Stephen Jones a Philip Treacy

09. února 2010, 17:07 - Denisa Kollmannová
09. února 2010, 17:07

Víc než kloboučníci

Fedora, panama, stetson, banán, plechovka, loď. Pojetí klobouku se v poslední době poněkud změnilo. A za všechno mohou jeden Angličan a jeden Ir. Klobouky dělají módu, říká nonšalantně padesátník Stephen Jones – jak jinak než se třpytivým černým baretem na pleši. „Šilo ho sedm Indů dva týdny, je pošitý korálky tak tenkými, že jimi neprojde ouško jehly.“ Jeho klobouky patří na dostihy v Ascotu, hodí se pro britskou královskou rodinu nebo na odpolední čaje v Ritzu, na přehlídky Diora, Comme des Garçons či Jeana Paula Gaultiera. Jak se do této vybrané společnosti mladík z odněkud z Liverpoolu dostal? Chodil pařit do nejbizarnějších nočních klubů v londýnském Soho.

Stephen Jones
Jako teenager moc nevěděl, co by chtěl dělat. Rozhodně však nechtěl být v Liverpoolu, kde si doslova protrpěl léta na internátní škole. „Nikdy jsem nešil šaty na panenky,“ vzpomíná, ale přesto byl zjevný jeho umělecký duch a vytříbený cit. Rok studoval umění a pak se zapsal na prestižní módní školu Central St. Martin’s College v Londýně. Jenže hned při první praxi poznal, že ani krejčovina ho bavit nebude, zato mnohem raději chodil do vedlejšího ateliéru modistky Shirley Hexové. A úplně nejraději žil v noci: jeho druhým domovem se stal klub Blitz, kam chodili ti, které neurvalý svět punku už omrzel a již se vyžívali ve zjemnělé estetice, v pánském make-upu, klasických oblecích a androgynním zjevu. Nosil proužkovaný oblek, někdy i podpatky a nepřehlédnutelné klobouky, které si začal sám vyrábět. Klasickou se stala historka, jak Jonesovi na divokém Silvestru v roce 1980 oholili kamarádi hlavu. Když vystřízlivěl, měl ze své pleše dvojnásobnou radost: děti se ho na ulici bály více než předtím, a hlavně bez vlasů získal ideální velikost hlavy pro zkoušení dámských klobouků. Ikonickou postavou stylu se stal Boy George, se kterým Stephen Jones jeden čas dokonce bydlel. Táhl se za ním dav obdivovatelů a přátel, mimo jiné také další budoucí kloboučník Philip Treacy. Majitel Blitzu Steven John Harrington neboli Steve Strange známý ze skupiny Visage poskytl Jonesovi první kapitál na otevření vlastního kloboučnictví. Stylové klobouky, které se staly klíčovým doplňkem novoromantického proudu, šly na dračku. Stephen Jones byl tím, kdo tuto vlnu aktivně utvářel. V klipu ke kultovní skladbě Do you really want to hurt me od Culture Club (1982) dokonce Jones účinkuje, je to ten muž v tureckém fezu, který si udiveně prohlíží Boye George v kabaretu. Podivně nasazená buřinka se stala ikonickým znakem nového boha popkultury Boye George a u Stephena Jonese začali klepat nejen všichni fanoušci, hudebníci a kapely jako Duran Duran, ale i věhlasní módní návrháři. Mezi prvními Jean Paul Gaultier a John Galliano, který v Blitzu doslova škemral, aby mu Jones navrhl klobouky pro jeho studentskou přehlídku. Komerční úspěch však na Jonese čekal hlavně v Japonsku, kde v polovině osmdesátých let navázal úzkou spolupráci s předními designéry, jako byl Rei Kawakubo, ale hlavně se sítí luxusních obchodních domů jako Isetan, Micukoši nebo Takašimaja. Brzy začal licencovat výrobu klobouků a dalších módních doplňků speciálně pro japonský trh: od rukavic, brýlí, kapesníků až po kimona, a samozřejmě také klobouků a čepic, které se v Japonsku nosí mnohem více než v Evropě. „Klobouk nemusí být něco velkého a šíleného. Strašně rád navrhuju obyčejné věci, které si žena může vzít v pondělí do práce.“ Snadno se to věří designérovi, který navrhl klobouk z lidských vlasů, rozmontovaných dětských panenek nebo plastu, takže připomíná rozstříknutou kapku vody. Kreativní síla Jonese se zdá nevyčerpatelná, stejně jako jeho schopnost navrhnout klobouk pro kohokoliv. Mezi jeho mediálně nejslavnější kousky patří nenápadný šedý bonbonek, s nímž vkročila Carla Bruniová-Sarkozyová do Buckinghamského paláce, čímž způsobila chvilkový mír mezi Anglií a Francií. Na jeho talent spoléhá kabaretní umělkyně Dita von Teese, zpěvačka Gwen Stefani či modelka Kate Mossová. Vyjmenovat návrháře, s nimiž spolupracoval, by zabralo tiskovou stranu. Loňská výstava klobouků ve Victoria and Albert muzeu, kterou Stephen Jones připravoval jako kurátor a na níž byly i jeho kreace vystaveny, se stala jednou z nejnavštěvovanějších a nejúspěšnějších za poslední léta.

Philip Treacy Příběh Philipa Treacyho připomíná kýčovitý románek o chudém synkovi, jednoho z osmi dětí irského pekaře, s tím rozdílem, že namísto princezny se vedle Treacyho objevuje malý teriér zvaný Pan Prase. Treacy odmalička šil své sestře šaty na panenky a potají k tomu užíval maminčin šicí stroj. Bylo jasné, že ve vesnici s pěti hospodami uprostřed Irska mu pšenka nepokvete. Přes studia v Dublinu se dostal do Londýna, kde se stal prvním studentem nově otevřeného kurzu specializovaného na kloboučnictví na Královské akademii výtvarného umění. Za krátký čas už ve svém studentském projektu navrhoval klobouky na dostihy pro luxusní obchodní dům Harrods. Zlom nastal v den, kdy své výtvory přinesl ukázat do redakce časopisu Tatler, kde potkal hlavní módní editorku Isabellu Blowovou. Byla nejen vlivnou novinářkou, ale především múzou a inspirací pro návrháře a umělce, zejména pro Alexandra McQueena. Přímo v jejím domě v luxusní čtvrti Belgravia v Londýně si Treacy otevřel první dílnu, o tři roky později následoval vlastní obchod ve stejné ulici Elisabeth Street. Isabella ho seznámila s vlivnými osobami, které v módním světě potřeboval znát: s návrháři jako Lagerfeld či McQueen, módními novináři Annou Wintourovou a André Leonem Tallym z amerického Vogueu, s modelkami Naomi Campbellovou, Christy Turlingtonovou či Kate Mossovou. Všechny mu dokonce zadarmo předvedly jeho první show v Londýně – přesněji: honorář si vybraly v kloboucích. Úspěch byl okamžitý: jen počátkem devadesátých let získal Treacy ocenění nejlepšího designéra doplňků pětkrát. Smlouvy se Chanelem a McQueenem pro Givenchy mu přinesly slávu i peníze. Ani Treacy však není živ pouze z exkluzivních kreací, přestože se v roce 2000 stal prvním modistou, který prezentoval sám svou přehlídku v rámci haute couture týdnů v Paříži. Od začátku kariéry spolupracoval s řetězci Debenhams či Marks and Spencer na levnější linii. Vlastní tvorbu nabízí v exkluzivní couture linii i v linii ready-to-wear. Mimochodem vysoce kvalitní klobouky či jejich polotovary si Treacy nechává už téměř deset let zpracovávat u jednoho z nejlepších tradičních zpracovatelů plsti – v moravském Tonaku, dříve Hückelových kloboučnických závodech. Přestože kloboučníků, jiným slovem modistů, výrazně ubylo, módní návrháři si stále – zejména na nejvyšší úrovni – nejsou schopni klobouky a doplňky „na hlavu“ navrhovat sami. Kloboučnictví je totiž zcela jiné řemeslo. Soubor pracovních postupů, použití materiálů a zpracování původní inspirace se totiž naprosto odlišují od krejčoviny. Kloboučnictví má blíže k sochařině či k užitému umění. Treacy je toho živým důkazem: jeho klobouky jsou definovány pouze tím, že se nosí na hlavě. Ve své poctě Andy Warholovi připevnil na hlavu Naomi Campbellové proslulou plechovku polévky, další modelky zdobil Warholův nahnilý banán nebo Marylin Monroe. V roce 2001 vyslal na pařížské molo modelku Erin O’Connor, jejíž hlavu zdobil pouze nápis HAT. Před nedávnem musel čelit osudové ztrátě: v roce 2007 náš svět dobrovolně opustila Isabella Blowová, jeho múza, modelka i manažerka. Svůj klobouk ve tvaru obrovského černého korábu, vyrůstajícího z cylindru, který navrhl pro Isabellu již v roce 1995 a jenž se stal jedním z ikonických momentů módy, Treacy poslal na poslední cestu.

Časová osa – Stephen Jones 1957 Stephen Jones se narodil v Liverpoolu
1976 Nastoupil na proslulou módní školu Central St. Martin’s 1979 Absolvoval bakalářské studium na St. Martin’s, navrhl kolekci klobouků pro módní firmu Fiorucci. Začíná spolupracovat s divadly. 1980 V říjnu otevírá svůj první obchod Hat Salon v londýnském Covent Garden 1982 Jeho klobouk se poprvé objevuje na titulní stránce magazínu Tatler, jeho klientkou se stává princezna Diana a první klobouk kupuje muzeum Victoria a Albert 1984 Navrhuje klobouky pro Thierryho Muglera a Jeana Paula Gaultiera a navazuje úzkou spolupráci s Japonskem 1987 Na titulní straně vlivného časopisu i-D se objevuje jeho klobouk Harris Tweed Crown pro Vivienne Westwoodovou 1988 Uvádí vlastní kolekci šátků 1990 Uvádí levnější linii Miss Jones, začíná postupně licencovat řadu výrobků speciálně pro japonský trh (klobouky, brýle, rukavice i kimona) 1993 Začíná spolupracovat s Johnem Gallianem
1995 Pro první přehlídku Nicolase Ghesquièra pro Balenciagu navrhl klobouky z lidských vlasů 1999 Pro Dior navrhuje slavnou „loveckou“ kolekci s mohutnou aranží liščích kožešin 2008 Pro Marca Jacobse navrhuje „falešné číro“, na trh uvádí svůj parfém ve spolupráci s Comme des Garcons 2009 Stephen Jones je kurátorem i vystavovaným umělcem výstavy v londýnském muzeu Victoria and Albert

Časová osa – Philip Treacy 1967 Narodil se ve vsi Ahascragh v Irsku v rodině pekaře 1988 Odjel studovat magisterský kurz módního designu na Královskou akademii umění do Londýna
1989 Potkává se s návrháři Johnem Gallianem Rifatem Ozbekem, vytváří svatební klobouk pro múzu Isabellu Blowovou.
1991 Otevírá kloboučnický atelier v přízemí domu Isabelly, začíná spolupracovat s Karlem Lagerfeldem pro Chanel 1992 Navrhuje levnější linii klobouků pro řetězec Debenhams 1993 Uvádí svou první módní přehlídku, na níž předvádějí supermodelky zadarmo 1994 Otevírá první obchod v londýnské čtvrti Belgravia
2000 Jako první modista na světě uvádí svou módní přehlídku během týdne haute couture v Paříži 2002 Probíhá výstava Když Philip potkal Isabellu v londýnském Design muzeu 2003 Uvádí kolekci jako poctu Andy Warholovi 2005 Navrhuje klobouk Camilly Parker-Bowlesové na její svatbu s princem Charlesem 2006 Navrhuje linii sportovních oděvů pro Umbro
2007 Získává řád Britského impéria

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče