Tam, kde se těží kámen

20. října 2003, 00:00 - JAKUB KNĚZŮ, reportér ČT
20. října 2003, 00:00

V DOBKOVIČKÁCH U ÚSTÍ NAD LABEM TĚŽÍ FIRMA KÁMEN ZBRASLAV ČEDIČ. POSTUPNĚ UKRAJUJE DALŠÍ A DALŠÍ ČÁST KOPCE. NA TOHO, KDO PŮVODNĚ TENTO KAMENOLOM PRIVATIZOVAL, ZBYLA JEN ROLE NEZÚČASTNĚNÉHO POZOROVATELE. NEJDŘÍVE MAJITEL POSÍLAL TRESTNÍ OZNÁMENÍ A DOPISY NA PŘÍSLUŠNÉ STÁTNÍ ÚŘADY.

Další návrh na arbitráž s Českou republikou

LETOS V LÉTĚ SVŮJ POSTUP ZMĚNIL. U VÍDEŇSKÉHO ARBITRÁŽNÍHO ŘÍZENÍ CHCE PO ČESKÉ REPUBLICE ŠEST MILIARD KORUN JAKO NÁHRADU ZPŮSOBENÝCH ŠKOD.

Když není oblačno a mlha si nesedá příliš nízko, je z dálnice ve směru na Ústí nad Labem vidět z nížiny ostře stoupající kopce Českého středohoří. Tvoří zajímavou dominantu kraje a v podzimním slunci dávají krajině romantický nádech. V malé obci Dobkovičky s pár domy, kde stav železniční zastávky naznačuje, že svůj vrchol má tato vesnice už za sebou, je z dálky slyšet lomoz a hluk jakýchsi strojů. Když se do toho rachotu zaposloucháte, zjistíte, že přichází z nedalekého kamenolomu. První dojem z něj není moc povzbudivý. Polorozbořené baráky, z jejichž obnažených koster se už ani nedá zjistit k čemu sloužily, a spousty odpadu všude kolem - od věcí jako jsou sporáky, které evidentně přivezli pilní spoluobčané, až po nejrůznější součásti všech možných strojů - pneumatiky, různé plechy a podobné haraburdí, které jsou pozůstatky desítek let, co se tady pracuje. Přes všechen tento nepořádek je to ale místo, kde na zemi, respektive pár metrů pod ní, leží miliardy korun. Čedič jako drahocenná surovina je stále vyhledávaným obchodním artiklem, používá se například při výstavbě silnic nebo železničních tras. Navíc se stále zvažuje výstavba dálnice, která by se vinula těsně kolem kopce a stát by musel, samozřejmě za pořádný obnos, část lomu vykoupit.

PRIVATIZACE NEPRIVATIZACE

„My jsme koupili od Fondu národního majetku tehdejší státní podnik kamenolom Dobkovičky, který byl provozuschopný. K tomu jsme koupili veškerá práva a veškeré pozemky,“ říká Josef Kačírek, člověk, který se bláhově domníval, že vítězstvím v privatizaci v roce 1994 získal právo čedič z dobkovičského kopce těžit a prodávat. Tehdejší ředitel státního lomu Miroslav Dreiecker se ale proti těmto plánům postavil. V průběhu privatizace, 16. srpna 1994, zdarma převedl část lomu - tzv. Litochovice I. - na společnost Tekaz. Podle něj nebyl tento převod výhodný ani pro něj, ani pro zmíněnou firmu. Na otázku, proč to tedy vůbec dělal, odpověděl v roce 2002 takto: „Nebylo to kvůli zisku pro moji osobu.“ „V čem to bylo výhodné pro státní podnik?“ - „V ničem.“ - „A pro tu firmu?“ - „Taky ne.“ - „Jestliže to nebylo výhodné pro nikoho, proč jste to vůbec dělal?“ - „Když vám řeknu, že teď tomu taky nerozumím, tak mi musíte věřit.“ Takto vysvětlené myšlenkové pochody Miroslava Dreieckera jsou sice těžko pochopitelné, ale nejsou trestné. To alespoň podle rozhodnutí policie, která jeho rozhodnutí část kamenolomu zdarma převést na firmu Tekaz šetřila, ale dospěla k závěru, že nespáchal žádný trestný čin. Dreieckera tak potrestal pouze tehdejší ministr průmyslu a obchodu, který ho půl roku po nestandardní operaci odvolal z pozice ředitele lomu. Ministerstvo řeklo, že k převodu pozemků nebyl Dreiecker oprávněn. Při podpisu privatizační smlouvy mezi A .G. Service, za který od počátku vystupuje Josef Kačírek, a Fondem národního majetku tak už bylo známo, že Miroslav Dreiecker podepsal smlouvu o převodu části kamenolomu, že tedy snížil hodnotu privatizovaného majetku, a proto se o 30 milionů snížila kupní cena. Trochu očekávaně to, že stát přišel o desítky milionů, nikomu z úředníků moc nevadilo. Kromě nižšího zisku z prodeje lomu stát netrápí ani to, že Dreieckerovou operací vznikl totální guláš ve vlastnících lomu a těžebních práv. Například Fond národního majetku se zbavuje jakékoliv odpovědnosti za následné komplikace s určením vlastnictví lomu takto: „Vítězové předmětné soutěže o převodu dobývacího prostoru Libochovice I. věděli již před podpisem smlouvy, přesto však na podpisu smlouvy trvali. Museli si být tedy vědomi problémů, které jsou s tím spojeny. Pokud došlo k nějakým převodům majetku nebo dobývacích prostorů, je to věcí pouze zainteresovaných osob a ne FNM ČR,“ uvádí se ve vyjádření Fondu. Po odchodu Dreieckera z kamenolomu se sice jeho nástupce, Dušan Přikryl, který byl pověřen řízením státního podniku, snažil o revizi smlouvy s nabyvatelem části lomu, společností Tekaz, ale neuspěl. Okresní soud v Chebu jeho žalobu na určení neplatnosti smlouvy s Tekazem zamítl.

ČEDIČ A POLITIKA

Státní podnik Kamenolom Dobkovičky vedený Miroslavem Dreieckerem mimochodem zastupovala advokátní kancelář Hlaváček-Rychetský, tedy kancelář, kterou spoluovládal Pavel Rychetský, v současné době předseda Ústavního soudu, donedávna místopředseda vlády či ministr spravedlnosti. Pavel Rychetský zastupoval i společnosti Tekaz u Okresního soudu v Chebu. Zajímavé je, že advokáti působící v politice pracovali pro obě strany sporu. Josef Kačírek si totiž se svým týmem najal Hanu Marvanovou, donedávna poslankyni za US-DEU. To, že se v případu angažoval Pavel Rychetský, dokládá i to, že státní zástupkyně Eva Sixtová z Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem posílala v březnu 2001 své rozhodnutí o neoprávněné stížnosti Josefa Kačírka na převod části lomu společnosti Tekaz i na Úřad vlády na spisovou značku, kterou v té době jako místopředseda vlády používal právě Pavel Rychetský. Kačírkova firma sice zaplatila kupní cenu za zbylou část kamenolomu, ale dnes tam těží jiná firma - Kámen Zbraslav, který provozuje další čtyři kamenolomy, pět betonárek a dvě pískovny. Právní zástupce Kamenu Zbraslav se do ukončení veškerých sporů nechce k případu vyjadřovat. Kámen Zbraslav se k Dobkovičkám dostal tak, že odkoupil od firmy Tekaz její podíl. Na zbylých dvou třetinách plochy lomu těžila od února 1995 do září 1997 sice firma Josefa Kačírka, ale pak její další postup zastavilo prohlášení konkurzu. Josef Kačírek samozřejmě tvrdí, že konkurz byl neoprávněný, ale to je dnes zřejmě už neprokazatelné. Konkurzní správce prodal větší část lomu Kamenu Zbraslav, který už na menší části operoval. Tak se úhlavní nepřítel původního vítěze privatizace dostal k celému lomu.

SOUBOJ SE VYOSTŘUJE

Josef Kačírek už obeslal s nejrůznějšími žádostmi a stížnostmi veškeré kompetentní úřady, které by mohly zasáhnout do sporu o kamenolom. Protože stoprocentně neuspěl ani u jednoho z nich, rozhodl se k podání návrhu na arbitráž s Českou republikou. V arbitráži vystupuje jako žalující zatím utajovaná slovenská investiční společnost, která se podílí polovinou na veškerých investicích, které souvisí s lomem, nikoli jen na právních službách apodobně. „My jsme se na úrovni českých úřadů a soudů snažili dostat k tomu, co jsme řádně koupili od Fondu národního majetku. Protože se nám to nepodařilo, tak jsme se po dohodě se spoluinvestorem rozhodli obrátit na vídeňskou arbitráž,“ vysvětluje svoji motivaci Kačírek. Nechce a podle pravidel arbitrážního řízení ani nemůže chtít návrat do původního stavu těsně po privatizaci, ale viní stát z toho, že úřady neochránily vloženou investici. Uskupení firem kolem Josefa Kačírka po státu požaduje šest miliard korun. Na laický pohled je to částka až nepřiměřeně vysoká. „Tato suma ale má racionální jádro. V kopci je totiž padesát osm milionů tun kamene, z kterého při prodeji získávají těžaři sto korun marži za jednu tunu. Proto požadujeme těch šest miliard korun,“ upřesňuje Josef Kačírek. Už před šesti lety se navíc pokusil neúspěšně zablokovat těžbu Kamenu Zbraslav. V roce 1997 koupil od původní majitelky dvouhektarový pozemek, která ho vlastnila od roku 1962. Josef Kačírek si myslel, že vlastnictvím tohoto pozemku znemožnil postup těžby. Zmýlil se. „Na tomto pozemku se ale těží, jedna jeho třetina je podle soudního znalce-geodeta, kterého jsme najali, už odstřelena a zlikvidována Kamenem Zbraslav,“ dodává k tomu Kačírek. Nad tím, jak se v Dobkovičkách těží, bdí Obvodní báňský úřad v Mostě. Na jeho pracovníka Víta Hummla podal Josef Kačírek trestní oznámení. Báňský úřad měl totiž podle Kačírka dohlédnout na to, aby se neodstřelil kus jeho pozemku. Kačírek uvádí, že Kámen Zbraslav mu těžbou zmenšil jeho pozemek zhruba o třetinu a způsobil mu škodu 3,5-4 miliony korun. Tuto svoji výhradu doložil znaleckým posudkem. Podle Alexeje Bartuška z litoměřické kriminálky se však odstřely, které prováděl Kámen Zbraslav, nijak Kačírkova pozemku nedotkly. Kačírek podal proti rozhodnutí o odložení vyšetřování případu stížnost. Z policejního prezidia dostal před třemi týdny, 30. září, odpověď, že ve stížnosti se objevily nové skutečnosti, „ke kterým nebylo v původním prověřování vedeným PČR SKPV v Litoměřicích přihlíženo. Tímto jednáním, které je v příčinné souvislosti s předchozím skutkovým stavem, je tedy současně dáno i důvodné podezření ze spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele.“ Zkoumání toho, kdo má pravdu, tedy pokračuje.

CO TO ZNAMENÁ?

Možná jsme si už měli zvyknout, když slýcháváme nebo čteme o podobných případech, že řešení obchodních sporů se v České republice táhne roky a roky. Možná by potom souboj o jeden kopec v Dobkovičkách nebyl tak zarážející svojí délkou a komplikovaností. Současná verze sporu však enormně zatěžuje veškeré zainteresované - jak samotné firmy, které si musí najímat drahé advokáty a stále nemohou plánovat do budoucna, tak ipříslušné státní úřady, které musí na kauzu Dobkovičky stále zas a znova vyčleňovat své zaměstnance, kteří by mohli dělat něco smysluplnějšího, než se stále rýpat ze všech možných stran a hledisek v problému jednoho kamenolomu. Každopádně je tragické, že stát nebyl během devíti let schopen zabezpečit normální stav.

Šest miliard?

Uskupení firem kolem Josefa Kačírka po státu požaduje šest miliard korun. Na laický pohled je to částka až nepřiměřeně vysoká. „Tato suma ale má racionální jádro. V kopci je totiž padesát osm milionů tun kamene, z kterého při prodeji získávají těžaři sto korun marži za jednu tunu. Proto požadujeme těch šest miliard korun.“

jakub.knezu@czech-tv.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče