Tabulka s nápovědou sira Humphreyho

29. září 2011, 13:41 - Miroslav Zámečník
29. září 2011, 13:41

Makroekonomika

Politici nám z podstaty neříkají pravdu. Naštěstí máme čísla, která hovoří za vše

Sir Humphrey vypustil v legendárním Ano, pane ministře mimo jiné i tuto perlu: „Základním pravidlem politiky je ničemu nevěřit, dokud se to oficiálně nepopře.“ Tím nám obstaral univerzální dekodér na luštění kryptického jazyka politiků. Co na tom, že tohle moudro si podle všeho autoři vypůjčili od kancléře Otto von Bismarcka. Koneckonců každý dobrý citát si najde mnoho tatínků (což, jak správně tušíte, také není původní větička). Důležité je, že takto vybaveni snadno porozumíme, jak naložit s bůhvíkolikátým ujištěním řeckého ministra financí Evangela Venizela o tom, že Řecko nikdy nezbankrotuje, protože „to by bylo ničivé nejen pro eurozónu, ale i ostatní země“. Mezinárodní měnový fond (MMF) jako jeden z největších věřitelů řeckého programu taková prohlášení sice jistě očekává, na svých vlastních číslech ale zároveň dokazuje, že by jim nebylo radno věřit. Čerstvý Global Financial Stability Report z pera MMF přinesl kromě spousty jiných údajů i tuto mimořádně zajímavou souhrnnou tabulku, nad níž se dá strávit celý večer. Podívejte se kupříkladu na „řecký“ sloupec, poslední řádek: 91 procent řeckého vládního dluhu je v cizině, což je zdaleka nejvíce ze všech zemí v přehledu. Naopak takové Japonsko sice má nejvyšší brutto vládní dluh, ale v zahraničních rukou je ho pouze patnáct procent. Jádrem úspěšného programu fiskální konsolidace je dosahování primárního přebytku (tedy přebytek státního rozpočtu před obsluhou dluhu). Zatímco Japonci si budou jednou utahovat rozpočtové opasky, aby platili sami sobě (stát soukromým věřitelům), v Řecku si budou pouštět žilou, aby zaplatili cizincům. Což, jak jistě uznáte, není jedno a totéž. Obdobně zajímavé je srovnání zadluženosti nefinančních firem v brutto vyjádření a v porovnání s jejich kapitálem. Z těchto řádků vyplývá, že v zeleném pásmu jsou jen americké a německé nefinanční korporace, zatímco ve Španělsku nebo Portugalsku jsou firmy zadlužené až po uši a recese jim dá zabrat. A co banky? Tady najdeme jedinou červenou kartu německého sloupce: zatímco firemní klientela je zdravá a domácnosti nepříliš zadlužené, banky mají nejslabší kapitálový polštář a někdo ho v případě odpisu pohledávek za „jižním křídlem“ bude muset doplnit. Za nataženou rukou nebudou muset němečtí daňoví poplatníci cestovat někam do mediteránu, najdou ji hned na rohu své ulice.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče