Strašák jménem private equity

22. srpna 2011, 15:17 - Štěpán Flieger
22. srpna 2011, 15:17

České firmy se stále nezbavily předsudků o finančních investorech

Podle posledních údajů centra CMBOR (Centre for Management Buyout Research) vzrostl v Evropě v loňském roce objem transakcí, kde na straně kupujícího byl finanční investor, z necelých dvaceti na více než 50 miliard eur. Finanční investoři hrají na transakčním poli stále důležitější roli a není pochyb, že jejich význam bude i v ČR nadále narůstat. Přesto je mezi majiteli českých společností stále velmi rozšířena představa, že finanční investor je to největší zlo. Proč tomu tak je?
Při jednání s majiteli českých společností o možném prodeji se často setkáváme s názorem, že by svou společnost postavenou od nuly před mnoha lety finančnímu investorovi rozhodně nikdy neprodali. Tento poměrně rozšířený názor mnohdy vychází z negativních historických konotací ještě z dob kuponové privatizace, kdy vlivem nedostatku kapitálu i nedotaženého právního rámce mnoho privatizací do rukou „investičního fondu“ skončilo neslavně. Časy se ale velmi změnily a než se majitelé firem rozhodnou svoji firmu prodat, měli by s rozmyslem zvážit všechna pro a proti.

Aspoň stovky milionů

V první řadě je dobré si uvědomit, kdo se za pojmem finanční investor vlastně skrývá. V současnosti to zpravidla bývá fond soukromého kapitálu v obecném smyslu (private equity). Fondů soukromého kapitálu je celá řada a liší se druhem investic (odkupy firem, růstový kapitál apod.), zaměřením na různá odvětví, velikostí investic nebo například načasováním investice z hlediska fáze podnikání (seed, startup, rozvojový nebo záchranný kapitál apod.). Problematika private equity je mnohem hlubší a pestřejší a překračovala by rozsah tohoto článku, proto se zaměřme jen na základní znaky investic soukromých fondů. K transakcím přistupuje fond nepochybně jinak než strategičtí investoři. Vstupuje do společnosti na omezenou dobu, zpravidla na tři až šest let a jeho hlavním cílem je vloženou investici během této doby co nejlépe zhodnotit. Primárně ho zajímají společnosti s vysokým potenciálem dalšího růstu, nikoli nutně aktuální ziskovost. Může jít například o investici do firmy s již vyvinutým nadějným produktem, který je třeba uvést na trh. Jiným druhem růstového potenciálu v případě odkupů firem je možnost konsolidovat trh, kde je investice do významného hráče jen prvním krokem a následuje nákup podobných firem v regionu. V případě odkupů vlastnických podílů je v České republice často limitujícím faktorem velikost potenciálních cílů. Finanční investoři mají interně stanoveny minimální limity, které jim nedovolují investovat do sice zajímavých, ale příliš malých společností. V našich podmínkách fondy chtějí, aby vhodný cíl měl hodnotu ve stovkách milionů korun, přičemž samozřejmě různí investoři mají různé limity. Dodatečné investice při konsolidaci (add-ons) už mohou být i významně menší.

Rychlost a pružnost

Příležitost pro české majitele firem je nasnadě. Pokud mají vizi a chuť společnost rozvíjet, avšak brzdí je nedostatek kapitálu, případně manažerských kádrů (v případě management buy-in), mohou s finančním investorem spojit síly a jít za společným cílem. Finanční investor často preferuje, aby si stávající majitel ponechal ve společnosti podíl, s podporou dalších pobídek pak realizují společné zakončení investice (tzv. exit). O způsobu zakončení investice má investor jasno už v momentě vstupu do společnosti. Účast stávajícího majitele na chodu společnosti po vstupu investora není vždy nutná, je však nutné si uvědomit, že u přístupu „vezmi peníze a uteč“ ze strany prodávajícího fondy většinou nemůžou nabídnout srovnatelnou sumu jako stratégové, kteří mají na své straně potenciální synergické efekty ze spojení obou firem. Na rozdíl od strategických investorů jsou však při transakci schopni postupovat velmi rychle a jejich rozhodovací mechanismy jsou nesmírně pružné.
Jedna rada na závěr. Finanční investoři preferují exkluzivní jednání, a proto přicházejí většinou sami, bez pozvání. Nejen proto by si každý majitel ještě předtím, než se rozhodne zahájit seriózní jednání nebo poskytnout nějaká finanční data, měl uvědomit, že má před sebou ostřílené transakční profesionály. Nákupy a prodeje společností jsou jejich denním chlebem, a proto je zde významná informační a zkušenostní asymetrie. Každý z úspěšných podnikatelů nepochybně perfektně rozumí svému byznysu, ale o transakcích většinou logicky ví mnohem méně. Zabouchnutí dveří před finančním investorem nic neřeší. Špatně nastavená očekávání vyplývající ze vzájemného nepochopení nenávratně zničila už nejednu zajímavou příležitost.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče