Menu Zavřít

Světoví krtečci, trpaslíčci a selky

2. 7. 2013
Autor: Redakce

U nás po raketovém nástupu jen tak pro- až dobublává aféra s odposlechy bývalé pravé ruky bývalého premiéra Jany Nagyové s jejími teď už notoricky známými pracovitými krtečky. Konspirativní teorie praví, že cílem byl vládní puč. No první část se zdařila, ale pokud někdo pučisty nepřevezl, tak pokračování moc připravené nebylo. Protože sestavování kabinetu Jiřímu Rusnokovi tedy moc neodsýpá.

To svět se teď baví mnohem větší aférou. Spojené státy měly odposlouchávat své nejbližší spojence. Evropské státníky a jejich diplomatické mise. Prý, aby věděly, kde jsou třenice mezi členy Evropské unie v mezinárodních otázkách. Hrůza!, děsí se evropská politická elita.

Ale lze se Američanům divit? Pokud si mají hrát na hlavního hráče globální politiky, potřebují vědět, co si myslí jejich partneři. A oficiální cestou to z Evropské unie sotva vypáčí, když vlastně nikdo neví, kdo za Evropu mluví.

Za druhé nikdo si snad nemyslí, že s koncem studené války podobné akce ukončili Rusové, takže Američané hnaní vzájemným soupeřením jim přece nenechají konkurenční výhodu tím, že své kámoše vyškrtnou ze seznamu sledovaných.
Tím ovšem nechci říct, že odposlouchávání je správné. Zbývá jen smutné konstatování, že Orwell měl už v tom roce 1948 pravdu. Špiclování bude největší náplní vlád, aby si udržely svou moc.

Miliardový obchod

U světových odposlechů konspirativní teorie praví, že jde možná o snahu zmařit plánovanou přípravu trasatlantické obchodní unie. A v tom jde pánové a dámy o desítky miliard dolarů ročně. To už za nějaký ten puč stojí. Tady by se kapitáni průmyslu, kterým se cla na obou stranách oceánu zamlouvají, mohli postarat o nebohého Snowdena, který zatím za vším tímhle stojí. Uvidíme, jak jednání v rozjitřené atmosféře dopadnou.

Jediné, co by mě fakt zajímalo, je, jestli v soukromí ambasád probíhaly rozpravy taky pod kódovými jmény. Teda asi spíš přezdívkami pro světové státníky. Že by Sarkozy blahé paměti mohl být trpaslíček nebo Napoleonek? Nebo třeba Angela Merkelová bavorská selka? Shakespearovi milovníci by mohli Obamovi třeba říkat Othello. Berlusconi je snad nejjednodušší případ, obměn na téma „kanec“ by jistě bylo nepočítaně. A naši politici? Tuzemská scéna to zahraničním „napíchnutým“ dost usnadňuje. Kdyby náhodou nevěděli, jaký „nickname“ zvolit, máme nabídku kolibříků, mazánků a dalších.


Čtěte další komentáře Adama Junka:

Dny daňového guláše

Politické hyeny aneb Náplava nového živočišného druhu

BRAND24

Kdo bude další v poplatkové hysterii


  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).