Syndrom Obama působí

28. listopadu 2008, 16:06 - Mgr. Pavel Pokorný
28. listopadu 2008, 16:06

Turek Cem Özdemir byl zvolen jedním ze šéfů Strany zelených

Spojené státy americké nejsou Německo, tamější Demokratická strana nemá nic moc společného s německými zelenými a Barack Obama se Cemu Özdemirovi vskutku nepodobá. Přesto se v souvislosti se zvolením dvaačtyřicetiletého europoslance tureckého původu do čela Strany Spojenectví 90/Zelení objevily novinové titulky, které hlásaly „Özdemir - je německým Obamou?“ nebo „Turecký Obama“ a i volební odznáčky tohoto tmavovlasého elegána zdobila parafráze na Obamův slogan (Yes, we can) v podobě Yes we Cem.
Ponecháme-li stranou diametrálně odlišnou důležitost funkcí, které oba získali, jedno společné určitě mají. Razí cestu dalším příslušníkům menšin do vysokých úřadů v civilizovaném světě. Obama byl jedním z mála černošských senátorů v Kongresu a samozřejmě bude prvním americkým prezidentem tmavé pleti. Muslim Özdemir se v roce 1994 jako první politik tureckého původu stal členem Bundestagu – pouhých deset let poté, co získal německé občanství. Nyní jako první potomek tureckých „gastarbeiterů“ bude spolupředsedat německé parlamentní straně. (V polovině listopadu na celostátním sjezdu Zelených v Erfurtu dostal Özdemir 79,2 procenta hlasů, kolegyni v čele strany Claudii Rothovou podpořilo dokonce 82,7 procenta z bezmála 800 delegátů.)

NĚMEC I TUREK

„Myslím, že jsem stejně turecký jako německý,“ uvedl Özdemir, který je považován za představitele levého křídla strany. Komentátoři označují charismatického a obratného řečníka více za pragmatika než za zapáleného ekologa. Politicky se zaměřuje na německo-turecké vztahy, imigrační strategii a zahraniční politiku.
„Chci, abychom žili ve společnosti, v níž každý dostane stejnou šanci – bez ohledu na to, odkud pochází,“ zdůraznil nový šéf Zelených. Ve zjevné narážce na to, jak mu záleží na zlepšení života německých Turků. V nejlidnatější zemi západní Evropy dle vládních údajů žije patnáct milionů imigrantů a jejich potomků. Velká část – i když se již narodila v Německu – nemá kvůli přísnému přistěhovaleckému zákonu německé občanství. Turecká menšina čítá zhruba 2,5 milionu lidí (z 82 milionů obyvatel Německa), ale právo volit má z nich pouze 800 tisíc. Sám Özdemir občanství dostal až v osmnácti letech. V posledních německých parlamentních volbách v roce 2005 tři čtvrtiny Turků hlasovaly pro sociální demokracii a jen 9,2 procenta volilo Zelené. Strana doufá, že nový předseda přiláká voliče tureckého původu a příští rok se Zelení jako jeden z koaličních partnerů zase vrátí do spolkové vlády.

PŘEDSEDA BEZ KŘESLA

Paradoxní je, že pokud Zelení ve volbách uspějí (lídry na kandidátce budou zkušení politici s vládní zkušeností Jürgen Trittin a Renate Künastová), jejich předseda v Bundestagu pravděpodobně nezasedne. Nedostal se totiž – kvůli svým pragmatickým postojům k uhelným elektrárnám a vyslání německých vojáků na zahraniční mise – na volitelné místo na „zelené“ kandidátce. Některé komentáře také upozorňují, že oslava nového spolupředsedy německých Zelených tureckými médii nepostrádá jisté pikantnosti. Kvůli jeho kritice vlády v Ankaře ho totiž hlavně nacionalisticky laděný tisk v Turecku dříve cupoval na kousky. Také Özdemirův vztah s turecky psanými a hovořícími médii v Německu byl často značně napjatý. Evropskému vydání listu Hürriyet zelený politik opakovaně vyčítal štvavé kampaně nebo hrubé falšování a zkreslování faktů. Části turecké komunity v Německu permanentně Özdemira označovaly za „vlastizrádce“. Za někoho, kdo „kálí do vlastního hnízda“. Dostával i výhrůžné dopisy. Özdemirovi rodiče se přistěhovali do Německa za prací před půl stoletím, sám se narodil 21. prosince 1965 v Bad Urachu v jihoněmeckém Bádensku-Württembersku. Özdemir absolvoval sociologii v Reutlingenu a vstoupil do Strany zelených již v roce 1981 a po partajní činnosti na zemské úrovni byl v roce 1994 zvolen poslancem německého parlamentu. Před šesti lety se pak poroučel ze spolkové politiky kvůli aféře s bonusovými mílemi za letenky, ale obratem uspěl ve volbách do Evropského parlamentu (2004) za Spojenectví 90/Zelení. V Bruselu působil poslední čtyři roky. Özdemir je ženatý s německo-argentinskou novinářkou Piou Castrovou, mají jednu dceru.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Nejzadluženější státy světa
Když v cizině nabouráme, nebo nám auto ukradnou
Srovnaní cen potravin, nápojů a taxi v nejoblíbenějších dovolenkových destinacích
3x z poradny: vytýkací dopis, jak čerpat dovolenou, daň z příjmu
Státní dluh USA, Činy, Ruska a dalších zemí. Kolik dluží domácnosti a firmy?
Auta
Test ojetiny: Ford Mondeo je už v letech a nabídka pěkných…
Porsche připravuje Boxster a Cayman GTS. Čtyřválcový motor ale zůstane
Retro na neděli: Dixi DA-1 3/15 slaví 90 let jako vůbec první BMW
10 nejrizikovějších ojetin, kterým je lepší se zdaleka vyhnout
Audi, BMW a Mercedes upraví software milionům starších dieselů. Kvůli emisím
Technologie
Šestnáctijádro Intel Core i9-7960X by mohlo mít frekvenci 2,5 GHz, našlo se v Geekbench
Archos 50 Saphir: odolný obrněnec s velkým akumulátorem (recenze)
AMD neotevře kód své analogie Intel ME. Secure Processor zůstane „blackboxem“
Mapy.cz pro Android jsou kompletně offline včetně plánování tras
10 nejrizikovějších ojetin, kterým je lepší se zdaleka vyhnout
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít