Technologie versus Švejk

19. září 2008, 23:29 - Karel Zaoral
19. září 2008, 23:29

Auta na zemní plyn jsou skvělá, v plynárnách řádí socialismus

Mercedes Benz E klasse toho má za sebou požehnaně. Na trh přišel tento model už v roce 2003, z trojice velkých konkurentů, kterou tvoří s Audi A6 a BMW 5, je nejstarší a už příští rok se očekává jeho nástupce. Nebývá zvykem testovat vozy těsně před ukončením jejich kariéry, avšak tohle E klasse je výjimečné. Nejen tím jak vypadá nebo jezdí či jakou pokročilou technologií na svou a dokonce i dnešní dobu disponuje. Tohle auto totiž na výsost výrazně srovnává mentalitu a přístup k životu dvou historií propletených národů, Čechů a Němců. Aby to neznělo tak pateticky, v podstatě se jen opět potvrzuje, že od Aše na západ vládne řád a aktivní přístup k řešení problémů, zatímco východním směrem se šíří spíše švejkovství, šlendrián a neschopnost, povýšená na manažerský um.
Nejprve k vozu E200 NGT. Je koncipovaný jako manažerská limuzína střední úrovně, což obnáší už velmi slušnou úroveň výbavy. Interiér je luxusní, jednoduchý, vkusně navržený a zpracovaný z kvalitních materiálů. Jen vyšší jedinci si stěžují na umístění zpětného zrcátka, které dost zakrývá výhled z vozu na pravý okraj vozovky, což je nepříjemné zejména na přechodech pro chodce. Výtka občas také směřuje k jízdním vlastnostem na sněhu. Tam je ale zodpovědná spíše fyzika, protože rovnice, jíž se účastní náhon na zadní kola, dvě tuny hmotnosti a 200 koní výkonu, těžko bude mít jiný výsledek než rozevlátou záď při agresivním průjezdu zatáčkou. Nedostižnou výhodou E klasse je komfort. Přestože jsem opět od vyšších jedinců slyšel nepěkná slova na adresu sedadel, člověk do metru pětaosmdesáti nemůže mít problém. Éčko má naprosto jedinečnou vlastnost nabrat cestujícího v Praze a vyložit ho v Budapešti stejně svěžího, jako když nastoupil. Vedle zmiňovaných sedaček se na tom podílí i dost naposilované řízení a podvozek, který se po českých silnicích prohání s takovou elegancí, že člověk zapochybuje, jestli do té Budapešti nějakou náhodou nejede přes Mnichov. Technologický bonbónek se skrývá pod označením NGT. Auto umí jezdit jak na tradiční benzín, tak i na stlačený zemní plyn, označovaný jako CNG (Compressed Natural Gas). Klasickou benzinovou nádrž na dvaašedesát litrů paliva doplňují zásobníky na CNG o hmotnosti osmnácti kilogramů. Mezi plynovým a benzinovým pohonem lze pohodlně přepínat tlačítky na volantu. Aktuální stav obou nádrží lze sledovat na přístrojové desce. Výhoda spočívá v tom, že do auta za milion korun nevtrhne žádný umaštěný garážový guru s vrtačkou a rozbrušovačkou a nezačne prznit nějaké pochybné zapojení, jak tomu zhusta bývá v případě přestaveb automobilů na LPG. Vše přichází hotové a připravené k použití už z výrobní linky fabriky Mercedesu, s plnou zárukou, homologací a kompletními doklady. Majitel se nemusí bát o záruku na vůz a navíc získá možnost jezdit za podobné náklady, jako když stál benzín sedmnáct korun, což bylo někdy v roce 1993. Kilo CNG, které je k litru benzinu vesměs alternativní, sice stojí 21 korun, jenže v tehdejší době měly podobně výkonné motory vyšší spotřebu. Při plném natankování obou nádrží se dojezd E klasse pohybuje kolem jednoho tisíce kilometrů, přičemž vzhledem k dynamice vozu je prakticky nerozpoznatelné, na jaký typ paliva auto právě jede. Jediným negativem tohoto systému je fakt, že vzhledem k odlišným charakteristikám paliva není palubní počítač schopen předvídat dojezd na zbývající pohonné hmoty. Ve městě a na poklidnou jízdu mimo město stačí sto čtyřicet koní, které motor poskytuje. Vůz samozřejmě nemá sportovní ambice či duši dálničního dravce, o to více potěší úspory, které CNG přináší. Spotřeba plynu i benzínu byla ve městě vcelku vyrovnaná a činila kolem deseti a půl litru na sto kilometrů, mimo město zhruba osm litrů na sto kilometrů. Z toho plyne, že čistě na CNG lze ujet bez natankování zhruba dvě stovky kilometrů.
A to je v Česku zásadní problém. Schránky většiny novinářů, věnujících se i jen okrajově problematice CNG či alternativních paliv, pravidelně zahlcují tiskové zprávy plynárenské unie, které z Česka dělají div ne světovou velmoc v oblasti alternativních paliv. Až se mohou jít schovat i Nizozemci, kteří na LPG jezdí téměř všichni. Bombardováni úspěchy na papíru bychom si mohli začít myslet, že investovat cirka třicet tisíc do CNG, které se vrátí velice brzy na uspořených penězích za benzin či naftu, je velmi výhodné. Realita je však jiná. Jakousi pohodu zažívají obyvatelé patnácti měst, obdařených plnicími stanicemi CNG, pokud necestují a auto na CNG využívají jen v rámci města, nanejvýš cest po relativně blízkém okolí. Problém je v dopravě napříč republikou, neexistuje možnost, jak se s vozidlem na zemní plyn dostat ze střední Moravy do středních Čech jinak, než absolvováním části cesty na benzin. Naprostou pohromou je tankování mimo benzinky v areálech plynárenských společností. Ale nepředbíhejme.
Vyrazit z Prahy s plnou nádrží plynu, ani to není nic jednoduchého. Dvě pražské plničky leží jen pár kilometrů od sebe, tudíž přejezd ze severozápadní části města na „shellku“ do Zahradního města je poměrně náročný a trvá ve špičce nezřídka více než hodinu. Vzhledem k tomu, že jde o tu civilizovanější z obou metropolitních pump, bývá u ní několik vozů dlouhá fronta s tendencí prodlužovat se, jak bude časem CNG vozidel přibývat. Bohužel občas CNG plnička nefunguje. Pak musí člověk zatnout zuby a pustit se nekonečnou šňůrou kamionů na celkem zhruba pětikilometrový výlet do Malešic, do areálu Pražské plynárenské. Běda však, jeli vozidlo jen zapůjčeno. Mimo pracovní dobu je totiž nutné vlastnit speciální kartu, která uvolní vjezd do areálu. Takové karty jsou potřeba také v Brně, i na jiných místech. Nejde jen o nesmyslnou, logiku postrádající byrokratickou obstrukci, která nutí řidiče jít kamsi, vyplnit cosi a získat kus plastu, který mu umožní přijet k pumpě. To je ten lepší případ. Pokud má člověk auto na zemní plyn po krátkou dobu a kartu nevlastní, je při tankování odkázaný na pracovní dobu plynáren. „Nó, já tam jako budu tak do čtyř, víc né. A ráno tak nejdřív v devět, mám kdesi nějaký jednání,“ odpoví do telefonu na dotaz, kdy se dá tankovat, jakýmsi jednáním kdesi pověřený pumpař. Malešické plynárny navíc řídí stojany CNG plničky vpravdě speciálním softwarem, který prý pravidelně způsobuje výpadky jejich činnosti. V praxi čerpání v Malešicích vypadá následovně. Nejdříve je třeba vjet do neoznačeného areálu, kde by jen věštec očekával nějakou plnicí stanici. Akutní nedostatek směrovek pokračuje, naštěstí asi třetí oslovený zaměstnanec matně tuší, kde pumpa leží. Na pumpě je pusto. Blízko ní se v kukani povaluje jakýsi příslušník ochranky, který se uvolí pumpaře zavolat. Po necelé půlhodince čekání, kdy se na obzoru objeví fachman vyšňořený v montérkách, jež pračku viděly někdy na přelomu tisíciletí, je možné se slovy „jdeme na to“ začít tankovat. Stačí překonat několik vln náletů útočících vos a obejít několik stojanů s CNG. Už třetí vyzkoušený se za mohutného otřásání jímá plnění poloprázdné plynové nádrže. Výlet do Brna a pak dál na sever Moravy může začít. Dotankovat v Brně bohužel nejde, je již deset minut po pracovní době a komplex stanice CNG zeje prázdnotou. To už člověk musí dávno krmit Mercedes benzínem, protože plyn došel. Snad až ráno by mohlo oživit naději na natankování CNG, což se také stalo. S plnou nádrží a plni vzteku a frustrace tedy můžeme otočit a vrátit se do Prahy, kde stále ještě nefunguje „shellka“ a maratón mezi kamiony absolvovat ještě jednou. Pro dokreslení vpravdě socialistického zážitku je ještě nutné poznamenat, že nemaje kus plastu, vystaveného plynárnami, je jejich zákazník nucen platit cash, protože standardní platební karty „a podobný tydlety kapitalistický vymoženosti tady milej pane nefungujou“. Koupit si auto na CNG, přispět k ochraně životního prostředí a ušetřit, to je opravdu chvályhodný myšlenkový pochod. Jenže v nárazu na všední realitu podnikání českých plynařů a jejich úcty k zákazníkovi se z toho všeho jednomu pořádně protočí oči.

klady
kvalita auta
úspora
životní prostředí
dojezd

zápory:
tankování
menší kufr.

tabulka:
Mercedes Benz E200 NGT
Motor: 1796 ccm přeplňovaný vznětový vidlicový šestiválec výkon 120 kW Zrychlení na 100 km/h: 10,72 s Max. rychlost: 244 km/h Spotřeba: 10,1/6,5/8,2 l/100 km Základní cena: 1 275 000 Kč

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče