Studentská vlast i příběh vraha

05. května 2011, 16:27 - Kristýna Balajová
05. května 2011, 16:27

Tradičně ve velkém stylu a za konstantního zájmu publika

Klasika stále táhne, a dokonce si získává nové příznivce. Šestašedesátý ročník Pražského jara, nejslavnějšího českého festivalu klasické hudby, začíná ve čtvrtek 12. května. I v dnešní době, kdy lidé nakupují vstupenky později než v minulosti, je už před začátkem festivalu řada koncertů vyprodána. „Zdá se mi, že tu vznikla nová střední třída, která vnímá znalost klasické hudby a umění obecně jako společenskou nutnost. Na nás pak je tyto lidi nadchnout a přimět je, aby přišli i příště,“ říká ředitel festivalu Roman Bělor.
Přestože se festival v průběhu času otevřel větší škále hudebních forem – v posledních letech hostí například jazzové hudebníky – těžiště Pražského jara zůstává stále stejné. Jak říkají pořadatelé, je a stále bude především festivalem klasické hudby. Snaží se přivádět do Prahy špičkové světové umělce a dát prostor tomu nejlepšímu z domácí produkce.

Mahler v aréně

Letošní ročník Pražského jara se zapíše do dějin festivalu několika prvenstvími. Tradiční zahájení cyklem Smetanových symfonických básní Má vlast poprvé provede studentské těleso, orchestr Pražské konzervatoře, a to pod vedením světoznámého dirigenta Jiřího Bělohlávka. Pocty se studentům dostalo u příležitosti oslav dvousetletého výročí založení školy.
„Je to velmi obtížný úkol. Části Mé vlasti studenti hrají bez problémů, ale zahrát celý cyklus vcelku je velice náročné, především na fyzickou výdrž,“ vysvětluje ředitel konzervatoře Pavel Trojan. Mladí hudebníci se na největší událost v historii konzervatoře intenzivně připravovali několik měsíců. „Teď už podávají velmi pěkný výkon, pan dirigent Bělohlávek byl na nedávném týdenním školení v Poličce spokojen,“ říká Trojan.
Unikátním počinem bude rovněž provedení Mahlerovy osmé symfonie v prostoru O2 areny, a to přesně v den stého výročí skladatelovy smrti, 18. května. Hudební dílo, které bývá pro svoji náročnost na počet uměleckých sil přezdíváno „Symfonie tisíců“, si vyžaduje nemalý prostor. Jeho provedení se neobejde bez dvou orchestrů, šesti pěveckých sborů a osmi sólistů.
V minulosti se symfonie na Pražském jaru hrála v katedrále svatého Víta. „Problém ale byl, že tam není dobrá akustika. Navíc pořádání koncertů v tomto památkově chráněném prostoru představuje obrovské technické náklady,“ vysvětluje ředitel festivalu Roman Bělor, proč byla letos zvolena právě O2 arena. Významné výročí skladatele, který se narodil na česko-moravském pomezí v německé židovské rodině, bude na Pražském jaru uctěno vícekrát. Zazní také jeho druhá symfonie v podání orchestru San Francisco Symphony a prvně bude na Pražském jaru v provedení Berlínských filharmoniků uvedena Mahlerova symfonie šestá. Festival kromě toho poprvé v historii osloví příznivce filmu. V melodramatu s názvem Pekelná komedie ztvární dvě hlavní role legendární John Malkovich. Originální představení kombinuje skutečný příběh rakouského sériového vraha Jacka Unterwegera s hudbou Beethovena, Boccheriniho, Glucka, Haydna, Mozarta, Vivaldiho a Webera.

Česko-německá tradice

Pražské jaro vzniklo v roce 1946 v euforické poválečné atmosféře u příležitosti padesátiletého výročí založení České filharmonie. Tomu ale předcházela dlouhá tradice hudebních májových slavností, kterou paradoxně posílilo pohnuté období protektorátu Čechy a Morava. Už od poslední třetiny devatenáctého století se česká veřejnost i zástupci německé menšiny snažili o založení každoročních hudebních slavností s účastí špičkových sólistů a předních orchestrů z celého světa. Od osmdesátých let předminulého století se každoročně konaly autorské operní cykly pražského Nového německého divadla. O něco později se k německé iniciativě přidali také Češi s operními cykly Národního divadla a Českým hudebním festivalem. V období mezi válkami se ale velkorysé hudební oslavy uskutečnily pouze třikrát a pravidelně se začaly konat až za protektorátu. Slavný dirigent Václav Talich tehdy v Národním divadle vymyslel a uskutečnil ideu festivalu Pražský hudební máj, přímého předchůdce Pražského jara. Na programu byla díla Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka, která měla pokořenému národu poskytnout útěchu neškodnou a německými úřady tolerovanou formou. Po válce byl Talich kvůli své kulturní angažovanosti za válečných let obviněn z kolaborace, později se však dočkal očištění. Po celé období své existence se festival těšil vydatné podpoře státních orgánů. Už nad prvním ročníkem převzal záštitu prezident Edvard Beneš a jeho nástupci v této tradici pokračovali. Vedle české hudby a jejích národních klasiků kladly první ročníky zákonitě důraz na hudbu a muzikanty z vítězných velmocí protihitlerovské koalice. Od počátku byli pravidelnými hosty festivalu britští, američtí, francouzští a sovětští hudebníci. A nepřestali přijíždět ani po únoru 1948. „Pražské jaro bylo jakousi výkladní skříní socialismu. Bylo ve východním bloku jedinečné tím, že na něm vystupovaly orchestry ze Západu i z Východu a mohli se tam společně setkat, což bylo jinak velmi obtížné, ne-li nemožné,“ říká Alena Svobodová, tisková mluvčí festivalu. Po pádu socialismu festival o výlučnost přišel, stal se jednou z mnoha přehlídek klasické hudby. I v nové době se ale vejde do první desítky předních evropských festivalů. Přestože se Pražskému jaru daří na poměry v české kultuře dobře, na úplnou světovou špičku dosáhne těžko. „Samozřejmě zásadní jsou peníze. A těch my máme míň než třeba skvělý salcburský festival. Nominálně to, co oni mají v eurech, má Pražské jaro v korunách,“ vysvětluje Svobodová.

Hotovo i na příští rok

Pražské jaro má přitom obrat srovnatelný se středně velkou firmou, ročně jím proteče mezi pětasedmdesáti a osmdesáti miliony korun. Od roku 2000, kdy se proměnil z příspěvkové organizace ministerstva kultury na obecně prospěšnou společnost, funguje festival na bázi financování z několika zdrojů. Má dva korporátní partnery – Českou spořitelnu a RWE Transgas. Kromě toho jej podporuje ministerstvo kultury a hlavní město Praha. Část pokrývají také drobní privátní sponzoři. Festival není na veřejných prostředcích závislý tak výrazně, jak bývá u akcí zaměřených na vážnou hudbu zvykem. „Víc než padesát procent našich prostředků pochází ze soukromé sféry a ze sedmnácti procent se na financování podílejí výnosy z prodeje vstupenek. Zhruba jednu třetinu představují veřejné peníze, je ale třeba si uvědomit, že z nich část odvedeme zpátky na daních,“ říká ředitel Bělor. Pražské jaro má bezesporu výhodu, že je díky dlouhé tradici a výbornému renomé pro sponzory atraktivní. To se projevilo v době hospodářské recese. Klíčoví partneři zůstali Pražskému jaru věrní a žádné vážnější výpadky ve financování nenastaly. O tom, že ne všechny festivaly měly podobné štěstí, svědčí osud Pražského podzimu. Tato přehlídka vážné hudby zanikla před dvěma lety poté, co ji opustil hlavní sponzor, farmaceutická společnost Zentiva. I přes nespornou schopnost festivalu získávat sponzory je jeho existence plná nejistoty. Každý ročník je plánován s několikaletým předstihem, tedy v době, kdy pro něj ještě není stoprocentně zajištěno financování. „Třeba už teď máme kompletně hotový ročník 2012, ročník 2013 je připraven asi tak z poloviny a na rok 2014 máme naplánovány některé koncerty,“ říká Roman Bělor. Už teď pořadatelé vědí, že příští rok zahájí festival Má vlast v podání České filharmonie s dirigentem Vasilijem Petrenkem. Určitě prý také přijede slavný orchestr BBC v čele s Jiřím Bělohlávkem. Že by se finance na naplánované hudební události nesehnaly, si Bělor nepřipouští: „Jsme možná trochu sebevrazi a přílišní optimisté, ale věříme, že na zvolený program peníze seženeme.“ Volná místa Výběr z koncertů, na které ještě lze sehnat vstupenky.
14. 5. 17.00 Dny pražských varhan
Martin Rost, Pavel Černý Evangelický chrám u Salvátora
15. 5. 20.00 Martina Janková – soprán
Collegium 1704, Collegium Vocale
dirigent Václav Luks Rudolfinum
16. 5. 20.00 Julian Rachlin – housle, viola
Itamar Golan – klavír Rudolfinum
18. 5. 20.00 Mahler – Symfonie tisíců O2 arena
21. 5. 20.00 Peter Rösel – klavír Rudolfinum
22. 5. 20.00 Dawn Upshaw – soprán Gilbert Kalish – klavír Rudolfinum
29. 5. 16.00 Dny pražských varhan
Drahomíra Matznerová kostel sv. Václava 30. 5. 20.00 Anna Maria Pammer – soprán
Dagmar Pecková – mezzosoprán
Jaroslav Březina – tenor
Siegfried Mauser – klavír Rudolfinum
1. 6. 20.00 Thomas Quasthoff – basbaryton
Charles Spencer – klavír Rudolfinum
2. 6. 20.00 Pekelná komedie
John Malkovich – vypravěč
Martin Haselböck – umělecký vedoucí
Bernarda Bobro, Aleksandra Zamojska – soprán Rudolfinum
Pramen: Pražské jaro

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče