Sto let pohřebnictví v Česku

31. října 2005, 00:00 - PETR BÝM
31. října 2005, 00:00

POHLED DO HISTORIE „Mnoho lidí u hranic se vystěhovalo do Slezska, Bavorska a Saska, protože prý nechtí zemřít v zemi, kde jsou lidé pochováváni v pytlích jako psi.

POHLED DO HISTORIE „Mnoho lidí u hranic se vystěhovalo do Slezska, Bavorska a Saska, protože prý nechtí zemřít v zemi, kde jsou lidé pochováváni v pytlích jako psi.“ Tak komentoval jeden z našich prvních historiků František Martin Pelcl reakci obyvatel České kotliny na zákaz pohřbívání v rakvích.

Problematický výnos císaře Josefa II. o zákazu pohřbívání v rakvích platil jen pár měsíců. I z lakonických soudobých komentářů je patrné, že v 18. století způsob pohřbívání představoval velmi citlivou záležitost. Jinak tomu není ani dnes, byť zájem a pozornost, kterou moderní společnost věnuje „posledním věcem člověka“, je oproti dřívějším dobám méně intenzivní.

Pohřebnictví jako ekonomický obor vznikl někdy na přelomu 19. a 20. století -do té doby se pohřbívalo víceméně svépomocí, v rámci rodiny. Komplikovanější životní styl, migrace a další faktory si však v uvedené době vynutily vznik specializované služby, která byla obvykle jakousi sekundární aktivitou truhlářských, kamenických nebo květinářských firem. Ve stejné době také došlo k radikálnímu zlomu -začala se prosazovat kremace. První kremační spolek v českých zemích vznikl v roce 1899, aktivní na tomto poli byli například Jan Neruda, Vojtěch Náprstek a Božena Němcová. Až za deset let se prosadilo uzákonění žehu a začaly se stavět krematoria. Provoz prvního u nás začal v roce 1918. Ovšem teprve od 60. let se u nás stal žeh výrazně převažujícím způsobem pohřbívání.

Dnes je obor regulován řadou speciálních norem - především je to zákon o pohřebnictví, vedle něj pak hlavně řada předpisů zdravotních a hygienických. Pohřební služby jsou u nás koncesovanou živností, zákon požaduje především odborné vzdělání - kromě nedávno proběhlých kurzů, pořádaných ministerstvem pro místní rozvoj, jejichž absolvování bylo povinné, ovšem u nás žádné vzdělávací zařízení neexistuje. Také proto řada podnikatelů z oboru považuje za jeden z jeho největších problémů nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Vedle toho se od podnikatele vyžaduje minimálně tříletá praxe.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče