Tatra investuje čtvrt miliardy, před dvěma lety přitom byla na mizině

11. července 2015, 06:30 -
11. července 2015, 06:30

Kopřivnické automobilce Tatra se daří, jako už dlouho ne. Ještě před dvěma lety byl tradiční český výrobce těžkých automobilů kvůli dluhům v dražbě, vyrábělo se málo a dělníci chodili do práce jen občas. Po odchodu zahraničních vlastníků v čele s americkým manažerem Ronaldem Adamsem, kteří továrnu přivedli na mizinu, Tatru koupila dvojice tuzemských podnikatelů René Matera a Jaroslav Strnad.

Postavit těžce nemocného pacienta na nohy a vrátit mu bývalou sílu dostali za úkol „létající“ krizový manažer Petr Karásek, který předtím pracoval třeba v automobilce Karosa (dnes Iveco) nebo v plzeňské Škodě Transportation, a Pavel Rusek, rovněž krizový manažer, jenž vlastní například firmu vyrábějící automobilové součástky.

Za loňský rok, první pod novým vedením, Tatra dodala 850 automobilů, letos jich chce vyrobit ještě více. Tržby společnosti vloni přesáhly 3,7 miliardy korun a její zisk se blíží 500 milionům před zdaněním. Tatře se podařilo vrátit na ztracené klíčové trhy, například do Indie, i etablovat se na nových, jako třeba v Saúdské Arábii.

Firma si věří, nabírá nové zaměstnance a investuje. „Chystáme se investovat 240 milionů do obráběcích strojů, což je největší investice v závodě za posledních deset let. Po mnoha letech automobilka letos státu odvedla daně, a to necelých osmdesát milionů. Na firmu, která utekla hrobníkovi z lopaty, myslím docela dobré,“ pochvaluje si generální ředitel Tatry Trucks Petr Karásek.

„Česká armáda od nás koupila vloni jedno auto a letos koupí jedno. Já říkám: není malých zákazníků a za ta dvě koupená auta děkuji,” uzavírá lakonicky Rusek.

Když sem před dvěma lety manažerský tandem Karásek–Rusek přišel, situace nemohla být horší. Kopřivnická továrna téměř nevyráběla. Dodavatelé dílů jí nevěřili, protože jim v minulosti neplatila. Odběratelé ji zase považovali buď za odepsanou, anebo za napojenou na korupci – to druhé byl zejména případ Indie.

Mohl za to jeden z akcionářů bývalé Tatry, britský Ind Ravinder Rishi, který v Indii čelil vážným obviněním z korupce při získávání armádních zakázek. Indická státní firma BEML, která má na starost výzbroj tamní armády, proto nechtěla mít s Tatrou nic společného. Celkově vzato, budoucnost pro severomoravskou fabriku nevypadala dobře.

Šedou kůru v každém kilu

„Když jsem sem přišel, vypadalo to tady trochu jako v Karose na počátku devadesátých let,“ vzpomíná Karásek a veze mě armádním speciálem po obřím areálu kopřivnické fabriky. Právě v Karose se naučil řídit těžké náklaďáky. Většina z budov, které míjíme, byla postavena v 70. a 80. letech a taky podle toho vypadají. Továrna vznikla v době, kdy se plánovalo, že bude každý rok chrlit 15 tisíc aut. Časy sériové výroby pro spřátelené státy ze socialistického tábora zemí Varšavské smlouvy jsou ale dávno pryč. Vloni se tu vyrobilo 850 aut, z bývalé tovární plochy se dnes využívá jen třetina.


Přečtěte si rozhovor s šéfem automobilky: Petr Rusek: Dobře jsme v Tatře zaseli, sklizeň už začíná


„Teď tu jede zakázková produkce na míru, ta může mít strop kolem tisíce patnácti set aut za rok. Nějaký rok to může být víc, nějaký míň,“ odhaduje Karásek a míří s vojenským speciálem na testovací polygon. Po příchodu do firmy si Karásek s Ruskem udělali analýzu, ve které došli k jednoznačnému závěru: Tatra nemůže konkurovat velkým výrobcům, jako je Mercedes, Scania nebo MAN. Tyhle velké zavedené firmy sázejí na vysoce efektivní, velkosériovou produkci. Těží z masové výroby několika málo modelů.

Bylo třeba najít to, co tyto firmy neumějí, nebo neumějí tak dobře. Speciály – tedy pro každého na míru jiné auto. „A to je právě naše parketa. Čím složitější auto, tím líp pro nás, protože ubývá konkurence, která je umí vyrobit. Snažím se tady chlapům říkat, že chceme, aby v každém kilu železa, který vyjíždí z brány do světa, byl větší podíl šedé kůry mozkové,“ prozrazuje mi firemní know-how Karásek.

Kostlivci ve skříni

Armádní speciál se s námi houpe nahoru a dolů jako na vlnách na moři, ale překvapivě to vůbec „nedrncá“, takže můžeme pokračovat v rozhovoru. Když se zeptám na kostlivce ve skříni po minulých majitelích, Karásek kýve hlavou: „Těch bylo spousta. Občas nějaký vypadne. Předchozí vlastníci tehdejší firmu zavázali různými dohodami. Chodí sem lidé z venku, že měli něco slíbeno, že údajně mají exkluzivitu na dovoz Tater třeba na Seychelské ostrovy, že mají mít provize za vyvezená auta. Tihle zprostředkovatelé nechtějí rozumět tomu, že už je to jiný subjekt s jinými vlastníky.“

Některé země má Tatra kvůli těmto problematickým dřívějším domluvám zablokované a raději do nich nevyváží. To byl případ třeba Spojených arabských emirátů. „Když jsme sem přišli, tak čtyři firmy měly údajně platnou exkluzivní smlouvu na dovoz tam. Každý rok se podepsala smlouva s někým jiným. Výsledek byl, že tam byl naprosto nespokojený zákazník. Museli jsme hledat jiné země, kde tyto problémy nebyly.

V některých zemích nám to stále ještě dnes blokuje obchod. Ale žijeme, to je hlavní,“ říká předseda představenstva Tatry Trucks Petr Rusek, který se k nám připojuje, když sjíždíme zpátky na asfalt.

Dva roky přesvědčování v Indii

Na některé trhy se vrátit podařilo. Jedním z nejtěžších případů byla zmíněná Indie. Přesvědčit státní podnik, že nová Tatra nemá s předchozími majiteli nic společného, trvalo dva roky. „Nejdřív se s námi vůbec nechtěli ani bavit. Předložili jsme jim dokumenty, jakým způsobem Tatra Trucks vznikla, platné výpisy z rejstříku, že jsme všechno koupili. Pomohli nám i naši politici, kteří to potvrdili, že firmu znají a svým způsobem se za ni mohou zaručit,“ popisuje indickou misi Rusek.

Ve hře je hodně – indická armáda je totiž na tatrovkách historicky postavená, v její výzbroji jich jezdí sedm až osm tisíc. Přijít o tak velkého klienta by byla pro firmu velká ztráta. Průlom přišel letos na jaře, kdy si Indové z Tatry pod novým vedením objednali 17 nových aut. Šlo o speciální vozidla se šesti nápravami 12×12 pro strategické zbraňové systémy. Další zakázky jsou na obzoru, od příštího roku by prý kopřivnická továrna mohla dodávat komponenty na montáž až 700 terénních nákladních vozů.

Výroba v Arábii

Dalším velkým odběratelem je Saúdská Arábie, která se rovněž rozhodla vybudovat svoji armádu na podvozcích z Kopřivnice. Tatra Trucks v arabské zemi staví továrnu, kde si Saúdové budou už příští rok moci auta montovat sami. Saúdové si objednali vojenská auta Tatra 810. „Je to dnes asi největší zákazník,“ říká Rusek. Letos mu automobilka dodá dvě stě zkompletovaných osmsetdesítek a nejpozději ve třetím a čtvrtém čtvrtletí stovku rozložených. Jejich montáž už provedou zaměstnanci saúdskoarabského závodu, kteří se to nyní jezdí učit do Česka.

Tatra vozí svá auta také do Francie, Izraele, Brazílie nebo třeba Jižní Koreje, Norska.Velmi zajímavé jsou rovněž tendry, které momentálně probíhají v Kanadě a kde Tatra zatím postupuje do dalších kol. Některé tradiční trhy, jako třeba Rusko, spíše stagnují. „To bolí. Rusko je nyní trochu zablokované. Jednak ekonomicky – jsou tam drahé úvěry. A pak kvůli politickému napětí se ruský těžební nebo zpracovatelský průmysl chová tak, že upřednostňuje vlastní výrobu – kupují kamazy – nebo nákupy vůbec odkládají na příznivější dobu,“ konstatuje Rusek.

Vozem, od kterého si Tatra hodně slibuje, je obrněné vozidlo Titus oceněné na českém veletrhu Idet. Tatra ho vyvinula ve spolupráci s francouzskou společností Nexter Systems. Má vyrobeno několik prototypů, které nyní ve světě absolvují zkoušky. Tatra pro tento model dodává svůj proslulý podvozek.

Šéfové Tatry si zakládají na tom, že je firma pod jejich vedením nezávislá na obou majitelích. První z nich, Jaroslav Strnad, je majitelem největší české zbrojní firmy Excalibur Group, druhý, podnikatel René Matera, vlastní holding Promet. „Nejsme součástí ani jedné, ani druhé skupiny. Jsme mezi dvěma skupinami solitér. Snažíme se kooperovat tak, aby to bylo výhodné pro všechny. Ale není to tak, že bychom od nich kupovali něco nevýhodně jenom proto, že je to od nich,“ říká Karásek.

Připouští však, že kontakty skupiny Excalibur někdy nejsou na škodu. Část nástavby vozů do Saúdské Arábie vyrobila třeba firma Karbox, která je součástí skupiny Excalibur, zbrojařská skupina také pomohla domluvit spolupráci s největší světovou zbrojovkou General Dynamics, pro jejíž nástavbu Tatra dodala podvozky na veletrh v Německu.

Během mé návštěvy v Kopřivnici šéfové Tatrovky čas od času utrousí hořkou poznámku na adresu české armády. Vadí jim, že zatímco v Německu kupuje armáda od domácích výrobců, český stát se ke své produkci chová trochu macešsky. „Česká armáda od nás koupila vloni jedno auto a letos koupí jedno. Já říkám: není malých zákazníků a za ta dvě koupená auta děkuji,“ uzavírá lakonicky Rusek.


Čtěte také:

Šéf Tatry: Urgentně hledáme desítky lidí, chceme prodat přes tisíc aut

Tatra představila speciál Titus. Má 500 koní a přejede 150 kilogramů TNT

Tatra je opět blíž k návratu do Indie, první objednávky čeká už letos

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče