Syn slavného herce je kavárníkem

26. listopadu 2007, 00:00 - Martin Ježek
26. listopadu 2007, 00:00

Chcete se sejít u Menšíka? Proč ne, domluvte si schůzku v Kavárně Vladimíra Menšíka. Nevede ji nikdo jiný než jeho dvaapadesátiletý syn Petr. „Kavárnu jsem před šesti lety založil vlastně z nouze,“ říká.

Podnikatelem z nouze Chcete se sejít u Menšíka? Proč ne, domluvte si schůzku v Kavárně Vladimíra Menšíka. Nevede ji nikdo jiný než jeho dvaapadesátiletý syn Petr. „Kavárnu jsem před šesti lety založil vlastně z nouze,“ říká. Syn oblíbeného herce Vladimíra Menšíka zaznamenal svůj první výraznější podnikatelský úspěch až díky kavárně, kterou pojmenoval po svém slavném otci. „Dělal jsem rozpočtáře v jedné firmě a přišel jsem o místo. Už mě to naštvalo. Řekl jsem si, to opravdu musím každé tři roky hledat nový flek?“ vypraví. Rozhodl se založit kavárnu s tátovým jménem. „Já jsem v branži už dělal. Byl jsem číšníkem a pak zástupcem vedoucího v restauraci Slatinka v Brně,“ dodává usměvavý muž. Za komárů nebyly Winstonky Během dopoledne se jeho kavárna pomalu plní. Kdo je tu poprvé, neopomene si prohlédnout její zdi. Jsou zde fotografie z desítek filmů, které Vladimír Menšík natočil a několik dalších vzpomínek. Za komárů, jak Petr Menšík říká komunistické éře, byl na místě kavárny Multiservis. „Byl jsem tady s tátou kupovat televizor, mohlo mi být deset, dvanáct let. Když jsme pak podnik otvírali, na slavnostním rautu jsem prozradil, že při výkopových pracích byl nalezen tabák značky Winston. Winstonky za socialismu prodavači jen tak nesehnali a právě tuhle značku kouřil táta. Takže je to jasné, ne?“ směje se Petr Menšík.   Vománkové víno V devadesátých letech Petr Menšík podnikal; měl autobazar. Při narození druhého syna Robina se ale chtěl víc orientovat na rodinu a začal si různě přivydělávat. „Když jsem se pak rozhodl pro kavárnu, musel jsem si napřed najít prostory, což mi trvalo půl roku. Nakonec jsem získal část přízemí na Veselé 3, což je v centru Brna. K tomu měl táta vždycky vztah, byl s Brnem spojen pupeční šňůrou. Taky proto jsem zde podnik založil. Od té doby je zde jakési politicko-kulturně-občerstvovací centrum. Lidi sem chodí, poznávají mě. Musím si s nimi promluvit, říct nějakou historku. Nevadí mi to, dělám to rád. Nikdy mi nikdo nevyčetl, že bych chtěl vydělávat na tátově jméně. Myslím, že lidi sem chodí rádi a je jim tu příjemně,“ říká Per Menšík. Letmým pohledem do jídelního lístku zjistíte, že si například můžete dát Steak krále Šumavy nebo Vománkové víno. „No, tu historku o lejnu z vína snad znají všichni. Takže jsme udělali takovou recesi. Na etiketě je napsáno, že po požití čeká konzumenta na onom místě určité překvapení. Ale nikdo se nemusí bát,“ usmívá se muž, který se narodil během Menšíkova prvního manželství. Oblíbenost funguje Otcovo jméno Petr Menšík nikdy nezneužíval, spíš mu bylo někdy nepříjemné, že ho lidé k otci přiřazují. „Já jsem se s tím nikdy nevytasil. Otcova obrovská oblíbenost funguje stále, takže pokud něco vyřizuju, jsou na mě úředníci vlídnější. Ale já se nijak nevnucuju,“ pokračuje. Petr Menšík vystudoval stejnou školu jako jeho otec, a to strojní průmyslovku v Sokolské ulici v Brně. „Když jsem tam přišel, už tam učili tátovi spolužáci. Moc se se mnou nemalovali, spíš se pěkně divili, že je najednou táta o pět let starší,“ naráží Petr Menšík na chybu v otcově občanském průkazu, kterou zavinila matrikářka. „Příliš si mě ta škola nezískala. Ale pak jsem se začal věnovat modelařině a to, co jsem už mohl umět, jsem se začal učit znova,“ krčí rameny. PETR MENŠÍK Dvaapadesátiletý Petr Menšík prošel nejrůznějšími povoláními a zkoušel také podnikat. Výraznější úspěch měl až v roce 2001, když založil kavárnu, kterou pojmenoval po svém slavném otci Vladimírovi. Zpočátku zaměstnával osm lidí, pak otevřel další restaurační zařízení a personálu bylo víc. Nakonec ale zůstal jen u kavárny, kde je dnes počet zaměstnanců stejný jako při otevření. Obrat činí přibližně 400 tisíc korun za měsíc. „Když jsme otevřeli, byl obrat vyšší. Přibyla však konkurence a zákazníků je o trochu méně,“ říká Petr Menšík. Za nejvyšší náklady považuje platy zaměstnanců a odvody státu na daních. Náklady se snaží snižovat sháněním levného zboží, které si vozí sám. V současné době o investicích nepřemýšlí, svůj díl na tom má také nucené uzavření druhé provozované restaurace, které nezavinil. Fóry si šetří Když přijel Vladimír Menšík do Brna, vždy se s Petrem setkal. „Dopoledne jsem dělal v Ingstavu a odpoledne jsem byl příručí, řidič, doktor, co bylo třeba. Když táta zemřel, bylo to smutnější tím spíš, že za týden za ním odešla i máma. Měl 29. května 1988 estrádu v Rondu, den předtím se za mnou stavil v Řícmanicích. Další den dopoledne ho odvezli do nemocnice a odtud se už nevrátil. Ve stejné nemocnici ležela máma s rakovinou. Co se dalo dělat, život šel dál,“ zvážní na chvíli Petr Menšík. Říká, že jeho táta miloval jeviště a nemohl bez něj žít, byla to jeho droga. „On mohl být úplně nepoužitelný, ale vyšel před lidi a nikdo nic nepoznal. Já jsem s ním zažil spoustu fórů a příhod, ale šetřím si je. Až čas uzraje, chtěl bych napsat knihu,“ prozrazuje muž, který mimo jiné pořádá Turnaj pro staré pány Vláďova meruna o Pohár Vladimíra Menšíka nebo hraje za Bolkovu jedenáctku. Chodí hlavně ženy**

Petr Menšík přiznává, že kdyby šel do podnikání s dnešními vědomostmi, hodně by si rozvažoval, zdali se do něj vůbec pustí. „Myslím, že u nás není pro podnikatele vlídné prostředí. Stát často mění zákony, a to není dobře,“ uvažuje.

Není to však jediná věc, která ho trápí. Má špatnou zkušenost i s partnery v podnikání. „Před několika lety jsem si najal další prostory s tím, že budu provozovat ještě jednu restauraci. Povedlo se, a podnik jsem skutečně otevřel. Jenže po několika letech provozu jsem jej zase musel zavřít. Seznámil jsem se bohužel s dost nečistými praktikami partnerů, nakonec z toho bude soud. Před ním ale nechci být konkrétní,“ říká Petr Menšík.

Když už jde někam do restaurace, nejčastěji zamíří „k sobě“. „Myslím, že naše ceny jsou na centrum Brna velmi přístupné. Kafe je za 28 korun, dobře se najíte do sto dvaceti a třeba pivo desítka stojí 24 korun. To jsem ale už musel zdražit, protože se mi tu scházeli chlapi na pivo, a my jsme přece jenom kavárna,“ říká.

Hosty jsou u Menšíků z osmdesáti procent ženy všech věkových kategorií, což by herecké legendě určitě udělalo velkou radost. A je docela možné, že se rodí další Menšík – herec. Třináctiletý Petrův syn Robin totiž podle všeho podědil geny po dědečkovi a líbí se mu herectví.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče