Suma Sumárum - Důchodová reforma, novinky a změny

10. listopadu 2011, 10:32 - Profit, TZ
10. listopadu 2011, 10:32

Budeme mít v důchodu z čeho žít? A můžeme se spolehnout jen na stát nebo si musíme sami odkládat nějaké peníze? A co nového do důchodů přinese důchodová reforma? Suma sumárum opět přináší dva příběhy.

Foto: ČT

První rodina je v situaci, kdy na důchod vůbec nemyslí, protože řeší složitou životní situaci právě teď. Co jim poradí odborníci? Druhý příběh ukáže mladého muže, který se na život v důchodu připravuje precizně a soustavně a má dost přesnou představu o tom, jak si peníze na důchod ušetřit. Odborníci ze soukromé i státní sféry představí, jak budou odvody na důchod po reformě fungovat. Odborník ze Slovenska zhodnotí klady a zápory české reformy proti té na Slovensku. A opět nebou chybět názory dětí, známých osobností, ani makroekonoma Tomáše Sedláčka. Režie: Jan Kadeřábek

Pořád všude slyšíme, nezadlužujte se a šetřete, jenže pak zase z jiného amplionu se dozvíme, že nejlepší je se zadlužit právě teď.  Ale co když přijdete o práci a dluhy se začnou kupit. Navíc někdo přijde s nabídkou, že ze všeho nejvíce je dobré, založit si nějaké spoření. Třeba penzijní a vy na něj při tom už nemáte. Čert aby se v tom vyznal. Abyste se v tom lépe vyznali vy, podívejte se dnes na ČT1 ve 21:00 hod  na další díl pořadu Suma sumárum aneb Kde jsou mé peníze.

Hlavně žádné dluhy!

Manželé Přibylovi z Lojovic si vysnili domeček na vesnici. Vždy chtěli, aby jejich dvě děti měly možnost vyrůstat ve zdravém prostředí, ale přitom kousek od Prahy. Katka sice vyrostla ve městě, ale její muž pocházel právě z Lojovic a tak volba padla právě na tuto malebnou vesničku, patnáct kilometrů od Václavského náměstí.

Do doby, kdy jsem  měl práci se rodina měla dobře, domek na návsi, který kdysi býval stájí nedalekého statku, jsme si postupně dali dohromady,“ usmívá se majitel domku, který rodina opravila z ušetřených peněz, z dědictví, tedy bez hypotéky, či jiného úvěru. „Nejsme nároční, vaříme skromně a třeba na několik dnů, nejezdíme na dovolené, snažíme se hlavně věnovat dětem,“ říká maminka Katka. „Manžel přišel o práci, tady totiž žádná není, je na podpoře. Do Prahy není dobré spojení, i když je za humny a autem se vše prodraží. Naše situace není dobrá, musíme počítat každou korunu,“ dodává tiše Katka. Manželé jsou rádi, že na domě nemají žádný dluh, ale současně oba říkají, že není ještě hotov podle jejich představ. „Půda není hotová vůbec, tam by mohly mít děti pokojíčky. Ale na to nemáme a jak se všechno zdražuje, dlouho mít nebudeme,“ říkají svorně Katka i Martin.

Na důchod ani pomyšlení

Martin má obavy. Rodinu si založil o něco později, než si představoval a pomalu se obává toho, že se důchod rychle přiblíží a on a jeho rodina nebude mít z čeho žít. „Nic neušetříme, jsem takovým břemenem rodiny,“ vyčítá si zbytečně Martin a očima sleduje svou třicetiletou manželku. „Není, co by si měl vyčítat,“ říká láskyplně Katka a připomíná, že si váží toho, jak manžel opravil během jednoho roku jejich domeček, o děti se vzorně stará a je na něj spolehnutí. „Má smůlu, už půl roku je bez práce, ono i hledání stojí dost peněz. Najde si inzerát, než se někam dovolá, tak je to třeba stovka a pak se zjistí, že místo je obsazeno. Dělal by cokoliv, je to trauma nemoct uživit rodinu. Vím, jak se umí k práci postavit.“ Katka má štěstí, práci má, ale z dvanáctitisícového platu a tisícovky přídavků na obě děti, rodina těžko vychází. „Pracuji jako pokojská, mám dvanáctky a dojíždím autem, to taky něco stojí. Martin se zatím postará o děti, vyzvedne je ze školky a školy a pak se týden co týden vydává na úřad práce, aby se dozvěděl, že pro něj nic nemají. Je to začarovaný kruh.“ Martin svou ženu pečlivě poslouchá a nestydí se za to, že se mu zachvěl hlas. „Mám ji moc rád, máme se rádi, ale vím, že rodina trpí. Nemáme z čeho brát. Natož šetřit, což oba považujeme za důležité. Co jsme udělali špatně, nedlužíme, nikoho nezatěžujeme, jen nemám práci. Mohl bych odjet, nechat se najmout třeba jako kamioňák, ale takovou práci jsem už měl, vůbec jsem neviděl děti, ženu, neumím si představit, že bych je opustil třeba na měsíc dva, bloudil po Evropě a neviděl je růst, nechal je tady samotné a všechno, dům a starosti pouze na ženě. Současně vím, že musím vydělávat, peníze nám chybí. Nechci přijít o rodinu!

 Podnikat už nebudu

 „Navíc cítíme, že bychom měli spořit ještě na horší časy. Mít třeba penzijní připojištění, alespoň pro manžela,“ říká důchodu vzdálená, ale velmi zodpovědná, maminka Katka. „Nevyčítám mu, že je teď vše na mně, vím, že se Martin těžko dostává z neúspěšného podnikání, které přineslo jen starosti. Manžel měl hospodu v nájmu. Vše se stále zdražuje a tak se to prostě nedalo zvládnout,“ bije se za manžela Katka. Martin jí skočí do řeči a  dodává „chtěl jsem rodinu uživit poctivě. Vzdal jsem to. Jinak to neumím. Teď je mým snem, být něčím zaměstnancem a budu dělat cokoli, to mi věřte. Chci mít nějakou jistotu, že když třeba onemocním, tak nebudu doma úplně zadarmo,“dodává Martin.

Zlatá babička

Ze třinácti tisíc nic neušetříme, měli jsme spoření, stavební, životní pojistku, chtěli bychom se oba pojistit na stáří, co my víme, co nás čeká. Nechceme být dětem jednou břemenem. Moje maminka nám ke konci měsíce musí vypomáhat, bez ní bychom se zadlužili. A to nechceme dopustit. Děti to na nás občas zkouší, reklama v televizi je dostává, proč si to nemůžeme koupit, mami? Máme řadu přátel, co podlehnou a dluh, vytloukají dalším klínem. Snad nám to děti jednou odpustí, že jsme je vedli spíše ke skromnosti a počítání každé koruny. Mě to naučila už moje maminka, teď se nám to hodí.

Manželé Přibylovi se budoucnosti obávají. Nevěří tomu, že v budoucnu se jejich situace o moc zlepší. Ale finanční analytik Patrik Nacher je jiného názoru. “Nevěste hlavu, vy máte velkou přednost, nejste zadlužení, nemáte žádný úvěr na dům, jste ukáznění a jen přechodně chudí. O práci může přijít každý, je to bohužel dnes už standardní situace na trhu práce. Více si věřte a uvidíte, že mi za čas dáte zapravdu,“ dodává Patrik Nacher, který vidí rodinu Přibylových téměř jako vzor v době, kdy rodiny, aby si chvilkově přilepšily, se zadlužují, jako v ruské ruletě. “Rodina nehraje vabank, doporučuji ve chvíli, kdy tatínek Martin práci najde, odkládat si na důchod třeba jen stovku dvě měsíčně. Rodinu to neohrozí a navíc si za léta naspoří rezervu, kterou ve stáří, jako když najde.

Je pochopitelně pro nás dobré slyšet, že nejsme neschopní, nejsme s manželkou hazardéři, kteří by chtěli riskovat život svých dětí a svůj tak, že podlehnou levné reklamě v televizi, či časopisech.“ říká Martin Přibyl.

Každý den padesát korun

Nemáme moc peněz, ale až se povede manželovi najít práci, budeme každý den odkládat padesát, sto korun, budeme šetřit na důchod. Nebo si založíme znovu důchodové spoření, uvidíme, ale nechceme naše stáří nechat na našich dětech, nebo na státu, tomu už vůbec nevěříme.“ Najde Martin práci, aby se rodině těžká finanční situace zlepšila? Budou moci odkládat denně z rodinného rozpočtu  padesát nebo sto korun, aby měli Přibylovi  alespoň nějakou finanční rezervu? To vše a ještě více se dozvíte v dalším díle pořadu Suma sumárum na ČT 1 ve 21 hodin.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče