Štěpná koalice

02. listopadu 2007, 10:53 - Vadim Fojtík
02. listopadu 2007, 10:53

Ataky na vládu a na zelené kvůli uhlí i atomu budou pokračovat

Většinou mlží, přesto se najednou ve svých projevech dostávají k jádru: Kdo je to? České politické špičky. Do přestřelky kvůli těžbě uranu a hnědého uhlí či dostavbě Jaderné elektrárny Temelín se během oslav státního svátku 28. října nečekaně zapojil prezident Václav Klaus. A „proatomový“ tábor téhož dne vystoupením v České televizi výrazně podpořil i exministr průmyslu Vladimír Dlouhý, člen vládou založené nezávislé odborné komise k posouzení energetických potřeb Česka. A to jen tři dny poté, co ve sněmovně o pouhé dva hlasy nevyšel pokus poslanců ČSSD vymanit energetickou politiku z rukou „protiatomové“ pravozelené vlády a svěřit ji zákonodárcům. Koalice za pomoci přeběhlíka Michala Pohanky náporu odolala, ale na jak dlouho? Topolánkův kabinet pod tlakem poslance Jana Klase z platformy Vlastimila Tlustého v ODS sice přislíbil, že do konce roku 2008 předloží aktualizovanou energetickou koncepci, ale různé pokusy o koaliční přeskupení na bázi atomu nekončí. „Pokusíme se otázku energetiky během dvou tří týdnů znovu dostat do sněmovny,“ řekl týdeníku EURO exministr průmyslu a obchodu Milan Urban z ČSSD. Jeho plán je rafinovaný: Po konzultaci s ústavními právníky chce poslancům předložit ke schválení ve formě zákona nyní platnou, ale nepříliš respektovanou energetickou koncepci z března 2004. Ta přitom na rozdíl od koaliční smlouvy mezi ODS, KDU-ČSL a Stranou zelených neobsahuje zákaz plánování a výstavby nových jaderných bloků. „Bude zajímavé, jaký postoj k ní sněmovna zaujme. Určitě totiž nikdo není schopný vytvořit realistickou koncepci na bázi tří vět z vládního prohlášení o tom, že se obejdeme bez uhlí i bez jádra,“ usmívá se Urban s poukazem na to, že koncepce současné vlády těžko může vycházet z limitů prosazených Stranou zelených.

Urban i Klas: Nevzdáme to.

Uvažovaný zákon by měl podle něho podobu neparagrafované normy na způsob státního rozpočtu, tudíž by jej schvalovala pouze sněmovna, a nikoli Senát. „Zatím hledám v rámci ústavy, je-li to vůbec možné učinit,“ zdůrazňuje Urban. Nejzajímavější však bude, jaký postoj k eventuálnímu Urbanovu pokusu uzákonit energetickou koncepci zaujme právě Tlustého osmičlenná platforma v klubu ODS. Už v srpnu, hned po schválení reformního batohu, Tlustý avizoval (EURO 35/2007), že právě na poli energetiky chce platforma svést svůj další souboj o obhajobu minima z programu občanských demokratů. A v něm se s jadernou energetikou počítá. „Budu velmi rád, předloží-li Milan Urban svou koncepci, abych si ji mohl detailně prostudovat a zaujmout k ní stanovisko,“ říká vstřícně poslanec Jan Klas. Už před časem pohrozil Topolánkovi, že podpoří Urbanem předložený přesun kompetencí, pokud vláda aspoň neslíbí aktualizovat exministrovu koncepci. Klas však předpokládá, že i sám Urban by musel text koncepce z roku 2004 upravit, aby odrážel dosavadní vývoj, například prodloužení těžby uranu v Dolní Rožínce na Vysočině, prosazené mezitím ministrem průmyslu a obchodu Martinem Římanem. Klas se sice domnívá, že ani koncepce ministra Římana, slíbená na prosinec 2008, by se příliš nelišila od Urbanovy, ale chce dále tlačit na co nejrychlejší rozvoj energetiky. Zejména prý na přípravu další těžby uhlí na severu Čech, spojenou se zrušením limitů. „Prohlášení premiéra Mirka Topolánka, že musíme čekat do roku 2010, není možné splnit. To by nám už dávno ujel vlak. Ten nám ujíždí už teď. Je třeba, aby se vedení ODS snažilo dojednat ústupky od Strany zelených, protože bezjaderné vize nastíněné ve vládním programu jsou nesmyslné a ohrožují z hlediska energetické budoucnosti celou českou populaci. Nelze z nich dělat posvátnou krávu a hrát jen o čas, aby koalice vydržela co nejdéle, protože zeleným vadí jádro. Na takových nesmyslech nemůže vláda existovat,“ říká Klas nekompromisně. Sám by ohledně energetiky zeleným ustoupil jen v otázce procentuálního nárůstu zastoupení obnovitelných zdrojů.

Tlustý chválí Dlouhého.

Čekat s novou energetickou koncepcí až do konce roku 2008 se nechce ani Vlastimilu Tlustému. „Vždyť i Vladimír Dlouhý z vládní nezávislé komise vedené předsedou Akademie věd ČR Václavem Pačesem řekl, že kabinet musí konat už v příštím roce. Čili, že koncepci musí sepsat rychleji. Tím byla naše iniciativa podpořená v plném rozsahu,“ raduje se Tlustý z vlivného spojence a slibuje, že chce dále se svou platformou v ODS hlídat, aby rozvoj energetiky nemohl být odkládán. Je podle něho evidentní, že právě energetiku vnímá veřejnost citlivěji než problematiku daní. Dlouhý skutečně prohlásil 28. října pro Českou televizi, že pokud má být Česko po roce 2015 nebo 2017 zemí, která má vyváženou poptávku a nabídku elektrické energie, „je nutné přijmout kroky, které už během roku 2008 umožní zahájit práce na vybudování nových zdrojů“. A prezident Klaus už pár hodin nato řekl ve Vladislavském sále Pražského Hradu, že „elektrickou energii potřebujeme a potřebovat budeme. Vyrábět ji můžeme jen s těmi zdroji, které máme k dispozici a jež jsou pro nás ekonomicky únosné. Jaderná energetika mezi ně patří.“ Nebylo to však stanovisko spadlé s nebe, podobný názor zřetelně vyslovil už během návštěvy Mostecka před třemi týdny.
Pokus přesvědčit zelené o nutnosti stavby alespoň malých reaktorů v Temelíně výměnou za větší důraz na úspory elektřiny začal chystat i šéf hospodářského výboru sněmovny Oldřich Vojíř z ODS. I on počítá s dohodou už v příštím roce, což by prý umožnilo odstartovat ještě v tomto volebním období přípravu projektu společnosti ČEZ na dostavbu Temelína. Mohlo by tak začít zdlouhavé schvalovací řízení. A co na to zelení? Předseda Martin Bursík pouze odkazuje na text koaliční smlouvy a vládního prohlášení, kde se nejmenší vládní straně povedlo prosadit odklad jaderných i hnědouhelných konceptů do konce volebního období v roce 2010. A poukazuje nadále na přebytek vyráběné energie, eventuálně preferuje výstavbu paroplynových elektráren. Zdá se, že v době vnitrostranického konfliktu s radikálním křídlem Dany Kuchtové nechce Bursík jakýmkoli ústupkem v otázce jádra riskovat partajní rozkol.

Říman chce aktualizaci.

Manévrovací prostor Topolánkovy vlády ohledně energetiky je přitom čím dál menší. Buď musí kabinet vyhovět stupňujícím se požadavkům rebelů z ODS (a vlastně i prezidenta Klause či expertů, jako je Vladimír Dlouhý), nebo se tito rebelové mohou přidat k tlaku sociálních demokratů a komunistů a přehlasovat oslabenou koalici. Ani zelení však nechtějí ustoupit ze svých vydobytých pozic.Výsledek? Koaliční eroze, při níž nastává vylaďování styčných ploch mezi poslanci ČSSD a ODS na obrysech velké koalice. Neboli vzpomínka na někdejší opoziční smlouvu. Aktualizaci Urbanovy energetické koncepce do 31. prosince 2008 bude mít na starosti ministr Říman, sám však její význam raději opatrně bagatelizuje. „S koaliční smlouvou nebude mít koncepce nic moc společného. Koalice je maximálně na čtyři roky, energetická politika počítá s výhledem do roku 2030. A v koaliční smlouvě se vůbec nemluví o záležitostech po uplynutí volebního období,“ říká Říman pro týdeník EURO. Změny údajně nebudou zásadní. „Zvýší se procento obnovitelných zdrojů, bude třeba také vyjít z dvojnásobně vysoké spotřeby elektrické energie oproti odhadu z roku 2004, což bylo 1,5 procenta ročně.“ S výstavbou nových jaderných bloků se podle původní Urbanovy koncepce počítá až po roce 2020, proto by tato pasáž v koncepci zřejmě zůstala.
A jak by se Říman zachoval, kdyby teď exministr Urban poslancům skutečně předložil k uzákonění jen mírně aktualizovaný text své koncepce? „V platném zákoně je napsáno, že energetickou koncepci schvaluje vláda. Sněmovna se samozřejmě může usnést na čemkoli, třeba že zítra nevyjde slunce. Význam takového usnesení se však rovná nule,“ shazuje Říman význam tohoto kroku.

Velká atomová koalice.

Pokus vrazit energetický klín do Topolánkovy koalice sice Urbanovi napoprvé nevyšel, ale poslanec ČSSD neztrácí naději. „Vždyť je evidentní, že vláda nekoná, přešlapuje na místě. Chápu, že je tam rozpor mezi koaličními partnery, nicméně to je podle mne malicherná věc v porovnání s tím, zda budeme nebo nebudeme mít za deset let v České republice dostatek elektrické energie,“ říká bývalý ministr průmyslu.
O tom, kdo z koalice by mohl mít blízko k Urbanovu plánu, může svědčit seznam poslanců, kteří dělali „problém“ při minulém hlasování o převedení energetických kompetencí z vlády do sněmovny. Jan Klas, Juraj Raninec a Jan Schwippel z Tlustého platformy v ODS se stejně jako lidovci Milan Šimonovský, Jiří Hanuš, Michaela Šojdrová, Libor Ambrozek a Ludvík Hovorka zdrželi hlasování. V sále však nebyl přítomen šéf ČSSD Jiří Paroubek, což působí nelogicky. Že by jen dával svou nepřítomností znamení o své otevřenosti k dohodě?

Bez uhlí, bez jádra

„Zachováme územní limity těžby hnědého uhlí. Nebudeme plánovat a podporovat výstavbu nových jaderných bloků. Vláda na základě konsenzu všech tří politických stran zúčastněných na této dohodě zřídí nezávislou odbornou komisi k posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém horizontu.“ (Z koaliční smlouvy mezi ODS, KDU-ČSL a Stranou zelených, prosinec 2006.)

Jaderná energetika Pokud stavět, pak v Temelíně

Ministr průmyslu a obchodu Martin Říman je loajálním členem kabinetu Mirka Topolánka. A ctí jeho programové prohlášení. Včetně statě, která se týká energetiky - tedy nestavět po dobu současného volebního období novou jadernou elektrárnu ani rozšiřovat těžbu hnědého uhlí na severu Čech. Zároveň však pošilhává za horizont této vlády, protože ctí i energetickou koncepci svého předchůdce Milana Urbana. Ta přitom na rozdíl od programového prohlášení vládnoucího kabinetu počítá s rozvojem jádra i těžby hnědého uhlí.

Koncepce platí.

„Ano, koncepce z roku 2004 je platná. Do konce příštího roku ji budeme aktualizovat, ale nelze očekávat, že bude diametrálně odlišná od té dnešní,“ tvrdí Říman. Jak je to možné? Ministr totiž zřejmě na rozdíl od svých zelenějších kolegů disponuje potřebnými čísly a údaji o aktuálním stavu a dalším vývoji české energetiky. Pod jejich tlakem zřejmě věří, že se mu podaří přesvědčit své zelenější kolegy, aby alespoň umožnili do roku 2010 připravovat nejnutnější podklady u některých energetických projektů. A jak se zdá, zřejmě klíčové je budování nového jaderného zdroje.
Jaké údaje má Říman k dispozici? Zřejmě ty od Skupiny ČEZ. Z těch totiž vyplývá, že pokrýt v roce 2020 spotřebu elektřiny z vlastních zdrojů bez nové jaderné elektrárny a prolomení územních limitů půjde jen stěží. Spotřeba elektřiny v Česku loni dosáhla šedesáti terawatthodin, celková produkce zhruba sedmdesáti. Přebytek se z větší části, více než dvanáct terawatthodin, vyvezl za hranice, nepatrný zlomek se ztratil v rozvodných sítích. A právě vysoké exporty elektřiny za hranice jsou jedním z argumentů, kterými ministr životního prostředí a šéf Strany zelených Martin Bursík bojuje proti výstavbě jaderného zdroje. Tvrdí, že není třeba. „Nikde tady není žádný velký skok ve spotřebě, ani moment, kdy bychom měli mít nedostatek elektřiny,“ prohlásil Bursík. Rostoucí hlad po elektřině by mělo nasytit především až 40procentní zvýšení efektivity českého hospodářství do roku 2020.

Málo proudu.

Údaje zveřejněné firmou ČEZ však naznačují něco jiného. Společnost spočítala, že do roku 2020 vzroste tuzemská spotřeba proudu na 101 terawatthodin elektřiny. Pouze však za předpokladu, že domácnosti a hlavně firmy razantně investují do energetických úspor. Pokud ne, bude třeba až 110 terawatthodin elektřiny. Navíc do roku 2020 doslouží část tepelných elektráren, které zatím není jak nahradit. Zapotřebí tak bude 36 až 45 terawatthodin elektřiny. Kde je získat? Kabinet počítá s velkou podporou obnovitelných zdrojů. Plánuje, že se v následujících letech zněkolikanásobí výroba energií z obnovitelných zdrojů. Jen ČEZ by měl takto vyrobit v roce 2020 až sedm terawatthodin proudu, což je asi desetina aktuální produkce elektřiny v tuzemsku. Otázkou je, zda jsou tyto úvahy reálné. Česko má jen málo lokalit, kde lze stavět účinné větrné elektrárny. Navíc s jejich budováním příliš nesouhlasí místní obyvatelé. Takže tudy cesta nevede. Další možností je biomasa, ale za předpokladu, že se ji podaří vypěstovat takový objem, aby z ní šlo vyrobit tak velké množství elektřiny. Je tu však jeden velký konkurent, biolíh. Zemědělci momentálně dostávají za své obilí vypěstované pro tyto účely mnohem více peněz, než jaké jsou výkupní ceny biomasy. „Lihovary aktuálně porážejí energetiky v boji o zemědělce a v dalších letech se tento stav nezmění,“ uvedl zdroj.
Ať se to ministru Bursíkovi líbí, nebo ne, jediným řešením, jak předejít možné energetické krizi, jsou uvolnění územních limitů a výstavba jaderné elektrárny. Což v neformálních diskusích připouští i koaliční partneři Strany zelených. A věří, že se výstavbu nového jaderného zdroje podaří prosadit. Pokud ne v nynějším volebním období, pak alespoň v následujícím.

Nejlepší je Temelín.

Kde se bude stavět nová jaderná elektrárna, pokud politici její vznik podpoří? V úvahu přichází zřejmě nejen jediná možná, ale i nejrychlejší varianta - přistavit v Temelíně další dva bloky. V areálu elektrárny je místa dost. Původní projekt, schválený počátkem osmdesátých let, totiž počítal s výstavbou čtyř bloků, tedy čtyř reaktorů a osmi chladicích věží. Po roce 1989 však bylo rozhodnuto, i kvůli přílišné finanční nákladnosti, o dokončení dvou bloků. Při dostavbě dvou nových bloků v areálu jihočeské elektrárny by navíc bylo možné částečně využít již existující infrastrukturu Temelína - kromě jiného rozvodnou síť. Vhodných lokalit je však více. V sedmdesátých letech minulého století, kdy tehdejší komunistická vláda rozhodovala, kde stavět, jezdily po Česku týmy geologů, kteří zkoumali další vhodné lokality. Tedy místa se stabilním geologickým podložím, na němž nehrozí sesuv půdy. Kromě jihočeského Temelína byly vytipovány i Blahutovice a Tetov.

Jaderná patnáctiletka.

„ČEZ s dostavbou počítá a již má dokonce hotový projekt,“ tvrdí bývalý ministr průmyslu a obchodu Milan Urban. Energetická firma se však jeho tvrzení brání. „Nic připraveného nemáme. Kdyby padlo rozhodnutí o dostavbě, bude trvat ještě několik měsíců, než se podaří takový projekt nakreslit na papíře,“ tvrdí firma. Zatím ani není rozhodnuto, jakou technologii by nový zdroj využíval. Favorité jsou dva, ruská či americká firma.
Jak dlouho bude případná dostavba Temelína trvat? Optimisté tvrdí, že od souhlasu vlády zabere maximálně třináct let, než reaktor začne dodávat první elektřinu do sítě. Pesimisté hovoří o patnácti letech. Minimálně sedm let zaberou přípravné práce, především vyřizování všech potřebných povolení. Jen studie vlivu nového zdroje na životní prostředí EIA potrvá dva až tři roky. Navzdory tomu, že ČEZ může použít v této studii již některé starší materiály, které má ještě z časů výstavby prvních dvou bloků. Minimálně šest let pak zabere samotné budování elektrárny. Pokud se ovšem podaří sehnat všechny potřebné komponenty. Odborníci oslovení týdeníkem EURO totiž upozorňují na jednu reálnou hrozbu, a někteří v této souvislosti dokonce používají termín fatální problém. Ocelovou nádobu reaktoru umějí v současnosti vyrobit čtyři firmy. Jedna z Japonska, dále pak francouzská Areva, americký Westinghouse a ruský OMZ. Posledně jmenovaná společnost vlastní v Česku firmu Škoda JS. A všechny firmy budou kvůli renesanci jaderné energetiky zcela jistě zahlceny kontrakty. Na světě mají vzniknout desítky nových bloků jaderných elektráren. Stavět chtějí především v Rusku, Číně, Indii, Jihoafrické republice a v dalších zemích.

Drahé váhání.

„Pokud hodláme novou „jaderku“ přece jen postavit, musíme se rozhodnout co nejdříve. Nejlepším termínem pro takové rozhodnutí byl rok 2006. Další prodlení může výstavbu zpozdit o několik let a prodražit,“ uvedl dobře informovaný zdroj. Elektrárenské firmě ČEZ se totiž může stát, že na vlastní dotaz výrobcům ocelové nádoby reaktoru, zda jsou schopní toto vybavení dodat, dostane odpověď: „Ano, ale až tak za pět, šest let. Jsme plně vytížení.“ To však nemusí být jediný technický problém. Stejně může pochodit i u dodavatelů nejaderné části elektrárny, například turbíny. Po letech nudy totiž zažívá recesi kromě jaderné i klasická energetika. Dramaticky roste spotřeba proudu, elektrárny dosluhují a je nutné je buď zmodernizovat nebo postavit nové. Poptávka po již zmíněných turbínách stále roste a jejich výrobci budou již brzy nuceni odmítnout část zákazníků a odložit některé kontrakty na pozdější dobu. Navíc cena vybavení elektráren každoročně roste o několik procent. ===== =====
O výstavbě Jaderné elektrárny Temelín rozhodla tehdejší komunistická vláda v roce 1980. Původní plány počítaly s vybudováním čtyř bloků „sovětského“ typu VVER 1000. Každý o výkonu tisíc megawattů. O dva roky později pak Československo uzavřelo kontrakt na dodávku sovětského technického projektu, kromě jiného reaktorovny. V roce 1987 začalo budování provozních objektů. Náklady na výstavbu byly odhadovány na 40 miliard československých korun. Média pravidelně ve svých oslavných článcích informovala o postupu stavby desetiletí. Vše se změnilo po roce 1989, kdy se několik let diskutovalo o tom, zda Česko novou jadernou elektrárnu skutečně potřebuje a jestli není projekt příliš nákladný. V roce 1993 vláda premiéra Václava Klause rozhodla - i kvůli finanční náročnosti výstavby -, že stačí dostavět dva bloky místo plánovaných čtyř. Elektrárna měla být zprovozněna v letech 1996 až 1997. Navíc bylo rozhodnuto, že řídící systém elektrárny místo ruských firem dodá americký Westinghouse. I kvůli přechodu z ruských na americké technologie se výstavba Temelína o několik let opozdila a prodražila. Zkušební provoz prvního bloku byl zahájen 10. června 2002, na druhém bloku začal 18. dubna 2003. Do provozu byla elektrárna uvedena v letech 2002 až 2003. Celková částka za stavbu dosáhla zhruba 100 miliard korun.

Nerozhodní Němci

Odstavit jaderné elektrárny, nebo ještě počkat? Toto dilema řeší v posledních dvou letech němečtí politici a tamní podnikatelská sféra. V roce 2001 začal platit v Německu zákon o jaderné energii, podle kterého by se měl provoz všech sedmnácti tamních jaderných elektráren zastavit do roku 2021. Zákon prosadila minulá vláda kancléře Gerharda Schrödera složená z SPD a zelených. Provozovatelé elektráren, společnosti E.ON, RWE, Vattenafall Europe a EnBW však chtějí u soudu získat povolení prodloužit životnost těchto zdrojů i za rok 2021. Na prodloužení životnosti těchto zdrojů přitom stále více naléhají i konzervativci a průmyslníci. Současná kancléřka Angela Merkelová je však neoblomná a na dodržení zákona o jaderné energii trvá. Německým energetickým firmám, průmyslníkům a konzervativcům tak nezbývá nic jiného než doufat, že se po volbách v roce 2009 náhled na jadernou energetiku změní.
Situace však není všude stejná jako v Německu. Výstavbu desítek nových reaktorů v následujících letech plánuje především Čína, Indie, Rusko, USA a Jihoafrická republika. Nové jaderné elektrárny buduje i Rumunsko, Bulharsko a Finsko. Záměr vystavět novou jadernou elektrárnu oznámilo i Slovensko. K velké radosti firem těžících uran, ze kterého se pak vyrábí jaderné palivo - jeho cena totiž každoročně roste o desítky procent. „Nedostatek uranu však nehrozí. Otvírají se stále nová naleziště,“ upozornil mluvčí ČEZ Ladislav Kříž.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče