Taxislužba dneška aneb Princ chuďasem

15. května 2006, 00:00 - KAREL JANKŮ
15. května 2006, 00:00

BUDOU SE DROŽKOU VOZIT JEN NĚKTEŘÍ VYBRANÍ PROMINENTI A ZBOHATLÍCI? PSALI JSME PŘED 15 LETY Minulý systém vytvořil z řady řemesel a zaměstnání profese, jimž lid obecný přezdíval "zlodějský cech".

BUDOU SE DROŽKOU VOZIT JEN NĚKTEŘÍ VYBRANÍ PROMINENTI A ZBOHATLÍCI? PSALI JSME PŘED 15 LETY Minulý systém vytvořil z řady řemesel a zaměstnání profese, jimž lid obecný přezdíval „zlodějský cech“. Dost možná šlo o laciný úsudek, jelikož v ekonomickém chaosu a diletantství pracovala závist nad tím, že někomu je tolerováno překročení bariér omezených příjmů, kdy si může počínat takzvaně tržně. Taxikáři k těm vyvoleným patřili. Dnes jejich řemeslo prožívá soumrak. „Na Náměstí Republiky mě třeba stavěl o půlnoci podnapilý kunčaft,“ načal své vyprávění pražský taxikář K. S. o dobách snad minulých. „Chtěl svézt do Plzně. Ve Vodičkově ulici usnul. Svezl jsem ho na autobusové nádraží na Smíchově, když jsem ho předtím povozil středem města. Pak jsem ho vzbudil a řekl mu: Šéfe, jsme doma. Dělá to patnáct stovek. Dal mi šestnáct a vystoupil. Měl jsem vyděláno.“ ŠIKULKA Tento taxikář se nesvěřoval s pocitem provinění, ale s nadhledem člověka, který ví, jak vydělat peníze. Pokračoval: „Já vím, není to moc. Někdy jsem dostal ryto se svážením a rozvážením hráčů notýsku nebo plátýnka. To jsem měl i osm tisíc za noc. Ale to je pro vyvolené.“ Dotyčný, jak dále prohlásil, přijímal do vozu běžné zákazníky, kteří na něho na ulici mávali, zřídkakdy. Na stanovišti taxíků nikdy nestál. Pro něho to bylo svým způsobem ponižující. Tam vyčkávali zákazníky ti, kteří se takzvaně nevyznali a nebo nechtěli přistoupit na deformaci svého řemesla. Přesto i oni si vydělali tolik, že nemuseli nijak naříkat. PROFESIONÁL**

„Od podniku jsem dostával mzdu 2080 korun měsíčně, celkově jsem si však přišel až na 5000 korun,“ řekl nám zaměstnanec Taxi Praha. „Nikoho jsem přitom vědomě neokradl. Zakládal jsem si na tom, že jsem profík, který umí jednat se zákazníkem jako pánem. Pak jsem mohl počítat se spropitným v průměru s pětikorunou za jízdu. Někdo dal 50 korun, někdo nic. Žil jsem si slušně a to mi stačilo. Dneska? Sotva podniku odvedu částku, abych dostal základní mzdu. Je to na odchod z profese a nebo na kravatu, drahý pane. Jednak je nás moc a na druhé straně lidé nemají na svezení drožkou peníze.“

(Profit č. 20/1991)

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče