Ta naše Hospoda

04. února 2011, 12:18 - Blahoslav Hruška
04. února 2011, 12:18

Diplomaté ani krajané Českou národní budovu v New Yorku neoživili. Teď to zkusí hospodští

Když krajanský spolek Bohemian Citizens’ Benevolent Society of Astoria otevíral zahradní restauraci na 24. avenue v newyorské čtvrti Queens, těžko si mohl vybrat horší dobu. Psal se rok 1919 a sotva se pivní zahrádka uchytila, nastala v USA prohibice. Záměr, jak propagovat českou kulturu a ještě na tom vydělávat, dostal na frak. Příběh má ale happy end – plzeňské se v Bohemian Hall točí dodnes, i když už hospodu dávno nevedou Češi a restaurace nemá s českou kuchyní nic společného. V podobný hospodský příběh s dobrým koncem teď věří i majitel sítě Ambiente Tomáš Karpíšek, který na Manhattanu otevírá za pět týdnů novou českou Hospodu. Velké H je na místě – často je to první slovo, které se Američané v Česku naučí, a restauratér proto věří, že to jako logo bude fungovat.
„Název nám vybral Miloš Forman. Chceme představit v New Yorku pivní kulturu v luxusním balení. Hostům nabídneme nejlépe ošetřené pivo na Manhattanu a to nejlepší z moderní české kuchyně,“ vysvětlil týdeníku EURO Tomáš Karpíšek, který z Prahy za oceán posílá tým pěti lidí včetně výčepního.
Nad tím, zda Ambiente v New Yorku uspěje, by se zdánlivě dalo mávnout rukou. Koneckonců provozování hospody je vždy podnikatelským rizikem. V případě Karpíškovy Hospody, která se připravovala dva roky, jde ale o mnohem víc než o vývoz odzkoušeného konceptu za oceán. Ve hře je i bezmála miliarda z peněz daňových poplatníků, pro něž je úspěch restaurace poslední šancí, jak uvěřit, že obří investice má alespoň nějaký smysl. Hospoda se totiž nastěhuje do přízemí České národní budovy (Bohemian National Hall), luxusně zrekonstruovaného domu na 73. manhattanské ulici, který je v majetku českého státu. Památkově chráněná budova sídlící ve čtvrti, které se kdysi přezdívalo Little Bohemia, spíše než živý stánek propagující Česko v multikulturním New Yorku připomíná nablýskaný prázdný butik, kde se zastaví jen málokdo. Sídlí tu sice České centrum, generální konzulát i krajanské sdružení, přesto si tu člověk připadá jako na ztracené vartě. Na rozdíl třeba od Berlína nebo Vídně, kde jsou výkladní skříně v podobě Českých center umístěny přímo v centru dění, zavítá na klidnou 73. ulici jen několik nadšenců denně, a to ještě s mapou v ruce. Svým způsobem je to daň za historický odkaz. Novorenesanční Bohemian National Hall, v níž kdysi přednášel i Tomáš Garrigue Masaryk, totiž krajané nechali vystavět ze svého již v roce 1896.

Nejdražší rekonstrukce

Jenomže zatímco v té době se v krajanském svatostánku veselo juchalo na bálech, stával tu kuželník a pořádaly se v ní kurzy češtiny, dnes luxusně zrekonstruovaná budova stále čeká na své využití a po většinu roku tu jen tiše šumí klimatizace. Svůj díl viny na tom nese ministerstvo zahraničí, které se do nákladné přestavby budovy v havarijním stavu před deseti lety pustilo, aniž by mělo jasnou koncepci, jak ji využít. A ke všemu nasekalo spoustu chyb. Úředníci při vypisování tendru jako by zapomněli na to, že v Americe platí mnohem přísnější stavební normy. Projektová dokumentace musela být proto kompletně přepracována. Chybovala ale i stavební firma PSJ, která kontrakt získala. Teprve v Americe zjistila, že se neobejde bez subdodavatelů a na stavbě často vykonávala jen stavební dozor. Konečný účet se proto vyšplhal na 812 milionů, třikrát více, než se plánovalo. Pochybení loni uznal i Národní kontrolní úřad, na stole má teď report o nejdražší rekonstrukci v dějinách české diplomacie i kontrolní výbor sněmovny.
Jenže ani suma v podobě 812 milionů není konečná. Poslední etapa rekonstrukce – obnova restaurace – se uzavře až poté, co Tomáš Karpíšek uvítá své první hosty. Do té doby stavba spolyká v přepočtu dalších zhruba 22 milionů. Ministerstvo zahraničí z toho zaplatí 750 tisíc dolarů (v přepočtu něco přes třináct milionů korun), zbytek dodá krajanské České dobročinné a vzdělávací sdružení (BBLA – Bohemian Benevolent and Literary Association), od něhož český stát budovu za symbolický jeden dolar v roce 2001 získal. A proč se velvyslancem české gastronomie v New Yorku stane zrovna Ambiente? Žádným konkurzem projít nemuselo. Smlouvu o pronájmu totiž Karpíšek neuzavřel s ministerstvem zahraničí, ale s krajany z BBLA, kteří se zase zavázali provozovat v Bohemian National Hall restauraci s českým menu. „Nakonec jsme se rozhodli spolupracovat s týmem Ambiente, protože to jsou špičkoví profesionálové a navíc super lidi,“ říká šéf BBLA Josef Baláž. Českoamerický podnikatel, který sám vlastní v New Yorku stavební firmu, patří mezi aktivisty, kteří by budovu chtěli maximálně otevřít veřejnosti. A to ani uvnitř krajanské komunity není samozřejmostí. Polorozpadlou budovu BBLA před deseti lety převedla na český stát jen se skřípěním zubů – a to přesto, že neměla ani na její provoz, natožpak nákladnou rekonstrukci.

Krajané sobě

I když heslo „Krajané sobě“, které někteří Čechoameričané nesmyslně razili ještě před deseti lety, převodem budovy do rukou ministerstva zahraničí definitivně padlo, dostat Českou národní budovu do povědomí Newyorčanů se příliš nepodařilo. S výjimkou letního kina na střeše, odkud je nejen fantastický výhled na Manhattan, ale kde je také dobře zásobený bar, jsou akce pořádané Českým centrem zaměřeny spíše na české „expats“. V Bohemian National Hall hráli Chinaski nebo Tatabojs, zapěl tu i Karel Gott, v tanečním sále se zase dražily šaty Miss World Taťány Kuchařové. Paradoxně největší pozornost Newyorčanů každoročně přitahuje akce, která se koná mimo budovu – Czech Street Festival, který každoročně v říjnu rozproudí Madison Avenue. O tom, že hned za rohem leží český svatostánek s 4180 metry čtverečními užitné plochy, ví jen málokdo. Nejde jen o lidi z ulice, ale také o potenciální klienty. Bohemian National Hall totiž nabízí k pronájmu hned sedm sálů. Největší z nich – taneční – má kapacitu 300 míst a patří díky původnímu interiéru z konce 19. století mezi manhattanské unikáty. Včetně šatny a přilehlého baru je k mání za pět tisíc dolarů na večer. Zájemci se ale nehrnou. Mimo jiné proto, že každou větší akci musí odsouhlasit pražské ústředí. Manažerským stylem se Česká národní budova spravovat nedá. Přesvědčil se o tom i Petr Fejk, který koncem loňského roku českou výkladní skříň v New Yorku coby její ředitel předčasně opustil. Nebylo totiž co řídit.

První liga

Samotné kulturní akce ani chabý marketing, na nějž beztak nejsou peníze, českou budovu neoživí. Posledním tahem, jak v New Yorku prorazit, tak zůstává Hospoda. „Bude to opravdu prvoligová záležitost,“ těší se Josef Baláž, až téměř mrtvolné ticho v Bohemian National Hall prořízne cinkání půllitrů. A Tomáš Karpíšek zase slibuje, že přestože jeho Hospoda designově českou putyku vůbec nepřipomíná, bude mít třeba typický nízký výčep, kde lze výčepnímu z Čech koukat pod ruce. Zároveň se chce ale vyvarovat modelu, který v New Yorku sice funguje, ale zabírá jen na krajany. Kromě zmíněné pivní zahrádky v Queensu totiž „Velké jablko“ českou hospodu má. Zlatá Praha, kterou provozuje emigrant Jíří (George) Suchánek, je ale dnes spíše než newyorskou restaurací krajanským centrem, kde se vzpomíná na staré časy. Na pečenou kachnu s knedlíkem sem chodí třeba Karel Gott nebo Miloš Forman. Ambice Hospody jsou jinde. To, co nezvládá kulturní management, by měl zvládnout gastronomický diplomat Karpíšek. „Snažíme se zbavit puncu krajanské restaurace, ale přitom tu nabízet špičkovou českou kuchyni, aby na ni byli pyšní třeba i krajané,“ objasňuje restauratér, který optimisticky počítá s tím, že se mu investice začne za pět let rentovat. Přitáhnout do prázdné budovy i někoho jiného než jen exulanty chce také šéf BBLA. „Našimi zákazníky jsou Newyorčané. A když jim k super jídlu nabídneme nejlepší pivo v okolí, jsem přesvědčen, že to zabere,“ věří Baláž v sílu pivní diplomacie. Nezbývá než doufat, že se české hospodské vyslanectví v New Yorku nerozpustí v tavicím kotlíku národů a neskončí jako řada restaurací v Praze – vařením „meníček“ pro úředníky sídlící o patro výš.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče