Strach z chaosu

25. října 2011, 13:03 - Adam Junek
25. října 2011, 13:03

Rozvinula se debata o tom, co je třeba udělat pro udržení závratných růstů. Podporu má domácí poptávka a také menší a střední podniky.

Ekonomika nejlidnatější země světa si v posledních letech přisuzuje přívlastky se samými nej. Extrémní růst hrubého domácího produktu, vytváření obřích devizových rezerv, nezměrné možnosti zahraničních podniků a mnoho dalšího přitahuje k Číně pozornost. Dosud se zdálo, že jen nebe je limitem toho, kam se stát s mnohatisíciletou tradicí může vyšplhat.
Jenže i pro Čínu zřejmě hranice existují. Poslední ekonomické ukazatele jsou nadále více než ohromující. Růst HDP ve třetím čtvrtletí podle Národního statistického úřadu dosáhl 9,1 procenta. Ale je to o 0,2 procentního bodu méně než ve čtvrtletí předcházejícím a o 0,6 procentního bodu méně než za první tři měsíce roku. Takže pokrok zpomaluje. A to se Číně zvyklé na neustálé skoky vpřed nelíbí.

Stín deficitu

K tomu přicházejí další varovné signály z kruhů blízkých vládě. Dřívější náměstek ministra hospodářství a současný šéf vládního ekonomického think-tanku Wei Jianguo totiž prohlásil, že země by se mohla v příštím roce dostat v obchodní bilanci do deficitu. „Domácí společnosti závisející na exportu prožívají nejhorší dobu své existence. Tudíž se obávám, že v příštím roce nelze celoroční deficit obchodní bilance vyloučit,“ uvedl pro China Daily šéf Čínského centra pro mezinárodní ekonomickou výměnu. Naposledy se taková „nepředloženost“ stala v roce 1993.
Ačkoli někteří ekonomičtí analytici jeho slova vyvracejí, nikdo nezpochybňuje, že je třeba něco na podporu ekonomiky dělat. „Je jednoznačně patrné, že rychlost ekonomického růstu klesá. Nebude dlouho trvat a dostane se pod osm procent. Problémem Číny totiž je, že s rostoucím HDP roste životní úroveň, a tím pádem i platy. Zároveň se vzrůstající konkurencí napříč odvětvími ale klesají ceny,“ vysvětluje profesorka Jiang z Shanghai University of Finance and Economics, školy, platící za jeden z nejsilnějších ekonomických think-tanků v zemi. „Jednoznačnou cestou z krize je nehledat nová exportní území, která by mohla nahradit nyní problematické trhy USA a Evropy. Je nutné podpořit poptávku doma. A to podporou inovací, kontrolou nákladů a pak kapitalizováním inovací. K tomu vláda ještě podporuje diverzifikaci výroby,“ dodává profesorka se specializací na 500 největších čínských a světových firem.

Několik receptů

Podle profesorky Jiang je signálem kontroly nákladů například to, že se řada výrobců snaží přesunout výrobu z pobřežních oblastí, kde roste cena práce, více do centrální a západní Číny, namísto aby vyhledávali oproti východní části země levnější destinace, jako je Vietnam nebo Barma. Příkladem může být společnost Foxconn, jež mimo jiné vyrábí i produkty pro Apple.
„Může to mít i svá úskalí,“ varuje zahraniční manažer v Číně, jenž si nepřeje být v této souvislosti jmenován. Jeho zkušenosti totiž ukazují, že když je výroba přesunuta do centrální Číny, vrátí se tam z východních teritorií pracovníci, kteří tam mají své domovy. „Jenže když byli mimo domov, pracovali mnoho hodin, protože v Šanghaji nebo jinde neměli co po večerech dělat, tady si směny navíc brát nebudou, protože chtějí být s rodinami. Se mnou je to stejné. Tady pracuji dvanáct hodin a klidně i více, doma bych to nedělal,“ upozorňuje manažer na úskalí stěhování za levnější prací.
Exnáměstek Wei má ještě jeden recept, jak ekonomice pomoci. A to přes středně velké a menší podniky, které zaměstnávají na 70 procent domácí pracovní síly. Vláda by ze svých devizových rezerv ve výši 3,2 bilionu dolarů měla 50 až 100 miliard uvolnit, aby pomohla těmto společnostem v expanzi na zahraniční trhy, míní ekonom. Podporu má v premiéru Wen Ťia-paovi. Ten totiž nedávno ponoukal finanční instituce v zemi, aby více půjčovaly menším a středním firmám. K tomu přidal slib, že vláda rovněž učiní fiskální opatření, která těmto „po hotovosti žíznícím“ podnikům pomohou.
Růst prostě musí být udržen, ovšem řízeně. Chaos je to nejhorší, co může Čínu potkat. V čínské kultuře je chaos neboli „luan“ nejobávanější stav. V něm vždy padaly dynastie. A to nechce vládnoucí garnitura připustit. A mimochodem by to neměl chtít připustit ani svět. Globální ekonomika s Čínou v potížích je pro příštích několik let i desetiletí nepředstavitelná.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče