Symbolem Japonska zdobím české rybníčky

15. září 2008, 08:00 - Marcela Honsová
15. září 2008, 08:00

LUDĚK ŠTĚCH, SPOLUMAJITEL SPOLEČNOSTI ALCEDOR - Barevní kapři koi mu učarovali natolik, že raději oželí dobrý obchod, než je prodat zákazníkovi, jemuž by uhynuli. Přesto je firma Luďka Štěcha Alcedor jedničkou mezi tuzemskými chovateli a prodejci, nepočítáme-li velké rybářské společnosti. Jako první v Česku podchytil boom zájmu o okrasné ryby do jezírek.

Kapřík za více než sto tisíc korun nebo dokonce za čtyři a půl milionu dolarů, záleží na barevnosti, stáří a tvaru těla. Jak napovídá zmiňovaný ceník kaprů koi, jde o lukrativní byznys. Pár exemplářů těch „lacinějších“ rybek má ve svých bazénech osmačtyřicetiletý Luděk Štěch, ten dražší kapr typu Inazuma Showa je pouze jeden a patří pětadevadesátiletému prezidentovi celojaponského svazu chovatelů koi. Za zmiňovanou cenu prý odmítl kapříka v bílo-červeno-černé mutaci prodat arabskému šejkovi. Český chovatel okrasných ryb tvrdí, že ani on by se takové ryby nevzdal, kdyby nutně nepotřeboval peníze. Ale protože mu firma Alcedor v jihočeské Zlivi funguje už devět let, nemá evidentně takovou transakci zapotřebí.

Chtěl jsem zkusit, jak obstojím sám

FIRMA ALCEDOR

Roční obrat: 15 až 20 milionů korun

Zaměření: chov a prodej okrasných ryb, navrhování zahradních nádrží a prodej filtrů i příslušenství pro jezírka, prodej krmiv, zprostředkování a prodej konzumních ryb do zahraničí

„Teď nemusím prodat rybu, mám-li obavy, že by skončila ve špatných rukou. S typy prodejte mi celý bazén, je jedno za kolik milionů, se rychle loučím,“ naznačuje své obchodní praktiky Štěch. Ovšem, při svém prvním obchodě nebyl tak sebejistý. „Když jsem jel poprvé jako soukromník nakupovat koi kapry do Japonska, držel jsem se pěkně zkrátka. Utratil jsem jenom 150 tisíc korun, protože jsem nevěděl, zda tímhle podnikáním uživím rodinu,“ vzpomíná Štěch na jaro roku 2000.

Ředitel Výzkumného ústavu rybářského Otomar Linhart považuje Štěcha za odborníka evropského formátu nejenom přes chov koi kaprů ale i jeseterovitých ryb. „Velice známé jsou i jeho současné podnikatelské aktivity, v nichž je také úspěšný. Což přisuzuji i tomu, že je to velice pracovitý a aktivní člověk,“ tvrdí Linhart a připomíná jedinou českou knihu o kaprech koi.

Jejím autorem je právě Štěch, který nejenom prodává originál barevné kapry z Japonska, ale také z vlastního chovu, navíc nabízí do okrasných jezírek jesetery a veslonosy, veškeré zařízení k udržení čisté vody a samozřejmě i krmivo pro ryby podle vlastní receptury. Rybářským společnostem i jednotlivým soukromníkům zprostředkovává prodej především klasických kaprů v zahraničí. Roční obrat jeho firmy Alcedor se pohybuje mezi patnácti až dvaceti miliony korun. Na dva zaměstnance a zároveň spolumajitele – manžele Štěchovi – je to slušný záběr.

„Už za socialismu fungovaly rybářské podniky odlišně od většiny ostatních. Byly zvyklé počítat zisk, dokonce podle toho, kolik vydělaly deviz, mohly část investovat. Proto v rybářství skoro nikdo nezkrachoval,“ míní Štěch a sám na sobě dokazuje, že má pravdu. Působil totiž v jednom z největších tuzemských rybářství v Hluboké nad Vltavou. Rozjížděl tam chov kaprů koi a od devadesátých let byl výrobním náměstkem. Přesto se rozhodl zkusit, jak obstojí sám bez zázemí velké společnosti. „Chtěl jsem zůstat u toho, co umím a tušil jsem, že kojáci budou zajímavý sortiment i v Česku. Věřil jsem, že tu lidé začnou bohatnout a budou mít zájem i o jakýsi nadstandard.“

On sám měl rybníček s barevnými kapry na zahradě u rodinného domu ve Zlivi ještě před rokem 1989. Poté, co začal podnikat, tu postupně postavil tři skleníky a v nich bazény pro ryby. Při množství kaprů, které odchovává, mu ale nádrže nestačí, a proto si pronajímá rybníky. Letos jich má celkem 27.

„Do rybníků dáváme narozené rybičky, takzvaný plůdek. Zůstávají tam od jara do podzimu, kdy slovíme tak kolem jednoho sta tisíce kusů rybek o velikosti šest až patnáct centimetrů,“ líčí postup odchovu kaprů koi. A pak jej čeká to nejpodstatnější. Každá z rybek putuje do modrého plastového umyvadla, na jehož dně se jejich barevnost nejlépe zobrazí.

Základem úspěchu je třídění ryb

„Podstatou chovu koi je třídění! Minimálně dva týdny stojím a vybírám ty správně barevné. Večer když zavřu oči, tak mám před sebou barevný kolotoč,“ přiznává Štěch, který tak vyhodí 80 procent ryb. Slouží jako krmivo štikám. Zbytek přezimuje v nádržích na zahradě rodinné firmy. „Kapři koi se hodnotí pouze z horního pohledu. Třídění málokdo ovládá a v tom je naše obrovská přednost. Umím to já a naučil jsem to syna, který také studuje vysokou školu se specializací na rybářství.“

Samozřejmě, že nejpodstatnější část chovu i podnikání se musel Štěch učit sám. I když jsou Japonci velmi vstřícní, tajemství rozpoznat, jak bude ryba vypadat za dva roky, si přísně střeží. „V Japonsku jsou na třídění machři. Jsou sice hrozně hodní, ale tohle neprozradí.“ Proto se zdá, že jednodušší by bylo kapry koi v Japonsku kupovat a v Česku prodávat, bez trápení s chovem a rizikem výběru.

„Kapři koi, kteří rostou v tuzemských podmínkách, jsou odolnější. Už v rybnících přežívají jenom to silnější a hlavně setkají se tam s domácími typy bakterií a parazity. V Japonsku žijí stejné druhy, ale jiné kmeny. Kdybyste přivezli z Japonska ryby a dali je rovnou do rybníka, tak jich polovina do roka odejde,“ vysvětluje Štěch, proč má i vlastní chov.

Historie stará dva a půl tisíce let

Kořeny chovu barevného kapra sahají do Číny před 2500 lety. Příroda tehdy vytvořila barevnou mutaci a člověk ji dál rozmnožoval. Zatímco v Číně postupně chov původně červených ryb zanikl, v době čínsko-japonských válek se uchytil v japonských šlechtických a samurajských sídlech. „Proto je koi ryba symbolem odvahy, statečnosti, ale také lásky, velké síly, mužnosti a štěstí. Je u válečníků na stejné úrovni jako samurajský meč, protože kapr je bojovný a vytrvalý, schopný překonávat silné a rychlé proudy,“ tvrdí Štěch.

Až do počátku 19. století byl znám jen červený nebo také zlatý či oranžový kapr, poté se objevil červenobílý a na začátku 20. století byla představena první trojbarevná ryba. Nyní existuje sedmnáct typů barevných kaprů, jejichž základem je červená, bílá, modrá, žlutá a nazelenalá.

Dodnes je Japonsko jedničkou v chovu kaprů koi. I proto chtějí někteří majitelé okrasných jezírek barevné rybky jenom z Japonska. Kvůli těmto zákazníkům, ale i kvůli sobě, aby znal aktuální barevnosti a koupil si takzvané generační kapry na chov, jezdí Štěch do hor prefektury Niigata. V kaskádovitě položených rybnících tu prostí Japonci chovají ty nejlepší exempláře.

„Stále ještě žijí v chaloupkách s pergamenovými dveřmi. Největším technickým hitem je fax, počítač nemá téměř nikdo. Místní pohoda a klid jsou balzámem na nervy,“ vypráví Štěch s tím, že koupit kapry koi není problém, ale vyvézt je ze země ano. Proto se už dnes spoléhá na zástupce holandské firmy, která v Japonsku působí 15 let.

Navíc se připojil k partě obchodníků z Německa, Nizozemska a Anglie, protože nakupovat ve větším je výhodnější. „Padesát hodin trvá naložení ryb do boxů, let na letiště v Mnichově a cesta do Česka. Teď, když jsme v Evropské unii, je i tohle mnohem jednodušší.“

Na podzim kupuje Štěch v Japonsku velké ryby od 50 do 70 centimetrů. V té době je největší výběr a relativně nízká cena, protože kupec nese riziko celé zimy. Malé ryby jezdí vybírat zjara. Před zimou je totiž správný chovatel neprodá, protože se ještě barevně vyvíjejí a postupně nabývají na ceně.

Ryby nesmí uhynout u zákazníka

Zákazníkům, kteří chtějí koupit hned drahý originál japonské koi, Štěch radí začít nejprve s barevnými kapříky z tuzemského chovu. Případné ztráty nejsou totiž tak velké. Zatímco patnácticentimetrové tuzemské koi stojí 110 korun za kus, japonské minimálně ještě jednou tak veliké i 20 tisíc korun. Pro fajnšmekry se v Alcedoru najdou koi i za 130 tisíc korun.

„Jsem opatrný, chci, aby klientovi ryby přežily. Nikdy neprodám laikům drahou rybu hned na začátku, i když by to pro mne byl kšeft. Mohlo by mi to být jedno, ale není. Je mi líto jak těch drahých ryb, tak i lidí,“ míní podnikatel a prozrazuje firemní heslo: Ryby musí uhynout u mne, ne u zákazníka.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče