Svět je menší

11. března 2008, 19:59 - Milan Zelený
11. března 2008, 19:59

Vznikla nová architektura globálních vlivů a moci

Existují státy, které akumulují kapitál s pomocí strategických investic na globálních trzích, aby ochránily naspořené bohatství národa. Důsledkem této jejich činnosti je vznik takzvaných suverénních fondů (Sovereign Wealth Funds - SWF). Vytvářejí se především v bohatých ropných velmocích Perského zálivu, ale existuje i několik silných nekomoditních fondů zemí, jako jsou Čína, Singapur, Austrálie a další. Největší a nejslavnější je fond Abu Dhabi Investment Authority (ADIA) v emirátu Abú Zabí (v anglické transkripci Abu Dhabi), jenž kontroluje zhruba 1,3 bilionu dolarů. Faktem je, že moudřejší olejářské velmoci neinvestují přebytky zisků do otvírání nových ropných polí, ale do přesměrování ekonomiky do perspektivních (znalostních a ekologických) hospodářských oblastí. Jde o strategii, která rozpoznává, že alternativní zdroje energie jsou stále více zvýhodňované a že v příštích generacích se závislost na ropných zdrojích vymstí.
Suverénní fondy dnes také slouží jako poslední zdroj přemosťovacího kapitálu pro kreditně deficitní americké instituce, mimo jiné pro Citigroup.

Deficitní a přebytkové státy

Existují deficitní a přebytkové státy. Například dnešní státní dluh České republiky představuje 892,3 miliardy korun. Na každého Čecha tedy připadá přes 86 tisíc korun. Proti tomu Abú Zabí obhospodařuje jen ve fondu ADIA přebytky ve výši 1,529 milionu dolarů na obyvatele. Státy přebytkové kupují podniky, reality a jiná aktiva těch deficitních a investují do budoucnosti (znalosti, vzdělání, ekologie a nové obory). Deficitní „investují“ do spotřeby a projídají svou budoucnost. Nastává radikální přerozdělování světového bohatství. V souvislosti s levným dolarem, rostoucími cenami surovin a energie a začínající světovou inflací hrozí potenciální pokles hegemonie USA, vznik nových silových center a nárůst globálních rizik.
Některé státy již dlouhodobě investují národní úspory ve prospěch svých občanů. Tím stimulují jejich spořivost a investice podnikové sféry. Následkem je posilování národní suverenity. Tu nelze zpevnit slovy, vlaječkami nebo hranicemi, ale pouze efektivními investicemi. Kde dnes rostou průměrné platy nejvíce? V Indii (čtrnáct procent), pak v Argentině, Indonésii, Rusku, Vietnamu, Spojených arabských emirátech, Číně, na Filipínách a tak dále - nikoli v USA nebo v Evropské unii. Země s levnou pracovní silou? Na to je třeba zapomenout. Takzvané komparativní výhody již dávno zmizely, zbývají jen výhody konkurenční (jež sami vytvoříte). I slavný ekonom Paul Samuelson se nechal slyšet, že tradiční koncepce komparativních výhod je v globální ekonomice nepoužitelná.

Řešení situace

Makroekonomové přestali chápat dopady globální ekonomiky a neumějí vysvětlit stagnaci příjmů ve středních vrstvách. A obávají se volného obchodu, kterému také přestávají rozumět. V USA klesají reálné příjmy v každé kategorii vzdělání - s výjimkou čtyř procent držitelů doktorátů. Přes 40 milionů lidí ve službách ohrožuje konkurence z Indie a Číny.
Narůstá globální inflace. Po několik desítek let Čína svou produktivitou a levnou pracovní silou chránila svět před inflací kvůli rostoucím cenám energie, surovin a komodit. Nyní již tuto roli plnit nemůže a inflační tlaky celosvětově zesilují. Jediným řešením je opustit „špinavé“ těžební zdroje, jako jsou nafta, uhlí, plyn a podobně. To kupodivu chápou olejářské velmoci lépe než tradiční zpracovatelé a uživatelé. Proto ten náhlý nástup SWF.
Názorným příkladem je projekt Zelené město Masdar (Masdar Green City) v Abú Zabí: šest kilometrů čtverečních čistého prostředí s nulovými emisemi uhlíku a odpadem, nejlepšími technologiemi a znalostmi „zelené“ světové třídy - s čistou vodou a energií a obnovou přírodních zdrojů. Masdar (Zdroj) se tak stává zdrojem nových standardů ekologického podnikání - a Masdar Institute of Technology snem každého profesora.

Strategické cíle

V současné době disponují SWF přibližně třemi biliony dolarů (v příštích deseti letech by měly mít kolem dvanácti bilionů). To je příčinou globálního přelévání investic a vzájemného sdílení vlastnictví. Pro ropné státy jsou významné strategické cíle suverénních fondů: diverzifikace ekonomik ropných monokultur a výrazný odklon od závislosti na ropě. Zatímco svět platí astronomické ceny za ropné výrobky, držitelé SWF budují významné znalostní a ekologické společnosti. Singapurský fond Temasek Holdings se otevřeně profiluje jako aktivní investor do perspektivních firem po celém světě.
Nejde již o tradiční zvýhodňování domácích průmyslů, ale o ekonomicky výnosné strategické nákupy kdekoli na světě. Dnes není důležité, kde jsou firmy umístěné a kam se investuje kapitál - hlavní je výnosnost a návratnost investic. Miniaturní městský stát Singapur se stává spoluvlastnickou globální velmocí. Singapur je vyzrálá znalostní společnost a zřejmě nejvzdělanější země na světě (80 procent obyvatel tvoří Číňané). Majetné fondy Perského zálivu ochotně přebírají i dluhy, a kvůli tomu jsou významnými strategickými partnery pro nová průmyslová odvětví a firmy. Státní SWF se často spojují do investičních aliancí se soukromými investičními bankami a fondy - nastává tím významné prolínání státního a soukromého kapitálu. Tato symbióza představuje novou investiční architekturu globálního rozvoje, která snižuje závislost na tradičních bankovních půjčkách. Například Čína (China Investment) koupila deset procent ve společnosti Blackstone, státní společnost Mubadala (z Abú Zabí) přes sedm procent v Carlyle, ADIA deset procent v Apollo a fond Dubai International Capital deset procent v Och-Ziff.
Je nabíledni, že se státní kapitál v alianci s finančními institucemi „dokupuje“ do spoluvlastnictví soukromých majetků. Jde o globální opak tradiční privatizace. Od éry Ronalda Reagana a Margaret Thatcherové byl trendem prodej státních společností a podniků, suverénní fondy nyní směr obracejí. Nikoli ovšem ve smyslu nového zestátnění, ale prolínání státního a soukromého kapitálu.

Vlastnit může kdokoli

Firemní vlastnictví je v podstatě trojího druhu: soukromé, veřejné (akciové) a státní. Volně dostupné akcie veřejných podniků - IBM, General Electric, Boeing a dalších - mohou získat i SWF a stát se jejich investičním terčem. Nevýhoda veřejného vlastnictví je tedy zřejmá. Kdokoli s penězi se může stát spoluvlastníkem a nakonec i vlastníkem firmy. Ztráta suverenity spočívá ve ztrátě kontroly nad subjekty, které vaše firmy vlastní a budou vlastnit. Takové riziko neexistuje u soukromě vlastněných podniků. Proto se měla česká „privatizace“ týkat převodu státních majetků na soukromé - a nikoli na veřejné (navíc kuponově rozptýlené).
Hlavní riziko spočívá v tom, že mnoho suverénních fondů je zodpovědných „neprůhledným“ režimům, které mohou jejich investice přesměrovat z maximalizace výnosů na maximalizaci strategické výhody. Je možné Číně a Spojeným arabským emirátům zabránit v nákupu akcií na globálních burzách? Kdo to bude (a může) hlídat? Kdo bude rozhodovat o tom, které společnosti představují natolik důležitá národní aktiva, že je cizinci (nebo jen někteří) nesmějí převzít? Kam se poděje „volný trh“ při striktních politických omezeních? Vadí někomu, že Gazprom (tedy Kreml, tedy ruský prezident) investuje do Airbusu? Nebo že největší bankovní fúzi Barclays s ABN Amrem budou financovat Čína a Singapur?

Základní je průhlednost

Češi prodali Plzeňský Prazdroj do Jižní Afriky. Mají Američané jednat podobně a prodávat své Boeingy a Microsofty Číně a Spojeným arabským emirátům? Dolary zaplacené za levné výrobky a drahou naftu se nyní do USA vracejí s pomocí SWF. Za pouhé peníze prodávají produktivní kapitál. Za pouhé peníze se zbavují produktivních organizačních, technologických a znalostních sil. Takhle nějak zanikají říše… a není vyhnutí.
Jisté řešení nabízí norský Government pension fund (GPF), jehož investice jsou maximálně transparentní, přístupné na internetu a omezené na pět procent maximálního podílu ve spoluvlastnictví firem. Stejně se profiluje i singapurský Temasek Holdings. Průhlednost je základním předpokladem úspěšné a kladné role SWF na globální scéně.
Co znamená státně-soukromá symbióza SWF z hlediska rozložení politické a ekonomické moci ve světě? Obavy politiků v tradičních průmyslových zemích narůstají, diskutuje se o hospodářských a politických rizikách. Nástup Číny, Indie, Tchaj-wanu, Singapuru, Japonska a Spojených arabských emirátů je především pro členy EU velmi znepokojující. Tradiční ekonomika i politika se významně a výrazně mění, celkový objem přímých zahraničních investic (FDI - foreign direct investment) celosvětově narůstá. Až dvě třetiny FDI jdou do tradičních států (nejvíce do USA a EU), zbytek do Ruska a na nové trhy.

Globální dopady

Nové investiční nástroje SWF jsou nejen zdrojem rizik a tektonických přesunů vlivu či pouhým prostředkem k umístění dolarových hotovostních rezerv pocházejících z mamutích deficitů americké obchodní bilance, ale i stabilizují. Vzájemné spoluvlastnictví produktivních aktiv snižuje rizika politicky motivovaných strategických konfliktů. Stručně řečeno - suverénní státy si navzájem nebombardují vlastní majetky. Historie válečných konfliktů potvrzuje, že vždy šlo o „bombardování“ majetků cizích.
Historicky neměl stát jiné majetky než domácí. Proto byly války politicky motivované a zaměřené na získání nebo zničení zahraničních aktiv. Nyní se řada států synergicky spojuje se soukromým kapitálem a zahraniční majetky získává s pomocí SWF, nikoli tradičních válek. Suverenita státu není definovaná politickými deklaracemi a uzurpovanou mocí. Pochází ze skutečné moci a respektu ke globálnímu spoluvlastnictví a hospodářskému vlivu. Jen chudé a globálně vyvržené státní útvary se uchylují k podpoře terorismu.
Éra takzvaných volných trhů, tedy bezmyšlenkovité ponechávání strategického rozložení ekonomických sil na „neviditelné ruce trhu“, ustupuje viditelnému, průhlednému strategickému řízení, účelovým investicím a moudrému určování priorit. Některé státy se začínají chovat jako soukromé kapitalistické podniky (komunistické sny, aby se podniky chovaly jako byrokratické státy, s konečnou platností selhaly.) Místo konkurence je hlavní hnací silou spolupráce ve formě aliancí, podílového spoluvlastnictví, joint ventures (společných podniků) a podobně, nejen mezi firmami a státy, ale především soukromými společnostmi a suverénními státy.

Může EU přežít?

Když svět oběhla slavná společná fotografie francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, italského premiéra Romana Prodiho a španělského předsedy vláda Josého Luise Zapatera - duchovních otců Středomořské unie -, bylo to zvonění hrany pro EU. Sarkozyho výrok „je to velký sen, velká vize a jsem přesvědčen, že realizovatelná“, byl uvítán ohlušujícím mlčením evropských byrokratů. Zapatero byl konkrétnější: „Chceme, aby středomořské země byly rozhodujícími protagonisty nového svazku zároveň s Evropskou unií.“ Vytvoření unie zemí kolem Středozemního moře představuje zásadní výzvu EU a vyžaduje přepracování strategických plánů všech členských zemí. Neprůhlednost byrokracie EU dokonce znamená, že vznik Středomořské unie lze financovat z fondů EU.
Francie jistě nepřijme podřízenou roli v tandemu s Německem a stejně tak nelze očekávat, že Norsko a Švédsko neutvoří Skandinávskou unii (společně s Pobaltím) v protiváze ke Středomořské unii. Skandinávci nepřijmou pozici rovného s rovným vůči Bulharsku, Rumunsku, Ukrajině či Bělorusku. Anglie společně s Německem dotahují již de facto funkční Transatlantickou unii s USA. Nevznikne-li silná Středoevropská unie, zůstane historická „Mitteleuropa“ opět „bezprizorná“ v plánech Ruska a jeho SWF a FDI (zahraniční přímé investice). Proces „štěpení“ EU akceleruje následkem aktivit globálních suverénních fondů a přesouvání sfér vlivu. Žádný politický útvar nemá naději dlouhodobě přežít, není-li útvarem přirozených, dnes již nadnárodních, geopolitických a hospodářských zájmů. Svět se náhle zmenšil, geograficky determinovaná seskupení se přežila. V současnosti je jedno, kam směřuje kapitál a kde jsou umísťovány firmy. Nové aliance hospodářské spolupráce a vzájemného investování již nefungují lokálně, ale globálně.

TRENDY - průhledné strategické řízení
- účelové investice
- moudré určování priorit
- hnací silou je spolupráce mezi suverénními státy a soukromými společnostmi
- éra „neviditelné ruky trhu“ je na ústupu

SITUACE - suverénní fondy disponují kapitálem ve výši přibližně tří bilionů dolarů - v příštích deseti letech by měly mít kolem dvanácti bilionů dolarů

BOX Cíle suverénních fondů - diverzifikace ekonomik ropných monokultur
- výrazný odklon od závislosti na ropě

Praporek: Hlavní riziko spočívá v tom, že mnoho suverénních fondů je zodpovědných režimům, které mohou jejich investice přesměrovat z maximalizace výnosů na maximalizaci strategické výhody

Praporek2: Průhlednost je základním předpokladem úspěšné a kladné role suverénních fondů na globální scéně

Praporek3:
Některé státy se začínají chovat jako soukromé kapitalistické podniky

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče