Surrealistické hrátky

02. září 2009, 12:44 - Jan Schneider
02. září 2009, 12:44

Případ estonského špiona Hermana Simma posloužil v české předvolební kampani

Loni byl zatčen a odsouzen vysoký činitel estonského ministerstva obrany Herman Simm. Za poskytnuté tajné informace z NATO dostal od Rusů tolik peněz, že jeho životní styl upoutal pozornost estonských kontrarozvědčíků. Sedm nemovitostí a 500metrový byt ze služebního platu by mu mohly projít snad jen u nás. Stalo-li se to opravdu takto, pak může být česká veřejnost klidná, co se týče působení ruských tajných služeb. Jejich kvalita je totiž tatam. Vykrmit si pracně získaného agenta, až se z něho stane budulínek, který bezpečnostními prověrkami prostě ani prolézt nemůže, je první surreálný moment. Pojďme snad raději přemýšlet, zda nemohlo být skutečným cílem naverbováním a následným „odstřelem“ špiona podminovat „důvěryhodnost“ Estonska coby nové akvizice NATO.

Stíny svobody

Případ každopádně ilustruje vhodnou metodu, jak čelit údajně frenetické aktivitě ruských tajných služeb! Dle „vzoru Simm“ stačí, aby kontrarozvědka a Národní bezpečnostní úřad šly po stopách příjmům neodpovídajícího vysokého životního stylu a nevysvětlitelně nabytého majetku u osob, které mohou v ČR něco vědět nebo ovlivnit. Zatímco doložení původu majetku a nahlédnutí do účtů nemůže ani stínem ohrozit integritu skutečného konzervativce, jakkoli mu to může být nepříjemné, u zloděje a špiona může stejná procedura znamenat rychlý konec! Proto je nutné za snahami o zachování legislativy umožňující majetkovou netransparentnost kromě naivních teoretiků „bezmezných svobod“ logicky hledat právě špiony! Simm se po zatčení rozpovídal, aby si trochu polepšil. Vypovídal-li upřímně, pak to byl „agent na baterky“. Naverbování takového „měkkýše“ by svědčilo o ještě horší kvalitě ruských zpravodajců, než jsme si dosud mysleli. Simm však možná nevypovídal až tak úplně z upřímného srdce, a tušení nějaké pěkné všivárny by bylo zcela na místě. Informace od chyceného špiona jsou totiž z principu jedovaté. Dle trestu, který si Simm od soudu odnesl (12,5 roku), lze dovodit, že si bonzováním moc nepomohl – že na nikoho asi moc nezapůsobilo. Nelze však ani vyloučit, že to je právě dojem, který mělo jeho odsouzení vzbudit a že Simma čeká za odměnu brzké podmínečné propuštění.

Šachy a NATO

Mezi další surreálné střípky pozadí případu patří činnost zpravodajských orgánů Estonska, posléze i NATO. Předlouho nechaly Simma škodit a pak ho nedokázaly „převerbovat“ ve svůj prospěch, aby mohly Rusům podsouvat „cinknuté“ informace. Tím by se daly snížit již způsobené škody, a dokonce získávat nezanedbatelné výhody. Zpravodajci z NATO věděli, že by měli proti sobě protivníka z největší šachové velmoci, proto možná pokus o převerbování Simma „odmávali“. Jeho zatčení pak načasovali tak, aby politikům umožnil zvýšit politické napětí mezi Ruskem a NATO. Takto se však zpravodajština, kdysi snad intelektuálně brilantní disciplína, stává posluhující nádeničinou, sloužící krátkodobým předvolebním cílům.
Z toho, co po zatčení Simma následovalo, si všimněme skutečnosti, že dva ruští diplomaté měli být původně z Prahy vyhoštěni diskrétně. To mohlo i znamenat, že by se záležitost uzavřela bez reciproční akce z ruské strany. Tehdejšímu ministru zahraničí Karlu Schwarzenbergovi zřejmě dalo mnoho práce, aby zabránil premiérovi Mirku Topolánkovi ruské diplomaty vyhostit s celou mediální parádou během našeho předsednictví EU a za vítězného zpěvu ministryně obrany Vlasty Parkanové.

Škůdce je jinde!

Blíží se však volby, a proto je třeba obyvatele zpacifikovat hrozbou al-Káidy, prasečí chřipky, Rusů a komunistů, aby neměli dotěrné otázky o plnění starých volebních slibů a dalších věcí, po nichž jim nic není. Proto někdo „odpálil“ několik měsíců starou záležitost do médií a Rusové nám se stejnou parádou poslali domů také dva diplomaty, jejichž činnost se „neslučovala s diplomatickým statutem“. Byť na to lze nahlížet, že to skončilo dva ku dvěma, z hlediska mohutnosti personálního obsazení ambasád je naše újma procentuálně vyšší.
Může za to ten, kdo se kvůli mrzké vidině předvolebního zisku odhodlal věc „propálit“ tisku. Objektivně řečeno, jsou-li Rusové takový strašný nepřítel, měl by být původce úniku této informace rychle vypátrán a exemplárně potrestán, neboť jim objektivně napomohl.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče