Světu vládnou emoce

19. ledna 2010, 13:20 - Benjamin Kuras
19. ledna 2010, 13:20

Chce-li se Západ přežít, musí obnovit smysl pro univerzální hodnoty, jež jej utvářejí

V ideologické atmosféře 20. století rozdělovaly svět konfliktní politické modely – socialismus, fašismus, kapitalismus. Dnešní svět je definován emocemi, které v tom či onom národě převažují, ovládají jeho psychologii a vnímání druhých a diktují mu jednání. Dle emoce, která nás ovládá, můžeme předpovídat své budoucí jednání a vývoj.

Strach, ponížení a naděje

Od této premisy odvíjí v knize The Geopolitics of Emotion: How Cultures of Fear, Humiliation and Hope Are Reshaping the World (Geopolitika emocí. Jak kultury strachu, ponížení a naděje mění svět) analýzu dnešního a odhad vývoje budoucího světa francouzský politolog s americkým vzděláním Dominique Moïsi – někdejší profesor Harvardovy univerzity a Ecole nationale d’administration a v současnosti College of Europe ve Varšavě.
Hlavními emocemi dělícími dnešní svět nikoli do dvou, ale tří výrazně odlišných bloků jsou strach, naděje a ponížení. Strachem a s ním spojeným pesimismem, poklesem tvůrčí energie, ztrátou sebevědomí a pudu sebezáchovy trpí téměř celá západní civilizace. Naděje a s ní spojený optimismus, sílící tvůrčí energie a vitalita pohání Čínu a Indii, jež vyrůstají v ekonomické obry předhánějící Západ. Ponížení a s ním spojená beznaděj a bezmocnost přecházející postupně v nenávist, touhu po pomstě a destruktivnost pak zmítá islámskými státy. Ostatní části světa, jako jsou Rusko, Jižní a Střední Amerika či Afrika, tápou mezi těmito třemi bloky. Do kterého z nich se zařadí, bude záležet na emocích, jež u nich převládnou.

Vztah s islámem a Asií

Ve vyváženém poměru jsou všechny tři emoce potřebné k zdravému životu. Problém nastává, převáží-li jedna příliš nad ostatními dvěma. Zdravá míra strachu nás chrání před nerozvážným sebedestruktivním furiantstvím. Přílišný strach nás však dokáže paralyzovat až k nečinnosti. Potřebná míra naděje nám dává energii k životu a tvorbě. Přehnaná míra naděje může vést k sebeklamu a utopii. Zdravá míra ponížení zmírňuje arogancí a agresivitu. Přílišné ponížení však degraduje, protože v nás vyvolává zášť a touhu po pomstě.
Chceme-li zjistit, oč konkrétní národ či stát v dnešním světě usilují a jaký to na nás může mít dopad, je třeba pochopit, která ze tří emocí u nich převládá, jak vznikla, udržuje se při životě a jak se k nám vztahuje – jak jsme k ní přispěli, jak ji můžeme změnit či jak se jí bránit. Dnešní konflikt Západu s islámem zhuštěný v tom izraelsko-palestinském je střetem emocí strachu a ponížení. Islám, jehož rozmach Evropa zastavila v 17. století, viní Západ – „sionisty a křižáky“ – ze všech svých nesnází. Reaguje na to tím, že si od něj vynucuje satisfakci.
Oproti tomu Asie, která se kdysi cítila podobně ponížená Západem a ještě víc Japonskem, se naopak rozhodla vzít na sebe odpovědnost. Chce se stát učenlivým žákem Západu a trumfnout jej v jeho vlastních kvalitách, aniž by přitom potřebovala přebírat jeho ideové hodnoty – například demokracii a lidská práva v případě Číny či omezení korupce, pokud jde o Indii. Získává sebedůvěru, že jednoho dne může Západ ekonomicky ovládnout. Nemá proto potřebu si na něm léčit mindráky a soustřeďuje se na realistické naděje v lepší budoucnost. Zároveň však sleduje, jak Západ stále víc propadá strachu ze zchudnutí, ztráty moci a kulturní identity, krachu finančnictví, nedostatku energetických zdrojů, terorismu, expandujícího islámu a z tvrdé ekonomické konkurence Asie. Strachu z toho, že ztrácí kontrolu nad vlastním osudem.

Nový pohled

Ve srovnání s Číňany nebo Indy se dnes západní člověk dokáže mnohem hůř mentálně i fyzicky přizpůsobovat měnícím se okolnostem. Je proto v akutním nebezpečí sílící destabilizace a ekonomického i politického úpadku. Navíc prochází obdobím slábnutí kulturní identity, hodnot, předností a výdobytků, a tím i sebevědomí a pudu sebezáchovy. Je proto snadněji porazitelný.
V tomto stavu jej ponížený a rozzlobený islám shledává zranitelným a vhodným terčem pro novou expanzi, jejímž cílem je vyřídit si se Západem účty. A nesebejistý, nadmíru sebekritický a hodnotově zrelativizovaný Západ na to reaguje dvěma způsoby, které však jsou kontraproduktivní, neboť je řídí strach. Jednak v islámských zemích – ze strachu o energetické zdroje a z organizovaného terorismu – zbrklými a nedomyšlenými vojenskými zásahy, které v nich posilují emoce ponížení a nenávisti. Jednak doma – ze strachu nevyprovokovat k větší nenávisti – ústupky vůči požadavkům rostoucího počtu přistěhovaných muslimů.
Moïsi zaostřením na identifikaci emocí nabízí nový pohled na vývoj světa. Ten bude záležet na tom, dokáže-li svět své emoce zvládat a ve vztazích s druhými je překonávat, aby neexplodovaly v katastrofální globální konflikt. A nabízí naději vycházející z drobných náznaků. V Asii je to reálná možnost pokračující prosperity a její humánnější distribuce. S růstem střední třídy – v Indii a Číně se na bezpečnou ekonomickou úroveň vyšplhalo už celkem sedm set milionů lidí – se zároveň zmenšuje i procento strádajících. Nakažlivou emoci naděje od Číny a Indie pomalu dostávají i sousední státy Indočíny, Filipíny a dokonce Malajsie a Indonésie, kde většinu obyvatel tvoří muslimové. Japonsko, Jižní Korea a Singapur již patří ekonomicky i politicky k Západu a ostatní Asiaté je i tak vnímají.
Čína navíc vytvořila s bývalými sovětskými asijskými republikami nové ekonomické uskupení nazvané „Šanghajská skupina“, v níž by čínská dynamika mohla převládnout nad vlivem islámu. Podobně by čínský vliv a ekonomická přítomnost mohly zapůsobit v Africe.

Nesnadné řešení

Uvnitř islámu se z emoce ponížení začínají vymaňovat Spojené arabské emiráty, v nichž s rostoucím ekonomickým sebevědomím slábne náboženská agresivita a nenávist vůči Západu. Další naděje spočívá v sílící statečnosti ponižovaných islámských žen, například v Íránu. Z ní by mohla vzejít nějaká humanističtější reforma islámu podobná evropskému osvícenství. Nerovnoprávnost žen a jejich nepřítomnost v ekonomice a politice patří k příčinám přetrvávající zaostalosti islámských zemí a jsou i hlavní překážkou jejich ekonomického a kulturního růstu na úroveň ostatního globalizovaného světa, připomíná Moïsi.
Pro nás jsou však nejdůležitější řešení, která Moïsi nabízí pro upadající vystrašený, nejistý a zmatený Západ. Nebude to snadné, protože to musí být spojeno s vědomím, že globalizací Západ ztratil světové prvenství. A bude se muset sžívat s bohatšími a vlivnějšími Asiaty a agresivnějšími muslimy, kteří se nedožadují naší běžné tolerance, ale mimořádné úcty. Pokud se s tím nenaučíme žít tak, abychom si zachovali přirozenou důstojnost a pevné místo v měnícím se světě, mohli bychom ze samého strachu brzy skončit v ponížení.

Jedinečný příspěvek
Dále si potřebujeme uvědomit, že strach je sice v tuto chvíli naší dominantní emocí, ale že je jen emocí, nikoli realitou. Emoce strachu, se kterou žijeme, však postupně může realitu vytvářet a stát se sebenaplňujícím proroctvím. Zároveň však může být strach východiskem k řešení – nástrojem k odstranění jeho reálných příčin. Proto musíme identifikovat, z čeho všeho máme konkrétně strach a proč. A poté začít rozlišovat mezi skutečně nebezpečnými hrozbami, jimž se musíme příslušnými způsoby bránit, a pomyslnými nebo poměrně neškodnými. Zbytečný strach z nich nás totiž okrádá o energii, jasnost myšlení a schopnost interakce s okolním světem.
To na jedné straně. Na druhé potřebujeme obnovit důvěru v naše kulturní a civilizační dědictví a demokratický model a začít je opět pracně pěstovat a ctít. „Strach, kterým teď trpíme, přímo souvisí s oslabením demokratického ideálu. Kultura strachu zužuje kvalitativní odstup, která kdysi existoval mezi demokratickými a nedemokratickými režimy. Strach totiž nutí země k porušování vlastních morálních principů založených na přísném dodržování zákona,“ připomíná Moïsi varování, jež se v dějinách demokracie mnohokrát potvrdilo. A vybízí nás, abychom emoci strachu vyměnili za emoci naděje.
Moïsi končí tím, že chce-li se Západ přežít v měnícím se světě, aniž by mu dominoval, musí v sobě obnovit smysl pro univerzální hodnoty, jež tvoří základ jeho existence, bránit je, pěstovat a udržovat při životě, aby zůstaly světu k dispozici. To je jeho jedinečný příspěvek světové civilizaci. Bez něj světu hrozí chaos.

Box:
The Geopolitics Of Emotion: How Cultures Of Fear, Humiliation And Hope Are Reshaping The World (Geopolitika emocí. Jak kultury strachu, ponížení a naděje mění svět)
AUTOR: Dominique Moïsi
VYDAL: The Bodley Head Londýn 2009
ROZSAH: 178 stran

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Konec vesnických prodejen? Vyřeší jejich ztrátovost dotace?
"Bude to dobrý rok," banky a stavební spořitelny počítají výsledky v polovině roku 2017
Papíry jsme jim nevytiskli aneb o reálném založení chovné stanice
Připojištění na dovolenou? Nutnost, nebo zbytečnost?
Poroste rychleji USA nebo eurozóna? MMF upravil předpovědi
Auta
První autonomní Kamaz bude nasazen během fotbalového…
Po Francii chce prodej aut se spalovacím motorem zakázat také Velká Británie
Galerie na středu: Na tyto tříválce vám nestačí ani půl milionu
Německo chce neupraveným autům z aféry Dieselgate odebrat registraci
Patentové skici odhalují malý dvoumístný sporťák značky Honda
Technologie
Aukro chystá změny. Na konci měsíce začne migrace a služba bude desítky hodin nedostupná
AMD se díky kryptotěžařům a Ryzenu dostalo v druhém čtvrtletí do zisku – tedy skoro
Objevily se výsledky Radeonů RX Vega v 3DMarku. Start prodejů přesně za dva týdny?
Skype 5.4 pro Linux přidává podporu pro skupinové videohovory
Nvidia už má Tesly s čipy Volta, rozdala první karty výzkumníkům umělé inteligence
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít