Svět mění paradigma

06. května 2009, 19:19 - Čestmír Klos
06. května 2009, 19:19

Největší ekonomiky zeměkoule se připravují na zásadní změny vyvolané krizí a klimatem

O nezbytnosti totálně změnit celkové paradigma referoval na Velkém ekonomickém fóru (Majoror Ecomics Forum, MEF) svolaném před koncem minulého měsíce do Washingtonu prezidentem USA Barakem Obamou americký ministr pro energetiku Steven Chu. Energetická, dopravní a jiná infrastruktura, vybudovaná v době levné energie, se podle tohoto nositele Nobelovy ceny bude muset podstatně změnit. Tváří v tvář zdražujícím se tradičním energetickým vstupům a postupující klimatické změně. Na setkání ekologických ministrů a klimatických vyjednávačů z největších ekonomik vyspělého i prudce se rozvíjejícího světa byl coby představitel předsednické země Evropské unie pozván i český ministr životního prostředí v demisi a místopředseda vlády Martin Bursík. „Nejvíc mě na tom setkání zaujala obrovská proměna během jediného roku. Nejmodernější ekologické technologie, obnovitelné zdroje, energetické úspory či hybridní automobily, které byly před rokem ještě vnímány jako okrajový segment ekonomiky, se najednou stávají jádrem ekonomického rozvoje,“ komentoval to Bursík.

Silné emise, slabá fotosyntéza Evropu na tomto fóru zastupovala ještě Evropská komise a pak už jen ekonomičtí – a také emisní – velikáni: Velká Británie, Německo, Francie a Itálie. V podobné roli jako Česko tu bylo ještě Švédsko, budoucí předsednická země, a Dánsko coby hostitel chystané klimatické konference. A rovněž zástupce OSN. Mezi hodně čadícími zeměmi nemohlo chybět Rusko a Čína, vůbec největší emitent oxidu uhličitého, který už předběhl hostitelské Spojené státy. Pozvány byly samozřejmě i asijské průmyslové velmoci Japonsko a Korea, velké země jako Brazílie, Indie, Austrálie, Mexiko či Jihoafrická republika. V roli pozorovatelů přihlíželo Španělsko a Norsko.
Suma sumárum, pozvané země vypustí do ovzduší 80 procent světových průmyslových emisí. Jestliže jenom tyto země (a zbylé státy EU) přijmou koncem roku v Kodani redukční závazek, už to bude proti summitu v Kjótu ohromný průlom. K plnění Kjótského protokolu se totiž přihlásilo pouhých 30 procent emitentů.
Na jedno z čelných míst mezi znečišťovateli se překvapivě prodrala Indonésie. Nikoli kvůli průmyslovému rozvoji, ale kvůli bezhlavému kácení deštných pralesů. Odborníci spočítali, že na vzrůstajícím znečištění oxidem uhličitým se vyklučené pralesy už podílejí dvaceti procenty. Kde není les, není ani fotosyntéza.

Americký půlobrat Obamův kabinet se snaží přeskočit „klimatickou“ propast, která se vytvořila během dvou Bushových funkčních období mezi Evropou a Amerikou. Hillary Clintonová na uvítanou zdůraznila, že Spojené státy považují klimatickou změnu za velice aktuální hrozbu a vnímají ji jako ústřední téma své zahraniční politiky. „Jsme připraveni konat a úspěch kodaňského summitu pro nás bude zásadní,“ zdůraznila Clintonová. Prezident Obama vsadil na individuální rozhovory s vedoucími delegací. Velmi mu leželo na srdci, aby se vytvořily podmínky pro větší rozvoj nových technologií a aby byly přivolány k odpovědnosti nejen vyspělé, ale i rozvojové země.
USA se chystá po evropském způsobu zavést unijní systém emisního obchodování. V Kongresu právě probíhá boj o schválení návrhu zákona kongresmanské dvojice Axman–Markey, který má zavést emisní cíle i způsoby obchodování a jemuž říkají Cap-and-Trade. Podobnost evropského a navrhovaného amerického systému dává naději na vzájemné propojení. Trh s uhlíkem se rodí i v Japonsku, dobrovolně ho rozvíjejí australské firmy, začíná i v Kanadě a ve Švýcarsku.
Evropský systém bude od roku 2013 místo rozdávání povolenek postaven na jejich prodeji v aukcích, a bude tím pádem efektivnější a spravedlivější. Podaří-li se všechny systémy na této bázi propojit, vytvoří se robustní světový obchod s uhlíkem. Neformální americký summit MEF má těmto záměrům uvolňovat cestu.
Amerika má velké odhodlání, ale ve srovnání s Evropou nízké cíle. V roce 2020 by se mělo množství amerických emisí vyrovnat hodnotě z roku 1990. To je daň za pozdní začátek, neboť proti dnešku bude třeba ušetřit 15 až 20 procent. A to zas tak malé není. Ale kde už v té době bude Evropa?
Aby se zastavilo oteplování na přírůstku průměrné teploty o dva stupně, bude však třeba dle vědců z Mezinárodního panelu změny klimatu (IPCC) do poloviny století snížit emise o 50 procent. Což ovšem pro vyspělé země znamená šetření o 85 až 95 procent. Dnešní politici to klidně mohou slíbit, protože v té době už budou většinou na pravdě boží. Obama slibuje 50 procent. Ale stačí to?

Klimaskeptik-džentlmen Kéž by mělo několikatisícový vědecký panel za sebou také další velké globální téma – ohrožená biodiverzita. V italských Syrakusách je probírali politici států G8. Evropskou unii na jednání zastupoval rovněž Martin Bursík a dospěl k závěru: „Pro téma biodiverzity by politici potřebovali mít podobnou podporu jako mají v oblasti klimatu. Mít přesné informace, znát trendy, vědět, k čemu ten který scénář povede. A měli bychom dostat doporučení, jaká opatření přijmout, abychom minimalizovali negativní vliv. To všechno je třeba propojit se scénáři na ochranu klimatu. Souvislost mezi nimi je zjevná,“ upozorňuje Bursík.
Předsednictví EU vneslo do české environmentální politiky řadu poznatků, zkušeností a kontaktů z míst a společností, do nichž se představitel malé členské země EU obvykle nedostane. Kvůli nevydařeným českým politickým hrátkám tyto kontakty skončily dřív, než bylo záhodno. A není jisté, zda se nový „úřednický“ kabinet stačí rozkoukat dřív, než předsednictví skončí.
Velké obavy proto minulý týden předcházely dlouze připravovanému pražskému summitu EU–Japonsko, jehož protokol obsahoval čtrnáct zásadních bodů svázaných s klimatickou změnou. Jeho projednávání se totiž ujal prezident Václav Klaus. Týmy vyjednávačů hledaly japonsko-evropský ekologický kompromis dlouho do noci. Pak se čekalo, co se společným prohlášením nejznámější český klimaskeptik při jednání provede. Navzdory obavám proběhlo schvalování dokumentu i celé jednání s japonským ministerským předsedou Taró Asem hladce. Klimatickou změnu zapřel Klaus až v nevýznamné chvíli při vystoupení před novináři, aby si nepošramotil svou klimaskeptickou tvář. Svět se tedy i s Klausovým posvěcením zas o kousek přiblížil k nízkouhlíkovým a bezuhlíkovým technologiím, jež by měly spasit svět.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče