Štika, která umí barvit stěny

04. února 2008, 00:00 - Tomáš Stingl
04. února 2008, 00:00

FIRMA ACCORD, PRODEJCE TÓNOVACÍCH STROJŮ - Kousek od soutoku Berounky a Vltavy číhá pořádná štika. Dříve celkem nenápadná firma Accord Praha, která prodává tónovací stroje na barvy, vyhrála díky raketovému růstu obratu soutěž Štiky českého byznysu 2007. Její příběh je ponaučením o tom, že se vyplatí „poslechnout trh“.

Zkuste se podívat na stěny místnosti, ve které právě sedíte. Je dost pravděpodobné, že barvy, kterými je vymalováno, namíchaly stroje dodané společností Accord Praha. Ta totiž pokrývá přibližně dvě třetiny tuzemského trhu. A právě sázkou na prodej těchto strojů dosáhl Accord v posledních letech bleskového růstu obratu. I díky tomu s přehledem vyhrál uplynulý ročník soutěže dynamických firem Štiky českého byznysu 2007 (podrobnosti o soutěži najdete v Profitu č. 3/2008). Malá rodinná firma z okraje Prahy, která má pouhých pět zaměstnanců, tak za sebou v žebříčku nechala dalších téměř 9300 podniků.

Inspirativní je v relativně krátké historii společnosti zejména to, že takříkajíc poslechla trh. Z široké nabídky zboží, které zákazníkům nabízela, se rozhodla nakonec zaměřit na segment, u něhož byla nejmenší konkurence a největší poptávka. Právě na stroje na míchání a tónování nátěrových hmot.

Otec, švagr, bratranec

Aktéři úspěšného podnikatelského tažení se sešli na předměstí Prahy v Lipencích kolem rodiny Otakara Trachty. Ten spolu s otcem podnikal v oblasti nátěrových chemikálií již od počátku devadesátých let. V roce 1999 založil s dalšími členy své rodiny, bratrancem Karlem Krůtou a švagrem Josefem Netolickým, společnost Accord Praha. Ti oba získali zkušenosti ve firmě Minolta při prodeji kancelářské techniky. Právě kopírky, tiskárny, faxy nebo telefony se pak staly základním obchodním tovarem firmy.

Pro úspěch firmy bylo rozhodující, že včas rozpoznala jistou všeobecnou krizi obchodu s kancelářskou výbavou. Nejde jen o to, že tiskárny či kopírky nabízejí stovky firem. „Kolem roku 2002 se začaly houfně objevovat internetové prodejny kancelářské elektroniky. Ty prodávají způsobem velmi jednostranně zaměřeným na nízkou cenu. Mají marži na kusu třeba jen dvě tři stovky, ovšem nenabízejí prakticky žádný servis,“ vysvětluje Karel Krůta. To podle něj vytvořilo veliký tlak na prodejce, kteří nabízejí také plné klientské služby. I přes tuto silnou konkurenci si však Accord svůj podíl na trhu s kancelářskou technikou udržel. V souvislosti s předchozími aktivitami Otakara Trachty a jeho otce v oblasti prodeje surovin pro nátěrové hmoty však rodina dostala možnost úzce spolupracovat s největším světovým výrobcem tónovacích a míchacích strojů, firmou Fast & Fluid Management „Velkou část energie jsme zaměřili právě na tyto stroje a přeučili jsme na jejich údržbu i naše techniky,“ popisuje zlomový moment Trachta.

300 strojů ročně

Barva dobrá, hlásil by hráč mariáše. Stroje na míchaní barev totiž nyní Accord jednoznačně táhnou. Firma v současnosti prodává kolem úctyhodných 300 zařízení ročně. Cena jednoho se přitom pohybuje v rozpětí od 60 tisíc do půl milionu korun. Malé rodinné firmě tak v roce 2006 vylétl obrat na více než trojnásobek předchozího roku. Dosáhl téměř 38 milionů korun, zisk byl 2,7 milionu korun. Naprostou většinu obratu nyní zajišťují tónovací stroje. „Konečné údaje za loňský rok ještě nejsou známy, tržby ale každopádně dále rostly,“ říká Karel Krůta.

Prodejcem aut proti své vůli

Právě růst obratu se promítl do vítězství v anketě Štiky českého byznysu. „Podobně dynamické rodinné podniky ještě mohou i dnes docílit několikanásobného růstu tržeb. To u velkých průmyslových podniků už příliš nelze očekávat,“ říká Radek Laštovička ze společnosti Coface Czech, která žebříček sestavuje. Ten zároveň oceňuje to, že si firma udržuje i přes rychlý koloběh peněz jen malou provozní zadluženost.

Šéfy Accordu cena potěšila, zakusili ovšem poprvé také stinné stránky publicity. „Dvě hodiny poté, co jsem převzal na slavnostním vyhlášení cenu, jsem se na jednom webovém zpravodajském portálu dočetl, že naše firma prodává nemovitosti a auta. Možná měl dotyčný novinář na mysli tu starou oktávku, kterou jsem týden před tím prodal,“ vtipkuje Trachta.

Jenom zmáčknout tlačítko

KONKURENCE

I přes dominanci Accordu na místním trhu s tónovacími stroji se zde daří též dalším firmám. V tomto oboru působí například také společnost MPL-Liberec nebo firma Replac-BM.

Úspěch vyvažuje podnikavá rodina enormním nasazením. „Za servisem strojů jezdíme od Aše až po Košice. Představte si, že jedete 12 hodin v kuse na východní Slovensko, dvě hodiny opravujete stroj a hned se zase vracíte 12 hodin zpátky,“ ilustruje Karel Krůta. „Nebo volají zákazníci, že jim stroj nefunguje. Nejprve po telefonu radíte, v čem by mohla chyba být. Zkusíte snad všechno a zákazník pořád hlásí, že stroj stávkuje. Tak jedete na druhý konec republiky opravit to osobně. V jednom případě stačí pouze zapojit kabel do stroje. V druhém zase jen zmáčknete ten velký červený hlavní spínač, stroj naskočí a vy se opět klidně můžete půl dne vracet domů,“ doplňuje.

Na firmu přispěly i babičky

Pokud by se sestavovala učebnice rodinného podnikání, Accord by mohl být jako příklad hned na přebalu. Jde o rodinný podnik každým coulem. Projevilo se to již na začátku, když tři zakladatelé sháněli peníze. „Obešli jsme s kasičkou všechny babičky a strýčky. Věřili nám. Dostávali jsme od nich desetitisícové částky. Dohromady s vlastními úsporami jsme nakonec nashromáždili asi 300 tisíc korun. To byl základní vklad do firmy, za který jsme nakoupili první zboží. Pak se prodávalo a peníze začaly obíhat,“ říká Trachta. „Zpočátku jsme se nechtěli příliš zadlužovat u bank, přestože to byla doba, kdy bylo možné získat úvěr za hubičku. Dnes už víme, že je někdy ekonomičtější mít alespoň malý provozní úvěr než všechno financovat jen z vlastní kapsy, “ upozorňuje.

I volný čas tráví podnikatelé často spolu. „Baví nás lyžování či cyklistika, takže si občas uděláme společný výlet. Ovšem téměř nikdy se při relaxu nesejdeme všichni, protože vždycky musí aspoň jeden z nás dohlížet na chod firmy,“ podotýká Trachta.

Prodat podnik nechceme

Pojetí firmy jako rodinného stříbra a ne jako rychlovarné konvice na zisk dokladuje i sympatické podnikatelské krédo. Majitelé totiž rozhodně neuvažují, že by rozjetou firmu honem honem prodávali. „Je pro nás smysluplnou náplní života a jednou bychom ji chtěli předat dětem, pokud budou mít zájem.“

Když šéfové Accordu uvažují o dalších podnikatelských plánech, neztrácejí prozíravost. Vědí, že jejich předchozí úspěch by se mohl nakonec paradoxně otočit proti nim. Zacílení na tónovací stroje, po kterých je neustálá poptávka a ve kterých není zdaleka taková konkurence jako v jiných oborech, jim sice přinesla ovoce. Začas by se ale mohlo stát Achillovou patou prosperujícího podniku. „V současnosti jsme snad až příliš zaměřeni na jednu větev naší činnosti. Proto v budoucnu chceme najít další zboží, na které se zaměřit,“ říká Karel Krůta s tím, že konkrétní vhodný tovar zatím teprve vyhlížejí. Dravá štika se tedy nenechala ukolébat. Hledá další vody, kde začít lovit.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče