Stroj na peníze značky Glock

15. září 2009, 19:12 - Brian Grow
15. září 2009, 19:12

Minulost rakouské střelné zbraně, již si oblíbila americká policie, je plná nesrovnalostí

Gaston Glock, rakouský výrobce zákopového nářadí a nožů měl takřka neuskutečnitelný sen – stát se úspěšným prodejcem krátkých palných zbraní v Americe. Glock, naprostý samouk v oblasti konstruování střelných zbraní, vyrobil na počátku 80. let minulého století inovační pistoli pro rakouské ozbrojené síly. Poté vymyslel plán, jak svůj převratný výrobek prosadit v USA, jež představují největší trh se střelnými zbraněmi na světě. Nejprve musí americkou policii přesvědčit, že potřebuje lehkou zbraň s větší kapacitou zásobníku, než mají tradiční revolvery. Poté využije postulát dobré víry – bona fides a získá i řadové kupce zbraní. Tato strategie zabrala nad veškerá očekávání. Koncem 80. let minulého století policejní okrsky napříč celými Spojenými státy volaly po posílení palebné síly pro zásahové akce proti násilnostem souvisejícím s šířením cracku a kokainu. Glock na tyto požadavky uměl zareagovat. Jeho zbraň udělala silný dojem i na pouliční gangstery, pro něž se rakouská střelná zbraň s hranatými tvary stala symbolem zločinecké prestiže. Pistole glock opěvují i rapující hiphopeři a Hollywood tuto pistoli vložil do rukou hrdinům akčních filmů.
Gaston Glock sesadil z trůnu kdysi slavnou americkou značku Smith & Wesson (S&W) a jeho výrobek se stal nejznámější policejní zbraní nejen v USA, ale pravděpodobně na celém světě. Když američtí vojáci v roce 2003 vyvlekli Saddáma Husajna z jeho podzemní skrýše, byl sesazený irácký vůdce obklopen hlavněmi glocků.
Podle vlastních údajů firmy Glock tvoří v současné době její výrobky 65 procent všech zbraní amerických strážců zákona, což je těžko uvěřitelný úspěch pro soukromého výrobce, jehož sídlo se nachází v malebném jihorakouském městečku Ferlach. Američtí nadšenci do zbraní slaví 19. července „Glockmas“ – narozeniny osmdesátiletého zakladatele firmy. Prodeje v Americe v prvním čtvrtletí fiskálního roku 2010 stouply o 71 procent. Specialisté na zbraně označují za důvod tohoto prudkého nárůstu „Obamův stimulační plán“. Majitelé zbraní se totiž obávají plánů liberálního prezidenta na zavedení restrikcí na prodej ručních střelných zbraní. Gaston Glock zahrál na strunu panujícího znepokojení tím, že v lednu napsal zákazníkům otevřený dopis, v němž píše: „My, střelci a držitelé zbraní, musíme vystupovat mnohem jednotněji a s větším nasazením než kdykoli dříve.“ Dále pokračuje: „Nepoložíme se na lopatky a nenecháme si vzít naše zbraně jen kvůli nějakým zaslepeným sousedům, ať už je to kdokoli.“
Na pozadí fenoménu značky Glock je ovšem skryt ještě jeden příběh, a to příběh plný intrik a obvinění ze zločinů. Neprůhledná minulost firmy vyvolává řadu otázek souvisejících s mimořádnými výsadami, jichž si firma Glock užívá mezi strážci zákona za peníze daňových poplatníků. Je to skutečně firma, jež si zasluhuje patronát americké policie? Zaslouží si Glock lukrativní loajalitu soukromých amerických kupců zbraní? Příběh společnosti Glock navíc odhaluje překážky, na něž naráží americké regulační orgány při dohledu na složité mezinárodní obchody. Nařčení z ukrývání zisků Obvinění z korupce prostupují celé impérium Gastona Glocka. Bývalý obchodní partner firmy, Charles Marie Joseph Ewert, pobývají toho času za mřížemi lucemburské věznice, byl v roce 2003 usvědčen ze zosnování pokusu o vraždu Gastona Glocka. Tehdy sedmdesátiletý terč útoku zmařil vražedný komplot tím, že nájemného vraha zneškodnil. V rámci vyšetřování však byla odhalena celá síť nastrčených fiktivních firem provázaných s Gastonem Glockem. Podle právníků, jež jsou do případu zasvěceni, je síť firem v současné době pod drobnohledem amerického správce daní (IRS). Glockovi právní zástupci zneužití firemních prostředků uznali, z většiny přestupků však obviňují Ewerta, finančníka, jenž bývá v evropských sdělovacích prostředcích označován jako „panamský Charly“.
IRS, který se zabývá materiály souvisejícími s případem Glock, údajně přezkoumává krabice faktur a dokladů vystavených Paulem F. Jannuzzem, bývalým nejvyšším představitelem společnosti Glock v USA.
Jannuzzo, jeden z kdysi nejprominentnějších manažerů zbrojního průmyslu v Americe, uvedl loni u federálního soudu, že Gaston Glock využil složitou strukturu společnosti k tomu, aby skryl firemní zisk před americkými daňovými úřady. „(Glock) vytvořil propracované schéma, jež mu umožňovalo ukrývat peníze z tržeb a tyto prostředky posléze legalizovat prostřednictvím nejrůznějších subjektů v zahraniční,“ uvedl Jannuzzo na uzavřeném jednání, jež se konalo 12. května letošního roku na IRS a s jehož průběhem se Businessweek měl možnost seznámit. V obvinění se uvádí, že z každé prodané střelné zbraně šlo bokem v průměru 20 dolarů. Americké zastoupení firmy Glock, jež realizuje převážnou část všech firemních prodejů, prodalo podle Jannuzza od konce 80. let minulého století přibližně pět milionů pistolí.
Jannuzzo, urostlý muž s překotnou mluvou, měl pro vznesení svých obvinění celou řadu možných důvodů. Jako udavač usiluje o podíl na vybraných daních. Zároveň bojuje proti obvinění ze zpronevěry, jež vznesl jeho bývalý zaměstnavatel. Od roku 2007 poskytovala firma informace o Jannuzzovi správním orgánům v Cobb County v Georgii, kde má americká dceřiná firma sídlo. Úřad státního návladního v okresu Cobb County žaluje Jannuzza, jenž kdysi zastupoval společnost na slavnostním aktu v růžové zahradě Bílého domu a v pořadu 60 minut televizní stanice CBS, že vypral firemní peníze prostřednictvím účtu na Kajmanských ostrovech. Jannuzzo, jenž firmu opustil v roce 2003, tvrdí, že se stal obětí vendety.
Právní zástupce společnosti Glock Inc. v USA, Carlos Guevara, se snaží firmu Gaston Glock očistit a v písemném prohlášení uvádí: „Firma Glock vždy pracovala řádně a v souladu s právním řádem. Bohužel se však stala obětí bývalých zaměstnanců a zmocněnců,“ mezi něž patří i Ewert a Jannuzzo. „Firmy Glock jsou mimořádně dobře řízené a spravované … Daňová hlášení i přiznání jsou v naprostém pořádku.“
Přesto se zdá, že senzační události jsou pro firmu Glock již dlouho na denním pořádku. Po zmařeném pokusu o vraždu nařídil Gaston Glock vnitřní prověrku, v jejímž rámci se nečekaně objevily dokumenty, jež očividně dokazují, že panamská pobočka firmy Glock asistovala v roce 1995 založení banky Unibank Offshore v Severokyperské turecké republice. Spoluzakladatelem Unibanky je proslulý specialista na praní peněz Hakki Yaman Namli.
Jannuzzo přišel spolu s dalším bývalým vysoce postaveným představitelem firmy Glock v USA, Peterem S. Manownem, s tvrzením, že celá léta převáděli firemní prostředky na manželky a firemní zaměstnance s tím, že tyto peníze byly určené na štědré dary kandidátům do senátu – což je jednoznačné porušení amerického volebního zákona. Bývalí čelní zaměstnanci firmy, kteří tvrdí, že vše vykonávali se svolením Gastona Glocka, odhadují, že se celkově mohlo jednat o stovky tisíc dolarů. Toto obvinění dosvědčují účetní zápisy a anulované šeky. Firemní právník Guevara říká: „Glock nikdy neschválil žádný úkon, jež by odporoval americkému zákonu o financování volebních kampaní. Za žádných okolností by něco podobného neučinil.“
Glockovy politické aktivity a společenské vazby v USA se v některých případech jeví jako poněkud zvláštní. Interní záznamy dokládají, že jistému Richardu Feldmanovi, lobbistovi pro zbrojní průmysl, byly vyplaceny stovky tisíc dolarů. Feldman k tomu uvádí, že na žádost Gastona Glocka část peněz použil v letech 1999 a 2000 na organizaci návštěv Jörga Haidera, pozdějšího lídra rakouské krajně pravicové Strany svobodných, jež mimo jiné bojovala proti přistěhovalectví, v USA. V Rakousku byl Glock líčen jako Haiderův příznivec, ačkoli se sám proti těmto tvrzením rakouských novinářů a politiků ohrazoval. Mezi setkání, jež Feldman připravoval, patří mimo jiné Haidrova účast na newyorském banketu v lednu 2000, konaném u příležitosti výročí narození zavražděného bojovníka za lidská práva Martina Luthera Kinga. Královské večeři, sponzorované Kongresem pro rasovou rovnost, se dostalo mediálního zájmu poté, co Hillary Clintonová kritizovala Rudolpha Giulianiho, svého tehdejšího soka v boji o křeslo senátora za stát New York, že se zúčastnil oslavy, na níž byl přítomen také Haider.
Haider loni zahynul při automobilové nehodě, před tím však proslul kontroverzními postoji. Podle sdělovacích prostředků obdivoval „mimořádné kvality“ elitních nacistických oddílů SS a „politiku zaměstnanosti“ Adolfa Hitlera. „Glock mě požádal, abych Haiderovi pomohl překonat některé problémy (související s jeho image),“ tvrdí Feldman. Tento lobbista trvá na tom, že zevrubně prozkoumal všechny okolnosti, aby se ujistil, že Glock ani Haider nikdy nepodporovali nacisty a dodává: „Zazněla spousta nekonkrétních prohlášení (ze strany Haidera), která byla nesmyslně nafouknuta.“
K otázce, zda měl Gaston Glock osobně či jeho firma nějaké vazby na Haidera, se Guevara nevyjádřil.

Německé vojenské tábory Gaston Glock vzpomíná, že se střelnými zbraněmi se poprvé seznámil jako dospívající chlapec během krátké služby v německém vojenském výcvikovém táboře na konci 2. světové války. „Viděl jsem kulovnice, pistole a ruční granáty,“ líčil své zážitky ve výpovědi v rámci soudní pře kvůli kvalitě produkce, jež probíhala v listopadu 2003 v Knoxville v Tennessee. „Vysvětlili mi, že když zmáčknu spoušť, vyjde rána,“ pokračoval Glock. Dále uvedl, že strávil „v táborech německé armády jen pár dní“ v letech 1944 a 1945; tehdy mu bylo patnáct, respektive šestnáct let. Při následných soudních řízeních, jež probíhala na americké půdě, charakterizoval své kontakty s německými ozbrojenými složkami jako velmi omezené.
Po válce pracoval Glock jako stavební inženýr. Vystřídal řadu pozic ve výrobě a poté se rozhodl rozjet vlastní firmu. V roce 1980 zjistil, že se rakouská armáda chystá nakoupit nové pistole. Nehledě na to, že neměl žádné zkušenosti s konstruováním zbraní, smlouvu na pistole získal. Podařilo se mu proniknout do základů zbrojní konstrukce a spojil se s experty na pěchotní zbraně. Glock v tendru porazil pět dalších zbrojovek a rakouské ministerstvo obrany mu v roce 1982 smlouvu přidělilo.
Pistole Glock jsou v porovnání s jinými pistolemi jednodušší a jejich výroba je poměrně levná. Gaston Glock v roce 1994 v rámci patentního řízení v USA uvedl, že přibližná marže na jednu pistoli činí 68 procent. V amerických obchodech se zbraněmi a střelivem se glocky prodávají mezi 450 až 600 dolary za kus. Na rozdíl od jiných pistolí, jejichž rám se vyrábí z opracované oceli, je rám pistole Glock polymerový a vylévá se do formy. Zásobník nábojů, jež se vkládá do zásobníkové šachty v rukojeti, pojme 19 nábojů. Revolvery běžně pojmou jen šest kulek uložených v otočném válci.
Když se první modely glocků začaly objevovat na americké půdě počátkem 80. let dvacátého století, způsobily senzaci, vzpomíná Massad Ayoob, instruktor sebeobrany, jenž vede Lethal Force Institute v Concordu ve státě New Hampshire a jenž napsal pro firmu Glock propagační materiál. „Vypadaly jako ze Star Treku,“ dodává.

Spokojenost ozbrojených složek nadevše Glockovým záměrem bylo prodat zbraň americkým policejním útvarům. Na pomoc si přizval německy mluvící manažery a vysloužilé americké policisty. Mnozí policejní šéfové se k možnosti vyměnit šestiranné revolvery za mnohem účinnější glocky stavěli více než pozitivně. „Zlí hoši začali nosit zbraně s větší kapacitou nábojů, než tomu bylo dříve,“ vzpomíná šerif John H. Rutherford z Jacksonville na Floridě. Jako nadporučík v roce 1987 rozhodl, že jeho okrsek nakoupí glocky. Policejní útvar, jenž čítá 1400 strážců zákona, zůstal této značce věrný dodnes.
V červnu 1995 Gaston Glock v rozhovoru pro časopis Advertising Age, jenž Glocka zařadil mezi stovku nejlepších obchodníků roku, uvedl: „Vědomě jsem se rozhodl, že v první řadě musíme usilovat o zakázky ozbrojených složek.“ Dále dodal: „Předpokládali jsme, že pokud získáme zakázky od strážců zákona, budeme poté sklízet ovoce i na komerčním trhu.“ Kontrakt podepsaly policejní okrsky od New Yorku, přes Miami až po St. Paul v Minnesotě. Strategie velmi připomíná postup průkopníka střelných zbraní Samuela Colta, jenž zpopularizoval svůj šestiranný kolt v polovině 19. století díky tomu, že si zajistil podporu vojáků a mužů zákona.
Komentátor Jack Anderson, jenž je členem syndikátu novinářů, vylepšil pozici zbrojovky Glock, když v lednu 1986 napsal, že se Libye – tedy stát, jenž představuje notoricky známou teroristickou hrozbu – pokusila získat rakouské „plastové“ střelné zbraně, jež detektory kovu neumí odhalit. Ve skutečnosti jsou glocky z větší části kovové a detektory na letištích je odhalí snadno. Firma Glock popřela, že by s Libyí jakkoli obchodovala. Andersonův sloupek firmu nepošpinil, naopak se díky němu rozšířila představa, že důležití zlí hoši dávají přednost glockům, říká Robert Ricker, dlouholetý lobbista pro zbrojní průmysl. „Byla to neuvěřitelně šťastná mýlka,“ dodává Ricker. „Zvedlo se nejen povědomí veřejnosti o značce, ale i zájem o tuto konkrétní zbraň.“ A prodeje vylétly prudce vzhůru.
Téměř na každém kroku rozehrává Gaston Glock a jeho vysoce postavení manažeři velmi působivou marketingovou a právní mezihru. Když společnost Smith & Wesson, největší konkurent firmy Glock, přišla v roce 1994 s pistolí Sigma, jež se velmi podobala modelu Gglock, Jannuzzo u soudu uspěl s žalobou pro zásah do patentu. Firma S&W souhlasila s tím, že zaplatí v rámci mimosoudního vyrovnání a zbraň modifikuje. Mluvčí společnosti S&W odmítl důvěrné usnesení jakkoli komentovat. Oznámil pouze tolik, že firma S&W nepřiznala ani nepopřela, že by se nějakého přečinu dopustila. Zbrojovka Glock v současné době nabízí čtyřicítku modelů různých ráží. „Jsou jednoduché, spolehlivé, a nemusíte je nijak zvlášť opečovávat,“ říká Herman Gunter III., investiční poradce v Live Oak na Floridě, jenž vlastní dva glocky, jeden pro osobní obranu a druhý pro sportovní střelbu.
Zbrojovka Glock zvýšila své zisky díky inovační cenové strategii. Poskytovala policejním složkám slevy na nové glocky, pokud města firmě předají vyřazené služební zbraně a pistole zabavené zločincům. Zbrojovka se poté etablovala na trhu s použitými zbraněmi, kde jsou vyřazené policejní střelné zbraně vysoce ceněné.
Společnost Glock, v jejímž čele v USA stál Jannuzzo, obratně vymanévrovala z opakovaných právních útoků na zbrojní průmysl. Jannuzzo, jenž před tím, než v roce 1991 nastoupil do firmy Glock, působil jako státní žalobce v New Jersey, dokázal, že se umí mimořádně schopně domluvit na kompromisu, přičemž jen zřídka ustupuje ze svých pozic. V jedné smutně proslulé epizodě z roku 2000 Jannuzzo povzbuzoval hlasy volající po uzavření dohody s Clintonovou administrativou a s více než dvaceti městy, jež měla zajistit zbrojařským firmám ochranu před soudní odpovědností za nešťastné náhody související s jejich produkcí, a to výměnou za omezení obchodu se zbraněmi. Jannuzzo však v poslední chvíli zařadil zpátečku a jediným signatářem za zbrojní odvětví se stal úhlavní konkurent firmy Glock – zbrojovka Smith & Wesson. Bojkot organizovaný Národní střeleckou asociací (NRA) firmu Smith & Wesson dočasně ochromil, avšak Glock si spolu s ostatními zbrojovkami vychutnával nárůst prodejů. Dohoda po nějaké době přestala platit a celý případ byl smeten ze stolu v roce 2005, když kongres schválil zákonné ustanovení o ochraně výrobců zbraní u soudu.
Ačkoli firma čelila v USA soudním dramatům, pro Gastona Glocka se mnohem osobnější a nebezpečnější konflikt odehrával v Evropě. Již v roce 1987 rakouský průmyslník zaměstnal jako finančního experta Charlese Ewerta. „Nebyl jsem obchodník. Jsem technik … takže jsem si musel najít partnera, jenž mi pomůže mé pistole prodat,“ vysvětloval Glock ve svědecké výpovědi u amerického soudu v září 1995.
Ani kníratý Ewert, jemuž dnes táhne na šedesátku a jenž se trvale zdržuje v Lucembursku, nebyl obchodníkem v pravém smyslu slova. Muž, jemuž zaměstnanci firmy kvůli velkopanským způsobům přezdívali Kníže, spravoval fiktivní společnosti: papírové firmy, prostřednictvím kterých se lze vyhnout zdanění příjmů – někdy zcela legitimně, jindy poněkud diskutabilním způsobem. Z dokumentace, jež leží u lucemburského soudu, je zřejmé, že Ewert vytvořil síť fiktivních firem, díky nimž mělo být zbrojařské impérium chráněno nejen před odpovědností za kvalitu produkce, ale i před povinností platit daně. Ze záznamů vyplývá, že tyto nastrčené firmy pohltily miliony dolarů.

Brutální útok Podle výroku soudu Ewert převedl postupem času vlastnická práva v některých fiktivních dcerách firmy Glock na sebe. Gaston Glock pojal vůči Ewertovi podezření a v červenci 1999 po něm žádal vysvětlení. V odpoledních hodinách dne, kdy se měla konat schůzka v Ewertově kanceláři nedaleko snobské Rue Royale v centru Lucemburku, byl Gaston Glock napaden v podzemní garáži. Jacques Pecheur, profesionální zabiják, bývalý zápasník a francouzský legionář udeřil podnikatele gumovou palicí do hlavy – tato technika byla zvolena patrně z toho důvodu, aby se zdálo, že oběť nešťastnou náhodou zakopla a smrtelně se zranila. Glock, jenž se udržoval v kondici každodenním plaváním – převážně ve velmi chladném jezeře nedaleko rakouského Klagenfurtu, na jehož břehu stojí jeho dům – mu však úder vrátil. Když na místo činu dorazila policie, našla Glocka krvácejícího z rozsáhlých tržných ran na hlavě a sedmašedesátiletého Pecheura v bezvědomí.
Lucemburští vyšetřovatelé našli v Pecheurově autě Ewertovu vizitku a zjistili, že se tito dva muži setkali na pařížské střelnici v roce 1998. Oba byli obviněni z účasti na zločinném spiknutí, jehož cílem bylo zavraždění Glocka. Pecheur byl odsouzen na 17 a Ewert na 20 let.
Ewert popírá, že by byl do útoku jakkoli zapleten a obviňuje nejmenované Glockovy spolupracovníky, kteří podle něj chtěli převzít kontrolu nad zbrojovkou. „Museli se mě zbavit, aby mohli všechno shrábnout,“ tvrdí Ewert v rozhovoru, jenž probíhá ve věznici se zvýšenou ostrahou na lucemburském venkově. Ewertovi právníci podali proti rozsudku odvolání k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku. V odvolání v první řadě tvrdí, že se policie neoprávněně zmocnila nahrávek z Ewertovy kanceláře, přestože tyto nahrávky podléhají právu na utajení komunikace mezi klientem a advokátem. Pecheurův advokát, Fränk Rollinger, informoval, že jeho klient byl v roce 2007 propuštěn za dobré chování. Jelikož Pecheurovo místo pobytu není známo, nepodařilo se jeho stanovisko k případu získat.
Protivníci Gastona Glocka byli sice potrestáni a Glock převzal kontrolu nad svojí korporací, finance zbrojovky se však ocitly v rámci vyšetřování pokusu o vraždu a souvisejících finančních podvodů pod drobnohledem. Nejpozoruhodnější je naprosto bezchybná komplexnost. S pomocí Ewerta získal Gaston Glock v roce 1987 panamskou fiktivní společnost Reofin International. Firma Reofin poté koupila lucemburskou fiktivní společnost Unipatent Holding. Firma Unipatent obdržela padesátiprocentní podíl v americké dceři firmy Glock, jež byla nejziskovější částí celé korporace. „Účelem této holdingové společnosti (Unipatent) bylo vystupovat navenek jako partner firmy Glock a držet přibližně padesátiprocentní podíl v jejích dceřiných společnostech,“ vyplývá z dokumentu nazvaného Organizační struktura Glock Group, jenž právní zástupci Gastona Glocka předložili 3. dubna 2000 lucemburskému soudu.
Tři další nastrčené společnosti v Irsku, Libérii a Curaçau byly založeny proto, aby posílaly účty za různé „služby“ na rakouské ústředí firmy Glock a provozním jednotkám v Latinské Americe a v Hongkongu. Tyto servisní firmy však „nemají žádnou hospodářskou podstatu a jejich provoz je motivován výhradně daňovými důvody“, vyplývá z utajované devadesátidvoustránkové analýzy, jež pro společnost Glock vypracovala v roce 2002 auditorská firma PricewaterhouseCoopers (PwC). Firmu PwC najal dočasný správce firmy Unipatent, jmenovaný lucemburským soudem. Auditoři PwC zjistili, že úkolem servisních společností bylo ukrývat zisky z Austrálie, Latinské Ameriky a Hongkongu tak, aby z nich firma nemusela platit daně.
Latinskoamerická a hongkongská jednotka naopak podle všeho sloužily k tomu, aby převáděly zisky z americké dcery, domnívá se PwC – obvinění v roce 2008 opět zopakoval Jannuzzo, když podal na firmu obvinění k americkému správci daní. Údajně byly zisky uměle snižovány tím, že pistole vyrobené v Rakousku byly nejprve prodány do Latinské Ameriky či do Hongkongu a následně prodány za vyšší cenu americké akciové společnosti Glock. Jannuzzo tvrdí, že díky tomu, že americká dceřiná společnost měla uměle zvýšené náklady, mohla přiznávat bernímu úřadu nižší zisky.
Mluvčí amerického správce daní, Patricia Bergstromová, odmítla potvrdit či vyvrátit informaci, že její úřad prošetřuje Gastona Glocka či jeho společnosti. Jannuzzo uvádí, že ho správce daní od roku 2008 v této věci třikrát předvolal k podání vysvětlení.
Guevara, právní zástupce firmy Glock, uvedl, že firma „od roku 1988 prošla řadou zevrubných státem nařízených auditů“ jak v USA, tak v Rakousku. „Žádný z auditů neprokázal, že by v kterékoli jurisdikci docházelo k daňovým únikům,“ dodal.
Po neúspěšném pokusu o vraždu zaměstnával Gaston Glock po dobu tří let skupinu vyšetřovatelů, kteří měli za úkol prověřit fungování společnosti. V čele skupiny, jež je v interní firemní korespondenci označována jako „Tým A“, stál James R. Harper III., bývalý státní žalobce na americkém ministerstvu spravedlnosti. Právě Harper zjistil, že panamská filiálka Reofin sehrála významnou úlohu v založení banky Unibank Offshore v Severokyperské turecké republice v roce 1995. Z dokumentace, s níž se Businessweek měl možnost seznámit, vyplývá, že spoluzakladatelem Unibanky byl Hakki Yaman Namli. Americké a evropské orgány činné v trestním řízení jsou přesvědčeny, že Namli, jenž má turecké předky, pere peníze pro zločinecké syndikáty. V roce 2003 ho velká porota federálního soudu na Manhattanu uznala vinným z podvodu, jehož se dopustil prostřednictvím další severokyperské firmy, již Namli ovládá – First Merchant Bank. O rok později americké ministerstvo financí označilo banku First Merchant za „jednoznačnou pračku peněz“. Turecko banku v roce 2006 zavřelo. V newyorské kauze je u Namliho poznámka, že je na útěku.
Harper sdělil Gastonu Glockovi a Jannuzzovi, že podle něj je právě Ewert zodpovědný za spojení firmy Glock s Namlim. Harper však 1. listopadu 2000 poslal Jannuzzovi zprávu, v níž uvádí, že Gaston Glock „je v nebezpečí, neboť by mohl být označen za osobu, jež se zabývá praním peněz na mezinárodní úrovni, neboť podle všeho se zdá … že Ewert pracoval na základě pokynů od Gastona Glocka až do okamžiku, kdy došlo k vražednému útoku (na Glocka)“. Harper ještě dodává: „Pan Glock nechápe rozsah problémů ani jejich potenciální dopad na jeho vlastní osobu.“
Právní zástupce Guevara uvedl, že firma Glock ani Gaston Glock osobně neměli žádné vazby na „bankovní instituce v Turecku či v Severokyperské turecké republice“.
V posledních letech se americká dcera zbrojovky zaplétá do samých skandálů. Orgány činné v trestním řízení ve státě Georgia zažalovaly Jannuzza a dalšího bývalého vysoce postaveného manažera firmy Petera Manowna na žádost jejich bývalého zaměstnavatele. 18. října 2007 Manown, obchodní zástupce, jenž pro Gastona Glocka řešil v USA řadu osobních záležitostí, vypověděl, že společně s Jannuzzem zpronevěřil firemní prostředky a přelil je na účty na Kajmanských ostrovech. Dále přiznal, že si společně s Jannuzzem ukrojili část peněz z Glockových transakcí s nemovitostmi. Dále prohlásil, že s Jannuzzem odčerpali z firemních účtů více než půl milionu dolarů na příspěvky do politických kampaní mezi lety 1993 a 2003, přičemž část z této hotovosti jim oběma, podle Manownových slov, zůstala ve vlastních kapsách. „V této firmě létala všude spousta peněz,“ uvedl Manown. Dále dodal: „Bylo to, jako když hrajete monopoly.“ Manown dále vylíčil, jak se Gastonu Glockovi v roce 2003 ke svému provinění přiznal a část ukradených peněz mu vrátil. Poté, co se bývalý vysoce postavený manažer firmy Glock v roce 2008 ke krádežím přiznal, byl odsouzen k deseti letům podmíněně.
V souvislosti s příspěvky na předvolební kampaň Manown uvedl, že Gaston Glock věděl, co jeho podřízení dělají: „Vše probíhalo … s požehnáním pana Glocka.“ Manown prohlásil, že spolu s Jannuzzem vybírali hotovost na platby politikům z firemního účtu vedeného v dnes již zrušené Summit Bank v Atlantě. Glockovi podřízení často vybírali „devět tisíc dolarů, což je částka, kterou nemusí banka hlásit“, sdělil Manown a připomněl federální nařízení zaměřené proti praní peněz, jež banky zavazuje k tomu, aby hlásily ministerstvu financí jakýkoli výběr hotovosti převyšující deset tisíc dolarů. Záměrné obcházení tohoto nařízení je pokládáno za zločin a může být potrestáno až pěti lety odnětí svobody.
Manown se dále pustil do vysvětlování toho, že on i Jannuzzo čas od času vypisovali šeky k výběru hotovosti z firemních účtů na sebe nebo na své manželky. Jannuzzo později „distribuoval (určité částky) i dalším zaměstnancům firmy“, s tím, že tyto prostředky budou využity na platby politikům, dodal Manown. Ponechal si ručně psanou účetní knihu, v níž jsou mnohé platby evidovány. Záznam z 1. listopadu 2000 uvádí částku 60 tisíc dolarů určenou pro „Bushovu předvolební kampaň pro GG a PJ 4 RF.“ GG jsou podle všeho iniciály Gastona Glocka, PJ Paula Jannuzza a RF Richarda Feldmana, lobbisty a poradce. Úřad státního žalobce v okresu Cobb County odmítl jakkoli komentovat „záležitosti týkající se zahájených, avšak dosud neuzavřených, procesů“.

Obvinění z krádeží Přehled finančních darů pro volební kampaně mezi lety 1991 až 2004, jež odkazují k zaměstnancům firmy Glock, zpracovalo pro Businessweek neziskové Středisko pro odpovědnou politiku. Z tohoto přehledu vyplývá, že za dané období je evidována více než stovka finančních darů v celkové hodnotě minimálně 80 tisíc dolarů. Jannuzzo hovoří o tom, že mnohem více příspěvků zaměstnanci a manažeři firmy poskytovali v nízkých částkách nepřekračujících 200 dolarů. V souladu se zákonem o předvolebních kampaních takové finanční dary nemusejí být evidovány. Mezi příjemci příspěvků od americké dceřiné firmy Glock figuruje bývalý kongresman za oblast Atlanty, Bob Barr, a dva stávající republikánští členové kongresu za stát Georgia, poslanec Phil Gingrey a senátor Saxby Chambliss.
Barr v písemném prohlášení uvedl, že veškeré finanční dary, jež dostal od lidí spojených s firmou Glock, byly „řádně a v plném objemu nahlášeny (správci daní) a až doposud jsme je pokládali za zcela legitimní“. Mluvčí poslance Gingreye v samostatném prohlášení uvedla: „Nikdy jsme vědomě nepřijali žádné nelegální příspěvky.“ Mluvčí senátora Chamblisse se vyjádřila v tom smyslu, že senátor se bez ohledu na výsledek kauzy rozhodl vrátit veškeré příspěvky od dárců provázaných s americkou pobočkou firmy Glock.
Glock měl spoustu důvodů k tomu, aby se pokusil udělat dojem na americký kongres, kde se jednalo o přijetí návrhu na kontrolu zbraní, což by mohlo jeho byznys ovlivnit. Zbrojní průmysl lobboval také za federální ochranu před soudní odpovědností za nešťastné náhody související s použitím zbrojní produkce, což vyústilo v přijetí odpovídajícího zákona v roce 2005.
Guevara, právní zástupce firmy Glock, v písemné reakci uvedl: „Manown a Jannuzzo okradli firmu o více než 500 tisíc dolarů a poté, aby svůj zločin zamaskovali, tyto prostředky označili za příspěvky do volební kampaně. Pro jistotu jsme tuto variantu úzkostlivě přezkoumali a zjistili jsme, že Manownovo … tvrzení, že firemní peníze byly distribuovány mezi zaměstnance firmy a měly být dále použity jako finanční dary pro politiky, je zcela nepravdivé (s výjimkou Manowna a Jannuzza) … Tvrzení, že firma Glock přispěla 60 tisíci dolary na prezidentskou volební kampaň v roce 2000, je neopodstatněné. Důkazy jednoznačně svědčí o tom, že Manown tyto peníze firmě odcizil a převedl je na účty na Kajmanských ostrovech, jež kontroloval společně s Jannuzzem.
Pro Jannuzza mělo Manownovo přiznání u soudu v Cobb County vážné důsledky. 14. ledna 2008 byl někdejší šéf amerických operací firmy Glock zatčen a obviněn orgány činnými v trestním řízení z krádeže a vyděračství. V obžalobě se uvádí, že Jannuzzo v zaměstnání odcizil poloautomatickou pistoli a společně s Manownem zpronevěřil Gastonu Glockovi 177 tisíc dolarů. Jannuzzo obvinění odmítá a prohlašuje, že nikdy žádné peníze neodcizil. O transakcích uváděných v obžalobě Jannuzzo říká, že se pouze snažil pomoci svému bývalému kolegovi Manownovi vyřešit jeho chyby v hospodaření s firemními prostředky. Jannuzzo se brání i obvinění z krádeže střelné zbraně a trvá na tom, že ji chtěl již dříve dobrovolně vrátit, ale nikdo z firmy Glock jeho nabídku nereflektoval.
Vznesená obviněná Jannuzzo popírá, na druhé straně však přiznává, že vyplácel peněžní kompenzace svým spolupracovníkům s tím, že peníze měly být předány politikům, což je nezákonné. Tvrdí, že poprvé o této metodě diskutoval s Gastonem Glockem v roce 1993 na jednání v Rakousku. Tyto platby, dodává Jannuzzo, byly prováděny minimálně deset let. Glock projevil o poskytování finančních darů mimořádný zájem. „Vypadalo to asi takhle: ,Jak se daří? Jak se drží naši kandidáti? Musíme jim poskytnout nějaký příspěvek?‘“ Jannuzzo dodává: „(Gaston Glock) Stoprocentně o všem věděl. Osobně jsem s ním tyto věci řešil po telefonu.“
V souvislosti se zmíněnými platbami nebyl dosud nikdo obviněn. Nyní by však někdo stíhán být mohl, jelikož zákon o promlčecích lhůtách přestal platit.

BUSINESS EXCHANGE Hromadění zbraní a munice „Obamův stimulační plán“, jenž způsobil prudký vzestup prodejů zbraní, ovlivnil také růst obchodu s náboji. V článku zveřejněném 30. srpna v Los Angeles Times se uvádí, že ceny střeliva vylétly vzhůru, jelikož se milovníci zbraní obávají nových restrikcí a horečně se zásobují jak střelnými zbraněmi, tak municí. „Továrny vyrábějící náboje běží na plné obrátky, aby pokryly poptávku,“ uvádí se dále v článku. Obamova administrativa však zatím neudělala sebemenší krok směřující ke zpřísnění kontroly zbraní, o munici nemluvě.
Celý článek si můžete přečíst na http://bx.businessweek.com/us-manufacturing/reference

PRAPOREK S. 040
Strategie firmy Glock připomíná postup průkopníka střelných zbraní Samuela Colta, jenž svému šestirannému koltu zajistil podporu vojáků a mužů zákona

PRAPOREK S. 042
Po pokusu o vraždu v roce 1999 byl Glock nalezen s krvácejícími tržnými ranami. Nájemný vrah najatý vysoce postaveným firemním manažerem ležel v bezvědomí

PRAPOREK S. 044
Příspěvky na volební kampaň vyplacené firmou Glock byly určeny mimo jiné senátoru Saxby Chamblissovi, jenž je připraven peníze vrátit

OBRÁZEK S. 039
Bývalý poslanec za stát Georgia Barr (se zbraní), ve společnosti Jannuzza, Gastona Glocka, Roberta Glocka a Feldmana (zleva doprava)

OBRÁZEK S. 040
Zástupci šerifa z Jacksonville nacvičují střelbu s pistolemi Glock na střelnici

OBRÁZEK S. 043
Newyorský banket: (zcela vlevo) Ricker a Jannuzzo, (zcela vpravo) Haider, (ve výřezu) Glock s Haiderem

TABULKA S. 038-039
VÝVOJ ZBROJOVKY Hlavní události v dějinách firmy Glock
1963
V Rakousku byla založena firma Glock na výrobu kovových a plastových výrobků
1970
Továrna zařazuje do výroby armádní a policejní potřeby, jako jsou nože a granáty
1982
Firma Glock získává smlouvu na dodávku nových služebních pistolí pro rakouskou armádu
1986 USA udělují firmě povolení dovážet pistole Glock do země, je otevřena americká pobočka ve Smyrně ve státě Georgia
1987
Charles Ewert začíná pracovat s Gastonem Glockem na mezinárodní struktuře korporace
1987
Úřad šerifa v Jacksonville na Floridě jako jeden z prvních státních orgánů v USA přešel na glocky
1994
Zbrojovka Smith & Wesson uvedla kopii glocku, firma Glock však soudní řízení zahájené pro zásah do patentu vyhrála
1999
Gaston Glock přežil vražedný útok gumovou palicí v Lucembursku
2003
Ewert byl v Lucembursku usvědčen z toho, že si najal profesionálního zabijáka, aby zavraždil Gastona Glocka
2008
Někdejší nejvyšší představitel firmy v USA Paul Jannuzzo byl obviněn ze zpronevěry
2008-09
Americký správce daní přezkoumává finanční toky společností Glock

Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

Překlad: Edita jiráková

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče