Superhrubou mzdu na výplatní pásku!

21. listopadu 2005, 00:00 - DUŠAN ŠRÁMEK
21. listopadu 2005, 00:00

ODVODY ZA ZAMĚSTNANCE Zdanění práce patří v Česku k nejvyšším v Evropské unii. Vedle daní se na něm největší měrou podílí odvody na sociální a zdravotní pojištění. Jen část z toho ale vidí zaměstnanci na výplatní pásce. Cesta k „národnímu uvědomění“ je jednoduchá - zveřejnit na pásce celý objem odváděného pojistného.

ODVODY ZA ZAMĚSTNANCE Zdanění práce patří v Česku k nejvyšším v Evropské unii. Vedle daní se na něm největší měrou podílí odvody na sociální a zdravotní pojištění. Jen část z toho ale vidí zaměstnanci na výplatní pásce. Cesta k „národnímu uvědomění“ je jednoduchá - zveřejnit na pásce celý objem odváděného pojistného. Zaměstnanec v současnosti vidí na výplatní pásce kromě jiných údajů pouze to, co za něj platí firma formou srážek ze mzdy na zdravotním a sociálním pojištění (tedy hrubou mzdu). Vidí také čistou mzdu. K dispozici však nemá údaje o tom, kolik za něj zaměstnavatel zaplatí ještě před tím, než mu strhne část z hrubé mzdy. Změnit zavedený systém hodlá předseda poslaneckého klubu ODS Vlastimil Tlustý. Jeho návrh má podporu i u podnikatelské a zaměstnavatelské veřejnosti. Jak Hospodářské komoře, tak Svazu průmyslu a dopravy, ale i Sdružení podnikatelů a živnostníků připadá návrh logický a správný. CO OKO NEVIDÍ, SRDCE NEŽELÍ Když zaměstnanec dostane výplatní pásku, na níž je uveden údaj, že jeho hrubá mzda činí deset tisíc korun, vůbec netuší, že to není všechno, co ve skutečnosti vydělal. Aby mu mohl zaměstnavatel dát hrubou mzdu v této výši, musel předtím odvést státu 3500 korun. Skutečná výše pojistného je totiž součtem toho, co odvede firma za zaměstnance ještě před tím, než mu vypočítá hrubou mzdu, a částky, kterou mu strhne přímo z hrubé mzdy. Zaměstnanec vidí ale na výplatní pásce pouze ten údaj, který se týká zaplacení pojistného z hrubé mzdy. Tato částka spolu se zaplacenou daní pak tvoří čistou mzdu. Zaměstnanec si tak může přečíst, že na zdravotní pojištění za něj odvedl zaměstnavatel 4,5 % z hrubé mzdy a na sociální pojištění 8 %. Co už ale nevidí: že ještě před tím, než tyto částky zaměstnavatel zaplatil, musel navíc státu odvést dalších 9 % na zdravotní pojištění a 26 % na sociální pojištění. Právě personální náklady na odvod pojistného ze sociálního a zdravotního pojištění tvoří hlavní překážku v rychlejšímu a úspěšnějšímu snižování nezaměstnanosti. ZE STOKORUNY JEN PADESÁTKA

Pro představu: Z každé stokoruny mzdových nákladů dostane zaměstnanec jen 53 korun. Zbytek je odveden státu. Vláda přitom přes své deklarované snahy snížit zdanění práce zatím s tímto aspektem ani nepohnula. Snížila sice částečně korporátní daň i daň z příjmu fyzických osob, na nedaňových odvodech se však zatím nezměnilo nic. I přesto, že zdanění práce je o deset procent vyšší než celkové daňové zatížení v České republice.

Výše pojistného placeného zaměstnavatelem se navíc odráží i v tom, kolik zaměstnavatel nakonec může rozdělit na mzdách. Výše pojistného se totiž odvíjí z jejich výše a objemu. To znamená, že každé zvýšení mezd či platů o deset procent se ve skutečnosti promítne ve zvýšení celkových nákladů o 13,5 %. To pochopitelně činí komplikace například při kolektivním vyjednávání. Právě z toho důvodu jsou proti zavedení superhrubé mzdy hlavně odboráři. Zaměstnanci by se pak totiž přesně dozvěděli, kolik ve skutečnosti musí jejich zaměstnavatel zaplatit, aby jim mohl zvýšit mzdu o vyjednávanou částku.

Transparentnějším údajům na výplatní pásce se však brání nejen odboráři, ale i sociálnědemokratická vláda. Návrh poslance Tlustého odmítla již před dvěma roky, a nezdá se, že by jej podpořila i letos.

TLUSTÝ MÁ JASNO: VÍCE INFORMACÍ

„Cílem mého návrhu je informovat zaměstnance, že jejich pojištění je ve skutečnosti o 35 % vyšší. Je nutné na výplatní pásku tento údaj uvést, aby každý občan znal skutečnou výši svého pojištění,“ říká Vlastimil Tlustý. Podle něj je (na rozdíl například od režijních nákladů) zřejmé, že zde existuje přímá vazba mezi tím, co podnikatel odvádí, a tím, co za tyto odvody zaměstnanec od státu očekává. „Z uhrazeného zdravotního a sociálního pojištění se nakonec konkrétní zaměstnanec má dočkat plnění, ať už v podobě zdravotních nebo sociálních služeb,“ míní poslanec. „Je totiž nepochybné, že ať jeho pojistku či kteroukoli její část platí kdokoli, má zaměstnanec právo na znalost rozsahu svého pojištění. A také na informaci o tom, zda bylo skutečně uhrazeno,“ dodává.

Návrh není podle Tlustého ani v rozporu s evropským právem. Naopak: například Dodatkový protokol k Evropské sociální chartě, který Česká republika přijala, stanoví, že zaměstnanci by měli být informováni v co možná největší míře. To Tlustého návrh zcela jednoznačně splňuje. „Nelze přece bránit zaměstnanci v tom, aby se dozvěděl co nejvíce informací o způsobu svého odměňování a výši personálních nákladů, které jsou s ním spojeny. Kdo tuto informaci nechce či ji nepotřebuje, tak si ji prostě nepřečte. Je to ale jednodušší, než aby musel zaměstnance, kterého to zajímá, žádat o nahlédnutí do mzdových listů, které jako jediné dnes tuto informaci poskytují,“ vysvětluje poslanec.

PODNIKATELÉ TO PODPORUJÍ Málokdy se stane, aby se na určitém návrhu shodly všechny organizace zastupující podnikatelskou veřejnost. S Tlustého myšlenkou však souhlasí jak Hospodářská komora, Sdružení podnikatelů a živnostníků, ale i Svaz průmyslu. Zaměstnavatelé zároveň odmítají vládou uváděné důvody pro zamítnutí tohoto návrhu. Podle nich jsou zavádějící a mají pouze zastřít vysokou míru zdanění práce v České republice. S tvrzením, že celé pojištění je součástí nákladů zaměstnavatele na zaměstnance, souhlasí například prezident Hospodářské komory Jaromír Drábek. „Něco jiného jsou přece režijní náklady, a něco jiného jsou personální náklady. A ty jsou dány celkovým pojistným na zaměstnance, ať zdravotním či sociálním. Rozdělení pojištění na dvě složky, tedy před a po hrubé mzdě, nemá jakoukoli logiku. Kromě jediné - zmást zaměstnance, aby si neuvědomil, kolik vlastně státu odvádí,“ říká Drábek. „Celková výše pojistného navíc ovlivňuje to, jakou mzdu firma nakonec zaměstnanci vyplatí,“ dodává. Prezident Hospodářské komory rovněž odmítá, že by uvedení celého pojistného na výplatní pásce způsobilo nadbytečné náklady zaměstnavatelům kvůli přestavování softwaru. „Stejně se každý rok, a někdy i častěji, mění nastavení s ohledem na nejrůznější změny v zákonech. Příští rok se mění zákon o dani z příjmu fyzických osob, což je vhodná příležitost k tomu, aby se spolu s těmito změnami upravil i software pro údaje na výplatních páskách,“ míní Drábek. Otázkou podle něj je pouze to, zda by se nějakým způsobem změnilo právní posuzování, kdy je neplacení pojistného trestným činem. „Je to jenom žonglování s položkami. Pokud by bylo pojistné sjednoceno, mohlo by se stát trestným činem neplacení celé částky, což by mohl být i pro stát výhodný bič na podnikatele, kteří neplní zákonem stanovené povinnosti,“ míní šéf komory. LIŠKA NECHCE VÝMLUVY

„Je to jenom výmluva,“ směje se obavám, že by změna softwaru mohla nějak dramaticky zvýšit náklady zaměstnavatelů generální ředitel Svazu průmyslu Zdeněk Liška. „Pochopitelně, že s návrhem souhlasíme. Jen ať lidé vidí, jak drahá je práce v České republice,“ dodává.

Pro je i předseda Sdružení podnikatelů a živnostníků Bedřich Danda. „Souhlasili jsme s návrhem už v době, kdy se podával poprvé. A už tenkrát, kdy se návrh projednával někdy před pěti lety na tripartitě, byli proti odboráři. Nedokázali však vysvětlit, z jakého důvodu. Asi proto, že by se konečně ukázalo, že král je nahý, až by lidé zjistili, co všechno za ně musí zaměstnavatel zaplatit, aby je mohl zaměstnat,“ říká Danda. „O každou stokorunu navíc v hrubé mzdě stoupnou náklady na její vyplacení na 135 korun. A na tom, na rozdíl od režijních nákladů, které se dají snižovat na příklad šetřením energiemi, zaměstnavatel neušetří. Objem pojištění je zákonem daný, je to jakýsi firemní mandatorní výdaj,“ brání se Danda tvrzení, že personální náklady jsou náklady jako každé jiné. Doporučuje proto, aby podnikatelé údaje o superhrubé mzdě na výplatních páskách uváděli i bez zákonné předlohy.

NE VŠICHNI JSOU PRO

Zveřejňování všech odvodů nemá jen příznivce. Například podle poslance Josefa Kubyniyho (ČSSD) není Tlustého návrh komplexní. Neřeší totiž třeba platby na úrazové pojištění zaměstnanců. Kubyniymu rovněž vadí, že by provedení v praxi znamenalo výrazné zvýšení personálních nákladů na nákup softwaru potřebného k rozšíření informací. „Rozšíření informovanosti zaměstnanců sice může být prospěšné, na druhé straně je ale nezbytné posoudit, zda tento přínos bude odpovídat vynaloženým nákladům,“ míní poslanec.

Rozporuplné jsou názory na rozšíření údajů uváděných na výplatní pásce u komunistů. Například člen sociálního a zdravotního výboru Stanislav Grospič tvrdí, že platby pojistného zaměstnavatelem nemají žádnou přímou souvislost s daňovým zatížením zaměstnanců. Sociální a zdravotní pojištění, které platí firma za zaměstnance, je podle jeho slov součástí personálních nákladů, a tím pádem celkových produkčních cen, které zaplatí spotřebitel v ceně zboží nebo služby. „Na druhé straně kladnou stránkou předloženého návrhu je rozšíření informovanosti zaměstnanců o celkové ceně jejich zdravotního, sociálního a nemocenského zajištění. Ovšem za předpokladu přehledné a srozumitelné výplatní pásky,“ říká Grospič.

KALOUSEK: ZDANĚNÍ TO NEŘEŠÍ Podle předsedy KDU-ČSL Miroslava Kalouska je diskuze o tom, zda je pojistné nákladem zaměstnavatele, či zaměstnance, nedůležitá. Důležitá je výše zdanění práce jako taková. „Celková míra přerozdělování osciluje okolo třiceti procent. Zdanění práce je téměř o deset procent vyšší než celková míra přerozdělování v České republice,“ připomíná Kalousek. „Zveřejnění údajů o celkové míře zdanění práce sice situaci nevyřeší, může ale nastartovat potřebnou diskuzi, co s tímto problémem dělat. Díky této informaci budeme daleko lépe hledat v celospolečenské diskuzi řešení, jak v rámci reformy jednotlivých daňových sazeb a odvodů snížit zdanění práce, a tím zásadním způsobem přispět k řešení nezaměstnanosti v České republice,“ domnívá se šéf lidovců. CO KONKRÉTNĚ TLUSTÝ NAVRHUJE:

Při měsíčním vyúčtování mzdy je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci písemný doklad, který obsahuje: a) údaje o jednotlivých složkách mzdy a o provedených srážkách, b) údaj o výši pojistného všeobecného zdravotního pojištění, které za zaměstnance hradí zaměstnavatel, c) údaj o výši pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, které hradí zaměstnavatel z úhrnu vyměřovacích základů jeho zaměstnanců, přepočtený na zaměstnance, d) součet jednotlivých složek mzdy před provedením srážek podle písm. a) a údajů uvedených pod písmeny b) a c). Na žádost zaměstnance předloží zaměstnavatel doklady, na jejichž základě byla mzda vypočtena. A PROČ SE TO VLÁDĚ NELÍBÍ:

**Vláda vyslovila s návrhem nesouhlas z těchto důvodů

1. Ani jeden z údajů, které mají být podle předloženého návrhu sdělovány, nesouvisí se mzdou a nejedná se o její složky.

2. Návrh představuje naprosto nesystémový cizorodý prvek a nekoresponduje ani s věcným rozsahem působnosti těchto zákonů.

3. Informovanost zaměstnanců o výši odvodů jejich zaměstnavatele na pojistné na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti by neposílila ochranu právního postavení a nároků zaměstnanců ani v oblasti sociálního pojištění, neboť zaměstnanec je účasten nemocenského pojištění a má nárok na dávky nemocenského pojištění bez ohledu na to, zda jeho zaměstnavatel dávky odvedl.

4. Není zřejmé, k čemu má sloužit komplexní informovanost zaměstnanců o výši nákladů, které hradí zaměstnavatel v souvislosti s výkonem pracovní činnosti jeho zaměstnanců a k jakému účelu jsou pro zaměstnance tyto informace využitelné.

5. Zákon by nesporně vyvolal zvýšení administrativních nákladů spojených s realizací povinností v něm obsažených a tím i snížení základu daně z příjmu a samotné daně z příjmu.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče