Tancuj, jak odbory pískají!

09. ledna 2006, 00:00 - KRISTÝNA DUŠKOVÁ
09. ledna 2006, 00:00

PŘÍLIŠ SILNÉ ODBORY Odboráři mají ve firmách víc práv než jejich majitelé. Zástupci zaměstnanců musí být informováni o hospodaření podnikatele a o jeho záměrech. Další privilegia si prosazují masovými demonstracemi. Organizace odborů je bezchybná - podobají se armádě, jejich zbraněmi jsou paragrafy.

PŘÍLIŠ SILNÉ ODBORY

Odboráři mají ve firmách víc práv než jejich majitelé. Zástupci zaměstnanců musí být informováni o hospodaření podnikatele a o jeho záměrech. Další privilegia si prosazují masovými demonstracemi.

Organizace odborů je bezchybná - podobají se armádě, jejich zbraněmi jsou paragrafy. Už nyní mají v parlamentu větší vliv než zástupci podnikatelů.

Nový zákoník práce sílu odborů ještě zvýší.

Moc odborů stále sílí. Jejich zástupci spolupracují se sociálnědemokratickou vládou na přípravě nového zákoníku práce a zdá se, že Škromachovo ministerstvo přihlíží k jejich požadavkům daleko vstřícněji než k připomínkám podnikatelských svazů. Zaměstnanci stádovitě demonstrují na podporu vládního návrhu a věří podivné rovnici, že čím menší sílu budou majitelé firem mít, tím lépe na tom budou jejich pracovníci.

Odbory vyhrávají desítky soudních sporů se zaměstnavateli, mnoho dalších podnikatelů je odboráři vydíráno a omezováno. Síla zástupců zaměstnavatelů nevychází jen z příznivých socialistických zákonů a náklonnosti levicové vlády. Obrovskou moc a nebezpečnost si odboráři získávají především kvůli své dokonalé organizaci.

ODBORY ZACHRAŇUJÍ NESCHOPNÉ?

Socialistický zákoník práce z roku 1965 se sice v posledních letech dočkal několika novel, jen málokterá ale prospěla zaměstnavatelům. Zlepšení podmínek a navýšení práv se prakticky vždy týkalo jen zaměstnanců a jejich zástupců.

Hodně problematickou částí zákoníku práce jsou například písmena d) a e) druhého odstavce paragrafu 18. Podle něho je podnikatel povinen informovat zaměstnance o očekávaném vývoji zaměstnanosti ve firmě. Právě toto ustanovení tedy způsobuje podnikatelům časté potíže.

V praxi totiž dochází k situaci, kdy méně schopný pracovník (kvůli zmíněné povinnosti firmy předem informovat o propuštění) pochopí, že by už brzy měl dostat výpověď z pracovního poměru. „Pak jen stačí, aby dotyčný zaměstnanec rychle zareagoval. Když si včas a promyšleně založí odborovou organizaci, zkomplikuje zaměstnavateli situaci. Jestliže se tento zaměstnanec stane předsedou či místopředsedou své odborové organizace, má pak na čas vyhráno. V takovémto případě je totiž k platnosti výpovědi vyžadován také souhlas příslušné odborové organizace - a ta ho samozřejmě z pochopitelných důvodů udělit odmítne,“ vysvětluje Petr Jahelka z advokátní kanceláře Oswaldová, který se specializuje právě na soudní spory mezi zaměstnavateli a zaměstnanci.

Neschopný zaměstnanec tak získává díky stávajícím zákonům silnou zbraň. Podnikateli nezbude nic jiného než podlehnout nebo se začít soudit.

TANCUJ, JAK ODBORY PÍSKAJÍ!

A založením odborů vše teprve začíná. Pracovník, kterého se chtěl zaměstnavatel zbavit, se octne na pomyslném trůně. Stačí mu přečíst si zákon a pak pohodlně a bezpečně kralovat.

Rozsáhlou pravomoc totiž odborům svěřuje paragraf 21 zákoníku práce. V šesti hutných odstavcích říká, že příslušné odborové orgány mohou zaměstnavatele kontrolovat a vyžadovat nejrůznější informace. Odbory mají díky tomu právo vyžadovat od podnikatele zprávy o tom, jak realizuje jejich požadavky a odstraňuje vady, na které ho odbory upozornily.

Odboráři v České republice by vlastně nový zákoník práce ani nepotřebovali. Už podle stávající právní úpravy se totiž mohou chovat téměř jako nadřízení svého zaměstnavatele.

PĚSTUJ SI SVÉHO NEPŘÍTELE Zákoník práce z roku 1965 je jedním z největších stále fungujících pozůstatků komunistického režimu v Česku. Určité zvýhodnění slabší strany pracovněprávního vztahu - tedy zaměstnanců - je sice běžné i v řadě ostatních zemí, ale v tuzemském zákoně je nerovnost mezi pracovníkem a jeho chlebodárcem obrovská. Současný zákoník práce například ukládá zaměstnavatelům nejen povinnost tolerovat ve své firmě odbory a vyjednávat s nimi, ale také jim vytvořit podmínky - a to na vlastní náklady! V již zmíněném paragrafu 21 mimo jiné najdeme: „Zaměstnavatel je povinen umožnit zaměstnancům konání voleb zástupců zaměstnanců a vytvořit jim na svůj náklad podmínky pro řádný výkon jejich činnosti, zejména jim poskytovat podle svých provozních možností v přiměřeném rozsahu místnosti s nezbytným vybavením, hradit nezbytné náklady na údržbu a technický provoz a náklady na potřebné podklady.“ Pikantní je také další ustanovení, podle něhož musí podnikatel dát svým odborářům na jejich aktivity „volno v nezbytně nutném rozsahu s náhradou mzdy ve výši průměrného výdělku“. Jde například o situaci, kdy se zaměstnanci v pracovní době vypraví do Prahy demonstrovat nebo když se rozhodnou uspořádat schůzi či seminář. Současný zákoník práce by se tedy s trochou nadsázky dal označit za brožuru „Jak pečovat o svého odboráře“. ZAMĚSTNAVATELÉ, DOKAŽTE TO!

Jak už jsme napsali, dát výpověď předsedovi či místopředsedovi odborů je složité. K platnosti výpovědi je nutný souhlas odborové organizace. Ten ale zaměstnavatel většinou nedostane. Podnikaprofit telé přesto takový nesouhlas odborů často ignorují a zaměstnance stejně propustí. Rozezlený funkcionář se ocitne bez práce, ale ví, že právo je na jeho straně. „Po odepření souhlasu odborů zpravidla následuje žaloba podaná zaměstnancem, kterou se vůči firmě domáhá určení neplatnosti podané výpovědi. Zaměstnavateli pak nezbývá než doufat, že soud ve sporu dospěje k závěru, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby tohoto odboráře i nadále zaměstnával. To je totiž jediná možnost, jak zhojit neplatnost podané výpovědi,“ popisuje Jahelka typický případ zneužívání moci odborů.

Výpověď funkcionáři odborů je tvrdý právnický oříšek. Ovšem ani dát výpověď řadovému členu odborů není mnohdy jednoduché. Opět narážíme na to, že čtyřicetiletý zákoník práce vychází ze socialistických představ a jednoznačně více tedy chrání práva zaměstnanců.

„Na podnikatele totiž číhá ještě další nebezpečí. Pokud dá členovi odborů výpověď, může se takový zaměstnanec bránit a obvinit firmu z diskriminace právě kvůli svému členství v odborové organizaci. Zvláště když se domnívá, že to bylo jediným důvodem výpovědi,“ říká právník Jahelka. Zaměstnavatel se tak ocitá v prekérní situaci. Podle tuzemského procesního práva totiž většinou platí, že nařčení z diskriminace musí vyvracet právě žalovaná, nikoliv žalující strana. Jde vlastně o presumpci viny,“ objasňuje. Zaměstnavatel pak musí u soudu prokázat, že důvodem výpovědi byly neuspokojivé pracovní výsledky a daná výpověď nemá s členstvím v odborech nic společného. „To je často nadlidský úkol,“ dodává Jahelka.

PROTI NECHUTNÝM PRAKTIKÁM FIREM

Nicméně ne každý odborář se chce soudit proto, aby zaměstnavateli způsobil potíže. Většina se chce domoci svých práv - ať už skutečných, nebo jen domnělých. Činnost odborových organizací v České republice pochopitelně nelze paušalizovat a všechny odboráře označit za osoby zneužívající přilišné právní ochrany zaměstnanců.

Nejen na straně odborářů, ale také i u zaměstnavatelů totiž dochází ke spekulacím a pochybením. Někteří zaměstnavatelé se domnívají, že ve své firmě jsou skutečně neomezenými vládci a rozdávají výpovědi v rozporu se zákonem. „Za nejvážnější spor, se kterým jsem se setkal, považuji propuštění či spíše vyhození kolegy z práce. Vedení mu nejdříve nabídlo královskou dohodu, když okamžitě odejde. S tím on ovšem nesouhlasil. Další scénář byl až nechutně obvyklý: hodnocení tohoto dříve vzorného pracovníka se rapidně zhoršilo. Pro nadřízené to byl najednou flákač, který neplnil úkoly. Během týdne dostal tři vytýkací dopisy a poté byl propuštěn pro údajně závažné porušování pracovní kázně,“ popisuje praktiky svého bývalého zaměstnavatele Jan Kovanic, nyní pracující v telekomunikacích a působící též jako publicista.

Odbory se vyhozeného zaměstnance zastaly, nesouhlasily s jeho propuštěním a nabídly právní pomoc. „Kolega se s firmou pochopitelně soudil o neplatnost výpovědi. Po asi dvou letech se dočkal vítězství u soudu první instance. Firma se odvolala, ale po nějaké době sama nabídla mimosoudní vyrovnání. Celé to trvalo asi tři roky,“ vzpomíná Kovanic.

Největší problém však byl v tom, že po celé tři roky vlastně neměl soudící se zaměstnanec ukončený předcházející pracovní poměr. „Nemohl proto být ani v evidenci nezaměstnaných. Takový stav je pak pro většinu lidí finančně velmi těžký. Tady nepomůže nový zákon, ale rychlá práce soudů,“ myslí si Kovanic, mimochodem sám bývalý odborář.

NEOTŘESITELNÁ POZICE

Odbory v Česku si tedy i šestnáct let po listopadové revoluci drží svou neotřesitelnou pozici. Právo na sdružování a odborové organizování je ukotveno v článku 27 Listiny základních práv a svobod, která je společně s ústavou základem tuzemského právního řádu, nadřazeným všem ostatním tuzemským zákonům. Listina zakotvuje také právo na stávku a obsahuje zákaz omezování počtu odborů. A jak už bylo řečeno, v pracovněprávních vztazích je zakázána přímá i nepřímá diskriminace kvůli členství v odborových organizacích.

Zástupci zaměstnanců mají právo účastnit se kolektivního vyjednávání, podnikatel je také musí informovat například o vývoji mezd či platů a jejich jednotlivých složek. Zaměstnavatelé dokonce musí projednávat s odbory i svou ekonomickou situaci, systém hodnocení a odměňování zaměstnanců a jejich pracovní prostředí.

Podtrženo a sečteno: odbory si ve firmách mohou dělat, co se jim zlíbí. Jediným mantinelem je obyčejná mezilidská slušnost. Jenže lze se na ni spoléhat například v době, kdy je firma v krizi?

NOVÝ ZÁKONÍK ZMĚNU NEPŘINESE

Tolik diskutovaný nový zákoník práce, který vloni v listopadu přijelo do Prahy podpořit třicet tisíc odborářů, stále zůstává ve fázi příprav. Momentálně ho projednává Poslanecká sněmovna a lze očekávat, že v nejhorším případě ho sociální demokraté schválí s podporou komunistů.

Zatímco dosavadní zákoník práce je ovládán zásadou „co není dovoleno, je zakázáno“, připravovaný zákoník se má řídit liberálním „co není zakázáno, je dovoleno“. Ministerstvo práce a sociálních věcí tvrdí, že návrh nového zákoníku odráží potřeby tržního hospodářství. Obě strany pracovněprávního vztahu, tedy podnikatelé i jejich pracovníci, mají dostat větší prostor pro dohodu. Má také dojít k omezení zažitého rovnostářství mezi zaměstnanci. Všichni zaměstnanci budou mít ze zákona právo na takzvaný minimální sociální standard, což je například nárok na odstupné při rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele.

Právě rozšíření smluvní svobody prezentovali předkladatelé nového zákoníku jako jednu z jeho největších výhod. Jenže podnikatelé se nyní ptají: Jak budeme moci těch údajných výhod využívat, když zákon zároveň posiluje moc odborů?

Zaměstnavatelé jsou konečným vládním návrhem dlouho očekávaného zákoníku velmi zklamáni. „Původně nám bylo přislíbeno, že bude vypracován nový pracovní kodex, založený na zcela jiných principech než ten stávající. Bohužel se tak nestalo, naše připomínky nebyly akceptovány a nový zákoník je tedy převážně dílem odborářů. Zaměstnavatelé se sice jednání také účastnili, ale jejich původní požadavky nebyly vyslyšeny,“ říká k tomu Irena Vlčková ze Svazu obchodu a cestovního ruchu České republiky. Ministerstvo práce a sociálních věcí tvrdí, že současný návrh nového zákoníku by měl mít stejný dopad na podnikatelské prostředí jako dosavadní právní úprava - postavení podnikatelů se tedy podle ministra nezhorší.

ZVÝŠÍ SE ROLE KOLEKTIVNÍCH SMLUV

Nový zákon je v očích jeho kritiků hlavně předvolebním lákadlem. Zaměstnavatelé se nejvíce obávají toho, že odborářům mají být svěřena nebývalá práva na ovlivňování chodu firem bez odpovědnosti, kterou i nadále ponese podnikatel.

A dokonce i bez ohledu na to, zda zaměstnanci skutečně o péči odborů stojí. Návrh nové právní normy totiž posiluje úlohu kolektivních smluv, které se zaměstnavatelem uzavírají odbory. Háček je ovšem v tom, že odbory i nadále budou zastupovat také zaměstnance, kteří nejsou jejich členy.

„Postavení odborových organizací musí vycházet z jejich reálné síly, nikoli nadále přebírat úpravu z 60. let zavedenou při téměř stoprocentní odborové organizovanosti. Je k diskuzi, proč mají odbory projednávat záležitosti, které se týkají jednotlivců -nečlenů, aniž tito zaměstnanci mají možnost se k tomu vyjádřit,“ uvedla již dříve v médiích Jitka Hejduková, ředitelka zaměstnavatelské sekce Svazu průmyslu a dopravy České republiky.

Připravovaný zákon se pochopitelně nelíbí ani Hospodářské komoře. Její představitelé tvrdí, že nová právní úprava se nebezpečně přibližuje socialistickému pojetí soukromého vlastnictví a pravomoci odborů by již neměly být navyšovány. „Odbory návrhem zákoníku dostávají od státu rozhodovací pravomoci, ve firmách ale nenesou žádnou zodpovědnost. Takovým způsobem se nedá pracovat. Pak by stačili tři lidé, kteří v podniku založí odborovou buňku, k tomu, aby během jednoho roku rozložili celou firmu,“ říká prezident Hospodářské komory Jaromír Drábek.

Šéf komory navíc upozorňuje, že návrh zákoníku jednoznačně nahrává odborářským špičkám, nikoli lidem, kteří jsou v odborových organizacích sdruženi. Přílišná ochrana pracovníků se totiž v důsledku obrátí proti nim. „Zaměstnavatelům a běžným zaměstnancům by nový zákoník - tak, jak je navržen - škodil. Znepružní trh práce, což přispěje ke vzrůstající nezaměstnanosti. Mohou tak být přímo poškozeny i firmy, v nichž jsou tito lidé zaměstnaní,“ varuje Drábek.

Také z častých reakcí čtenářů Profitu je patrné, že nepružný pracovní trh a množství různých omezení je příčinou, proč se firmy bojí přijímat další zaměstnance. Větší flexibilitě brání hlavně dlouhá výpovědní lhůta. Kvůli tomu dochází také k obcházení zákona, jako je například využívání takzvaného švarcsystému nebo opakované prodlužování pracovních poměrů na dobu určitou.

ZASTAVÍME PROVOZ Obrovskou hrozbou je také možnost odborů zablokovat přesčasy a noční práci. „Ještě nikdy se nestalo, že by zaměstnanci svévolně zastavili provoz. Toto ustanovení bude platit jen v případech, kdy by výkon práce ohrožoval třeba ochranu zdraví zaměstnanců. A tím, že zaměstnanci zabrání, aby se jim něco stalo, vlastně chrání i svého zaměstnavatele. Ten by v případě jejich úrazu měl výdaje a musel třeba platit i odškodné,“ tvrdí Jana Kašparová, tisková mluvčí Českomoravské konfederace odborových svazů. Zaměstnavatelům na novém zákoně vadí i to, že odchodné při propuštění pracovníka není odstupňováno podle délky zaměstnání. Trnem v oku podnikatelů je i nemožnost propustit zaměstnance bez uvedení důvodu (samozřejmě při zachování odstupného). Odboráři ovšem tvrdí, že tato změna by byla v rozporu se smlouvou Mezinárodní organizace práce. Další podstatná omezení zaměstnavatelů ze strany odborářů už platí i v dosavadním zákoně. Nepříjemnou novinkou pro podnikatele však je, že navzdory očekávání jsou tato ustanovení zachována i v návrhu nového zákoníku. MODERNÍ NOVINKY NEPROŠLY Jedním z mála zaměstnavatelských návrhů, který při připomínkování vládního návrhu prošel, byla takzvaná konta pracovní doby. Tento institut umožňuje firmám pružně reagovat na měnící se potřebu práce během roku. Většina dalších odvážných a moderních návrhů neprošla. K neúspěšným patřily například zkrácení výpovědní doby na jeden měsíc, významné prodloužení zkušební doby nebo zrušení některých odborářských oprávnění. „Řadu problémů způsobili už tím, že a priori popřeli nutnost nové normy pracovního práva,“ tvrdí tisková mluvčí Českomoravské konfederace odborových svazů. Přestože to jsou právě podnikatelé, kteří po reformě dosavadního zákoníku už řadu let volají a kritizovali většinou pouze konkrétní Škromachův návrh zákoníku. Podnikatelé doplácejí také na svou menší organizovanost. Zatímco odboráři dokáží zorganizovat mnohatisícové demonstrace, hlasy podnikatelů jsou slyšet méně. Shodnout se nedokázali ani na zorganizování „proti-demonstrace“, v médiích zjednodušeně a s nadsázkou označované jako stávka podnikatelů. „Zaměstnanců, kteří nejsou členy odborů, je sice většina, ale bohužel mlčí,“ uzavírá Jan Kovanic. ČASOVANÁ BOMBA PRO NOVOU VLÁDU? Vláda předložila sněmovně návrh nového zákoníku práce na konci loňského září. První čtení proběhlo v polovině října. Pokud letos návrh projde také druhým a třetím čtením, může ho ještě zablokovat pravicový Senát a prezident republiky. Bude-li schválen, začne platit nejdříve v polovině roku 2006 - paradoxně možná v době, kdy třeba jeho sociálnědemokratičtí autoři po osmi letech opustí vládu. ODBORY NEJVÍCE ZNEUŽÍVANÝ PARAGRAF Účast odborových orgánů při rozvázání pracovního poměru (1) Výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru je zaměstnavatel povinen předem projednat s příslušným odborovým orgánem. (2) Jde-li o člena příslušného odborového orgánu, který je oprávněn spolurozhodovat se zaměstnavatelem, v době jeho funkčního období a v době jednoho roku po jeho skončení, je zaměstnavatel povinen požádat příslušný odborový orgán o předchozí souhlas k opatření podle předchozího odstavce. Za předchozí souhlas se považuje též, jestliže příslušný odborový orgán písemně neodmítl udělit zaměstnavateli souhlas v době do 15 dnů ode dne, kdy byl o něj zaměstnavatelem požádán. (3) Zaměstnavatel může použít souhlasu podle předchozího odstavce jen ve lhůtě dvou měsíců od jeho udělení. (4) Jestliže příslušný odborový orgán odmítl udělit souhlas podle odstavce 2, jsou výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru z tohoto důvodu neplatné; pokud jsou však ostatní podmínky výpovědi nebo okamžitého zrušení splněny a soud ve sporu podle § 64 shledá, že na zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance nadále zaměstnával, jsou výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru platné. (5) S jinými případy rozvázání pracovního poměru je zaměstnavatel povinen seznámit příslušný odborový orgán ve lhůtách s ním dohodnutých. Pramen: § 59 zákoníku práce, zákona č. 65/1965 Sb. PRAKTICKÉ RADY **Založení odborů: Zákaz založení odborové organizace je protiústavní a může mít soudní dohru. Rozumným řešením je tedy dialog se zaměstnanci ještě před tím, než zatouží po založení odborů. Rozsah odborářských práv: Výčet práv odborů je v českých zákonech taxativní (úplný), odbory po zaměstnavateli tedy nesmí požadovat jejich rozšíření.Neplatnost výpovědi: Výpověď a okamžité zrušení pracovního poměru odborového funkcionáře zaměstnavatelem jsou bez předchozího souhlasu odborů neplatné. Soudní spor: V soudním sporu týkajícím se údajné diskriminace zaměstnance z důvodu členství v odborech nese důkazní břemeno zaměstnavatel.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče