Také filharmonici bojují o přežití

02. května 2005, 00:00 - PhDr. Ilja Šmíd,
02. května 2005, 00:00

Hlasy čtenářů Se zájmem jsem si přečetl článek „Bojujeme o přežití“, který se v Profitu č. 15/2005 věnoval financování soukromých divadel. S podobnými problémy se potýkají i symfonické orchestry.

Hlasy čtenářů

Se zájmem jsem si přečetl článek „Bojujeme o přežití“, který se v Profitu č. 15/2005 věnoval financování soukromých divadel. S podobnými problémy se potýkají i symfonické orchestry.

Také u nás jsou prostředky rozdělovány nerovnoměrně: jestliže příspěvkové orchestry mají soběstačnost 20-30 procent, Pražská komorní filharmonie či Český filharmonický sbor Brno mají soběstačnost 60-75 procent.

Současně je ale nutné dodat, že i příspěvkové orchestry mají podmínky k činnosti téměř katastrofální, někdy na hranici přežití.

Kromě dlouholetého lobingu na ministerstvu kultury a v parlamentu se účastním práce nového sdružení Iniciativa pro kulturu. Snažíme se podchytit co nejširší základnu neziskových uměleckých aktivit, z nichž mnohé (ale vůbec ne všechny!) vykazují stejné nebo i lepší výsledky než příspěvkové organizace, ale za nesrovnatelně horších podmínek. Na druhé straně si ale uvědomuji to, co v článku naznačil pan Gregorini: rozpor mezi takzvanou společenskou poptávkou a mezi snahou samotných umělců vytvářet nové ansámbly. Má to být řízené, regulované nebo jen volnou soutěží? Co a v jaké výši podporovat? Co je vlastně „společenská poptávka“? Kde leží hranice mezi „kšeftem“ a veřejnou službou? Jednoduchý recept podpory umění neexistuje.

V konceptu vícezdrojového financování umění, o kterém hovoří všechny polistopadové vlády, je problematická i ona ikona sponzorství. Těch několik málo sponzorů, kteří se věnují podpoře umění, dává raději peníze do příspěvkových organizací typu Národního divadla, protože ty jim mohou nabídnout reklamu, zatímco „neziskovky“ spotřebují peníze v běžném provozu. Nedokonalá legislativa nutí spojovat sponzorský záměr s reklamou.

Výdaje ze státního rozpočtu na kulturu mají rok od roku klesající tendenci, takže v letošním roce je podíl kapitoly ministerstva kultury nejmenší v celé polistopadové éře - 0,49 procenta. Kde je ono všemi politickými stranami vzývané jedno procento na kulturu, minimální v celé Evropě? 

PhDr. Ilja Šmíd, ředitel Pražské komorní filharmonie a předseda Asociace ředitelů symfonických orchestrů ČR

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče