Svět bez inflační daně

27. dubna 2010, 14:41 - Josef Šíma
27. dubna 2010, 14:41

Měnová politika

Podtitul: Klesající ceny mohou být znakem prosperity

Dříve marginální téma podstaty měnové politiky dnes oslovuje miliony lidí. Například kniha amerického kongresmana Rona Paula s výmluvným názvem End the Fed (Zrušte centrální banku) patřila v minulých měsících k neprodávanějším titulům z oblasti literatury faktu v USA. Od dob dvojciferné inflace v 70. letech se nyní lidé opět začínají ptát, jak vlastně centrální bankovnictví funguje, jaká je role centrálních bank při vzniku inflace, proč vlastně ceny rostou, zda to tak musí nutně být a kdo může za to, že se nám kupní síla vytrácí z peněženek.

Zlo inflace

Inflace, tradičně definovaná jako zvyšování množství peněz v oběhu, má řadu dopadů, jeden z nich je však nejničivější. Nově vytvořené peníze vyvolávají tlak na růst cen (více peněz kupuje stejně zboží). Ten, kdo má přístup k novým penězům první, může kupovat za staré ceny; v důsledku inflace vydělá. Ten, kdo se dostane k nově vytvořeným penězům později či vůbec ne, ztrácí, neboť ceny výrobků, jež kupuje, rostou. Inflace tedy představuje zákeřnou daň na držení hotovosti – miliony běžných lidí tratí, zatímco menšina (producent inflace a subjekty na něj napojené) může výrazně vydělat. Ve své podstatě je jedno, kdo a jak nové peníze do oběhu dostává, zda jsou to ilegální padělatelé nebo legální tiskařské stroje centrální banky. Přesun bohatství k emitentovi nových peněz nastává vždy. Ziskovost tištění peněz vysvětluje, proč i přes drastické tresty stále dochází k jejich padělání, stejně tak pomůže vysvětlit, proč je takový zájem o práci v centrální bance a vede se takový boj o pozici guvernéra. Kdyby se aktivity tohoto druhu rozšířily, nebo se jim začalo věnovat velké množství lidí, schopnosti hospodářství produkovat by byly dramaticky sníženy a peněžní ekonomika by mohla být dokonce zahubena, což zažíváme například v dobách hyperinflací. Proto mají centrální bankéři monopol na svou činnost, padělatelé jsou postaveni mimo zákon a naprostá většina lidí nevyrábí peníze, ale zboží a služby, jež se za peníze směňují.

Požehnání deflace

Jde to však bez inflace? Je možné z ekonomiky vymýtit neviditelnou a pro mnohé těžko pochopitelnou inflační daň? Pro člověka odkojeného 20. stoletím jde o těžkou představu. Minulé století totiž bylo bezprecedentním, co se týče nárůstu cen, který trval v podstatě po celou dobu po druhé světové válce; pouze se zrychlovalo či zpomalovalo jeho tempo. A lidé si na inflaci zvykli tak, že se začali bát poklesu cen. Centrální banky začaly nárůst cen dokonce takzvaně cílovat, tedy veřejně se zaručovaly za to, že ve spolupráci s bankovním sektorem vyrobí tolik peněz, aby ceny v průměru vzrostly o X procent. Pro člověka století devatenáctého by takováto činnost bank byla naprosto nepřijatelná, ne-li kriminální. On byl totiž v principu zvyklý na to, že nebyl inflační daní zdaňován. V jeho světě ceny pomalu klesaly s tím, jak se zvyšovala efektivita výroby. Dle poklesu cen výrobků v jednotlivých odvětvích bylo možné usuzovat na jejich dynamiku, jejich úspěšnost. Ceny nebyly deformovány politikou, tedy tím, jak má které odvětví blízko či daleko k emitentovi peněz. Nebylo možné, tak jako dnes, zapojit se do přerozdělování inflační daně. Úspěšnost byla podmíněna snižováním nákladů, a ty spolu s konkurencí nutily ke snižování cen. Spotřebitel získával. Nikdo nežil na úkor druhého. Těžko představitelné?

Efektivní odvětví

I dnes máme celé sektory hospodářství, které vykazují vlastnosti světa 19. století. Výroba počítačů, televizí, mobilů a podobně probíhá ve světě klesajících cen. Tato dnes nejefektivnější odvětví totiž vytvářejí takový tlak na pokles cen, že „přetlačí“ inflační efekty produkované centrální bankou, a spotřebitel může zažít „sektorovou deflaci“. A díky příkladu této deflace i dnes můžeme ukázat, že pokles cen není symptomem problémů, o čemž je mnoho lidí přesvědčeno, ale naopak vlastností zdravé a rychle se rozvíjející ekonomiky. Jak dokládá řada dnešních sektorů, v prostředí klesajících cen výstupů se dá bez problémů investovat a inovovat. Navzdory přesvědčení mnohých, že spotřebitelé budou donekonečna odkládat nákupy stále se zlevňujících výrobků, a firmy budou mít proto problém udržet se na trhu, vlastníme dnes moderní mobily, televize i počítače a těšíme se na budoucí, ještě dokonalejší výrobky. Všeobecně klesající ceny, na rozdíl od rostoucích, problém nepředstavují. Jsou dokladem toho, že nám bankéři neničí peníze a žijeme ve světě bez inflační daně. A takový svět je lepší než dnešní svět inflace a inflačních bublin.

Graf:
Pokrokem k nižším cenám Spotřebitelské ceny v USA (1913=100) Pramen:

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Dlužíte na zdravotním pojištění? Co dělat? Ošetří vás lékař?
Jak se nenechat nachytat na internetu
Chcete hlasovat v českých volbách ze zahraničí? Tak si pospěšte!
Kdy se bude měnit čas a na kterou stranu posunout ručičku?
Banka vám nechce dát spotřebitelskou půjčku? Zkuste online půjčku od lidí
Auta
Audi A7 Sportback nové generace se představí ve čtvrtek.…
Kolik stojí provoz auta na daních? Stát si z vás ročně vezme desítky tisíc
Může být Volkswagen Amarok rychlejší než Golf GTI? Australané dokázali, že ano
Pět hrubých řidičských chyb, které vás mohou na silnici stát život
Opel Crossland X dostal originální verzi na LPG. Sportovec to ale nebude
Technologie
Nahotinky jako vědecký projekt. PornHub na třídění videí využije umělou inteligenci
Navštivte jiné světy. V Google Mapách najdete i planety a měsíce
Sedm dopravních značek, které řidiči nejčastěji ignorují nebo chápou špatně
Huawei představil špičkové telefony Mate 10 a dělal si srandu z Applu i Samsungu
Ryzen Mobile aneb APU Raven Ridge na cestě, objevil se v laptopu HP i s parametry
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít