Svět se loučí s Margaret Thatcherovou, ženou, která neznala kompromis

11. dubna 2013, 09:22 - Martin Čaban, Petr Třešňák
11. dubna 2013, 09:22

Baronka Thatcherová, bývalá britská premiérka, bezpochyby patřila mezi ty výrazné vůdce, kteří jsou velmi často milováni, velmi často nenáviděni, ale jen velmi zřídka vyvolávají lhostejnost. Její nekompromisní způsob vlády, privatizace, okleštění moci odborů, to vše zanechalo především britskou společnost rozdělenou po linii pravice–levice.

Po smrti pravicové ikony je toto rozdělení dobře patrné i v komentářích britských deníků od konzervativního Daily Telegraphu po levicový Independent, jehož komentátor nevzpomíná na Thatcherovou vůbec v dobrém. Hodnocení z pevninské Evropy či z USA je střízlivější, ale třeba ostře levicový německý list Tageszeitung také nemá pro expremiérčinu kariéru mnoho pochopení.

The Daily Telegraph: Žena, která udělala Británii znovu velkou

Skoro 25 let uběhlo od chvíle, kdy Margaret Thatcherová opustila Downing Street, a přesto je dodnes těžké vystavit kompletní účet jejích úspěchů. Tak moc její poselství utvářelo moderní Británii, tak hluboko se její ideje vtiskly do podstaty britské materie, že není snadné plně docenit nezměrnou výši dluhu, který vůči této mimořádné osobnosti všichni máme.

Nebyla jen jedním z politiků, jimž přála Štěstěna a kteří přesně zapadli do své doby. Byla vůdkyní, která strhla národ z cesty skleslosti, úpadku morálky a hospodářského poklesu tak rozhodně, tak úspěšně, že její vítězství vypadá při zpětném pohledu téměř nevyhnutelně.

V první řadě byla baronka Thatcherová hlavním britským poslem ekonomické a individuální svobody. Pro ni byl vzorem takový stát, který člověku dává svobodu a prostor pro vlastní volbu a vlastní zodpovědnost. Thatcherismus ve své původní podobě byl vírou ve spořivost, nezávislost a svobodu v nejčistším smyslu.

Její principy jí nikdy nedovolily volit cesty nejmenšího odporu. Proto také vyvolávala divoké emoce jako každá skutečně velká osobnost. Abychom parafrázovali svatého Františka z Assisi, jejž citovala při svém nástupu do úřadu, nepochybně vnesla pravdu tam, kde vládl omyl, ale přinášet harmonii nikdy nebylo jejím osudem.

Její osobnost byla tak výrazná, že by se stala velikánem v každé době. Musíme být vděčni, že její talent přišel právě ve chvíli, kdy se naše zem nalézala v zoufalé situaci. Jestli je Británie ještě pořád Velká, je to díky této velké ženě.

The New York Times: Margaret Thatcherová, premiérka

Margaret Thatcherová přetvořila Británii mnohem zásadněji než kterýkoli premiér za poslední půlstoletí. Byla rovněž jedním z mála konzervativních vůdců, který nepocházel ze špičky britské společnosti posedlé třídním dělením. Narodila se ve skromném bytě nad obchodem svého otce. Epochu její 11leté vlády však utvářelo mnohem více faktorů.
Nastoupila po letech ekonomické stagnace a vysoké inflace. Zkrotila druhdy silné britské odbory. Povzbudila podnikatelského ducha.

Přímočarým přístupem k Husajnově invazi do Kuvajtu i k Falklandám znovu probudila britskou chuť vojensky se angažovat. Ani se stranickou politikou se nemazala. Posunula konzervativce o kus vpravo, čímž vtáhla labouristy blíže ke středu. Bez Thatcherové by nejspíš nikdy nebyl žádný Tony Blair. Měla řadu kritiků a za sebou kariéru, která nebyla jen úspěšná. Neúprosný negativismus vůči evropské integraci a tyranský způsob vedení nakonec přiměl její vlastní stranu, aby ji odstavila od moci. V následujících letech vyprchalo mnoho lesku z jejích ekonomických úspěchů.

Oživení kapitalismu, které zažehla, nedokázalo zpomalit přefinancování a deindustrializaci ekonomiky, což mělo jasné negativní dopady v krizi roku 2008. Populární vojenské úspěchy Margaret Thatcherové usnadnily pozici Tonymu Blairovi, když se bezstarostně a bezhlavě vrhl s Georgem Bushem do Iráku. Thatcherová byla nepochybně rozdělující politickou figurou. Tok času však nechal vyprchat velkou část starého vzteku a zanechal po sobě spíše seznam úspěchů.

SME: Mylady Thatcherová

V očích svých odpůrců byla Margaret Thatcherová horší než mylady ze Tří mušketýrů. Zničila podle nich tu starou dobrou malebnou maloměšťáckou Anglii, v níž měla slečna Marplová vždy dost času na štrikování a klevety. Starou dobrou Anglii však zničila už druhá světová válka. A i ta vlastně jen potvrdila, že už tehdy šlo z velké části o vzpomínku a mýtus. Ve válce s Německem se Británie ocitla na pokraji porážky i proto, že byla zoufale neefektivní.

Časy, kdy byla Británie motorem průmyslové revoluce a technologického pokroku, byly už tehdy dávno pryč. Poválečné znárodňování, zavedení sociálního státu a další růst byrokracie mnohým pomohly a pomáhaly udržet atmosféru sebeuspokojení. Celé to však fungovalo na dluh. Problémy se jen kupily a odsouvaly. Moderní Anglie je dílem premiérky Thatcherové, jíž se podařilo zemi probudit a postavit do latě.

Nebylo to příjemné, bylo to však potřebné. I jí vděčí Británie za to, že i když má dnes své ekonomické problémy, je na tom stále o mnoho lépe než většina zemí EU, jimž Thatcherová chyběla a dodnes chybí. A velká část těchto ekonomických problémů, nejen britských, ale evropských, pramení spíše z nedostatku Thatcherové než z toho, že by jí bylo moc.

Alespoň Španělsko, Portugalsko, Řecko či Itálie by potřebovaly celé armády Thatcherových, jen aby se mohly postavit na vlastní nohy.

The Independent: Jedovatý gen hamižnosti

O síle, s níž Thatcherová rozdělovala společnost, se už napsalo hodně. Přestože jsem tehdy patřil k pohodlnému středostavovskému severu, byla doba, kdy bylo třeba se přidat na jednu stranu – dnes je těžké věřit, že politika mohla vyvolat takovou polaritu. Mé politické sympatie byly tvarovány regionální příslušností. Nemusíte se narodit ve stínu těžební věže, abyste cítili pobouření. Nejvlivnější zkušeností však bylo období, kdy jsem pracoval v jižním Walesu. Tady jsem viděl komunity rvané na kusy její systematickou likvidací zdejšího průmyslu, což mě definitivně přesvědčilo, na které straně stát.

Potkal jsem Thatcherovou jen jednou. Byl jsem pozván na večeři na americkou ambasádu. Když jsem popíjel kávu, přišla Thatcherová. Chtěla mluvit o Gordonu Brownovi, cítila potřebu podělit se o pohoršení nad jeho rozhodnutím dát nezávislost centrální bance. „Není snad dobrý nápad vynechat politiku z rozhodnutí o úrokových sazbách?“ zeptal jsem se zdvořile. Obrátila se ke mně. „Mladý muži,“ řekla, „mlčte.“

Je to zvláštní, ale myslel jsem na Thatcherovou zrovna minulý víkend. Četl jsem nějaký nedělník. Hlavní text byl o šéfovi HBOS a jeho úsporách na penzi ve výši 20 milionů liber. Prakticky všechny ostatní texty se týkaly vůdců byznysu, kteří berou miliony na platech či odstupném. Co je to za zemi, myslel jsem si, v níž lidé cítí potřebu vydělávat tak obscénní sumy? Pak jsem si to uvědomil. Thatcherová především vetkla do britské duše gen hamižnosti. V tom spočívá jed jejího odkazu.

Die Tageszeitung: Nejlepší muž Anglie je po smrti

Málokomu se poštěstí, že je po něm pojmenována politická ideologie. „Thatcherismus“ je pojmem pro deregulace, privatizace a ničení sociálního státu a společenského smyslu pro vzájemnost. Nikdo britskou společnost nerozštěpil tak silně jako v pondělí zesnulá bývalá premiérka Margaret Thatcherová. Je zodpovědná za likvidaci odborů a veřejného sektoru, především národního zdravotnictví. Jedním z jejích prvních kroků byl dárek bohatým: strop daňové progrese snížila z 83 na 60 procent a současně zvedla DPH z osmi na 15 procent.

Toto přerozdělení bohatství prosadila bez předchozí konzultace s kabinetem. S kolegy se nepárala. Během svého mandátu spotřebovala stovku ministrů. Představa, že první žena v čele velkého národa přinese do politiky ženskost, se nenaplnila.

O ženské hnutí se nezajímala. Během jejího mandátu ostatně ve vládě zasedla jen jedna žena. Podle Ronalda Reagana byla „nejlepším anglickým mužem“. Podle někdejšího šéfa konzervativců Kennetha Bakera „žena, jako byla ona, už nebude“. Naštěstí. Její politika však žije dál.


Čtěte také:

Margaret Thatcherová zemřela. Thatcherismus žije dál

„Železná lady“ Margaret Thatcherová zemřela

Profil: Margaret Thatcherová změnila Británii


Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče