Svědci Babišovi

30. listopadu 2011, 23:14 - Táňa Králová
30. listopadu 2011, 23:14

O čem se nemluví: Impérium Agrofert přikrmované dotacemi rostlo i díky byznysu se státem

One man show. V této roli se Andrej Babiš proslavil v byznysu. Teď s ní chce ovládnout českou politiku. Při budování chemicko-agropotravinářského impéria Agrofert vystupoval pracovitý Babiš jako tvrdý lovec a mistr mystifikace. Ostrým nástupem do politiky vlivný byznysmen ukazuje, že osvědčené zbraně neodhodí ani jako velký vůdce nespokojených občanů srocených pod praporem ANO 2011. Nemáme zájem – takto majitel Agrofertu zpravidla reaguje na dotazy novinářů k chystanému převzetí některé z firem. Záhy je lapí pod svá křídla. Do politiky nechci, prohlašoval opakovaně ještě nedávno agrární magnát. Teď se už pasoval na lídra lidového hnutí, s nímž chce vyhrát příští parlamentní volby. Babiš se vždycky bránil oslovení miliardář. V poslední době se při něm už neošívá a uznává, že opravdu je miliardářem. Jak lidé vytuší, že platí to, co právě říká, a druhý den to nebude obráceně? Nevyznají se v tom ani ti, kteří myšlenkové pochody majitele impéria mají možnost z větší či menší blízkosti sledovat. Ze skupiny se toho moc nevynese, i „pěšáci“ podepisují doložku, že rok po odchodu z Agrofertem ovládaných firem nebudou nikde nic vyprávět. Od těch, co prostředí důvěrně znají, uslyšíte, že je to podobné jako v sektě, kritika se tam nenosí. Kdo donáší, je oblíbený.
Nedělal jsem byznys se státem, veřejně tvrdí majitel Agrofertu. Na byznysu se státem přitom do značné míry postavil své impérium a chce jej posilovat dál, třeba prostřednictvím zakázek státních lesů. Andrej Babiš rád říká A, aniž by dodal B. „Za rok 2010 jsme zaplatili na daních šest set milionů korun,“ opakuje často v posledních týdnech. Mlčí ovšem už o tom, co se píše ve výroční zprávě Agrofertu. A sice že na dotacích přišla do skupiny skoro stejná suma jako na odvedených daních, tedy přesně 595 milionů korun. Rok předtím to bylo dokonce 713 milionů, a to hlavně díky zhruba dvojnásobně vyšším investičním dotacím.

Státní tajnosti

Babišovo ANO chce mimo jiné prosadit zákony, které zvýší všeobecnou transparentnost veřejné správy. K pravému opaku přitom byznysmen přiměl státní instituci, která je pro firmu jeho velikosti jednou z nejdůležitějších – Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Podle všeho měl Babiš vliv na ÚOHS za dřívějšího šéfa Martina Peciny i za současného předsedy Petra Rafaje. Oba byli svého času sociálními demokraty. Neprůhlednost místo Babišem velebené transparentnosti doprovázela a stále doprovází megafúzi, při níž Agrofert ovládl největšího konkurenta Agropol, a předtím i společnost První žatecká. Jak to Babiš myslí s transparentností, může předvést u spojení s pekárnami United Bakeries, které nyní posuzuje ÚOHS. Podobně jako v případě Agropolu si úřad dal na prozkoumání pekárenského svazku prodlouženou pětiměsíční lhůtu. Nejen kvůli prověřované fúzi největších pekáren stojí dřívější velké akvizice Agrofertu za připomenutí.
Když předloni na jaře ÚOHS posvětil ovládnutí Agropolu, podmínil svůj souhlas některými závazky, stejně jako v případě První žatecké. Co přesně měl Agrofert splnit, je překvapivě jeho obchodním tajemstvím. Státní úřad nadále poslušně respektuje přání společnosti ani zpětně žádné podrobnosti nesdělovat, byť všechno má být v naprostém pořádku. Zřejmě ví proč.

Agro jako libůstka

ÚOHS nařídil Agrofertu odprodat některé části podniků. „Závazky byly splněny. Úřad je kontroloval a dospěl k závěru, že vše proběhlo v souladu s jeho rozhodnutím,“ reagoval nedávno na dotaz týdeníku Euro šéf úřadu Rafaj. Odkázal na účastníka řízení, jestli bude chtít sdělovat více detailů k podmínkám fúzí s Agropolem a První žateckou.
„Tyto majetky byly vyčleněny do samostatné společnosti Agro Teplice, která byla v daném termínu odprodána,“ reagoval bez dalšího upřesnění Babiš. Podle dostupných zdrojů koupila firmu Agro Teplice od Agrofertu účelově založená společnost Cyrrus Agro, trochu zvláštní dcera předního tuzemského obchodníka s cennými papíry Cyrrus. Brokerská firma nabízí i úschovu a správu cenných papírů. Agrofert patří mezi její klienty. Kdo vlastní firmu Cyrrus Agro a jejím prostřednictvím Agro Teplice, ovšem není veřejně dostupná informace. To nahrává spekulacím, že se Babiš teplického Agra tak úplně nevzdal.
„Není to nic tajného, ale nechceme strukturu úplně zveřejňovat,“ reaguje člen představenstva Cyrrus Agro Jan Procházka na dotaz, kdo společnost vlastní. Vysvětluje, že firma založená na private equity investice má podobnou strukturu jako jiné dcery, i když ne úplně. „Je to taková naše libůstka. Nepovažovali jsme za vhodné, aby o struktuře vlastníků všichni věděli,“ dodává Procházka. Ani listiny v obchodním rejstříku neprozradí žádnou majetkovou stopu. Za letošní rok v něm nepřibyl jediný dokument.
Cestou mlžení se Pecinův antimonopolní úřad vydal už v obsáhlém posudku, ve kterém hodnotil dopady spojení Agrofertu s Agropolem. V textu chybí cifry vyčíslující vliv obří fúze na trh s jednotlivými komoditami a aktivitami. Zato se hemží těmito závorkami – (…obchodní tajemství…). Čtenář si musí ve stanovisku ÚOHS doplňovat různě složité tajenky. Viz jedna z méně náročných: „Uskutečněním spojení soutěžitelů by došlo v segmentu zemědělského zásobování a nákupu k propojení dvou (…obchodní tajemství…) na území ČR, zejména v maloobchodním prodeji průmyslových hnojiv, přípravků na ochranu rostlin a krmných směsí, výkupu obilovin a olejnin a skladování rostlinných komodit a dále pak ve zpracování drůbežího masa, ve vertikálně integrovaný komplex, který by na území ČR neměl obdoby.“ V jiných případech, kdy ÚOHS posuzuje spojení velkých hráčů, není tolik tajuplný. Třeba při posvěcení fúze Poděbradky a Karlovarských minerálních vod zveřejnil, co požaduje pro zachování účinné soutěže. Konstatoval rovněž, že podíl na trhu balených přírodních vod bude po spojení nižší než padesát procent.

Nekompromisní vytěsňovatel

Impérium Andreje Babiše drží prvenství, o kterém se příliš nemluví. Skupina Agrofert provedla vůbec největší počet vytěsnění minoritních akcionářů. Od roku 2005 šlo o zhruba padesát nucených výkupů, ve kterých Babiš vyplatil drobným podílníkům více než 330 milionů korun. A kvůli tomu čelí několika žalobám. Z vyjádření Agrofertu vyplývá, že počet soudních sporů aktuálně není vyšší než pět.
Squeeze-out je v Česku umožněn od roku 2005. Majitelé firem, kteří ovládají více než devadesát procent společnosti, mohou převzít kontrolu i nad zbytkem podniku. A to i proti vůli těch, kteří drží zbylých deset procent. Babiš tedy po roce 2005 neváhal a začal vytěsňovat. V zahraničí jde sice o zcela běžný institut, jenže potíž je v tom, že v Česku probíhal squeeze-out podivným způsobem. Cenu akcií, kterou vypláceli majoritní vlastníci, totiž určovali znalci najatí a placení většinovým akcionářem. Nebylo výjimkou, že najatý znalec za peníze spočítal v podstatě cokoli, co bylo výhodné pro vytěsňovatele. Právě odtud pramení žaloby. Babiš tvrdí, že hodlá vytěsňovat i v budoucnu.

Lobbista, teď i politik
„Jsem lobbista,“ otevřeně přiznával podnikatel Babiš předtím, než začal koketovat s politickou dráhou. Jak lze poměrně snadno ovlivnit věci veřejné, ukázal národu, když mu šlo o bionaftu. Proti nesouhlasu prezidenta Václava Klause si vyvzdoroval zvýšení povinného přimíchávání biopaliv do nafty a benzinu. V biopalivářském byznysu jde o hodně a Babišovi se podařilo den před parlamentními volbami přivést poslance do sněmovny na mimořádnou schůzi, aby za minutu dvanáct přehlasovali Klausovo veto. Demonstrací ve Sněmovní ulici to jistila Agrární komora, kde je Agrofert největším donátorem. Doporučení účastnit se protestního shromáždění dostali také zaměstnanci firem ze skupiny. Podařilo se. I díky jistému odbytu biopaliv diktovanému státem a daňovým úlevám je společnost Preol druhou nejziskovější tuzemskou chemičkou z holdingu Agrofert. V letošním roce do uskupení přibyl lihovar Ethanol Energy ve Vrdech na Kutnohorsku, kde se vyrábí biolíh do benzinu. Přidávání biosložek se má v příštích letech dál zvyšovat, aby Česko dostálo závazkům v Bruselu.
Od té doby, co se prezident Klaus pokusil zabránit dalšímu rozšíření biopaliv, se do něj agrobaron Babiš průběžně strefuje. Expremiér Mirek Topolánek (ODS) si nepřízeň u majitele Agrofertu vysloužil i za to, že mu nenechal Setuzu. Ústecká fabrika, o kterou Babiš vždycky hodně stál, skončila za Topolánkova vládnutí v exekuci. Po takzvaném narovnání se státem se k ní dostal právník a kontroverzní podnikatel Petr Sisák. To se nezapomíná.

Komu pšenka nasypala

„Neděláme obchody na úkor státu,“ píše Babiš ve výzvě ke spoluobčanům. Sám nejlépe ví, že se státem se dají dělat velmi dobré obchody. Alespoň to uměly podniky ZZN (zemědělské zásobování a nákup), které vždycky byly oporou Babišovy agrární divize. Mimořádné zisky se výkupům za vydatné pomoci státu, resp. agrárního resortu pod vládou ČSSD, urodily po bohaté sklizni obilí v roce 2004. Jako nový člen Evropské unie tehdy Česká republika s radostí sáhla po pomoci, kterou nabízela společná zemědělská politika. Zemědělci, kteří nebyli schopni prodat obilí na volném trhu, ho mohli dodat na takzvaný intervenční nákup. V Česku této záchranné sítě využívali jen okrajově, nikoli z důvodu, že by o ni nestáli. Šikovněji, protože stát jim to umožnil, s ní uměly pracovat podniky ZZN obchodující s obilím. Zvlášť okaté to bylo po extrémní nadúrodě v roce 2004. Výkupy tehdy ovládali dva hlavní hráči: Agrofert a Agropol. Stát dle bruselských pravidel musel zajistit intervenční nákup, a protože neměl vlastní sila, nasmlouval si skladování zrna u výkupů. Ty lacino nakoupily pšenici od pěstitelů, kteří neměli svoje sklady. Obratem ji výkupy přihlásily do intervence, na tuně tímto manévrem mohly vydělat kolem tisíce korun. Zemědělci, kteří obilí chtěli prodat přímo státu za cenu, jakou inkasovali obchodníci z Agrofertu a Agropolu, neměli šanci. Stát je odmítal. Byl v úzkých, protože neměl kde intervenční obilí uskladnit, a vymlouval se na špatnou kvalitu.
Sedlák Jan Miller se jako jediný odmítnutý nedal. Měl v ruce doklad z nezávislé laboratoře o tom, že zrno od jeho firmy splňuje předepsané parametry. S celou věcí šel k soudu, a ten až letos na jaře vynesl rozsudek, který dal sedlákovi za pravdu. „Stát tenkrát vlastně řekl, že všichni, kteří neprodali pšenici Agrofertu a Agropolu, ji neuměli vypěstovat. To jsem si nenechal líbit,“ říká dnes Miller. Soud tím prakticky potvrdil, že za pomoci státu byli zemědělci ošizeni, zatímco výkupy bohatě vydělaly. Mohly si tenkrát přijít na jeden a půl miliardy korun. Agrární komora, která mnohokrát blokovala Prahu či dálnice kvůli dotacím, tehdy nijak neprotestovala.

Jateční krokodýli

Podniky ZZN byly Babišovou strategickou investicí, která mu otevřela cestu na venkov. K významným moravským výkupům se Agrofert dostal po krachu společnosti Tchecomalt Group. Prostějovská firma během zmatků po pádu IPB skončila v konkurzu. ČSOB později podala trestní oznámení na manažery kvůli tomu, že návrh na konkurz byl účelový. Vyšetřovatel prověřoval i tunelování Tchecomaltu. Nic se nepodařilo prokázat. Místopředsedou představenstva Tchecomalt Group byl Jaroslav Faltýnek, který poté přešel do Agrofertu. Za zásluhy v něm bude asi na věčné časy.
Faltýnek je dnes jediným členem představenstva Agrofertu, který se nepřihlásil jako sympatizant hnutí ANO 2011. Babišův politický let spořádaně podporuje také dozorčí rada v čele s finanční ředitelkou holdingu Petrou Procházkovou. Faltýnek má pro svůj odstup omluvenku – brání mu politická překážka. Jako sociální demokrat má poměrně silnou pozici ve svém regionu. Za ČSSD je radním v Prostějově a zastupitelem v Olomouckém kraji. Dnes je také tváří Agrární iniciativy, s níž před rokem vyšel Andrej Babiš zaštítěný dalšími agrárními bossy, aby se postavil zahraniční konkurenci. Faltýnek nyní lobbuje za české zemědělství i v Bruselu, což může být průprava pro budoucího agrárního ministra. Tah na bránu je třeba jistit z více stran.
Pro agropotravinářský gigant, jakým je stále bobtnající Agrofert, je důležité mít chápavé lidi na potřebných místech. Třeba si konečně poradí i s takovými „prkotinami“, jako je povolení jatek pro krokodýly. Agrofert se ovládnutím velké jihomoravské akciovky Agro Jevišovice dostal nejen ke zhruba devíti tisícům hektarů polí a každoročním desítkám milionů korun na dotacích – za loňský rok jde bezmála o padesát milionů. Současně převzal i krokodýlí farmu a exotických zvířat by se rád zbavil tím, že je naporcuje na steaky. Jenže evropská legislativa pojem jateční krokodýli nezná a čeští úředníci si úkol „nějak to vymyslet“ dokola přehazují. Extra vyhláška neprošla přes úřad vlády a veterináři mají sepsat jiný právní předpis. Snad zvláštní vládní nařízení pro krokodýly?

Porážka v Kostelci

Kostelecké uzeniny byly svého času prosperující největší tuzemský masokombinát. Pod nadvládou Agrofertu, kdy ho řídili i bývalí vrcholní manažeři z Chemopetrolu, právě nevzkvétá. Ovládnutí masokombinátu doprovázela kriminalizace kosteleckých manažerů. Čím si ji šéf Kosteleckých uzenin Jan Boček a jeho čtyři kolegové vysloužili? Z fabriky na zavření vykřesali šlapající masokombinát. Když v roce 1990 Boček přišel do Kostelce, měla firma obrat čtyři sta milionů korun, zhruba po deseti letech ho zvedla desetinásobně. Přežila pád IPB i hysterii spojenou s nemocí šílených krav. Vedení, které postavilo masokombinát na nohy, ale nepřežilo následné majetkové změny. Agrofert jako strategický partner, který měl pomoci přeúvěrované firmě, nejprve získal 34procentní podíl. Prostřednictvím pozdějšího ovládnutí družstva, které masokombinát zprivatizovalo, se dostal k majoritě. V roce 2006, kdy byl předsedou vlády Jiří Paroubek (ČSSD), vláda schválila prodej pohledávek České konsolidační agentury za společností Kostelecké uzeniny skupině Agrofert. Jak v minulosti informovala média, Babiš se kvůli nákupu těchto pohledávek několikrát sešel a často si telefonoval s manažerkou ČKA Radkou Kafkovou. „Díky kontaktu s Kafkovou Babiš disponoval citlivými neveřejnými informacemi. Podnikatel například nechtěl, aby prodej pohledávek šel do meziresortního připomínkového řízení před schválením vládou. To se nakonec nepodařilo,“ napsal deník E15. Kafkovou nedávno soud poslal kvůli úplatku 400 tisíc korun na rok do vězení. Žádné tunelování, ze kterého byli podezříváni bývalí manažeři Kosteleckých uzenin včele s Bočkem, se nekonalo.

Zápůjčka bez návratu

S majitelem největší lesnické firmy Less Janem Mičánkem nemá Andrej Babiš sehrané poslední mediální výstupy. Mičánek mluví o námluvách se silným investorem pro strategické partnerství a Babiše zmiňuje jako jednoho z uchazečů. Jeho letošní nástup do lesnictví jenom vítá. „Náš obor potřebuje silné hráče,“ prohlásil nedávno Mičánek, který si Babiše váží jako jednoho z mála skutečných podnikatelů v tuzemsku. „Nechci koupit Less & Forest. To je spekulace,“ tvrdil v pozdějším rozhovoru pro Aktuálně.cz Babiš. Lesnictví napojené na veřejné zakázky v něm označil za hrozný obor. Dnes prý snad lituje i toho, že do něj vstoupil. Zatím ovládl společnosti Wotan a Uniles. Když majitel Agrofertu popírá zájem o nový úlovek, obvykle to znamená, že ryba se už chytá a ještě zbývá dotlačit cenu.
O agrárním magnátovi se traduje, že levně kupuje zadlužené firmy. Všeobecně to rozhodně neplatí. Zejména některé potravinářské akvizice vzhledem k jejich stavu přeplatil a lidé z branže nechápou, jak se mu má investice vrátit. Zvlášť když části provozu jako neefektivní potom postupně zavírá. Ani v zemědělství Babiš nesbírá jen upadající podniky. Někdy mu manažeři servírují družstva a akciovky ve slušné kondici a pod cenou. „Raději Babišovi než Němcům nebo Holanďanům,“ říkali si a Agrofertu pomohli k vládě nad 85 tisíci hektarů. Často se k farmám dostává i osvědčenou cestou přes své výkupy. Fungují jako dodavatelé hnojiv, postřiků, osiv a současně jako odběratelé obilí a řepky. Své obchodní partnery postupně vykostí a Agrofert poté do zadluženého podniku vstoupí. Původní role podniků ZZN oslabuje. Kdo ze zemědělců aspoň trochu mohl, postavil si svůj obilní sklad. Od zmíněných intervenčních nákupů Evropa ustupuje a ZZN přicházejí o vysoké poplatky, které jim za skladování obilí i rezervované místo platil stát. Ještě že jsou tu státní hmotné rezervy. Co se opravdu děje se strategickými zásobami obilí, vědí snad jen ve výkupech Agrofertu, v jejichž útrobách se uchovávají. Každoročně se zápůjčky částečně obměňují, starší obilí nahradí skladovatel novým ze žní. Letošní novinkou, o níž se mluví v kuloárech, jsou zápůjčky bez návratu. Pokud tajuplná Správa státních hmotných rezerv snižuje celkový objem zásob, měla by uvolňované zrno nabídnout v tendru. Na obchodu se státem opět vydělá majitel sil.

Tah na bioplynky

„Společnosti skupiny Agrofert aktivně využívají veškerých dotačních programů k posílení konkurenceschopnosti. Dotace do zemědělského sektoru pak částečně sanují nízké výkupní ceny produkce a pomáhají nákladové stabilizaci tohoto odvětví bez nutnosti zdražování potravin,“ uvádí Agrofert na své webové stránce. Zmiňovaná aktivita při využívání dotací je někdy natolik horlivá, že zastíní i pravidla o tom, komu jsou podpory určeny.
Národní dotace pro zpracovatele poskytované ministerstvem zemědělství mohou dostat potravináři a výrobci krmiv, kteří zaměstnávají 250 až 750 osob. Do tohoto intervalu se Agrofert se svými zhruba 27 tisíci zaměstnanci rozhodně nevtěsná. Ač se české úřady obvykle ohánějí kdejakými unijními směrnicemi, v tomto případě je nezajímá evropský předpis, dle něhož se při poskytování dotací posuzuje majetkové propojení firem. Díky tomu dostala Vodňanská drůbež za loňský rok téměř patnáct milionů korun, což je třetí nejvyšší vyplacená částka. Finanční podporu získala také mlékárna Olma i další firmy ze skupiny Agrofert. V minulých letech byly několikrát úspěšné Kostelecké uzeniny i další příslušníci holdingu.
Obzvlášť atraktivní jsou nejen pro Agrofert podpory, kterým se v Česku těší bioplynové stanice. Svaz marginálních oblastí spočítal, že dotace přepočtená na hektar vychází u bioplynek na 61 614 korun, zatímco v průměru dosahuje dotace na hektar deset tisíc korun. Svaz navíc upozorňuje, že prostřednictvím zemědělských bioplynových stanic si dotujeme poškozování životního prostředí. „Hlavním palivem je kukuřice, jejíž pěstování má významné erozní dopady, znečišťuje podzemní vody dusičnany, znamená vysoké vstupy pesticidů,“ varuje. Bývalí ministři za ODS Ivan Fuksa a Martin Kocourek na pokyn premiéra Petra Nečase zastavili investiční dotace na stavbu dalších bioplynek. Jejich návrat byl jedním z prvních kroků, které učinil Fuksův nástupce Petr Bendl (ODS). A šéfka Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková se po rozkoukání na novém pracovišti nechala slyšet, že podporuje bioplynové stanice, které zpracovávají kejdu na farmách, a budou pod kontrolou Agrární komory. Neboli Agrofertu. Jeho majitel letos na jaře prohlásil, že do tří let chce mít asi desítku bioplynových elektráren. Bylo to při představení Babišovy bioplynky v Petrovicích na Benešovsku postavené s pomocí dotací. Za rok má tato jednotka vyrobit 35 milionů korun.

Od vidlí po vidličku

„Svět je o surovinách, a na to jsme se rozhodli vsadit,“ vysvětloval před lety Babiš svou expanzi na venkov. Působí tam jako velká realitka, která sceluje zemědělský majetek a zvyšuje tím jeho hodnotu. K rozvoji venkova, jaký se Evropa snaží prostřednictvím dotací podporovat, ale rozmach Agrofertu příliš nepřispívá. Jeho síla, jak ji vnímají i bankéři, je v řetězci od vidlí po vidličku, který uvnitř skupiny umožňuje různé manévry. Třeba stahovat peníze z jednotlivých firem na splátky úvěrů. Náklady na luxusní rezidenci zvanou Farma Čapí hnízdo se hradí i tak, že se v jeho kongresovém centru konají pracovní porady různých větví holdingu. Faktura, která po zhruba deseti sezeních přijde do každé z radících se firem, není v desetitisícových částkách, ale o řád vyšší.
„Veškerá tvrzení o mém majetku jsou spekulace. Jde o virtuální majetek, protože můj hlavní majetek je 28 listinných akcií reprezentujících sto procent základního jmění Agrofertu, které jsou oceňovány různými nesmyslnými částkami,“ vysvětluje Babiš ve výzvě k nespokojeným občanům. Dosud byly banky v klidu. Potom, co sledují Babišovu novou roli, s napětím očekávají výsledky za letošní rok. Když magnát dříve peníze do něčeho vložil, vždycky se mu z toho něco vrátilo. U jeho posledních politických aktivit jsou ale lidé z finančních kruhů na pochybách.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče