Superhrubá mzda: Papírový výstřel z Aurory

21. listopadu 2005, 00:00 - DUŠAN ŠRÁMEK
21. listopadu 2005, 00:00

Jak dlouho bude toto státní letadlo uřiditelné, je záhadou. Pojistné na sociální a zdravotní pojištění je v Česku jedno z nejvyšších v Evropské unii. Téměř čtyřicet procent odvodů patří vedle rigidního pracovního práva k největší kouli na noze, která má na svědomí stále vysokou nezaměstnanost, oscilující okolo devíti až deseti procent práceschopného obyvatelstva.

**Jak dlouho bude toto státní letadlo uřiditelné, je záhadou.

Pojistné na sociální a zdravotní pojištění je v Česku jedno z nejvyšších v Evropské unii. Téměř čtyřicet procent odvodů patří vedle rigidního pracovního práva k největší kouli na noze, která má na svědomí stále vysokou nezaměstnanost, oscilující okolo devíti až deseti procent práceschopného obyvatelstva.

Vysoké odvody na sociální a zdravotní pojištění pracovníků v závislé činnosti ještě více vyniknou ve srovnání s osobami samostatně výdělečně činnými, které platí zhruba třetinu částky odváděné zaměstnavateli. Na věci příliš nemění ani scholastická otázka, čí že jsou to náklady? Zaměstnavatele, nebo zaměstnance?

Záleží totiž na úhlu pohledu. Ten bude hrát zřejmě rozhodující roli, až se budou poslanci dohadovat, zda podpoří návrh svého kolegy Vlastimila Tlustého na zavedení takzvané superhrubé mzdy. Zaměstnanci může být skutečně šumafuk, kolik kolonek a údajů vidí na své výplatní pásce. Jedno by mu však již být nemělo - to, co nevidí. Že mu z každé koruny nakonec zůstane jen o něco málo víc než padesátník. A to i těm zaměstnancům, kterým dnes přidá na každé koruně vláda pár haléřů díky své oslavné novele zákona o dani z příjmu. Co za to přitom občan dostává? Například na důchodech - zaměstnanec s průměrnou mzdou dnes každý měsíc dá stokorunu a v důchodu mu z ní stát dvacku až tři pětky vrátí. No neberte to! Jak dlouho bude toto státní letadlo uřiditelné, je záhadou. Na vládní sliby o snižování ceny práce raději zapomeňme. O tom, kam posun v chápání odpovědnosti za vlastní život a zdraví dospěl, nejlépe svědčí právě návrh šéfa poslaneckého klubu ODS. Ten navrhuje pouhé zveřejnění jasných a nezpochybňovaných údajů. S tím, že po vítězných volbách by trochu ze sociálního pojištění uštípl. A to patří mezi pravicové radikály! Diskuze by se ale měla vést podle úplně jiného ranku. Proč by vůbec měli podnikatelé nějaké pojištění za zaměstnance platit? Za to, že si v opilosti nebo při sportu způsobí pracovník úraz, přece podnikatel nemůže, a proč by se měl proti tomu dobrovolně pojišťovat? A dostane nějaké odškodnění za způsobenou ztrátu, když musel odříci zakázku nebo rychle sehnat stůj co stůj náhradu? Proč něco tak ryze privátního, jako je lidské zdraví a život, musí být znásilněno formou povinných odvodů státem?

Odbory se za tuto státní regulaci perou. Proč nebojují za to, aby jim samotným stát dovolil poprat se o výši pojistného se zaměstnavatelem? Třeba by se jim podařilo vyjednat u některých zaměstnavatelů vyšší pojistné než stanoví věrchuška. Bohužel se však tyto úvahy pohybují v jakési ekonomicko-podnikatelské sci-fi. V reálu se holt klepeme na to, aby senilně levičácký parlament schválil alespoň ty výplatní pásky. Takový papírový výstřel z Aurory.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče