Technická a řemeslná zručnost nebudou stačit

27. ledna 2003, 00:00 - František Kuberna
27. ledna 2003, 00:00

Na co by se měly malé a střední firmy v přípravě na trh Evropské unie soustředit Podkapitalizování a špatný přístup k financím - to jsou určitě největší problémy českých malých a středních firem. Nejsou to však ani zdaleka jediné potíže, s nimiž se budou muset tuzemské podniky vyrovnávat po vstupu na jednotný trh Evropské unie.

Na co by se měly malé a střední firmy v přípravě na trh Evropské unie soustředit

Podkapitalizování a špatný přístup k financím - to jsou určitě největší problémy českých malých a středních firem. Nejsou to však ani zdaleka jediné potíže, s nimiž se budou muset tuzemské podniky vyrovnávat po vstupu na jednotný trh Evropské unie.

Jak přizpůsobit firmu požadavkům EU. Tak zní název studie, která porovnávala čtyři české, dvě německé a dvě rakouské malé a střední firmy, které v podstatě sídlí v příhraničních oblastech. Ukázaly se některé shodné přednosti podniků z těchto tří zemí, ale co je pro české firmy důležité, studie ukázala na jejich přednosti a slabiny, když je přehledně a poměrně striktně definovala. Společné přednosti jsou tyto:

* důraz na flexibilitu v přizpůsobení se trhu a přáním zákazníků

* mimořádná péče o klíčové zákazníky

* dobrá pozice v lokalitě působení, silné obchodní, personální a další vazby na sídelní region

* úsilí o kvalitu a snaha udržet technickou kompetenci maximální nasazení a zaujetí pro věc

* snaha odlišovat se od konkurence a snaha o větší specializaci

Mezi společné slabiny potom patří:

* závislost na výkonu, zaujetí a kontaktech jednotlivců, zpravidla majitele-manažera a jeho rodiny

* vyšší citlivost vůči výkyvům konjunktury v regionu či v oboru

* vyšší závislost na cizích finančních zdrojích

* omezená kapacita strategicky plánovat a cíleně formovat svou budoucnost (což je ovšem i logický důsledek předchozích slabin)

České přednosti a slabiny

Zabývejme se ale především českými přednostmi a slabinami. Mezi přednostmi se uvádějí především dvě:

* schopnost nabídnout nižší cenu než zahraniční konkurence při srovnatelné kvalitě

* snaha o všestrannější péči o zaměstnance

Obě tyto přednosti ale mohou být jen dočasné. Především to platí o současné cenové konkurenční výhodě, která se po vstupu do EU bude výrazně zmenšovat v souvislosti se změnami v cenové hladině (očekává se mimo jiné růst cen zboží a s ním i tlaky na růst mezd) i v souvislosti s pravděpodobným vývojem kurzu české koruny k euru a dolaru. Na možnou ztrátu této výhody je tedy již potřebné se nyní připravovat, zejména asi zvyšováním produktivity. Druhou zmiňovanou výhodu, všestrannější péči o zaměstnance - například důchodové připojištění, jazykové a odborné kurzy apod., často diktuje nutnost čelit platové atraktivitě zahraničních investorů, potřeba řešit bytovou situaci klíčových zaměstnanců, nebo větší nezbytnost zvládnout cizí jazyky. Mnohem delší je bohužel seznam oblastí, v nichž jsou české a malé střední firmy slabší než jejich rakouští a němečtí „kolegové“. Jsou mezi nimi mimo jiné:

* menší kapitálová síla a horší dostupnost externích zdrojů

* financování firmy a jejího rozvoje

* horší kvalita podnikatelské infrastruktury a pracovní síly

* rozdílná úroveň produktivity a cen (což české firmy pociťují například v rozdílech mezi vysokou cenou strojů či komponent nakupovaných v zemích EU a výrobky a službami prodávanými českým klientům).

Marketing, komunikace, obchod

Zastavme se ještě u necenových faktorů konkurenceschopnosti. V nich mají české malé a střední firmy oproti německým a rakouským mnohé slabiny. Především je to oblast marketingu a propagace. Rakouské a německé firmy využívají širší škálu propagačních a marketingových aktivit, mají více propracovanou „firemní identitu“, svoji „corporate image“ - ať již je to volba firemní barvy, jasně rozlišitelného loga a jejich umístění na propagační materiály, vozy, pracovní oděvy, kontejnery atd. Obdobně lze hovořit o jejich aktivitách na různých veletrzích a výstavách, které zahraniční firmy chápou i jako prostředek k tomu být veřejnosti stále na očích. Zatímco rakouské a německé firmy chápou tyto aktivity jako důležité a nezbytné atributy, vytvářející jejich jméno na veřejnosti, české firmy je považují především za nákladné, ale také za méně podstatné pro úspěch. Typická je zjednodušená věta: „Chápu potřebu těchto aktivit, ale nejprve musím zaplatit materiál, stroje, lidi. Na marketing a propagaci mi už nezbývá.“ Zapomenuto je ono Fordovo proslulé „když budu mít na podnikání dva dolary, jeden dám na reklamu“. Právě marketing, propagace, formování firemní kultury a cílené budování image firmy na veřejnosti jsou oblasti, jimž budou muset české firmy věnovat ve své přípravě na jednotný evropský trh větší pozornost. A hledat možnosti a způsoby, jak v těchto činnostech působit efektivně i při nedostatku financí (a příležitosti „prezentovat se za hubičku“ se nalézt dají). Tradiční české přednosti - mnohdy zdůrazňované - technická a řemeslná zručnost, přizpůsobivost a flexibilita, již samy o sobě, bez kvalitního marketingu a obchodu, nebudou podle všeho na jednotném trhu k úspěchu stačit. Obdobná situace je i ve sféře prodejních dovedností a kapacit. Rakouské a německé firmy na jejich rozvoj dbají více než české. Své zaměstnance školí nejen v odbornosti, ale podle potřeby i v prodejních dovednostech a komunikaci se zákazníkem. Pozornost věnovaná této sféře souvisí i s již zmíněným větším důrazem na propagační a marketingové aktivity.

Sedmero doporučení

Na zpracování studie se podílel i poradce konzultantské společnosti M.C. Triton Filip Rulc. Ten zpracoval získané poznatky do sedmi konkrétních doporučení, která mají dlouhodobější platnost a týkají se zřejmě většiny českých malých a středních podniků:

1. Položit důraz na rozvoj marketingově obchodních aktivit: zapojit do marketingové a obchodní činnosti více spolupracovníků, zvyšovat úroveň a prodejní schopnosti všech pracovníků přicházejících do styku se zákazníkem, prověřit možnosti rozšíření obchodních aktivit i formou externí spolupráce, rozvíjet vztahy s lidmi působícími v oboru.

2. Nastartovat personální práci na vyšší úrovni: ne jen pozornost stabilizaci klíčových zaměstnanců, ale i profesionálnější nábor, výběr, rozvoj a vzdělávání, motivace, měření výkonnosti a odměňování.

3. Identifikovat produkty a zakázky s vyšší přidanou hodnotou: na základě toho hledat a rozvíjet konkurenční výhodu a „čistit své produktové portfolio“.

4. Systematicky monitorovat novinky v oboru a aktivity klíčových zákazníků s cílem reagovat dříve než případná konkurence.

5. Tlačit na ceny svých dodavatelů všude tam, kde je to možné a hledat možnosti vnitřní efektivity.

6. Hledat partnery pro strategické aliance a spojení, pro spoluúčast na zakázkách, financování investic atd.

7. Věnovat systematickou pozornost nabízeným grantům a podpůrným programům pro malé a střední podniky.

Práce komor a cechů se musí výrazně zlepšit

Oproti svým českým kolegům mají podnikatelé v Německu a Rakousku (ale i v dalších zemích EU) mnohem jednodušší život. Mají jednoduchý přístup k důležitým informacím, ke vzdělávání, podporu od svých organizací - hospodářských či průmyslových a obchodních komor, řemeslných komor a profesních společenstev. Když má německý či rakouský podnikatel nějaký problém, obrátí se na hospodářskou komoru či profesní cech. A chce pomoc, řešení, například při jednání s bankou, v oblasti práva, zajištění potřebného školení, ale také v hájení zájmů při jednání s vládou či různými státními institucemi, i při lobování v Bruselu. Samozřejmou součástí tohoto fungujícího systému je rovněž přístup k mnoha informacím, které jsou pro podnikání zapotřebí. Mnohé z toho českým podnikatelům chybí. Hospodářská komora (ať již republiková či s regionální působností) i profesní společenstva v podstatě pomoc při jednání s bankou českým malým a středním podnikatelům neposkytují. Informací, kromě zpráv o kontaktních akcích či různých školeních, dostávají od těchto institucí jako šafránu. České komoře také chybí potřebné kompetence, které by jí umožňovaly mnohé služby poskytovat. Příkladem může být vzdělávání: Zatímco ve zmíněných zemích EU podnikatelé ovlivňují školní osnovy svých oborů, v České republice zatím stále převládá „patronát“ státu. Jedním z prvků vytváření odpovídající podnikatelské infrastruktury v ČR mají podle všeho být informační místa pro podnikatele (IMP), která začíná zřizovat Hospodářská komora ČR. Vše je ale zatím ve stadiu pilotního projektu - takováto místa fungují zatím jen dvě: v Děčíně a Jablonci nad Nisou. Informační místa budou v každé pověřené obci III. stupně. Bude jich tedy přibližně 200 a stát na jejich činnost vyčlenil zhruba 150 milionů korun. Filozofií IMP je, aby podnikatel dostal potřebné informace na jednom místě; počítá se tedy, že na jejich činnosti se budou spolupodílet například i státní agentury na podporu podnikání a další organizace. IMP mají také pomoci českým malým a středním firmám v jejich přípravě na jednotný trh Evropské unie. Mnoho času ale na to nemají - zhruba rok a půl.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče