědomí, že je to postoj malinko naivní, si pořád myslím, že jde o určitý luxus, který bych chtěl mít až do smrti. Na podrazy nerad vzpomínám a nerad si připouštím, že se stanou znova.

To asi děláte dobře, jinak byste to třeba mohl přitahovat zpátky. A víte, že ano? Protože když někdo toto pořád omílá, tak mu to kouká z očí a maléry přitahuje. Je to mnoho let zpátky, ale mám takovouto zkušenost. Znal jsem holku, co stopovala a strašně se bála, že ji někdo znásilní. Říkal jsem jí, ty jsi úplně blázen a vidíš kolem sebe neexistující nebezpečí. Nakonec ji skutečně znásilnili. Asi to musela nějak přivolat, nevím, snad vyzývavým chováním. Jsou také lidé, kteří vám nic neřeknou,vše je obchodním tajemstvím. To je můj byznysplán a já ti ho nemůžu říci - ty bys ho zneužil. Většinou ho ale nerealizují, protože je to tak tajné. To prostě nejde, život chce věci zveřejnit. Jinak se regulérně dělá, že si necháte podepsat mlčenlivost, když jde o velké projekty, ale gentlemani to někdy ani nedělají. * A co politika, neměl jste chuť se do ní se svým přístupem k podrazům pustit? Nemám sebemenší potřebu se do toho plést. Když mi před časem nabídli, ať se ucházím o senátorství, trvalo mi dva dny, než jsem si uvědomil, co vlastně chci - jezdit do Nepálu, nebo dělat senátora. Takže to, co jsem si vybral bylo jasné. * Letos jste podali s Michaelem Kocábem trestní oznámení na Vítězslava Hálka, konkurzního správce vytunelovaného investičního fondu Trend, který vám před lety patřil. Obvinil nás z toho, co jsme neudělali. Máme důkazy v ruce a on musí dobře vědět, že to, co tvrdí, není pravda. Řekl evidentní nesmysly a nám to dobrého jména nepřidalo. Bohužel člověk z ulice si řekne, na každém šprochu pravdy trochu. * Proč jste se vůbec do správcovství fondu pustili?

Bylo to v dřevních dobách kapitalismu, kdy jsme si ještě mysleli, že můžeme dělat všechno. Byl jsem vždycky soukromníkem a měli jsme náskok. S Michalem a ještě jedním kamarádem jsme se rozhodli, že uděláme fond a že tomu dáme svá jména. To byla největší blbost, jakou jsem snad v životě udělal, dát svoje jméno něčemu, co nadosmrti nekontroluji. To je katastrofální věc, naprostá naivita a hloupost. To si budu vždycky vyčítat. Bohužel se to prodalo člověku, který přišel s největší nabídkou a který byl zločinec. Je to tak zapletená kauza, že by si zasloužila knihu.

* Vraťme se k Bontonu. Celým fonografickým průmyslem už delší dobu zmítá krize. Máte nějaký recept?

Protože jsem liberální kapitalista, tak samozřejmě myslím, že nejlepším receptem je dobrá cena. My máme z našich firem zkušenosti, že když u nás klesne pod nějakých těch tři sta korun za CD, tak už se moc nekrade, protože se to nevyplatí. Mě třeba těší, že u Supraphonu roste prodej licencí k sekundárnímu použití. To jenom potvrzuje moje slova, že ti, kdo mají práva na muziku, asi neostrouhají. Dočasně jsou oslabení zlodějstvím, ale myslím, že to dlouho nevydrží. Pomalu se umoudřují už i interneťáci a jsou servery, kde se platí. Také prodejní formát - když si pustím fantazii na špacír - se může změnit třeba v pilulky.

* V Americe to už pochopili a ceny šly dolů.

Máte pravdu. Teď jsem se vrátil z N ew Yorku a myslím, že tento průmysl má už nejhorší za sebou. Velké společnosti dlouhou dobu strkaly hlavu do písku před problémem. Já si vzpomínám, že ještě když jsme vlastnili Sony Music Bonton, tak jenom mluvit o tom, že budeme mít také nějaký internetový obchod, kde se nebudou prodávat jenom CD, ale přímo hudba v digitálním formátu, bylo zločinem. Ve smlouvách bylo uvedeno, že se toho nesmíme vůbec dotknout. Oni si prostě mysleli, a někteří si to myslí dodneška, že je potřeba vyždímat klasický prodej nosičů do poslední chvíle, než nám to všechno ukradnou.

* Dostane se tedy nelegální kopírování pod kontrolu? Budu opět optimistou. Zkuste si představit, že by tato zlodějina šla dál a stala se mezinárodní zvyklostí. Muselo by se jít scenou pravděpodobně hodně dolů, trh by se roztříštil a na další projekty by už nebyly peníze. Třeba vážnou muziku by nebylo možné natočit. * V čem je ještě problém? Bohužel umělci mají velké oči. Když pak na mě někdo pokřikuje, že chceme za CD takové hrozné peníze, tak říkám: podívejte se, jakou my z toho máme marži. Těžko jim vysvětlíte, že kdyby šli s požadavky níž, že by možná vydělali více. * Máte zkušenosti velkého byznysmena a říkal jste, že se stanete tak trochu živnostníkem. Co byste poradil čtenářům Profitu? Jsem blíženec, a ti, jak známo, mají nevýhodu v povrchnosti. Jsou schopni mnoha věcí, ale nic nedělají do hloubky. Mám takové patnáctileté periody v životě, kdy pracuji na jedné věci a snažím se ji dělat co nejlíp. Rozhodně si ale nemyslím, že je to na celý život. Jsou lidé, kteří se narodí, stanou se truhláři a jsou jimi pořád. Nejlepší kytarista na světě umí hrát hrozně dobře na kytaru, jinak nic jiného. Blíženci takoví nejsou. Naučí se na kytaru a chtějí hrát i na piano a vedle toho létat a dělat ještě jiné věci. * Neděláte z povrchnosti výhodu?

Myslím si, že není tak špatné, že ve světě takové té strašné specializace existují irenesančnější lidi, mezi které se počítám. Kdybych měl tedy radit, myslím, že život je dlouhý, bohatý a krásný a že je z čeho si vybírat. Je škoda si to nechat všechno ujít, když člověk dělá jenom specializaci, za kterou se soudobý svět žene. Redukuje člověka jen na ovladače přírody a na mnoho ostatních věcí zapomíná. Když třeba přijedu do Ameriky a vidím lidi na burze, takové ty mladé frajery, tak je lituji. V životě nebyli na louce. n

PhDr. MARTIN KRATOCHVÍL Narodil se roku 1946. Maturoval na stavební průmyslovce, doktorát z filozofie a psychologie získal na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Stal se uznávaným jazzmanem a leaderem legendárního seskupení Jazz Q. Je autorem hudby k jedenácti celovečerním a asi pěti stům dokumentárních filmů. Po roce 1989 se stal producentem prvního filmu financovaného ze soukromých prostředků (Tankový prapor). Stál také u zrodu „milionářského spolku“ Golem klub. Před třinácti lety založil multimediální skupinu Bonton s dominantním postavením na zábavním trhu. V současné době konglomerát osmnácti firem našel nebo postupně nachází nové majitele. Kratochvíl se chce plně věnovat drobnému podnikání a natáčení dokumentárních filmů.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče