Svody pokroku

01. srpna 2011, 17:30 - Jakub Křešnička
01. srpna 2011, 17:30

Technologie útočí na lidské slabiny, je těžké nepodlehnout

Budou lidé za pár let schopni navazovat a udržovat přátelství? Nebudeme raději žít s roboty místo s lidmi s jejich věčnými problémy? Možná to nejsou první otázky, které člověka napadnou, když s někým komunikuje přes Facebook nebo když za výlohou zahlédne nějakou mechanickou hračku. Přesně tenhle úhel pohledu ale zkoumá ve své knize Alone Together (Společně o samotě) americká psycholožka Sherry Turkleová.
Sama přitom nepatří k těm, kteří by nahnali lidstvo zpátky do jeskyní. Právě naopak, v sedmdesátých letech nastoupila na jeden z nejprestižnějších technologických institutů MIT, aby mohla studovat kulturu spojenou s počítači. Zažila několik technologických revolucí a z počátku z nich byla snad ještě nadšenější než jejich strůjci.

Od hraček k partnerům

Příkladem může být interaktivní počítačový program ELIZA, schopný snad jako první dialogu s lidmi. V podstatě uměl jenom přeřadit rozpoznaná slova do otázky nebo je na základě několika dotazů interpretovat, vznikla ale iluze komunikace. Turkleová viděla v podobných programech možnost, že jejich uživatelé objeví nové stránky sebe sama bez obav z toho, co si o nich pomyslí člověk sedící naproti nim.
Pak ale přišly další novinky: minimálně jeden osobní počítač v každé rodině, internet, e-mail, sociální sítě a stále chytřejší náznaky umělé inteligence. Nejen děti si začaly hrát s elektronickými „zvířátky“ typu Tamagoči. A Turkleová pozorovala nejen z povzdálí, ale i na základě spolupráce se zhruba sedmi stovkami lidí, kteří se k jejím experimentům připojili, co podobné věci dělají s jejich majiteli. A začaly se objevovat pochyby.
V první části knihy, věnované robotům a jejich vlivu na lidi, Turkleová přichází s dobrou a špatnou zprávou. Mechaničtí pomocníci nám mohou život usnadnit, otázkou ale je, jestli nám neuleví až příliš. Řekněme například, že s pomocí umělých zvířátek se dítě naučí zodpovědnosti, aniž by rodiče riskovali, že jim na krku zůstane živé štěně, které by ratolest přestalo po pár týdnech bavit. Na druhé straně se pak může stát, že děti začnou jejich společnost upřednostňovat, jako jedna z holčiček, která se Turkleové svěřila, že má svého robota radši, protože nehrozí, že by zemřel a ona by se musela vyrovnávat s jeho ztrátou. Zní to jako sci-fi, ale už teď existují roboti, kteří se využívají k terapeutickým účelům v domovech důchodců.
Z reálných příběhů lidí, jejichž různé vztahy k robotům autorka předkládá, tak vychází ne zrovna příjemný výsledek. Zdá se, že někteří si snáz vytvoří vztah k umělé bytosti než k jinému člověku. Ačkoli roboti žádné city neposkytují, vystačíme si s jejich vlastní představou.

Útěky z reality

Podobně dvojsečně vychází v pojetí Turkleové i pokrok v případě komunikace, kterému se věnuje druhá část knihy. S pomocí internetu a mobilních telefonů jsme neustále propojeni, nezáleží na vzdálenosti ani denní či noční době. Na druhé straně ale není třeba ani skutečný kontakt, pro udržení stovek přátelství na Facebooku stačí pár kliknutí a jednoduchých vět. Vše je efektivní a rychlé. Stejně jako v případě SMS zpráv. Raději mnohdy napíšeme zprávu, než abychom se vystavovali nejistotě rozhovoru, nad nímž nemáme kontrolu. Zajímavý zvrat nastává i při pohybu v on-line světě. Na jedné straně nám hry Second Life, World of Warcraft nebo internet obecně nabízejí možnost zdravě si vyzkoušet novou identitu či si odpočinout od komplikované situace v reálném světě. Co když se ale do „příznivějšího“ světa uchýlíme, abychom neuspokojivé realitě unikli úplně? Když si na podobných věcech mohou vytvořit závislost dospělí, co to udělá s dětmi, které v něčem podobném vyrůstají celý svůj život?
Při čtení knihy Alone Together si člověk občas pomyslí, jestli si podobné otázky lidstvo nepokládalo už v dobách, kdy bylo vynalezeno kolo nebo elektřina. Na druhé straně se nyní technologie vyvíjejí nesmírnou rychlostí a výhody, které nabízejí, jsou natolik svůdné, že neuškodí se u textu Turkleové zastavit a zamyslet se nad tím, kam to všechno vede. Pročíst si její knihu stojí za to už jen kvůli často až neuvěřitelným příběhům lidí, které autorku k napsání knihy inspirovaly.
Prozradit, k jakému závěru Sherry Turkleová dochází, je asi jako říci někomu, kdo četl všechny díly Harryho Pottera, jak dopadne poslední část jeho filmové adaptace. Myšlenka je jasná od prvních řádků knihy – lidstvo si musí najít cestu, jak využít technologii ke svému prospěchu a zároveň nepodlehnout jejím svodům a nepoddat se jí až příliš.

Alone Together. Why We Expect More From Technology and Less From Each Other
(Společně o samotě. Proč očekáváme více od technologií a méně jeden od druhého)
Autorka Sherry Turkleová
Vydal Basic Books, 2011
Rozsah 360 stran

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče