Svobodův poločas

03. února 2012, 16:37 - Petr Kolář
03. února 2012, 16:37

Komentář

Ovládnutím pražské ODS začíná pro primátora jen další boj

Pražský primátor v uplynulém týdnu zkompletoval jeden z nejméně předvídatelných politických převratů v tuzemské polistopadové historii. Minulé pondělí se muž, který je v ODS něco málo přes rok, stal víceméně hladce předsedou a vesměs kontroloval i volbu svých spolupracovníků ve vedení pražské regionální organizace ODS. Přesto Bohuslavu Svobodovi nyní práce teprve začíná, a to hned na několika frontách.
Na jedné straně bude muset v čele města začít se stanovením, a hlavně naplňováním vlastního programu a ne pouze odhalováním či napravováním všeho, co v Praze napáchali představitelé opoziční smlouvy a všechny možné šedé eminence v čele s Romanem Janouškem, Tomášem Hrdličkou či Ivem Rittigem. To vše za neustálého nutného kontrolování obvodních „kmotříčků“ z vlastních řad, kteří by se rádi stali velkými „kmotry“ s celopražskou působností a při torpédování vlastních snah ze strany „kmotrů“ odstavených.
Na straně druhé se Svoboda nikdy netajil celostátními ambicemi, co se pozice v ODS týče. Už v minulosti tím vzbudil velkou pozornost předsedy strany i vlády Petra Nečase, kterému dokonce musel několikrát osobně vysvětlovat, že mu nejde po krku. Primátor musí počítat s tím, že s jeho posunem na vyšší post Nečasova ostražitost k němu ještě vzroste a premiérova typická paranoia, že ho chce jeho okolí „zlikvidovat“, naroste.
Výše popsané motivy se promítly už do volby pražského vedení občanských demokratů minulý týden. Ačkoli se dlouho spekulovalo, že poražený tábor okolo podnikatele Tomáše Hrdličky z Prahy 10 a Rudolfa Blažka bude mít ve vedení pražské ODS alespoň jednoho místopředsedu (nejčastěji se mluvilo o Tomáši Chalupovi) na znamení podané ruky, vítězové to nakonec odmítli. Převládla u nich totiž touha po pomstě za údajná příkoří z minulosti. Když se navíc ukázalo, že „hrdličkovci“ zkrátka dostatek hlasů nemají (Blažek bral 35 z 96, Janě Černochové údajně nabízel Boris Šťastný 40 hlasů. Ne, že by ji tak milovali, šlo spíše o snahu torpédovat dohody vítězného tábora, ve kterých populární poslankyně nefigurovala. Černochová i proto kandidaturu sama stáhla), šlo už jen o pakty mezi vítězi.
Primátor Svoboda si podle informací týdeníku Euro do vedení přál především Zdeňka Zajíčka na post prvního místopředsedy a Tomáše Portlíka z Prahy 9. Nikterak nadšený naopak nebyl z Ondřeje Pechy z Prahy 3 (který je zároveň šéfem zastupitelů na magistrátu) a Pavla Horálka z Prahy 4. Respektive z jejich obvodních bossů Pavla Hurdy s Ondřejem Palounkem, kteří mají už i v médiích pověst lokálních mafiánů. Jenže ti měli primátorovi vzkázat, že pokud jejich koně ve vedení Prahy nebudou, delegáti z jejich silných obvodů nedají Svobodovi hlas. Vzhledem k tomu, že primátor bral na sněmu 68 hlasů, neobešel by se bez nich.
Občanským demokratům ze čtvrtého pražského obvodu se tudíž povedla naprosto unikátní věc: ačkoli má Praha 15 městských částí a míst ve vedení tamní ODS je jen šest, Praha 4 má ve vedení hned dva zástupce. Kromě zmiňovaného Horálka ještě poslance Marka Bendu. Ten sice v pražské politice ODS nehraje žádnou významnou roli (před volbami do sněmovny byl odsunut na nevolitelné místo, uspěl ale díky preferenčním hlasům), je ale blízkým spojencem Petra Nečase. Premiér si měl u Svobody Bendovu účast ve vedení přímo vyžádat. V ODS je to samozřejmě vnímáno tak, že Benda má hlídat Svobodovy celostátní ambice.
Primátor totiž už v minulosti hovořil o tom, že by byl rád místopředsedou strany. Bylo to v době vládní krize okolo Kristýny Kočí a skupina okolo tehdejšího šéfa poslanců Petra Tluchoře dokonce se Svobodou počítala coby s jednou z alternativ za Nečase po případném pádu kabinetu. Nečas proto sice Svobodu v boji o Prahu oficiálně podporuje, zároveň ale věci často konzultoval se Šťastným či (přes šéfku kabinetu Janu Nagyovou) s Hrdličkou.
Nyní premiérovi na klidu nepřidalo ani to, že prvním místopředsedou (který má po dohodě se Svobodou ODS v Praze fakticky řídit) je Zdeněk Zajíček. Šéf ODS v Praze 5, údajně jeden z architektů nového uspořádání na pražském magistrátu. Tam už působil zhruba před deseti lety, pro Nečase je ale především dlouholetým blízkým spolupracovníkem Ivana Langera, navíc toho času náměstek u Miroslava Kalouska. Nečas má údajně aktuální fóbii z toho, že se proti němu spojili Langer s plzeňskou šedou eminencí Romanem Jurečkem. Podle této teorie by mohli být na kongresu po podle očekávání prohraných krajských volbách hlavním motorem výměny Nečase v čele strany tandemem Jiří Pospíšil, Bohuslav Svoboda, případně Zdeněk Zajíček.
Bohuslav Svoboda tedy vyhrál další důležitou bitvu, nikoli však válku. Pod zkoumavým dohledem Nečase musí začít tvořit a hlídat vlastní spojence, aby nechtěli zaplnit místa Hrdličky a spol. Svobodu tedy čeká, co jeden z insiderů pražské ODS shrnul slovy: Vše teprve teď začíná. Už to není o tom spojujícím vyhrát a převzít moc. Ale o tom, jak si ji rozdělit.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče