Štěstí naproti

14. června 2012, 18:14 - Petr Kolář
14. června 2012, 18:14

Lenka Bradáčová chce stoupat v hierarchii žalobců. Její kariérní ambice a hra na různé strany ji po případu Davida Ratha mohou katapultovat výš, nebo jí zlomí vaz

Stala se novou hvězdou a mediálním symbolem boje proti korupci. Je suverénně nejznámější státní zástupkyní v zemi. Ihned po zatčení sociálnědemokratického poslance Davida Ratha na sebe dokázala strhnout pozornost veřejnosti, která jí vydržela přes dva týdny. Na kauze se přitom vlastně osobně vůbec nepodílela, o to usilovněji nicméně probíhající události komentovala v médiích. Počátkem června proto byla možná ráda, když případ putoval do Středočeského kraje.
Ambiciózní náměstkyně ústeckého krajského státního zástupce a prezidentka Unie státních zástupců Lenka Bradáčová se i díky současné popularitě v médiích možná přiblížila svému snu: postupu na vyšší místo v hierarchii žalobců. Cesta Bradáčové vzhůru přitom může nabrat nový směr již brzy. Mluví se o ní totiž v souvislosti hned se dvěma vysokými posty. Jako první se nabízí místo vrchního státního žalobce v Praze, které musel po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu opustit Vlastimil Rampula. Jméno Bradáčové padá také při úvahách o nově vznikajícím úřadu žalobců zaměřeném na boj s korupcí. Ústecká státní žalobkyně je totiž zvláště dobře zapsána u ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila z ODS, byť jí to před časem nebránilo v námluvách s tehdejším šéfem ČSSD Jiřím Paroubkem.
Sešup dolů by Lenku Bradáčovou očekával, pokud by kauza Davida Ratha skončila blamáží. A to se stát může, protože způsob vedení případu vzbuzuje několik pochybností. Horlivost a vytrvalá mediální sebeprezentace devětatřicetileté státní žalobkyně by se rázem stala přítěží.

Jak nedozorovat Ratha

Okamžitě po Rathově zatčení se sedmi miliony korun ukrytých v krabici od vína vystupovala Lenka Bradáčová v médiích, téměř jako kdyby bývalého středočeského hejtmana osobně chytila při činu. V té chvíli však s případem neměla oficiálně nic společného. Třebaže novinářům tvrdila, že kauzu středočeské suity podezřelé z korupčního jednání dozoruje, nebylo tomu tak. Případem se od počátku zabýval stážista z litoměřického státního zastupitelství Radek Bělor, posléze věc převzal ústecký žalobce Jiří Pražák. Ústecká státní zástupkyně navíc nevyloučila, že by se mohla sama ocitnout v soudní síni jako jeden ze tří zástupců obžaloby. A to přestože něco podobného není úplně standardním jevem: i ty nejsložitější případy zavánějící korupčními praktikami zpravidla žaloval v minulosti jeden žalobce.
Rathova kauza ilustruje, jakou hierarchii v rámci státního zastupitelství se Lence Bradáčové podařilo vybudovat. Náměstkyně tamních žalobců má v rámci interního dohledu přehled o úplně všech případech. Na rozdíl od řady kolegů na podobném stupni je ale detailně studuje, obzvlášť ty mediálně zajímavé. Ty pak pod svým jménem „prodává“ novinářům, což jí umožňuje pozice mluvčí tamního zastupitelství.
Ve velké oblibě ji podle zdrojů týdeníku Euro mají i detektivové. Bradáčová jim totiž – rovněž na rozdíl od jiných kolegů – vychází prakticky ve všem vstříc. Včetně podepisování příkazů k domovním prohlídkám či žádostí o nasazení odposlechů. Svým způsobem jí do karet nahrálo dvojvládí na ústecké prokuratuře. Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil totiž odvolal tamního šéfa Jana Jakovce a na jeho místo jmenoval Jiřího Křivance. Toto rozhodnutí ale pražský městský soud v roce 2008 zrušil a Jakovce vrátil do funkce. Z nepřehledné situace, kdo opravdu ústeckým žalobcům vládne, těžila Bradáčová, jejíž autoritu nemohl nikdo zpochybňovat. Bradáčová se navíc v roce 2008 stala šéfkou Unie státních zástupců, což jí poskytovalo možnost vyjadřovat se k problematice justice i státních žalobců z jiné pozice.

Na kordy s Topolánkem

Energická a nesmírně pracovitá žalobkyně měla start takřka raketový. Státní zástupkyní se stala v roce 2001 v Litoměřicích, za pouhé dva roky už dosáhla na post druhé nejmocnější žalobkyně v celém Ústeckém kraji. Na rozdíl od mnoha svých kolegů však ihned pochopila, že cesta vzhůru vede i přes dobré kontakty v politice. Dařit se jí v tomto smyslu začalo poté, co Jiří Pospíšil poprvé usedl do křesla ministra spravedlnosti. Bradáčová pro Pospíšila dělala právní analýzy už v dobách, kdy byl „pouhým“ poslancem a členem stínové vlády ODS. Po roce 2006 se pak stala přímo poradkyní novopečeného ministra pro oblast státních zastupitelství. Kromě jiného se po Pospíšilově boku účastnila třeba i jednání při sestavování pravicové vlády v čele s Mirkem Topolánkem.
Když se Pospíšil rozhodl odvolat šéfa ústeckých žalobců Jakovce, myslela si Lenka Bradáčová na jeho post. Přání ale tentokrát zůstalo nevyslyšeno. Roli v tom zřejmě hrála verva, s níž se tehdy z pozice šéfky Unie státních zástupců pouštěla do nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké a způsobu jejího řešení kauzy vicepremiéra a předsedy lidovců Jiřího Čunka. Tím totiž zkřížila kordy s premiérem Mirkem Topolánkem.
Pro Topolánka byl ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil nepřítelem a v soukromých hovorech mu to dal několikrát najevo. Když tedy v únoru roku 2007 skončil v pozici šéfa Vrchního státního zástupce Jiří Kulvejt a ministr Pospíšil údajně hodlal na jeho místo dosadit právě Bradáčovou, Topolánek se postavil proti tomu a prosadil do funkce Vlastimila Rampulu. Jako odškodnění pak měla Bradáčová dostat post šéfky městských žalobců v Praze. To ji ale podle vzpomínek přímých aktérů tehdejšího dění bylo málo. „Vzala si dva dny na rozmyšlenou a pak řekla, že je to značně komplikovaná instituce, že by šla radši dělat vrchní státní zástupkyni,“ řekl týdeníku pracovník Nejvyššího státního zastupitelství, který si nepřál být jmenován.

Věčná kandidátka

Jiří Pospíšil v té době v ODS rapidně ztrácel vliv a Lenka Bradáčová byla jednou z těch, které musel obětovat. To si ústecká žalobkyně dobře uvědomovala, a proto se rozhodla prosadit jinak. A protože tehdejším favoritem nadcházejících voleb do Poslanecké sněmovny byla sociální demokracie v čele s Jiřím Paroubkem, zamířila tímto směrem. „S jakýmkoli politikem, pokud jsem s ním vešla v kontakt, jsem jednala ze své pozice prezidentky Unie státních zástupců. Vždy transparentně, na základě pověření kolegů z výkonného výboru unie státních zástupců a jednání se vždy dotýkala problematiky, ať již sociálního zabezpečení, dalších statusových věcí státních zástupců či legislativních otázek spojených s postavením veřejné žaloby v tomto státě. Jiné kontakty s představiteli politické moci nemám,“ tvrdí Bradáčová.
Díky kontaktům na Paroubkova tehdejšího poradce pro oblast justice Jiřího Vyvadila se vydala přes protesty další vlivné persony v ČSSD Petra Dimuna do Lidového domu a stala se možnou kandidátkou na post nejvyšší státní zástupkyně. Pochopitelně za předpokladu, že by socialisté vyhráli volby. „Že by na schůzce něco takového přímo padlo, to nikoli, přímo na toto téma jsme nehovořili. Ale já byl tehdy pro to ji posouvat na vyšší posty. Podobně jako třeba žalobce Ištvana jsem ji viděl jako nadějnou, inteligentní a hodnou holku, která přesahovala minimálně padesát procent svých kolegů. Hrozně jsem jí tehdy fandil, líbilo se mi, jak šla proti Vesecké,“ vzpomíná dnes Vyvadil.
Paroubek volby sice vyhrál, ale nebyl schopen dát dohromady koaliční vládu. To se naopak podařilo skupenství ODS, TOP 09 a Věcí veřejných. Pospíšil se coby místopředseda „nové, čisté“ ODS stal opět ministrem spravedlnosti a začal s negací všeho, co dělal při svém prvním ministerském angažmá (byť pod Topolánkovým tlakem). Odvoláním Vesecké počínaje a tažením proti Rampulovi konče.
Bradáčová si u ministra své „selhání“ s Paroubkem přesto zjevně vyžehlila. Když Vlastimil Rampula z ministrova rozhodnutí končil coby pražský vrchní státní zástupce před několika měsíci poprvé, mluvili o ní lidé z Pospíšilova okolí jako o nejvhodnější adeptce na jeho post. Podle informací týdeníku Euro však na námluvy Bradáčové se socialisty nezapomněl premiér Petr Nečas a postavil se proti. Po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z minulého týdne a opětovném odstranění Rampuly je nicméně místo opět volné. A mezi kandidáty zase figuruje ústecká žalobkyně.

Ohrožený superúřad

Otázkou je, jak se zachová Petr Nečas tentokrát. Lenka Bradáčová se ale snaží i v tomto případě jít „štěstí naproti“, když se kromě jiného setkala s premiérovou šedou eminencí a šéfkou jeho kabinetu Janou Nagyovou. „Viděla jsem ji v životě dvakrát, v obou případech se jednalo o jednání vrcholných představitelů justice o vzniku nejvyšší soudní rady. První setkání bylo na zámku v Židlochovicích, druhé na nejvyšším soudě. Ona se k věci nevyjadřovala, osobně jsem s ní ani při těchto jednáních nemluvila a osobně nejednala. Těchto dvou jednání jsem se zúčastnila z pozice prezidentky Unie státních zástupců,“ líčí Bradáčová.
Existuje i varianta, že by za současného stavu mohla ambiciózní žalobkyni pozice pražské vrchní státní zástupkyně přijít málo. Ostatně hovoří se o zrušení vrchních zastupitelství. Ve hře je totiž návrh na vytvoření superúřadu státních zástupců pro boj s korupcí, v jehož čele by ji rád viděl ministr spravedlnosti Pospíšil. Důvěryhodné zdroje týdeníku Euro z vedení ODS tvrdí, že kvůli přeskupení kabinetu a těsné většině koalice ve sněmovně by premiérovi mohly hlasy z Plzeňského kraje včetně Pospíšilova chybět, takže už ministr nemá příliš důvodů se ve svých krocích Nečasovými pokyny řídit. Jenže Jiří Pospíšil bude mít nejspíš problém prosadit vznik samotného superúřadu. V atmosféře sněmovny, kde je jeden poslanec za druhým vydáván policii, asi nebude „politická vůle“ vznik silného protikorupčního úřadu schválit.

Komu přísluší?

Není bez zajímavosti, že historicky prvním mediálně známým případem Lenky Bradáčové byla kauza převzetí společnosti Lovochemie skupinou Andreje Babiše. Byť tehdy byli policisté přesvědčeni o tom, že se současný „vůdce lidu“ Babiš dostal za hranu zákona, případ skončil pod stolem. „Kauza byla zahájena na základě trestního oznámení. Již rozběhnutou jsem ji převzala po kolegovi. Dnes po více než jedenácti letech si nepamatuji jméno oznamovatele, a jelikož byl spis postoupen, nemohu nahlédnout, abych tento údaj zjistila. V kauze jsem zrušila rozhodnutí policejního orgánu o odložení věci, pro nedůvodnost a nezákonnost. U žádného výslechu v této kauze jsem přítomna nebyla. Případ jsem musela z důvodů změny věcné příslušnosti - došlo k legislativní změně trestního řádu - postoupit na Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem. Jaký byl jeho další osud, nevím,“ reagovala Bradáčová. „Osobně jsem pana Babiše potkala jednou, a to na plese Právnické fakulty Univerzity Karlovy letos v březnu, kdy mi byl představen někým z novinářů a náš kontakt se omezil na společenské podání ruky,“ odmítá jakékoli spojení s podnikatelem žalobkyně.
Kariérní růst Lenky Bradáčové tak může paradoxně ohrozit pouze případ, díky němuž se dostala do světla reflektorů. Několikaměsíční práce detektivů a žalobců na korupční kauze spojená s obviněním Davida Ratha může totiž přijít úplně vniveč. Případ podle místně příslušného dělení spadal pod státní zástupce ve Středočeském kraji, a nikoli v Ústí. Existuje tedy možnost, že desítky hodin odposlechů nebudou moci žalobci u soudu použít jako důkazy. Přinejmenším na to sázejí advokáti obviněných, kteří se snaží tento aspekt vyšetřování tvrdě torpédovat.
„Výslovně není místní příslušnost státního zastupitelství, potažmo státního zástupce, upravena,“ argumentuje Bradáčová. „A neplatí zásada, že každý má právo na svého zákonného státního zástupce tak, jak je tomu v případě soudu. Místní příslušnost či nepříslušnost státního zástupce nebyla v minulosti nikdy Ústavním soudem rozhodována, jak nesprávně někteří advokáti ve sdělovacích prostředcích uvádějí. Dosavadní rozhodovací praxe Ústavního soudu se vztahovala pouze k otázkám k věcné příslušnosti soudu pro konkrétní rozhodnutí. Nechápu tedy jak argumenty některých obhájců, tak médií o možném zpochybnění důkazů s ohledem na místní nepříslušnost státního zástupce. Veškeré soudy, které ve věci rozhodovaly, se vždy při svém rozhodnutí se svou místní a věcnou příslušností vypořádaly a v našem postupu neshledaly pochybení,“ dodává žalobkyně Bradáčová.
Kvůli sporům o místní příslušnost je proto nutné ocitovat část normy, která tuto problematiku upravuje: „Státní zástupce, jemuž byl doručen záznam o zahájení úkonů v trestním řízení a který se nepovažuje za místně nebo věcně příslušného, učiní veškerá opatření, která nesnesou odkladu, včetně vydání rozhodnutí, jež činí státní zástupce podle trestního řádu při použití operativně pátracích prostředků, která náleží do působnosti státního zastupitelství a ke kterým je oprávněn, tak aby nedošlo ke zmaření účelu trestního řízení. Jinak postoupí věc k dalšímu řízení státnímu zastupitelství místně a věcně příslušnému.“ Nechť rozhodne soud.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče