Středověká samoregulace

10. září 2007, 14:28 - Jan Schneider
10. září 2007, 14:28

Podání ruky při uzavírání obchodních transakcích přináší větší efektivitu

Snaha potlačit mezinárodní terorismus přivedla do centra pozornosti problematiku jeho financování. Skutečností je, že současný terorismus je finančně málo nákladný. Sledování toků peněz může teoreticky vyšetřovatele přivést k rozkrytí důležitých souvislostí, prakticky však - vzhledem k ohromnému množství zpracovávaných údajů - není tato metoda tak účinná, jak by bylo záhodné. A jsou-li finanční převody uskutečněny pomocí starobylého systému, zvaného „hawala“, ocitá se šetření ve slepé uličce.

Nesnadné vyšetřování.

Systém hawala je ve většině západních zemí zakázán - stejně tak i v některých zemích asijských (Írán, Pákistán). Funguje však dál. Odhaduje se, že například do Pákistánu připutuje ze všech peněz pouze asi 20 procent oficiálními bankovními systémy, zbytek převedou hawaladaři (tedy provozovatelé systému hawala). V reálně odhadovaném objemu peněz převedených po celém světě za jediný rok v systému hawala tvoří výše odhadovaných nezbytných prostředků nutných k provedení teroristické akce rozsahu 11. září zhruba jednu miliontinu (200 miliard dolarů oproti 200 tisícům). To znamená, že i kdyby hawaladaři uchovávali záznamy o všech svých klientech, vyšetřovatelům by to reálně nepomohlo, neboť by byli zahlceni obrovskou sumou údajů o naprosto bezvýznamných a nepatrných transakcích.

Útok na bezstarostnou suverenitu.

Mnoho úsilí bylo věnováno detailnímu popisu tohoto tradičního způsobu převádění finančních prostředků, aniž zodpovědělo zásadní otázku: Jak je možné, že takový systém funguje? Odpověď na ni se totiž musí dotknout podstaty: Dodržování sdílených hodnot. Porovnáním s prostředím tradičních „západních“ bankovních systémů dospějeme brzy k zarážejícím závěrům, které poněkud podkopávají bezstarostnou suverenitu, s níž Západ implicitně (někdy i explicitně) pokládá svou civilizaci za hodnotově nadřazenou společnostem východním a jižním. A o tom se nerado slyší, proto se také o tom málo publikuje.

Spolehlivější postup.

Začněme příkladem. Obchodník chtěl převést naprosto regulérní platbu z Londýna kamsi do Pákistánu. Složil peníze v bance, dal příkaz a dostal potvrzení. Po čase však jeho obchodní partner začal platbu urgovat. Příkazce začal pátrat po osudu svých peněz. Banka byla s to pouze zjistit, že platba nebyla provedena, ale peníze jaksi nemohla dohledat. Po několika měsících se jí to však podařilo a příkazci peníze vrátila. Ten vyhledal místního hawaladara s toutéž žádostí. Hawaladar přijal peníze i instrukci a místo stvrzenky podal obchodníkovi ruku. Výplata peněz byla uskutečněna následujícího dne přímo v příslušné pákistánské lokalitě. Poplatek za transakci byl řádově nižší než u banky. Nutno dodat, že i bezkolizně provedená takováto transakce by bankovnímu systému trvala dny až týdny a peníze by mohly být vyplaceny v úředních hodinách v některé z řídce se vyskytujících pákistánských bankovních poboček (příjemci často velmi vzdálené).

Průběh transakce.

Co to tedy je ta hawala? Principiálně jde o postoupení pohledávek, respektive závazků. Prakticky probíhá transakce v hawale následovně. Klient vyhledá hawaladara a předá mu peníze a údaje o adresátovi a dostane od něho jedinečné heslo operace, které svým komunikačním kanálem sdělí příjemci. Hawaladar sdělí svému partnerovi v cílové oblasti zase svojí cestou heslo operace a částku k vyplacení. Poté příjemce vyhledá hawaladara v místě výplaty, sdělí mu heslo a obdrží peníze. Vše probíhá v reálném čase - většinou do 24 hodin.

Vypořádání.

Systém je tvořen páteřní sítí hawaladarů, mezi nimiž probíhají hlavní (časté a mnohonásobné) bezhotovostní operace. Na vstupu a výstupu ze systému se uskutečňuje množství drobných hotovostních operací mezi jednotlivými klienty a hawaladary, které mohou být časté a mnohonásobné, ale též naprosto ojedinělé.
Obrovskou výhodou hawaly je skutečnost, že klienta a jeho obchodního partnera nikterak (zejména časově) nezatěžuje následné vzájemné vypořádání transakce mezi hawaladary. Ti ovšem musejí sledovat vzájemnou platební bilanci, která je částečně vyrovnávána protisměrně probíhajícími transakcemi. Jistá asymetrii však nastává vždy, proto musí čas od času proběhnout vyrovnání jednorázovým fyzickým přesunem hodnot. Jeho forma je různá. Většinou jde o komodity, schopné v malém množství akumulovat značnou hodnotu (drahé kovy a kameny), nebo se použije nedofakturování či přefakturování naprosto běžného zboží. Jediné udržované záznamy v systému se týkají vzájemné bilance hawaladarů, a nikoli jejich klientů - ty je tedy nemožné identifikovat. To je z hlediska sledování finančních toků souvisejících s terorismem zlý sen.

Převodní sítě.

Vyvstává množství otázek po spolehlivosti a nákladovosti tohoto systému. Pro odpověď je nutno učinit exkurz hluboko do minulosti. Hawale analogické finanční převodní systémy jsou známé nejen již ze středověké Číny a Orientu, ale i z evropských Brugg. Vzhledem k tomu, že propojovaly kulturně, politicky a nábožensky různá prostředí, nad nimiž nebyl - moderně řečeno - žádný regulační orgán, vyvinuly se v nich za staletí velmi účinné samoregulační mechanismy.
Jejich formálním předpokladem byla skutečnost, že členové těchto převodních sítí sdíleli společné zásady a hodnoty. Z nich byla odvozena pravidla chování, jejichž porušení mělo za následek okamžitý a poměrně drakonický postih - neboť reálného odstrašujícího účinku lze dosáhnout pouze takto. Aby systém mohl být takto reálně jištěn, nemohl přesáhnout věky ověřenou optimální velikost, jejímž parametrem je požadavek, aby se všichni členové převodního systému znali. Tak byl zajištěn kvalitní přenos a věrohodnost informací, týkajících se zejména případů oportunního chování (defraudace) některého člena sítě.

Rizika a sankce.

Větší sítě měly menší informační pružnost, což způsobovalo větší potenciální i reálné riziko škod způsobených podvodným jednáním, a to snižovalo efektivitu celé sítě. Takto samoregulační mechanismus zabránil monopolizaci peněžních převodů a přímo vynutil existenci sítí paralelních. Nadto ovšem historicky vzniklá moudrost praví, že pro snížení rizika při převodech větších finančních částek je dobré sumu rozdělit do menších a využít služeb různých sítí hawaly. Menší částka představuje menší pokušení, říká nám tato poučka z oblasti středověkého rizikového managementu.
Čeho se mohou týkat ony sankce? Členem sítě hawala se nemůže stát každý zájemce. Přijetí je jistou investicí finanční i společenskou. Hawaladaři požívají velké společenské prestiže. Informace o podvodném jednání pak mají za následek faktické vyloučení viníka z obchodního života a jeho ostrakizaci v oblasti společenské. Reálně se proto takové oportunní chování rovná sebevraždě.

Hospodárnost.

Další významnou okolností je hospodárnost systému. Zatímco banky musejí udržovat své „kamenné“ provozovny, zaměstnávající množství úředníků, hojně vybavených výpočetní technikou, což vše se ještě musí zabezpečit a hlídat, a to stojí další peníze, stačí hawaladarovi v současné době laptop s připojením na internet a mobil - sedět může ve svém kvelbu, v kavárně nebo na pláži. Nadto někteří hawaladaři ani nevybírají transakční poplatky, neboť dokážou vtipně využívat kurzových rozdílů.
Třetí okolnost již byla též zmíněna. Nákladná výstavba bankovních poboček znamená, že nemohou být zřízeny všude. Hustá síť by byla nehospodárná. To však omezuje dostupnost bankovních služeb, což je klientsky velmi nepohodlné - vždyť někde v horských oblastech Asie by musel příjemce peněz vynaložit nepřiměřeně mnoho z převáděné částky za to, aby se k výplatnímu místu vůbec dostal! Oproti tomu hawaladar je v každé větší vesnici…

Větší efektivita.

Z pohledu klienta pak není o čem diskutovat. Hawala je rychlejší, spolehlivější, dostupnější a levnější. Tyto závěry potvrzují analýzy, které si nechávají vypracovat bankovní domy, neboť chtějí být konkurenceschopné. Žádoucím důsledkem přetažení segmentu klientů hawaly by pak bylo větší množství uchovávaných transakčních dat, které by mohly sloužit při sledování financování terorismu. Proto některé asijské pobočky bankovních domů rozšiřují své úřední hodiny, zavádějí služby doručování peněz do bydliště adresátům ve večerních hodinách a snižují transakční poplatky.
Z výše uvedeného je možné mít jakousi až kocovinu. Na Západě leckdy neplatí ani písemně uzavřené kontrakty, kdežto Orient funguje na základě podání ruky. Nestojí za to na základě těchto ověřitelných skutečností znovu promyslet, co je skutečnost a co propaganda?

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče