Synové a dcery Františka skláře

12. května 2008, 00:00 - Tomáš Stingl
12. května 2008, 00:00

Příběh železnobrodské podnikatelské dynastie Halamů připomíná slavný televizní seriál Synové a dcery Jakuba skláře. Z otce na syna dědí živnost i sklářský kumšt. Přestože tradici kdysi zpřetrhali komunisté, firma dnes opět vyváží sklo do všech kontinentů. Odborníci ji prý přirovnávají k jakémusi BMW mezi sklářskými značkami.

Firma František Halama Pokud byste hledali živoucí ztělesnění sklářské tradice v Podkrkonoší, najdete je – jak jinak – v Železném Brodě. Nestorem tamějšího ušlechtilého kumštu je dnes 64letý František Halama. Křestní jméno zdědil po svém otci sice hned po narození, firmu ale až po čtyřicetiletém čekání na pád komunismu. Přestože byly po revoluci někdejší rodinné majetky, stroje a zejména nedocenitelné kovové formy poztráceny po různých státních podnicích, začal je podnikatel trpělivě shromažďovat. Firmu nakonec oživil a dnes společnost patří k pýše českého sklářského průmyslu. Udržuje si ale komorní charakter klasického rodinného podniku. „Mezi zhruba 25 spolupracovníky firmy najdete i mou dceru a mého syna. A vnuk – samozřejmě opět František – by mohl jednou ve firmě také pracovat,“ říká spokojeně František Halama, který nedávno získal titul Podnikatel roku 2007 v Libereckém kraji. HALAMA? V ARABŠTINĚ KRÁSNÉ SLOVO Odborná veřejnost oceňuje Františka Halamu jako ctihodného člověka. Ironií osudu ovšem dostal do vínku příjmení, které vzbuzuje spíše opačnou představu. Nemenší ironií ale je, že v arabských zemích vyvolalo podnikatelovo jméno, které je zároveň názvem firmy, naopak samo o sobě pozitivní zájem. „Slovo halama má v arabštině, údajně na rozdíl od češtiny, krásný význam. Obchodní partneři v Maroku nám řekli, že prý u nich označuje příjemný stav na úrovni snění,“ vysvětluje František Halama. Maloburžoa jde do bižuterie Kořeny společnosti František Halama sahají až do devatenáctého století, kdy na severu Čech naplno rozkvétalo sklářství. Tradiční a do jisté míry unikátní postupy si později osvojil i František Halama starší, který absolvoval Sklářskou školu v Železném Brodě, a poté mistrovský ročník v Haidě (Novém Boru). Na vlastní podnikatelské nohy se postavil v roce 1932. I přes kulminující hospodářskou krizi zaznamenala jeho firma úspěch doma i ve světě. Právě z předválečného období také pocházejí vybrané umělecké formy, které firma využívá dodnes. Rozlet ale zastavil příchod komunistů k moci v roce 1948. Majetek firmy byl 27. února 1948 zabaven. Zakladatel podniku v důsledku tvrdé práce a šikany od komunistických úřadů předčasně, již v 63 letech, umřel. I František Halama mladší byl pro svůj „maloburžoazní“ původ perzekvován, nesměl studovat na žádné vyšší škole. Vyučil se v Jablonecké bižuterii nástrojařině a později večerně vystudoval Střední průmyslovou školu strojní. V jablonecké společnosti také dlouhá léta pracoval v závodu zlatých a stříbrných šperků. Po revoluci se pustil do obnovy rodinného podniku. Firma se rozjela znovu v roce 1994. Jak se ale ukázalo, ani poměry v novodobém kapitalismu nebyly bezchybné.  Rozbijte jim to perlíkem! Stěžejní pro Halamovu firmu bylo získání unikátních kovových forem vytvořených ještě před znárodněním v roce 1948. Společnost se totiž zaměřuje na výrobu skleněných váz, flakonků či karaf speciální metodou, která je v dnešní době už spíše ojedinělá. Skleněný polotovar, který firma získává v partnerských hutích, dostává základní tvar právě úpravou v kovových formách a výslednou podobu ručním opracováním – broušením, leštěním. Firma se musela snažit získat zpět stovky forem, které byly roztroušeny po několika státních podnicích. Jediná umělecká forma má přitom cenu i 350 tisíc korun. Starému vedení státních podniků se tudíž pochopitelně příliš nechtělo majetek vydávat. „Například v roce 1994 nám tehdejší ředitel národního podniku Železnobrodské sklo napsal, že žádné formy již nemají. Nicméně se ukázalo, že to byla lež,“ vzpomíná František Halama. „Nebo nám měli v restituci vrátit brusné kotouče. Později jsem se doslechl, že prý zaměstnanci dostali instrukci, aby do každého kotouče praštili perlíkem,“ kroutí hlavou podnikatel. Naopak v bývalém závodu Ornela v Desné vyšli Halamovi vstříc. „Bylo zvláštní objevovat někde v koutě ve skladu mistrovské formy, na které tam sedal prach,“ vypráví Robert Halama, který je v porevoluční éře firmy pravou rukou svého otce Františka. Jinde ale podnikatelé nepochodili a byli nuceni se o formy soudit. Nakonec jim musel pomoci intervencí dokonce ombudsman Otakar Motejl. Přestože některé spory nejsou dořešeny dodnes, stovky forem firma získala zpátky a výrobu mohla rozjet naplno. ITALOVÉ CHTĚLI DESTILÁT DO FLAKONKŮ Každá skleněná váza nebo těžítko vyrobené pomocí kovových forem je do jisté míry originálem. Proto jsou i ceny vyšší než u sériových výrobků. O to kurióznější byla zakázka, kterou si u Františka Halamy dojednal jeden italský výrobce destilátů. Barevné flakonky z produkce železnobrodské manufaktury se mu natolik zalíbily, že si jich objednal velké množství a prodával v nich několik limitovaných řad velmi kvalitního destilátu. Každá lahvička lihoviny tak byla v podstatě originálem. Takové BMW mezi skláři Na počátku měli členové rodiny Halamů jiná zaměstnání a firmě se věnovali jen ve volném čase na půl plynu. Do pomalé obnovy výrobny v centru Železného Brodu investovali své úspory. Po opravdovém rozjezdu firmy je vše jinak. František Halama, syn Robert i dcera Olga se věnují už výhradně práci v rodinném podniku. Firma dnes prodává své výrobky v nejlepších pražských obchodech pro turisty a 90 procent svých skleněných skvostů vyváží. Do Evropské unie, Japonska, Číny, Ruska, Jihoafrické republiky nebo USA. Jejich sklem se potěšila i jordánská princezna nebo čínský ministr obchodu. Obrat firmy majitelé nechtějí upřesnit, i přes sílící korunu se prý ale každoročně zvyšuje. Rodina si vydobyla u odborné veřejnosti velký respekt. Slovy chvály kupodivu nešetří například ani zástupce konkurenční společnosti Jablonex Group. „Halamovy výrobky jsou pečlivě provedeny i dobře zabaleny. František Halama je hrdý na rodinnou tradici, snaží se ji chránit a rozvíjet vlastní poctivou prací. Je seriózní – jeho slovo platí. Je to příklad regionální malé firmy, která je díky své výjimečné výrobě zajímavá i pro zahraničí,“ říká Borek Tichý z marketingového oddělení Jablonex Group. Dobré jméno si Halamovo sklo získalo i ve světě. „O našem hlavním světovém konkurentovi – francouzské firmě Lalique – se říká, že je to takový Rolls-Royce mezi sklářskými firmami,“ vysvětluje Robert Halama. K jaké automobilové značce by potom přirovnal renomé své společnosti? „No, my jsme takovým BMW, jak nás koneckonců popisují významní obchodní partneři,“ pokračuje. KONKURENČNÍ SPOR O FORMY Produkce skleněných výrobků pomocí kovových forem je relativně vzácnou metodou. V Česku ji používá vedle firmy František Halama prakticky už jen jeden ze závodů společnosti Jablonex Group se sídlem v Desné v Jizerských horách. Jde o bývalý státní podnik Ornela. V poslední době se na trhu objevily také produkty dvou dalších menších společností. Majoritní hráči na trhu ale tvrdí, že se tyto firmy dopouštějí nekalé soutěže, protože protiprávně kopírují jejich formy. Pro Františka Halamu, jehož manufaktura většinu produkce vyváží, je nicméně důležitá zejména celosvětová konkurence. Tou je v tomto oboru především francouzská firma Lalique. Tři Františkové, jeden Robert**

Ani přes úspěšný růst firmy ale problémy nekončí. Když se Františku Halamovi podařilo konečně získat zpátky většinu vzácných forem, objevily se pro změnu jejich „pirátské“ kopie. Dvě severočeské firmy totiž zkopírovaly některé vzory z předválečného období s argumentem, že se na ně již nevztahuje právní ochrana. Ve věci již začaly dva soudní spory, které iniciovala společnost Jablonex Group. Ta se cítí být jednáním oněch firem také poškozena.

Soudy ale zatím kauzou nijak nepohnuly. František Halama se tak už zřejmě v roli šéfa firmy nějakého ortelu nedočká. Pomalu totiž předává otěže podniku synovi. Ten má nejlepší předpoklady v rodinné tradici pokračovat. Dnes již vede velkou část obchodních jednání, sám je také strojař, takže je platný i v dílně. Vůči tradici rodinné firmy tak má jen jeden malý nedostatek. „Křestním jménem jsem Robert, takže trochu kazím tu rodinnou linii,“ směje se pokračovatel dynastie. „Můj syn je ale naštěstí už zase František. A budeme rádi, když i on jednou do firmy vstoupí.“

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče