Tajemství levné kvality

11. ledna 2011, 14:30 - Kristýna Balajová
11. ledna 2011, 14:30

...Janem Ambrožem

Zákazníci sice říkají, že chtějí české výrobky, nakonec se ale zachovají jinak. Rozhodující je pro většinu z nich pořád cena, říká Jan Ambrož, viceprezident pro lidské zdroje společnosti Ahold Czech Republic. A je evidentní, že nadnárodní koncern holandského původu má českého konzumenta přečteného velice dobře. V Česku, středoevropském ráji hypermarketů, Ahold vlastní 280 prodejen Albert a dalších 26 obchodů provozuje společně s partnery. Podle výše tržeb je dnes dvojkou na českém trhu.

EURO: V roce 2009 český Ahold vykázal rekordní ztrátu 1,7 miliardy korun. Jak je na tom dnes? AMBROŽ: Za rok 2010 už jsme se opět dostali do černých čísel, zase generujeme zisk. Celkové tržby u srovnatelných prodejen za minulý rok mírně vzrostly. U výsledku z roku 2009 je ale třeba vzít na vědomí, že ztráta byla z 80 procent řízená. Přecházeli jsme na jediné logo, zmizela Hypernova, snižovali jsme prodejní plochu velkých hypermarketů z cca osmi tisíc na pět tisíc metrů čtverečních, probíhaly organizační změny na centrále společnosti. Velké změny s sebou nesou velké náklady a my počítali s tím, že budeme v daném roce ztrátoví.

EURO: Lidé se začínají více zajímat o původ potravin, které kupují. Jaký je podíl českých výrobků v prodejnách Albert? AMBROŽ: Zhruba osmdesát procent. Pokud český výrobce nabídne výrobek v kvalitě, kterou požadujeme, a zároveň za přijatelnou cenu, rádi od něj nakupujeme. Pokud to tak ale není, půjdeme jinam, protože právě cena a kvalita jsou pro nás prvořadé. Navíc pokud se bavíme o českých výrobcích, je třeba říci, že ani ty nejsou vždy stoprocentně zpracovány jen místně. Například část českého masa putuje do zpracovatelských a balicích závodů v zahraničí a potom je přivezeno zpět. Za český výrobek také považujeme sušenky, které jsou vyrobeny v Česku v továrně nadnárodního koncernu třeba z holandských surovin.

EURO: Vaše poslední reklamní kampaň chce lidem dokázat, že jste stejně levní jako nejlevnější konkurence. Je vůbec možné při neustálém tlaku na snižování cen udržet kvalitu zboží? AMBROŽ: Možné to je. Snažíme se o udržení rovnováhy mezi atraktivní cenou a marží, na kvalitě výrobků šetřit nechceme. Sledujeme především nejcitlivější kategorie základních potravin a tam skutečně držíme – mimo jiné i díky nakupovaným objemům – ceny na úrovni konkurence. U jiných výrobků, které nepatří do této kategorie, si ale můžeme dovolit někdy i vyšší marži. Třeba u luxusnějšího značkového prášku na praní zákazníkovi tolik nezáleží, jestli za něj dá o několik korun více nebo méně.

EURO: A jak dokážete zajistit skutečnou kvalitu u výrobků s privátní značkou Albert Bio? Musí být obtížné v tak obrovském množství produkovat potraviny, které splňují všechny standardy skutečného biovýrobku. AMBROŽ: Je pravda, že to není snadné, ale dá se to zvládnout. Záleží hodně na typu zboží. Problém není se suchými potravinami, tedy s produkty, které mají poměrně dlouhou trvanlivost. Ty můžeme nakupovat po celé Evropě. Horší je to s čerstvými potravinami, jako jsou jogurty, mléko nebo maso, ty musíme shánět lokálně. Dodavatelů je vcelku málo, není to ale neřešitelné. Maso nám dodává hlavně společnost Biopark, mléčné výrobky bereme od Olmy a Mlékárny Valašské Meziříčí, ovoce a zeleninu z farmy pana Jana Štěrby.

EURO: Už několik let lze v menších specializovaných obchodech sehnat potraviny z rozvojových zemí s certifikací fair trade. Kdy se dostanou i do českých supermarketů? AMBROŽ: Fair trade je dnes velký trend. Ale to, že výrobek nemá tuto certifikaci, ještě neznamená, že jeho výrobní proces nesledujeme dle stejných kritérií. Ahold monitoruje všechny položky dva články nazpátek. Kontrolujeme nejen výrobce, který dodal produkt nám, ale také jeho dodavatele. Podle nás je tento systém kontroly dostatečný. Záleží ale především na vyspělosti trhu. V Nizozemsku fair trade prodáváme, protože si to zákazníci žádají. Na českém trhu není situace tak jednoznačná. Přiznávám, že teď řešíme, zda se stát v této oblasti českým lídrem, nebo jestli ještě počkat.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče