Svatý muž musel požehnat míchačce i elektroměru

13. dubna 2011, 08:01 - Tomáš Stingl
13. dubna 2011, 08:01

Jednou z nejzajímavějších českých investic v Indonésii je budování turistického rezortu Selang na ostrově Bali. Rodina podnikatele Jiřího Hrušky, která projekt vede, musí mnohdy řešit neobvyklé peripetie. Stavbu musí průběžně místní církev světit před démony. Banky jsou někdy kvůli svátkům až šest týdnů zavřeny. Počet zaměstnanců i platy stanovují úřady. Přesto je projekt úspěšný a přilákal nejen české turisty, ale i Australany, Francouze či samotné Indonésany.

Foto: Profimedia.cz

Podnikatel Jiří Hruška si splnil svůj dětský sen. Mít romantický domek přímo nad břehem oceánu. A dal mu podobu úspěšného podnikatelského projektu. Buduje a provozuje rezort Selang na turisty oblíbeném ostrově Bali. Areál byl otevřen v roce 2004 a od té doby se postupně rozrůstá, přičemž celková investice už dosáhla hranice 850 tisíc eur. Komplex dnes zahrnuje vedle bungalovů, restaurace, několika barů a bazénů také centrum pro potápěče, mořské akvárium, malou zoologickou zahradu, půjčovnu motorek a kol či centrum pro masáže a jógu. Práci dává 37 stálým zaměstnancům a dalším externistům včetně instruktorů potápění či masérům.

O možnosti začít podnikat na Bali začali manželé Romana a Jiří Hruškovi přemítat v roce 1998, kdy padla autokratická vládá prezidenta Suharta a Indonésie začala lákat nové zahraniční investory. „Nová zahraniční firma dostala od vlády do vínku roční daňové prázdniny a realizační projekt, jehož součástí je také to, kolik místních lidí musí zaměstnat i jakou minimální mzdu jim musí dávat. Pokud má zahraniční firma v plánu zaměstnat cizince, platí kvóta, že na něj musí zaměstnat 16 místních obyvatel,“ vysvětluje Jiří Hruška.

Vyvrtání studny stálo 35 tisíc eur

Podnikatelé, kteří již předtím vozili do Indonésie české turisty a provozovali potápěčské kurzy, na úvod koupili jeden pozemek asi 5 kilometrů od nejvýchodnějšího výběžku ostrova Bali, kde v té době nebyla ani silnice, natož přívod elektřiny. „Naším původním záměrem bylo pozemek zhodnotit – připravit pro výstavbu a dle možností prodat. Po výstavbě prvních teras a příjezdové komunikace jsem zpracoval architektonickou studii pro případný stavební projekt. Pro zajímavost – na Bali není jednoduché ani levné vyřídit například přípojku elektřiny, která přijde asi na 18 tisíc eur, nebo vyvrtání studny za 35 tisíc eur.

Projekt byl připraven pro investora z České republiky, který ale nakonec od smlouvy odstoupil. „Bylo před námi nelehké rozhodnutí. Na celou stavbu jsme dosavadním podnikáním v potápění a nákupem a prodejem pozemků v Indonésii rozhodně nevydělali. Náhodně se ale objevil nový investor z Česka, což odstartovalo vlastní stavbu v roce 2002. Na podzim roku 2004 jsme mohli otevřít první část rezortu se sedmi bungalovy a hlavní budovou,“ vysvětluje Jiří Hruška, kterému areál natolik přirostl k srdci, že si už dnes neumí představit, že by se jej vzdal.

Rostoucí rezort dnes navštěvuje pestrá národnostní směsice. Českých turistů, kteří přijíždějí prostřednictvím Hruškovy cestovní kanceláře Aquatravel, jsou každý rok řádově stovky. Dále přijíždějí především Australané a Francouzi, ale i turisté prakticky ze všech kontinentů. Podstatnou část klientely tvoří sami Indonésané, kteří rádi cestují.

Rezort už zahrnuje i zoo či „balé“

Komplex Selang nabídl ubytování v bungalovech s přímým výhledem na moře, což není na Bali úplně běžné. Areál zahrnuje restauraci a ratanovou kavárnu, dva bazény, několik barů či balé (altán) pro balijské masáže. Ke komplexu patří i potápěčské centrum a zastřešená loď s vahadly „jukung“ pro výlety kolem pobřeží, dále hřiště pro badminton (což je indonéský národní sport), volejbal, pétanque či cvičení jógy.

Na rezort navazuje poslední projekt českých podnikatelů – záchranná zoo, kde lze vidět i mluvícího loskutáka či outloně jávské. Zoo je součástí aktivit neziskového projektu „Mimpi Bali Fundation“ zaměřeného na záchranu i obnovu původní indonéské přírody, který oficiálně odstartoval v loňském roce.

Vedle standardních výletů na další indonéské ostrovy, jako je Komodo, Flores, Timor, Jáva nebo Lombok, organizuje česká firma například i tematické expedice především do provincií Papua na ostrově Nová Guinea. Oblíbenou zajímavostí je také účast na balijské svatbě.

Úplatky jsou v podstatě oficiální

Stavba rezortu i podnikání v Indonésii jako takové však s sebou nese svérázný kolorit. Vedle vstřícné nátury Indonésanů zahrnuje na druhé straně i některá úřední omezení nebo kulturní specifika. „Vyřizování úředních záležitostí v Indonésii není jednoduché. Co je podstatné, neexistují zde žádné termíny, do kdy musí úřady rozhodnout. Je zde neskutečné množství svátků, které úřady důsledně dodržují a je jedno, zda se jedná o svátek hinduistický, čínský, křesťanský či islámský. Když po islámském Ramadanu následuje hinduistický Galungan, jsou úřady i banky třeba šest týdnů zavřené. Urychlit řízení pomáhají úplatky, které zde jsou v podstatě oficiální,“ říká Jiří Hruška.

Na co se nesmí zapomenout při investování na Bali, jsou také poplatky hinduistické církvi při nekončící řadě ceremonií provázejících stavbu, nákupy investičních prostředků i vlastní provoz rezortu. „Před započetím stavby se musí od zlých démonů očistit pozemek. Jako se v Čechách vždy slavila „glajcha“, zde se koná ceremonie u každé stavby při dokončení krovu. V průběhu stavby absolvovaly ceremonie za účasti svatého muže například míchačka betonu či stavební kolečko. Startovací ceremonii musí absolvovat i čerpadla, elektroměr, jističe, lednice, televize, vařiče a další elektrické spotřebiče už od mixeru. V podstatě vše, co se točí, co má sloužit lidem a co by mohli zničit démoni,“ vypočítává podnikatel.

Důležitější než úřední kolaudace je schválení provozu rezortu svatým mužem, a to s okázalou ceremonií a bohatými dary. „Obětování bohům je i nedílnou součástí provozu, což v rezortu většinou dvakrát denně provádí „bohy“ pověřená dáma Dayu, příslušnice nejvyšší balijské kasty brahmánů. Je za to samozřejmě přiměřeně placena. Dary se v podobě obětních mističek s kytičkami, rýží a vonnými tyčinkami dávají denně do obětních oltářů i oltáříků, před dveře pokojů, k čerpadlu, rozvaděči, vařičům i velkým stromům.

Mezi úřední omezení patří například to, že je v islámské zemi složité získat licenci na provoz baru a prodej alkoholu (mimo piva). I když má Bali coby turistická destinace jisté výjimky, licence stojí tisíce dolarů, má časově omezenou platnost, a přesto po většinu roku není většina alkoholu, jako je gin, whisky či vodka, vůbec k dostání. Navíc alkohol je velice tvrdě zdaněn.

Česká podnikatelská rodina chce rezort každopádně dále rozvíjet. Problém ale vidí na Bali v devastaci přírody, která je hlavním turistickým lákadlem a pro jejíž ochranu se zatím mnoho nedělá.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče