Stíny mediální popravy

25. listopadu 2011, 14:46 - Tomáš Pergler
25. listopadu 2011, 14:46

Aféra kolem odposlouchávání novinářů na Slovensku zakryla vyostřený konflikt o kontrolu nad armádními zakázkami

Slovenskou politickou scénu minulý týden rozvířil skandál kolem odposlouchávání některých novinářů vojenskou kontrarozvědkou. Část médií v čele s deníkem Pravda, jehož redaktorky tajná služba monitorovala, se vyjadřovala velmi dotčeně o šokujících praktikách, které nemají v demokracii místo. Hlavní vina padla na dnes už bývalého ministra obrany Ľubomíra Galka, který během pár dnů ztratil půdu pod nohama a pod tlakem kritické palby ze strany žurnalistů a opozičních i vládních politiků musel odejít z úřadu. Dostal přitom nálepku nemorálního člověka, který je posedlý odposloucháváním všech okolo, včetně svých podřízených a ochranky. Při hlubším pohledu na celou aféru se ale nelze zbavit dojmu, že spíše doplatil na boj se zavedenými vazbami mezi některými zbrojaři a politiky.
Připomeňme si výchozí situaci. Slovensko v březnu čekají předčasné parlamentní volby. Středopravá koalice se minulý měsíc po roce a půl rozklížila kvůli sporům o posílení záchranného mechanismu eurozóny (EFSF). Stěžejním problémem byl odpor relativně nové strany Svoboda a Solidarita (SaS), která odmítla „euroval“ podpořit, což nakonec vedlo k demisi premiérky Ivety Radičové. Stávající kabinet má však dovládnout až do jarních voleb. Málokdo ale dnes věří, že by se stejná sestava dohodla ještě někdy v budoucnu, i kdyby to umožnily hlasy voličů. Liberální SaS, vedená bývalým podnikatelem Richardem Sulíkem, totiž nahání ostatním, „tradičním“ stranám strach svojí nekonformností. Zdaleka přitom nešlo jen o postoj k eurovalu. V některých případech zkrátka nenajela do starých kolejí. Asi nejvíce to platilo v resortu obrany.

Nezkušený pod palbou

Galko, jinak místopředseda SaS, to neměl na ministerstvu lehké od samého začátku. Opozice mu vyčítala nekompetentnost (před vstupem do vlády vedl hypermarket a několik dalších firem, které ale neměly nic společného s armádou). Pravdou je, že se nevyhnul přešlapům. Měsíc po svém nástupu například jmenoval do čela vojenské rozvědky člověka, který neměl pravou bezpečnostní prověrku a vydržel ve funkci pouze pět dní. Občas se také nechal vyprovokovat k hysterickým slovním reakcím. To, co ve skutečnosti nejspíše opravdu vadilo, bylo velké zametání, do kterého se ministr od začátku pustil. Poukazoval na nevýhodné tendry uzavřené za předchozí vlády, kdy armádní resort ovládal Směr – sociální demokracie Roberta Fica. Neváhal také vyměnit většinu sekčních ředitelů na ministerstvu a kriticky se pustil do generálského sboru. Lidé z opozičního Směru to zjevně těžce snášeli. Na novém, občas dost zmateně působícím ministrovi si rádi při každé příležitosti zgustli. Poukazovali na ministrovu slabou angličtinu, veřejně o něm mluvili jako o diletantovi. Občas se jim povedlo Galka pěkně rozčílit, například jedno z loňských zasedání výboru na kontrolu vojenského zpravodajství prý málem skončilo rvačkou mezi ministrem a bývalým šéfem parlamentu za Směr Pavlem Paškou. Druhý muž Směru Robert Kaliňák, který ve Ficově vládě vedl ministerstvo vnitra a měl důležité slovo také na obraně, zase na Galka vytáhl videonahrávku, na které se ministrovo auto řítí po dálnici nepovolenou rychlostí. Z médií se proti Galkovi postavila hlavně zmiňovaná Pravda, která má k Ficově straně blízko. Paradoxně právě z odhalených odposlechů, se kterými se během minulého týdne trochu roztrhl pytel, vyplynulo, že Kaliňák úzce spolupracoval s redaktorkou listu Vandou Vavrovou a v podstatě jí říkal, co má o ministrovi obrany napsat. „Rád bych viděl ty čtyři titulky, bejby,“ píše se v přepisu telefonického rozhovoru, který Kaliňák ani Vavrová nepopřeli.
Galko ale nešlápl na kuří oko jen opozici, zjevně nebyl pohodlný také nejsilnější vládní straně SDKÚ-DS, kterou ovládá ministr zahraničí Mikuláš Dzurinda. Začal se totiž probírat v tendru na nákup mobilního komunikačního systému MOKYS. Soutěž vyhrál v roce 2005 britský zbrojní gigant BAE Systems s cenou zhruba pět miliard korun. Ministerstvo obrany mělo tehdy pod palcem SDKÚ, kontrakt v hodnotě 1,5 miliardy korun se potom ještě prodloužil těsně před loňskými volbami. Britská společnost podle smluv zadává velkou část prací slovenským firmám. Vedle společností zaměřených na informační technologie nebo inženýrský desing jsou to také následnické podniky tradičních slovenských zbrojovek – například Vývoj Martin, který ovládá skupina Sitno Holding někdejšího ministra hospodářství z 90. let Ľudovíta Černáka.

Těžká váha je spojila

Slovensko v uplynulých letech nezažilo skandál srovnatelný s českými pandury nebo gripeny. Podle lidí, kteří důvěrně znají poměry v tamních ozbrojených složkách, to ale vůbec neznamená, že se v resortu obrany nedějí podezřelé machinace, při kterých si zájmové skupiny pro sebe dokážou vysát pohádkové zisky. „Galko byl první ministr, který těmto skupinám pokazil kšefty,“ řekl týdeníku Euro zdroj blízký ministerstvu obrany. Podle něj se zbrojařská lobby zformovala do dvou táborů, jeden pochází z doby ministrování SNS a HZDS a v současnosti spolupracuje s lidmi ze Směru, druhý je napojený na SDKÚ-DS. „Tyto skupiny si v minulosti podělily trh, nevytahovaly na sebe navzájem žádnou velkou špínu, všechno dlouhou dobu fungovalo,“ popsal odborník. Nejde přitom jen o zmanipulované tendry. Tučné výnosy slibovaly například také odprodeje „nadbytečné“ techniky. Jedním ze známých případů je prodej bitevních letounů Su-22 do Angoly, kterému předcházela rekonstrukce ve státních opravovnách v Trenčíně. V případě BAE Systems (mimochodem firmy, která zaplatila stamiliony dolarů v mimosoudním vyrovnání kvůli pochybným tendrům po celém světě), šlo zřejmě o natolik těžkou váhu, že vstřícný postoj k zakázce shodně zaujaly i jinak tvrdí političtí rivalové při rozdělování politicko-ekonomických zájmů Směr a SDKÚ-DS. Když šéfové vojenských zpravodajských služeb minulý týden přišli za Radičovou s tím, že vědí o závažné korupci směřující na nejvyšší politická místa v souvislosti s tendrem na MOKYS, premiérka (zvolená za SDKÚ-DS) prý na tyto informace nebyla zvědavá, rychle nechala odvolat Galka z funkce a vyzvala k větší kontrole tajných služeb. Možná se jí dotkly nepotvrzené zprávy o tom, že ji operativci měli také v hledáčku.
Role dosluhující premiérky v mediální popravě nepohodlného ministra je každopádně smutná. Radičová si pečlivě drží aureolu ženy, která vždy zůstane neoblomná vůči mocenským pákám lobbistů, její říjnová demise a avizovaný odchod ze stranické politiky jakoby tuto pověst podporovaly. Teď to ale může vypadat, že se stala vykonavatelkou zájmů těch, kterým nepřizpůsobivý ministr komplikoval byznys. Skandál kolem odposlechů poměrně rychle vyšuměl. Na prvních stránkách ho nahradily zprávy o hrozícím mimořádném stavu, pokud se ministr zdravotnictví nedohodne s nespokojenými lékaři. Odposlouchávání ale určitě zůstane důležitým tématem v předvolební kampani. Z průzkumů vyplývá, že do premiérského křesla se s největší pravděpodobností vrátí Fico. Pokud si k sobě přibere SDKÚ-DS, jak se často spekuluje, budou mít zbrojaři zase klid.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče